Deskové hry jsou opravdu zvláštní. U stolu sedí partička, která se evidentně dobře baví. Mezi sebou má rozložená kvanta potištěného papíru, figurky, žetony, ilustrované karty. Celé to vypadá jak výkladní skříň obchůdku se suvenýry v lunaparku. Do toho se ozývají podivná prohlášení: „Dostanu tři kvíky.“ Postáváte u stolu, ale pokud neznáte pravidla, pravděpodobně to celé nedává smysl. Za chvilku už si připadáte jako při sledování záznamu z léčebny pro duševně choré. Jenže tohle všechno je v pohodě proti tomu, jak bizarně působí partie novinky The Mind, kterou někteří označují za ultimátní deskovou hru a jiní za totální blbost.

Čekali jsme opravdu, ale opravdu hodně dlouho. Teď nemyslím na českou verzi, ale samotnou stolní hru podle skvělé počítačové série Fallout. Čekání sice sem tam zkrátila nějaká deskovka s podobnou postapo atmosférou, ale staronovému Falloutu se prostě nic nevyrovná. Deskovka tak od začátku čelila opravdu velkému tlaku. Nesměla zklamat fanoušky původní série. A jakožto jeden z nich mohu s klidným srdcem prohlásit, že Fallout: Desková hra rozhodně nezklamala.

Na Kickstarteru se dnes a denně objevují desítky nových, více či méně zajímavých deskovek slibujících unikátní zážitky. V poslední době se začínají opakovat případy, kdy tyto z počátku neznámé tituly těžce hledající důvěru mezi podporovateli jsou nakonec tím nejlepším druhem zábavy. Přesně to je i případ atmosférické adventurní deskovky The 7th Continent, která momentálně zaujímá 11. místo v prestižním žebříčku BoardGameGeek.

Druhý díl se neztratí

Výborně inovované domino

Ponořit se šest let nazpátek a vytáhnout z minulosti deskoherní poklad není zas tak velké retro, jak by se mohlo videohernímu nadšenci zdát. Deskové hry nemají krátkodobou životnost. Jsou to spíš takové sušenky zábavního průmyslu. Dobré deskovky budou dobré i za několik let. A přesně to je případ Lords of Waterdeep.

Zatímco převážná většina zpracování vikinské kultury čerpá především z propracované a barvité mytologie, Nájezdníci ze severu se věnují pragmatické části severského běžného života. Tím je samozřejmě boj, služební cesty do zahraničí za účelem plenění, trocha přízemního hospodaření a nějaké to tradiční obětování bohům. Slabší povahy a majitelé rodin a ratolestí nemusí propadat panice. Všechno se děje v komiksově laděné rovině. Na stupnici od Asterixe po seriál Vikingové jsme blíže prvně jmenovanému zpracovaní. Násilí, ale vhodné pro děti.

Svět deskových her je turbulentní proud, kde se spolu mísí hráči a autoři, funkční i nefunkční mechanizmy, neotřelé nápady s těmi starými cizelovanými k dokonalosti. A je jen dobře, že mé unavené novinářské já je s železnou pravidelností zadupáváno do země svěžími a neotřelými nápady, které mi připomenou, že zázraky se stále dějí. Dice Forge mezi ta svěží překvapení rozhodně patří.

Vítám vás u třetí a zároveň závěrečné části seriálu o hrách místní provenience. Zatímco předchozí díly se věnovaly – řekněme si to otevřeně – veskrze seriózní zábavě (viz Objevujeme české deskovky – část I. a Objevujeme české deskovky – část II.), dnešní díl si bere na paškál odlehčené karetní a párty zábavičky. No, i když, párty…

Malé, a přesto tak velké dobdrodružství

Sci-fi nemusí zabírat dva stoly

Malá, ale šikovná

Odložte hůlky, vezměte karty

Válka. Válka je pořád stejná. Vyrábí oběti po tisícovkách, někdy přinese vítězství. Hořké vítězství zaplacené krví bližního svého. Vojáci znepřátelených stran se z donucení i dobrovolně vrhají jeden proti druhému, aby se ti nahoře měli lépe. Je to souboj na třech frontách. Mocenský v nejvyšším patře, kontaktní uprostřed, ale nejhorší je ten spodní. Ten „mimo“ dění. Ten, kde zbloudilá kulka zabíjí nevinné ženy čekající v obětí dětí na návrat svého muže. Ten, který jste s otevřenými ústy prožili v survivalu This War of Mine. A teď je na čase prožít ho znovu, ale jinak. Na stole a v kolektivu.

Jak dlouho přežijete bez vody?