Letošní novinka od Ravensburgeru nazvaná Farmářský handl je ve skutečnosti letitou klasikou, kterou její autor Rüdiger Koltze poslal mezi hráče poprvé již v roce 1985, tedy před téměř 40 lety. Hra se od té doby prakticky nezměnila, takže je to stále karetní taškařice pro 3 až 5 hráčů na překvapivě dlouhých 45 minut.

Galerie

Je to blafovací hra postavená na aukci farmářských zvířat, kterých je v jednom balíčku deset po čtyřech kopiích. Hráči se střídají v tazích, kdy mohou provést jednu ze dvou činností – vyvolat aukci o nové zvíře nebo vyhandlovat již zakoupené zvíře se soupeřem.

Zpočátku hry budete zejména vyvolávat aukce, protože ještě nemáte s čím handlovat, zatímco v samotném závěru aukce ochabne až zcela vymizí a nadejde už jen obchodování mezi hráči.

Vzhledem ke stáří hry neočekávejte nijak zvlášť složité systémy, což ale neznamená, že by hra byla hloupá. Aukce totiž není tolik přímočará jako třeba ve hře Na prodej.

A máme tu krásnou kravičku za dvacku, dá někdo víc?

Tady se hráč na tahu v případě vyvolání aukce stává licitátorem a vlastně se tedy aukce sám neúčastní. Jeho úkolem je dělat atmosféru – musí určit vyvolávací částku a pak hráče hecovat v jejím přebíjení. Zkrátka hrát roli typického vyvolávače, kterou můžete znát kupříkladu i z reality show Válka skladů…

zdroj: Vlastní foto autora

Nakonec je jeho úkolem přiklepnout zvíře nejvyšší nabídce, ale s tím do hry přichází nečekaný zvrat. Licitátor má vždy přednostní právo nákupu daného zvířete, takže ho čeká těžké rozhodování – koupí zvíře za nejvyšší nabídku nebo ho prodá?

A vtip je v tom, že tu není žádný bank, ale funguje tu ekonomika mezi hráči. To znamená, že když licitátor zvíře prodá, obdrží od kupce cílovou částku. Když si ho naopak sám koupí, musí stejnou částku zaplatit hráči s nejvyšší nabídkou.

Peníze v podobě karet tedy kolují pouze mezi hráči a moc jich není. Každý začíná se čtyřmi desetikorunami a jednou padesátikorunou, které si drží tajně v ruce. Nikdo tak v průběhu hry nezná přesný kapitál svých soupeřů, jelikož příhozy se jen vykřikují a pouze kupec tu zaplatí skutečnou částku (a pokud blafoval a tolik peněz nemá, tak se celá aukce musí opakovat bez jeho účasti).

A nic jako rozměňování tu neexistuje, takže pokud zvíře vydražíte za 60 korun, ale v ruce držíte jen dvě padesátikoruny, musíte prodávajícímu dát obě dvě bez nároku na návrat přeplacené částky, takže i s tím musíte při vykřikování nabízených částek kalkulovat.

zdroj: Vlastní foto autora

Chci tvého koně! Prodáš mi ho?

A kromě toho mají hráči do začátku také dvě peněžní karty hodnoty 0, které využijí při obchodu s jiným hráčem. Místo veřejné aukce můžete ve svém tahu určit hráče, od něhož budete chtít koupit zvíře.

Dané zvíře musíte vlastnit oba a jakožto vyvolávač obchodu položíte lícem dolů před sebe svou nabídku z karet peněz. Soupeř neví, jaké jsou na nich hodnoty a rozhoduje se proto čistě na základě toho, kolik karet mu nabízíte a jak moc šibalsky se u toho usmíváte.

Soupeř má v takové chvíli dvě možnosti – buď nabídku přijme, vezme si nabízené peníze a předá vám kartu zvířete, nebo učiní proti nabídku. V takovém případě si vyměníte karty peněz a hráč, který nabídl více, si od soupeře vezme zvíře, které bylo předmětem obchodu (proto se vždy obchoduje zvíře, které vlastní oba hráči).

Hra je naštěstí férová, takže když jeden hráč vlastní jednoho koně a druhý dva nebo tři, tak se vždy obchoduje jen jeden. Když ale oba vlastní dva koně, tak jsou předmět obchodu oba.

Galerie

No a cílem hry je nasbírat kvarteta. Hra skončí až poté, co aukcí projde všech 40 zvířat a až se z nich před hráči vytvoří čtveřice (proto jsou první polovinu hry v kurzu aukce, zatímco v té druhé obchody).

Pravá hodnota peněz

Nakonec se určí vítěz podle nasbíraných bodů. Každé kvarteto má svou bodovou hodnotu, která může být 10 za slepice, 250 za ovci, ale klidně i 1000 za koně. Tyto hodnoty sečtete a vynásobíte počtem svých karet a vítěz je na světě.

Tato diametrálně odlišná bodová hodnota karet se v partii stará o velmi zajímavé situace, kdy si sami hráči nastaví, jak cenné jsou jaké karty, přičemž jejich cena bude v průběhu hry jedině růst díky poslednímu pravidlu, které hru výborně okořeňuje.

V celém balíčku zvířat jsou totiž ještě 4 oslíci, kteří se v průběhu partie otřesou a obohatí finanční konta hráčů – první oslík přidá všem hráčům do ruky peněžní kartu s hodnotou 50, druhý přidá 100, třetí 200 a čtvrtý 500.

zdroj: Vlastní foto autora

Takže zatímco v začátku hry činí hráči nabídky v řádech desítek korun, tak ke konci hry se ohánějí i za tu slepici klidně stovkami až tisícovkami. Tím se podařilo zajistit hře skvělou dynamiku, kdy se neustále musíte přizpůsobovat novým podmínkám, sledovat, který z hráčů má zrovna nejhlouběji do kapsy a který je v balíku a adekvátně s tím pracovat.

Po domácku upravený farmářský handl

Celé to funguje skvěle až na jedno velmi sporné pravidlo, které hru prakticky rozbíjí. Pokud totiž v rámci aukce na nabídku licitátora nepřihazuje vůbec nikdo, tak karta připadne zadarmo licitátorovi.

Takže, co vyvolávači aukce brání učinit nabídku, na kterou nemají ostatní hráči odpověď (pokud třeba ví, že drží všechny pětistovky ve hře) a získat tak zadarmo kartu, kterou potřebuje do sady? Podle pravidel vlastně nic a budete-li se tím řídit, tak se ze hry vypaří zábava.

Stejně tak hra ztratí své kouzlo, když nepřistoupíte na hraní rolí a budete si jen tak v tichosti přihazovat částky. Protože značná část kouzla je v možnosti si u hry pořádně zařvat, překřikovat se jak na burze, hecovat se a samozřejmě mít neskutečnou radost z toho, když jste o zvíře vůbec nestáli a podařilo se vám svým přihazováním akorát vytáhnout peníze ze soupeře.

zdroj: Vlastní foto autora

Je to zkrátka fajnová zábava do rodinného, ale možná spíš dospěláckého kruhu přátel, kde uděláte nejlíp, když se v jejích archaických pravidlech nebudete vrtat, protože tím hru můžete rozbít. Je škoda, že se takové podivné pravidlo dochovalo do nového vydání 40 let staré hry.

Přitom by stačilo, kdyby místo toho, aby si nechtěné zvíře nechal licitátor, se jednoduše snížila vyvolávací nabídka, dokud by někdo z hráčů neměl zájem. Nebo se dané zvíře dalo třeba do spodku balíčku a na konci hry už by ho určitě někdo chtěl do své sady.

Když tento nešvar obdobným způsobem obejdete a přistoupíte na aukčně-blafovací roleplay, tak se s Farmářským handlem nasmějete tolik, až budete s hraním muset přestat jenom proto, že vaše břicho ty křeče už nezvládne. Je to stařičká, ale dodnes funkční prča, která funguje v každém počtu hráčů.