Bushidō se z japonštiny dá přeložit doslovně jako cesta válečníka. Ale v tomto termínu se schovává víc než jen holý fakt či osoba. Je to cesta, mysl i víra v to, že naplnění této podstaty přesahuje smysl bytí. A proč tímto začínám? Protože být hráčem historických her je jako Bushidō – je to cesta, je to víra a je to naplnění vaší mysli.

Hledání války, nebo historie?

Ano, úvod zavání romantickým pohledem na mnohdy drsnou realitu válek a bojovníků, ale je to součást naší historie a nás samotných. Celé se to totiž bude dnes točit kolem historie a deskových her, které budou tyto kusy naší minulosti předkládat hráčům, jak to nejlépe umí. 

Vše ale začíná u nás, hráčů, kteří mají touhu si vyzkoušet nějakou válečnou, tedy historickou hru. Tak válečnou, nebo historickou? Je v tom nějaký rozdíl? Nebo se jedná o tendenci rozdrobit skupiny her na co největší drobky? 

zdroj: BoardGameGeek

Do jisté míry to je opravdu hnidopišství a záliba hrabání se v detailech, ale dnes se do toho opět rád ponořím. Rozdíl mezi válečnou a historickou hrou je ten, že za historickou hrou je vždy nějaký výzkum dávných událostí.

Můžete hrát přístupný, historií jen inspirovaný Memoir '44 s tím, že si dle scénáře na stejné mapě rozložíte pár jednotek, přidáte nějaký ten terén a jdete hrát. Nebo vytáhnete hru s historicky opravdu věrnou mapou, s jasně rozmístěnými a popsanými jednotkami a vyjádření autora, že tehdy to takto přesně bylo. 

Už asi cítíte ten rozdíl a je jen na vás, zda toužíte po kusu historie, nebo si naopak chcete užít válečnou vřavu bez ohledu na dějepisnou přesnost. My se dnes zaměříme právě na hry, které se opírají o naší historii a snaží se nám říct, jaké to tehdy bylo.

zdroj: Clayton | BoardGameGeek

Pod hraním historických her si můžete představit šoupání žetonků na hexové mapě, kde se snažíte vojensky dosáhnout svých cílů, ale také diplomatické zápolení se soupeři s pomocí karet. V každém případě máte před sebou reálnou mapu, zažíváte skutečné události a musíte si najít svou cestu k vítězství.

A jen pro pořádek, nebudeme se tu dnes bavit o wargamingových figurkových hrách jako Bolt Action, Saga či Flames of War, protože tituly, které nás zajímají, se téměř výhradně plastu vyhýbají a dávají přednost kartám a hrstem žetonků.

zdroj: BoardGameGeek

Hledání našeho otce

Každý koníček má své hrdiny, ať už jde o sport, práci nebo právě hraní historických her. Proto nemůžu opomenout pana Charlese Swanna Robertse, ke kterému dojdeme, když pomyslíme na začátek této specifické skupiny her. Už jako mladý muž (18 let) nastoupil do armády Spojených států a sloužil v Koreji. Možná proto v roce 1954 spojil svou zálibu v historii a armádu a vytvořil hru Tactics.

Jednalo se tehdy o malou hru s pevnou mapou a malými papírovými kousky, které nazval žetony. Žetony opatřil symboly armádních jednotek, čísly pro pohyb a bojovou sílu a šel s hrou na trh. A jelikož se pohyboval v reklamní činnosti, tak brzy prodal víc než 2 000 kopií a těšil se z obliby svého projektu. 

Vše zní jako americký sen, že? To by se do toho ale nesmělo vložit tajné státní oddělení, které kolem Charlese kroužilo a jednoho dne si pro něj dokonce došlo. Problém byl v tom, že ve své hře použil tabulku, která určovala výsledek boje (dnes známou jako CRT – Combat Resolution Table).

zdroj: BoardGameGeek

Během výslechu zjistil, že si toto oddělení nechalo za velké peníze spočítat a vytvořit velmi podobnou tabulku a nikdo mu nevěřil, že si ji vymyslel doma za 15 minut. Přitom Charles jen vycházel z vojenské doktríny, tedy že útočník by měl mít vždy převahu 3:1, aby měl šanci pozici dobýt.

Během výslechů a různých tahanic si ale Charles všiml jedné maličkosti, která pak ovlivnila celý budoucí vývoj válečných her – instituce používala místo čtvercové sítě šestiúhelníky, které Charlesovi učarovaly. A tak vznikla celá skupina her nazvaná „hex and counters“.

Touto vtipnou příhodou jsem jen maličko odbočil od pokračování cesty pana Charlese, který pochopil, že na trhu s hrami existuje prostor, který žádný jiný vydavatel nevidí. Byly to hry pro dospělé a dospívající, kteří hledají jinou zábavu. A proto roku 1958 zakládá dnes již proslulou firmu The Avalon Hill Company, která v témže roce vydala tři hry: Gettysburg, Tactics II a Dispatcher. Tím vznikl nový typ deskových her – strategie postavené na historických událostech. 

zdroj: BoardGameGeek

Sice nás pan Charles v roce 2010 bohužel opustil, ale jeho úspěšná myšlenka na dospělácké hry plné historie a informací přetrvává, a dokonce je po něm pojmenována cena, která je každý rok udělovaná nejlepším titulům s historickým tématem. Takže, pokud někde uvidíte ocenění Charles S. Roberts Awards, budete již vědět, po kom je pojmenovaná.

Hledání sama sebe

Doufám, že jsem po historickém okénku neztratil 90 % čtenářů, ale i kdyby, tak pro ty zbylé se vyplatí pokračovat v psaní. Jako milovníci historických her jsme si totiž museli zvyknout, že je nás relativně málo.

Nyní již máme přece jen větší zastoupení a mnoho hráčů kouká po hrách od GMT Games, MMP, či dokonce Compass Games a dalších. Navíc tu máme i vydavatele, kteří nám nějaké ty lahůdky vydali v českém jazyce. Kde tedy začít?

zdroj: BoardGameGeek

Vše začíná u vás a u základní otázky, co vlastně chcete hrát. Hledáte konkrétní konflikt nebo určitou dobu? Nebo vás zajímá velikost hry, kdy toužíte ovládat malou skupinu vojáků nebo být rovnou králem celé země? 

Z mé zkušenosti je nejlepší si uvědomit, co vás nejvíc láká – většinou se totiž jedná o kombinaci jak tématu, tak i měřítka. Herní mechanismy jsou v tomto případě většinou na druhé koleji. Tedy, ještě jedna věc vás může lákat (či odrazovat): složitost a komplexnost pravidel.

Jde totiž mnohdy o výzvu a chuť objevovat něco nového a velkého, vzhledem k tomu, že tyto hry mají často pravidla dlouhá desítky stran, text je rozdělený do mnoha očíslovaných, vzájemně na sebe odkazujících odstavců připomínající právní dokument a většinou si o nějakých obrázcích můžete leda tak nechat zdát. Jedna partie se navíc může protáhnout na dlouhé hodiny a jsou i extrémní případy, kdy hře musíte věnovat klidně celý víkend.

Hledání měřítka i konfliktu

Je možné, že se v našem povídání konečně blížíme k cíli. Máte nějaké základní ponětí o historických hrách jako takových a teď si „jen“ vybrat tu pravou. 

zdroj: Archiv

Začneme u měřítka, kde by se dalo říct, že existuje toto základní rozdělení:

• Taktické: Zde se většinou soustředíte na malý oddíl vojáků a pohybujete se na malém prostoru – pár domečků a nějaké ty kopce a lesy. Třeba ASL je krásným zástupcem této skupiny.
• Operační: Zde sice nevládnete celé zemi či státu, ale máte v rukou už pár tisíc vojáků a nemalý kousek země, kde se bojuje. Můžete třeba ovládat armádu složenou z několika divizí a bojovat o velkou část území.
• Strategické: Vrchol veškerého managementu. Budete králem všech králů a plně se chopíte vedení celé země nebo říše. Here I Stand je krásným zástupcem tohoto měřítka. 
• Politické: Nejedná se o klasické válečné historické hry, kde máte nějaké vojáky a bojujete proti jiným hráčům. Zde se vše točí hlavně kolem politiky a prosazování svého zájmu. 

A co se tématu týče, tak si troufnu tvrdit, že dnes už snad není období či konflikt, který by nebyl zpracovaný jako historická válečná hra. Je jasné, že asi největší zastoupení má druhá světová válka, kde si najde každý hráč přesně to, co chce. Ale můžete také řešit zasedání v Nikai nebo globální válku proti terorismu, dokonce již nyní vznikají hry na ukrajinsko-ruský konflikt, což věřím může přinést zajímavý úhel pohledu.

zdroj: Archiv

Hledání autora

Prohrabávat se všemi hrami by bylo na kilometry textu a stejně by vám to asi nic moc neřeklo. Než ale skočím ke svým oblíbeným hrám, chci se ještě zastavit u posledního tématu. 

Jedná se o jména autorů, kteří hry tvoří, protože jsou pro nás mnohdy klíčem, zda danou hru chceme, nebo ne. Co si budeme povídat, her na obklíčení během druhé světové u města Bastogne je více než tuna, ale jen díky jménu designéra si řeknete, zda by vás to zajímalo znovu zahrát nebo ne. 

Chci tím říct, že stejně jako v klasických deskovkách, kde máte osvědčená jména jako Martin Wallace, Eric M. Lang nebo třeba Antonio Bauza, tak i v historických hrách natrefíte na velikány, jako je například Volko Ruhnke, Mark Herman a Richard H. Berg, kteří jsou pro nás snad duležitější než samotné téma hry. Ale autorům bych se chtěl věnovat někdy jindy. Tak pojďme na poslední bod článku, tedy na hry, které bych vám doporučil.

zdroj: Archiv

Můj výběr

Nejraději bych vám tu vysypal hned několik nejoblíbenějších her, které jsou ale bohužel nedostupné a je ve hvězdách, zda se ještě někdy dočkáme jejich dotisku. A proto sáhnu do poličky s hrami, které jsou skladem a které si můžete pořídit. Často navíc v češtině.

•  Taktické měřítko:
  • • Conflict of Heroes: Bouře oceli – Velice krásná a přístupná hra v nejmenším měřítku, kdy se jako hráči staráte o pár jednotek vojáků a nějaké ty tanky. Teda, ve skutečnosti pořádnou porci tanků, neboť zažijete nejslavnější tankovou bitvu druhé světové války.
    • Tankový duel: Nepřítel na dostřel – Zařazení této hry do taktického měřítka může být trochu sporné, ale dle mého si to zaslouží. Každý hráč dostane na starost tank a úkol, který na bitevním bojišti musí splnit. A pak se děj vůle boží. Hra je na první dobrou více příběhová než taktická, ale v hloubi tomu může být naopak.

• Operační měřítko:

• Série Battalion Combat Series neboli BCS – Jedná se o můj nejoblíbenější systém na operační úrovni, kdy jako velitelé celé fronty řešíte nejen plnění hlavních cílů, ale také stavy jednotek. Této sérii bych se jednou rád věnoval více komplexně, protože má opravdu hodně co nabídnout. 
• Série Standard Combat System neboli SCS – V této sérii je opravdu hodně her s mnoha konflikty, které můžete prozkoumávat a díky jednotným pravidlům si je snadněji zahrajete. Výhodou také je, že každá hra obsahuje pravidla pro své vlastní bojiště a tím pádem vám hra pokaždé nabídne něco jiného. Bojovat v North Africa je opravdu velice zajímavé.  

zdroj: BoardGameGeek

• Strategické měřítko: 

• Hannibal a Hamilcar – Budete se chtít stát velitelem celého kartaginského vojska a podrobit si Itálii, nebo se naopak postavíte proti Hannibalovi a jeho obrovské armádě a získáte si slávu daleko za hranicemi své říše? Sice se jedná o starší design hry, ale rozhodně má co nabídnout i dnes.
• Absolute War! – Dvě obrovské mocnosti stojí proti sobě a rozhoduje se o výsledku celé druhé světové války. Ať už německý hráč nebo hráč za sovětský svaz musí čelit srážkám jednotek na herní mapě, ale také řešit zajímavé historické události přicházející skrze karty. Jedná se o opravu pěkný a jednoduchý systém, který ale poskytuje široký historický pohled na souboj těchto mocností. 
• Politické hry:

• • • Watergate – Obrovská americká aféra, která zapříčinila pád prezidenta Nixona. Můžete se snažit zamést všechny důkazy pod kobereček, nebo naopak udělat vše, aby pravda vyšla na denní světlo.
    • Churchill – Druhá světová válka zuří po celém světě, ale elity spojenců a Ruska si už uvědomují, že brzy bude konec. Že je možná na čase rozmyslet si, jak to bude dál po konfliktu. Jak si vše rozdělit a jak si vše zařídit, aby všechny strany byly spokojené? Zvládnete svůj diplomatický um a získáte víc než protihráči? 
    • Atentát na Hitlera – Ne každý obyvatel Říše byl v souladu s ideologií, která během války vládla v jeho zemi. A tak se Adolf Hitler stal cílem hned několika pokusů o atentát. V této kooperativní hře si hráči nejenže chystají plány na provedení atentátu, ale také čelí různým prohlídkám a historickým událostem a je možné, že se sami ocitnou ve vězení gestapa a pak je jen na nich, zda prásknou své spolupracovníky, nebo vydrží. Přestože nejde o úplně historickou hru na poměry ostatních v tomto článku, dávám sem Atentát jako fajnový vstup do tohoto koníčku.

Osobně doufám, že se vám článek líbil a že vás inspiroval k vyzkoušení nějaké historické hry. Rozhodně se nebojte někomu napsat a najít parťáka, který s vámi bude hrát a společně luštit pravidla. Na závěr jedna velká rada – vyberte si hru, která vás láká tématem a při prvním hraní se nebojte chybovat. Člověk je dělá často a doporučuji kvůli nim nevracet tahy a nelámat si s nimi hlavu. Prostě si to užívejte a ono to do hlavy postupně přejde. Pak už zažijete pořádný kus historie, o které budete vyprávět.