Zombicide je rozmáchlá série kooperativních deskových her, v níž se v roli hrdinů snažíte odolávat vlnám nemrtvých nepřátel. Jedná se o velké krabice plné krásných figurek a kartonových dílů mapy, které vás vzaly například do ulic současného velkoměsta, do středověku i mezi kovboje.
Nicméně novinka Do zbraně není běžným produktem této série. Její krabice je spíše malá a jediné, co je v ní z plastu, jsou karty a fixy. Jedná se totiž o dalšího zástupce žánru zakreslovacích her, v tomto případě konkrétně flip & write hru, která se v konkurenci teda rozhodně neztratí.
zdroj:
Vlastní foto autora
Volím si tebe, Superzrůdo!
Opět tu samozřejmě půjde o nemrtvé a opět budete všichni spolupracovat, abyste nápor prohnilých těl přežili. K jednomu stolu vás může usednout až šest a vaším prvním úkolem bude si mezi sebe rozebrat hrdiny, kteří se liší svými zbraněmi. Ve stejné chvíli dostanete takový luxus, že si dokonce sami vyberete, jaký boss na vás půjde.
Láká vás změřit síly s pyramidou zombií? Nebo byste radši porazili fotbalový tým? A co takhle se postavit tváří tvář nemrtvému slonu? Záporáci v Zombicide: Do zbraně jsou opravdu různorodí, každý představuje trochu jinou výzvu a musí se na něj aplikovat trochu jiná strategie.
Ale ještě než se jednomu z nich budete moct postavit, musíte přežít první vlnu slabších nepřátel. Celá hra se hraje všeho všudy na dvě velká kola, v nichž každý odehrajete deset tahů v rámci dílčích kol. A všichni hrajete najednou.
Rozdáváme headshoty
Struktura každého kola je velice jednoduchá. Nejprve otočíte další kartu v řadě, kterou jste vytvořili na začátku partie. Ta barvou určí jednu ze čtyř zbraní, s níž bude každý z hráčů ve svém tahu útočit. Zároveň určí, kteří nepřátelé se budou hýbat (jestli rychlí, pomalí, nebo všichni).
Přestože je všem hráčům určená jedna barva zbraně, tak každý hrdina disponuje jiným kvérem. Zatímco jeden má ve „žlutém“ slotu třeba snajperku, druhý tam může mít samopal a třetí třeba motorovou pilu.
Každá zbraň má svá specifika a speciální schopnosti, přičemž je možné ji ještě několikrát vylepšit a odemknout tak její plný potenciál. A jak se vlastně útočí? Ve své podstatě budete s nepřáteli hrát takový tetris.
zdroj:
Vlastní foto autora
Každá zbraň totiž vystřeluje určitý tvar, třeba L nebo I, ale třeba takový rotační kulomet střílí jen jeden malý čtvereček, zato jich ale vystřelí hned několik. Jinými slovy, přestože se tetrisové dílky mohou na první pohled zdát abstraktní, hře se poměrně daří přisuzovat jejich prostřednictvím zbraním očekávatelné efekty.
Tyto tvary pak budete zakreslovat na těla zombií přímo na jejich kartách. Každý hráč spravuje své vlastní nemrtvé, které se k němu postupně šourají ulicí. Když je necháte dojít až k vám, sami budete čelit jejich útoku, ale na jejich odstranění máte poměrně dost času. Navíc třeba s tou zmíněnou snajperkou můžete ostřelovat i zombie u svých sousedů, tedy u hráče po vaší levici a pravici.
A byť se to na první dobrou nemusí zdát, tak střílení v Zombicide: Do zbraně je opravdu strategické. Vaším úkolem je kompletně vybarvit křivolaké tělo každé jednotlivé zombie, abyste se jí konečně zbavili. A u toho je dobré brát v potaz všechny čtyři tvary vašich zbraní, abyste se sami nedostali do úzkých.
zdroj:
Vlastní foto autora
Hele, z tohohle šmejda vypadly náboje. A z tohohle dokonce vesta!
Navíc je tělo každé zombie poseté několika symboly. Když překreslíte štít, získáte jednorázovou obranu svých životů proti útokům nemrtvých. Pokud přeškrtáte náboj, získáte jednorázovou možnost vyškrtat nad rámec běžného útoku zbraně ještě jeden libovolný čtvereček. No a přeškrtnutím hvězdičky snížíte bojeschopnost nepřítele. Když totiž zombie konečně zaútočí na vás, uštědří vám tolik zranění, kolik hvězdiček je na celé její kartě vidět. Většinu z nich můžete překreslit, ale některé jsou mimo její tělo, tedy trvalé.
Takže už jen v samotném výběru, kam daný zásah na tělo zombie umístit, je spousta možností taktizování, kdy se vám může podařit i nějaké to zřetězení (zaškrtnutím náboje získáte možnost zaškrtat další čtvereček, třeba s dalším nábojem a pak další třeba s hvězdičkou).
Aby toho nebylo málo, ve hře se pěkně pracuje s pravděpodobností útoku té které zbraně. V každém ze dvou velkých kol vždy přijde 10 z 11 zbraní, přičemž nevíte, na kterou jednu se nedostane. Respektive víte, že červené, zelené a modré zbraně jsou zastoupené ve třech exemplářích, přičemž o něco speciálnější žluté zbraně jen ve dvou.
Tomu má smysl podřizovat i vylepšování zbraní – pokud se již střílelo dvakrát z modré zbraně, ale z červené ještě ani jednou, dává o něco větší smysl vylepšit si v danou chvíli červenou, abyste její zvýšený potenciál využili vícekrát. Vylepšujete pokaždé, když zabijete zombii.
Nadešel bossův čas
Jakmile si každý hráč v jednom tahu zastřílí, musí podle dříve tažené karty posunout určité zombie blíže k sobě, přičemž ty, které už nemohou jít blíž, zaútočí. Smrt jedné postavy znamená prohru celého týmu, takže byste takovému blízkému setkání měli předcházet.
Nakonec se v každém kole otočí druhá karta v řadě, která nadiktuje počet a typ nových nepřátel (běžné či speciální zombie), které si hráči dle libosti rozdělí mezi sebe. Pak nastává další z menších kol, kdy se opět otočí další karta diktující útočnou zbraň, pohyb zombií, hráči útočí, otočí se další karta spawnující nepřátele a takhle dokola celkem desetkrát.
zdroj:
Vlastní foto autora
Jakmile takto dohrajete celé první kolo, připravíte novou řadu karet pro druhé kolo, kdy už je konečně možné útočit i na bosse. Ten je putovní, vždy stráví jedno menší kolo u jednoho hráče a jde dál. Nicméně není to tak, že byste čelili jen bossovi a jeho speciálním kartám chování. Stále se budete na své ulici potýkat s běžnými nemrtvými, jejichž úkolem je vás jen otravovat. Výhry totiž dosáhnete jen a pouze poražením bosse dříve, než dohrajete druhé kolo.
Ve druhém velkém kole je spolupráce hráčů vidět mnohem víc než v prvním. V prvním si totiž každý řeší hlavně své nepřátele, zatímco ve druhém všichni řeší jednoho bosse. Nicméně fakt, že je putovní, vám může pořádně zavařit, obzvlášť ve větším počtu hráčů.
Vyloženě k vzteku jsou tahy, kdy máte bosse před sebou a zrovna se aktivuje zbraň, kterou máte nejslabší a na bosse se třeba vůbec nehodí, aby se hned v dalším tahu aktivovala vaše nejlepší zbraň, kterou už ale na bosse nemůžete použít, jelikož už otravuje jiného hráče. A pokud v danou chvíli nemáte ani před sebou žádnou běžnou zombii, je vlastně úplně celý váš tah k ničemu.
zdroj:
Vlastní foto autora
Z tohoto důvodu osobně upřednostňuji hraní Zombicide: Do zbraně v menším počtu hráčů, kdy funguje skvěle třeba jako hra pro dva. Ale vůbec nejvíc jsem se bavil v sólu, kdy máte nad hrou největší kontrolu.
Boss v takovém případě z logiky věci není putovní a máte ho neustále před sebou, takže si své tahy můžete mnohem lépe naplánovat a využít je pokaždé naplno. Zároveň se v sólu přidává fajnová mechanika pomocníků, kdy čas od času můžete využít speciální kartičku, která vám poskytne svůj speciální útok navíc.
Když i nemrtví umějí překvapit
Přiznám se, že jsem od Zombicide: Do zbraně nic nečekal. Respektive jsem čekal, že půjde o průměrnou hru, která se chce svézt na vlně popularity jak značky Zombicide, tak žánru zakreslovacích her. A byl jsem velmi mile překvapen, že to není pravda.
Jistě, značka je tu svým způsobem podružná a hra by fungovala úplně stejně, i kdyby šlo třeba o vesmírné piráty. Ale její hratelnost je skvělá. Jedná se o čistý, nekomplikovaný design, velmi přístupnou hru, která najde uplatnění jak v rodinném kruhu, tak v kolektivu zkušenějších hráčů coby příjemná výplňovka na nějakých 30 minut.
Hra má překvapivě velkou variabilitu v hrdinech a nepřátelích, přičemž každý z bossů je skutečně zajímavým a jedinečným. Stejně tak náhodně vytvořená řada tahů se stará o to, aby se zbraně pokaždé aktivovaly v jiném pořadí a jste proto neustále napjatí, zda vám štěstíčko vyjde naproti a aktivuje zrovna tu zbraň, která by se vám v dané situaci hodila nejvíc.
Náhody je tu tak akorát, aby byla zábavná a ne frustrující a vzhledem k rychlosti hry u jedné partie opravdu nezůstane. Touha porazit bosse po prohře je veliká a když už si budete říkat, že si hru začínáte až moc dávat, stačí jen velmi jednoduše zvýšit obtížnost a hned se zase zapotíte.
zdroj:
Vlastní foto autora
Největší vadou na kráse hry Zombicide: Do zbraně je pak český překlad, který je vyloženě odfláknutý a čtení pravidel docela bolí, ať už je řeč o překlepech, pojmech jako „velký šéf“ (big boss), či takové lenosti překladatele a korektora, že místo překladu se na jednom místě použilo ctrl+c/ctrl+v, čímž vznikly nepravdivé údaje o počtu komponent ve hře (pravidla uvádějí, že tři různé balíčky karet mají po 48 kartách, ale ve skutečnosti to platí jen o jednom z nich, zatímco ostatní mají mnohem méně).
Naštěstí jde jen o pravidla, takže jakmile se jimi jednou prokoušete (a na rovinu se přiznám, že mě tyto chyby poprvé vyloženě od čtení odradily a ke hře jsem se vrátil až další den), budete se k nim muset vrátit jen při dohledávání vysvětlení specifických symbolů a efektů, kde jsem naštěstí už s překladem neměl žádný problém.
Ale nenechte se touto výtkou odradit. Zombicide: Do zbraně je totiž výborná kooperativní hra, která do žánru zakreslovacích her přináší něco zase trochu jiného, v každém případě ale zábavného. A rozhodně jí mohu doporučit všem, kteří rádi usedají ke hře sami, protože v takovém případě je za mě úplně nejlepší.