Alladjex
Objevujeme české deskovky – část I.
Našlapujete-li v bažině deskových a karetních her častěji než běžný vzorek místní populace, těžko jste mohli přehlédnout gigantický přetlak novinek, které ziskuchtivě vycucávaly finance nás nebohých hráčů! A to jste se ani nemuseli poohlížet za hranice našeho dvorečku. Ale neurodily se pouze zahraniční tituly, které prošly překladem a lokalizací. Herní poličky se totiž začaly plnit – zejména ve druhé půlce loňského roku – hrami českých autorů. Duše patriota musí zaplesat, když zjistí, kolik původních her u nás vyšlo a do kolika různých žánrů se tvůrcům podařilo zahryznout. První část našeho trojdílného seriálu se podívá do fantasy a prostě fantazie.
Deskové hry - pár perel z Essenu
Už je to pár měsíců, co se banda 182 tisíc návštěvníků vypravila poctít svojí přítomností hráčskou Mekku, veletrh Spiel v Essenu. Bude to chtít nějaký hřmotný argument, abych se po takové době mohl vytasit s článkem ohlížejícím se do takhle dávné minulosti. Jenže já k tomu samozřejmě důvod mám; síly a rázu Thórova kladiva! Jedna ze zajímavých věcí, kterou se deskové hry od svých počítačových protějšků výrazně liší je setrvačnost. Videohra vyjde. Fanoušek stižený chorobnou nespavostí ji schroustá do druhého dne, ještě o to natočí video a jdeme si dát další kousek. U deskových her je to ovšem proces poněkud obtížnější.
Představení hry Outlive (Pustina) – nemilosrdný stolní survival
Jak dlouho přežijete bez vody?
Deskové hry ve stylu Master of Orion
Jednou za čas na osazenstvo Fight Clubu směřuje dotaz typu: „Jaký film byste rádi viděli zpracovaný do podoby počítačové hry.“ Za film lze samozřejmě dosadit knihu, divadlo atp. Pokud by na mě dopadl podobný dotaz, jaké videohry bych se rád dočkal v deskové podobě, odpověď mám už léta připravenou. Za prvé je Heroes of Might and Magic III. Některé deskové hry čerpají inspiraci v této letité sérii. V roce 2012 dokonce vznikla stejnojmenná hra a přestože se nejedná o špatný kousek, rozhodně se hře nepodařilo vyplnit sny hráčů videoher křížených s hráči her deskových. Druhou vysněnou hrou je dvojka Master of Orion. Zábava a hratelnost byla ještě větším vysavačem hodin původně určených k spánku. Naštěstí přenést epické vesmírné bitvy, intriky, technologický vývoj, správu kolonií i nespočet mimozemských ras na stůl lze už mnoho let prostřednictvím hry zvané Twilight Imperium.
Vybíráme z deskových her: DOOM, Kmotr a osidlování Venuše
Podzim se na hráče deskových her vyřítil jak rozjetý vlak. Pískající parní lokomotiva s urputnou pravidelností vypouští další a další boxy s malými i velkými herními zázraky. Když už máte pocit, že vydaných i plánovaných her je nevstřebatelné množství, narazí do vás plnou parou Spiel, veletrh deskových her pořádaný v německém Essenu na konci října. Vagóny zábavy rachotí všude kolem nás, a do konce roku nepřestanou. Pojďme se tedy podívat z bezpečné vzdálenosti na to, co nás v říjnu potkalo.
DOOM - recenze deskové hry
„Pořád tam běháš, skáčeš a střílíš. Sbíráš nový zbraně, lékárničky a brnění. Snažíš se sejmout všechno, co se hýbe a není to tvoje ruka nebo noha.“ Pokouším se vysvětlit, co bylo, je a bude skvělého na tom, zahrát si deskovku DOOM. Dcera by mi na to řekla: „A co jako?“ Na stejně ‚lockuté‘ pneumatické dveře mysli a fantazie snadno narazím, pokusím-li se popsat atmosféru, která může na stole ožít díky deskové hře. Přesto se o to pokusím se sveřepou vytrvalostí s jakou šleháte bossácké démony výboji z Plasma Gunu.
Vybíráme z deskových her: zombíci, spoj 3 s bublinami a "settleři"
Deskové a počítačové hry k sobě mají blízko a velmi často mezi oběma světy dochází k čilé výměně. Dark Souls a Fallout zamířily na vaše stoly, Space Hulk a Talisman zase do světa jedniček a nul. Nemusí jít ovšem jen o konkrétní tituly, často stačí pouhé motivy. Stačí se podívat na deskovky v článku. Zombicide se inspirovala při likvidaci hord nemrtvých, Bubliňáci by se neztratili v mobilní sféře a Settlers: Zrod Impéria nabízí trochu odlišné zpracování oblíbené strategické série.
T.I.M.E Stories - recenze parádní stolní hry
Kdyby mě někdo postavil před životní volbu, zda jsem fanoušek vědeckofantastického žánru, nebo naopak tolkienovských romancí, bez zaváhání bych volil SF. Pokud by mě ale lámali v kole, máčeli v koši nebo polévali vřící smolou, měl bych s výběrem sci-fi subžánru potíže. Na žebříčku osobní popularity by se ovšem s jistotou horolezce drápaly příběhy se zašmodrchaným časem, tedy o cestování do minulosti i budoucnosti spolu se všemi svými časovými paradoxy.