Zaklínač je kultovní fantasy, které dnes už zná snad každý. Ať už ze stránek knih, televizních obrazovek, deskovek či videoher. Právě poslední položka je pro následující recenzi nejdůležitější. TTRPG ze Zaklínače totiž v originále vydali R. Talsorian Games, kteří spolupracují se studiem CD Projekt RED, tedy tvůrci videoherní trilogie, z níž Zaklínač: Hra na hrdiny vychází. Je ale také dobré si uvědomit, že originál vyšel už v roce 2018 a sedm let je ve světě RPG pořádně dlouhá doba. Zaklínač je ale tak silná značka, že teoreticky dokáže utáhnout i mechanicky slabší dílo. Pojďme se tedy podívat, jak český překlad od Mytaga dopadl.
Světem Zaklínače
Kniha vám představí celý svět Zaklínače způsobem, že i ti, kteří se s ním nějakým zázrakem ještě nesetkali, nebudou tápat. Dozvíte se, co je Konjukce sfér, kdo jsou to ti zaklínači a nechybí ani předpřipravené listiny známých postav, počínaje Geraltem a konče Lethem z Gulety. Pokud jste třeba jen četli knihy, některé z nich nebudete znát, protože jsou čistě z videoherního světa. Ostatně i vypravěč, který hry nehrál, bude v lehké nevýhodě. Stav světa, který hra popisuje, se totiž nachází mezi druhým a třetím dílem.
Na druhou stranu, pokud se teprve chystáte na první dva díly videoher a ještě před tím si dáte tohle RPGčko, počítejte s hromadou spoilerů. Pravidla totiž představují nejen výchozí nastavení světa, ale přichází i s alternativami. Tedy v základu ukazují, jak se příběh Geralta od CD Projektu mohl odehrávat jinak a jaká rozhodnutí ve hře můžete zohlednit. Pokud jste jako já hráli celou trilogii před lety, jedná se ale skvělý prostředek, jak si zavzpomínat a naladit se na hraní u stolu.
Hned k tomu musím říct, že překlad je výborný. Nenašel jsem vlastně nic, co by mi vadilo. Naopak celou knihou vás provází citace z knih, her i komentář Rodolfa Kazmera, který si drží trpasličí mluvu tak, jak jsme na ni zvyklí už z dob překladů prvních Zaklínačských knih. Shrnuto a podtrženo, text knihy vás sám o sobě umí vtáhnout do světa své předlohy.
zdroj:
Mytago
Zaklínači a ti ostatní
Ve hře najdete tři rasy, tedy trpaslíky, lidi a elfy. Trochu bokem pak stojí samotný zaklínač, protože se jedná o kombinaci rasy i povolání. Ostatní ale mají na výběr ze sedmi povolání, jako je bard, čaroděj, zloděj, felčar či řemeslník. Horší to je s tím, jak se samotná povolání liší. Alfu i omegu totiž představují dovednosti, které se s trochou snahy naučí každý. To hlavní, čím vás volba povolání ovlivní, je úvodní sada dovedností a následný strom vylepšení. Jenže ten se pro každé povolání skládá z neměnné úvodní schopnosti a třech větví po třech dalších dovednostech.
Ze zaklínače se tak může stát kouzelný šermíř, mutant nebo zabiják. Zločinec se stane zlodějem, vůdcem gangu nebo nájemným vrahem. Přestože jsou dovednosti v každém stromu užitečné, mohlo by jich být o dost víc, což by podpořilo větší rozmanitost postavy. Každý strom se totiž pojí většinou se dvojicí statistik, které se tím pádem vyplatí vylepšovat víc než ostatní. Což jde trochu proti myšlence, že své zkušenostní body můžete investovat, kam chcete.
Tím se trochu otírám o problém, který pro mě měl i Cyberpunk RED od stejného studia. Jednotlivých dovedností je prostě zbytečně moc. Hlavně i proto, že hra se opírá o trojici hlavních mechanismů, jimiž je souboj, magie a výroba. Dovedností je totiž pod vlastnostmi skrytých 52 a za mě by je slušelo sesekat možná klidně na dvě třetiny. Hromada z nich totiž mezi sebou má minimální rozdíly a jsou velice situační. Prostě boj, smlouvání nebo schopnost vystupovat ve společnosti využijete pravidelně. Několik dovedností pro různé druhy umění už tolik ne.
zdroj:
Mytago
Zajímavý mechanismus spočívá i v tom, že si během tvorby postavy můžete naházet svoji minulost – kde jste vyrůstali, jak je na tom vaše rodina, milostný život a další osudové okamžiky. Trochu mě mrzí, že s jednotlivými detaily už hra dál moc nepracuje.
Boj, magie a výroba
Z tří pilířů hry je boj rozhodně nejpropracovanější. Volíte mezi silnými a lehkými útoky a záleží na tom, kam zasáhnete. Místo životů řešíte zranění jednotlivých částí těla a zohledňuje se, zda je vaše zbraň sečná, bodná nebo působí tupé zranění. K tomu nechybí ani elementární poškození a samozřejmě často i to, zda bojujete stříbrem nebo meteorickou ocelí. Obecně pak platí, že na vyhodnocovaní všeho ve hře házíte desetistěnnou kostkou a na samotné poškození šestistěnnou.
Pokud vás nebaví taktické boje plné možností a s hromadou tabulek, nebude Zaklínač: Hra na hrdiny pro vás. Vlastně mě až pobavilo, jak umí být v tomto případě mechanicky lehká pravidla naplněná tabulkami porovnávajícími snad všechno od pevnosti lana až po rasismus ve světě. Pokud je ale souboják, který má hlavu a patu, hrozí následky a umožní vám se takticky vybít, něco, co hledáte, v Zaklínači ho dostanete. Za mě je skvělý na souboje s důležitými oponenty, ale na menší šarvátky je jeho komplexnost lehce otravná.
Na druhou stranu nahrává skvěle samotnému lovu nestvůr, kde doopravdy nejdřív musíte zjistit, co na takového protivníka platí, pořídit si ideálně nějaké oleje, výbušniny nebo vylepšení a pak se teprve vydat do boje.
Třeba i magie má tři druhy. Prvním disponují čarodějové, druhým kněží a třetím zaklínači skrze svá znamení. Dál se dělí podle potřebného zaškolení, elementů i na kouzla, rituály a prokletí. Oceňuji, že nové kouzlo musíte pravidelně sesílat, abyste se ho skutečně naučili. Rituály pak skvěle převádí do hry to, že čaroděj je v bitvě jako atomová bomba, kterou všichni ochraňují, než sešle do nepřátelských řad vlnu destrukce. Pokud jste si někdy chtěli mechanicky užít rekonstrukci bitvy o Soddenský pahorek, bez problému do toho!
Popravdě nejsem velký fanoušek výroby v RPG systémech. Hlavně, když na to jde hra pěkně od podlahy od získávání surovin až k výrobě, která trvá hodiny až dny. Přesto se toho Zaklínač zhošťuje se ctí. Družina doopravdy bude chtít získávat lepší nákresy, vylepšovat své zbraně o runy a pít lektvary i házet petardy.
zdroj:
Mytago
On totiž celý systém je vcelku zábavný. Alchymistické suroviny si berou inspiraci v herní předloze a dělí se na jednotlivé základní komponenty. Opravy a vylepšení jsou vcelku rychlé a zvládnou vypravit výpravu na zajímavý úkol. Volný systém rozdělování zkušeností s malou dávkou specifických dovedností pro povolání zase umožní řemeslníkovi obstojné ohánění se v boji a nemusí tedy sedět během potyček jen na střídačce s sledovat, jak ostatní těží z toho, co jim vyrobil.
Na druhou stranu může mít vaše družina drobnou nevýhodu, pokud nebudete mít někoho, kdo se rád hrabe v receptech. Všechno jde koupit za staré dobré peníze, ale moci improvizovat přímo v poli se zkrátka vyplatí. Ostatně už první schopností řemeslníka jsou právě polní opravy, které můžou znamenat rozdíl mezi funkčním štítem a značnou komplikací pro rozbitého štítu.
V knize pak nechybí ani souboj sociální. Tomu jsem ale na chuť nepřišel. Nahrazovat slova a hraní své role do velké míry hody kostek mi vždy bylo proti srsti, i když chápu, že bez toho se někomu můžou zdát právě sociální dovednosti o něco slabší. Ale ani Zaklínač můj názor nezměnil a celé slovní přehazování na mě působilo mechanicky kostrbatě i zdlouhavě.
zdroj:
Mytago
Vypravěči, drž se
Celá kapitola pro vypravěče je pak trochu ošemetnou záležitostí. Její velká část se věnuje světu. Najdete tu poučky, ale většinou strašně obecné a bez pořádného rozhřešení, jak řešit některé vypravěčské řehole. Neříkám, že vyprávět RPG je raketová věda, ale tak trochu je. Přijde mi, že právě na sekci, která vás má naučit, jak Zaklínače vést, je nejvíc vidět, že hra vyšla v roce 2018 a nedostaly se do ní trochu modernější kapitoly o tom, jak vlastně skutečně vést hru a čemu se ideálně vyhnout.
I takový bestiář by si zasloužil poměrně víc záznamů. Dvacet osm druhů potvor (kam počítám i zvířata jako voly, psy a ptáky) je na takovou hru povážlivě málo. Nebo alespoň robustnější návod, jak vytvářet vlastní nepřátele jinak než nahazováním v tabulce. To platí i o obtížnosti střetů. Opět se o tohle téma hra otře, ale univerzální návod, jenž by vám dal do vínku jednoduchý a efektivní nástroj, jak hru optimalizovat podle velikosti party a její síly, v knize není. Což hlavně s ohledem k tomu, že zranění z bitev doopravdy bolí a dlouho se lečí, je víc než ošemetné.
I když můžu hru doporučit i pro hráče nováčky, je těžší ji doporučit začínajícím vypravěčům. Pro ně může být totiž vyplňování toho, co v příručce není, velice zapeklitý úkol. Nepomůže ani úvodní dobrodružství „Všem dobrou noc“, které je sice zajímavě vymyšlené, ale popsané tak, že některé věci můžou začátečníkovi trochu zamotat hlavu. Možná bych doplnil pro vypravěče větu, kterou najdete na zadní straně knihy: „Svět nepotřebuje hrdinu… potřebuje profesionála.“
Starý, ale dobrý
Vlastně mě Zaklínač: Hra na hrdiny mile překvapila. Některé mechanismy jsou kostrbaté a některé by si zase zasloužily víc péče. Soubojový systém je ale solidní, pokud vám nevadí delší taktičtější boje, v nichž jen neporovnáváte útok a obranu. Pokud máte ve skupině někoho, kdo rád řeší výrobu předmětů a zkušeného vypravěče, máte vlastně vyhráno. Hlavní ale je, že když všechny mechanismy zapadnou do sebe, zjistíte, že celý systém exceluje v tom, v čem by měl – tedy skvěle přenáší svět Zaklínače k vašemu stolu. Sice jde primárně o svět videoherní, ale ten je dostatečně kvalitní, takže to vůbec nevadí.