Před nedávnem jsem se sešel s Danielem Vázquezem. Přesně tím Danielem Vázquezem, který založil české vydavatelství Casa de Locos, jež v Čechách vydalo Příšeru týdne – stolní RPG, které si od nás vysloužilo Zásah!

Jelikož vydavatelství zaměřená čistě na RPG u nás nevznikají každý den, usadili jsme se v přátelském prostředím brněnské kavárny Flexaret a pustili se do hovoru o vydávání, plánech do budoucna a celé cestě, která přivedla Příšeru týdne až na stoly českých hráčů. I přes vedro letních měsíců jsme strávili víc než dvě hodiny pátečního podvečera velice zajímavou debatou o tom všem a mnohém dalším.

zdroj: Casa de Locos

Hráčem po dvaceti letech

Rozhovor jsme otevřeli povídáním o tom, jak to má sám Daniel s hraním. Jeho cesta začala už v devadesátkách, kdy ve Španělsku hrával třeba Call of Cthulhu nebo Vampire: The Masquarade. Pak přišla typická pauza – děti, stěhování do České republiky a další věci, které člověka v jistém věku odtrhávají od hraní.

Nicméně zhruba před deseti lety si cestu ke svému koníčku znovu našel. Začal hrát s přáteli z Madridu, jen tentokrát online. Nutno závidět, že na rozdíl od České republiky byly už tenkrát všechny tyto hry přeložené do španělštiny, takže mohli hrát pohodlně ve své mateřštině. Tehdy se začal zajímat, jak se za tu dobu RPG scéna proměnila.

„Část mých kamarádů by opravdu pořád zůstala u starých pravidel, ale já jsem si řekl, uběhlo dvacet let, možná se vydalo něco jiného a začal jsem pátrat a žasl, kolik těch věcí se vydalo, jaké jsou nové postupy hraní, vedení her, témata a že typický hráč už je poměrně jiný,“ vzpomíná Vázquez.

Všiml si, že hraní už se posunulo víc do mainstreamu, hráči jsou mladší a RPG jako takové ztrácí něco ze svého stigmatu, jaké mělo pořád kolem devadesátek. Pravidla jsou uvědomělejší, zbavují se sexismu a zabývají se dospělejšími tématy. Část jeho kamarádů ale nechtěla hrát novější věci. Nezbývalo tedy, než se porozhlédnout po českém trhu. Jelikož boom RPG už ve Španělsku tou dobou proběhl, bylo překvapivé zjistit, že tady vlastně vyšly jen klasičtější hry a modernější RPG se sem nedostaly.

„Řekl jsem si, že to sem taky časem přijde. To bylo tak před čtyřmi lety a nic. Pořád fantasy, crunchy systémy. Nic proti nim nemám, sám bych si je zahrál, ale líbí se mi rozmanitost.“

Na Discordu našel lidi, kteří hrají pro něj zajímavé systémy. Jen s příručkami v angličtině. Děti odešly z domu, přišla krize středního věku a s ní touha splnit si jeden sen. Daniel je totiž učitelem literatury a jeho snem vždy bylo stát se nakladatelem. Sestavit knihu od nuly až do konečného stavu. A tak začala cesta dnešních Casa de Locos.

Jak se staví kniha

Už tou dobou byl Daniel fascinovaný systémem, který dnes známe jako Příšeru týdne. Kontaktoval tedy studio Evil Hat Productions, které kontaktovalo autora hry a vlastníka práv Michaela Sandse, jež souhlasil a dohoda byla na světě. „[Michael Sands] byl tak strašně milý a pomocný, že jsem to bral jako znamení, tak jsem se do toho pustil,“ prozradil Vázquez.

Daniel tedy sehnal překladatele a začala vznikat Příšera týdne. Mezitím ale nezahálel a začal nakupovat i práva na další hry. Nechtěl totiž, aby vydavatelství bylo jen o jedné knize zapadlé v zaprášených regálech knihkupectví. Prostě bylo třeba začít budovat portfolio. První se ale musela přeložit Příšera, čehož se ujal překladatel Marek Drobný, kterého Daniel vybral i proto, že není z RPG komunity.

„Chtěl jsem někoho, kdo není ze světa RPG. Bylo to trochu riziko. Hrál párkrát, ale není zvyklý na spoustu věcí. Já jsem si ale řekl, že Příšera týdne je psaná zvláštním stylem. Humorem, který má Michael Sands, je tam spousta slovních hříček a narážek. Chtěl jsem, aby to neznělo strojově přeložené.“

Překlad Příšery začal u samotných lovců, tedy postav a pravidel. Začalo se testovat a u stolů bylo poprvé vidět, že se daří. Lidem se líbilo, jak věci zní a u přečtení tahů se smáli a šli jim do pusy. Což bylo vlastně to, co Daniel chtěl – aby vtipy zněly dobře, česky a lidem se líbily. Plně to tak vyvážilo pár obtíží při překladech pravidel a dohadování o tom, že něco prostě musí být tak, aby se zachovala mechanická stránka.

„Představoval jsem si, že to bude hodně práce, ale přesto jsem to podcenil,“ přiznává Daniel, který všechno dělá sám. Samozřejmě má profesionálního překladatele a tvůrce layoutů, ale jinak je Casa de Locos vlastně něco, co dělá po práci. Pořád ho to baví, užívá si roli editora, přípravu knihy a domlouvání věcí kolem.

Co ho naopak unavuje, je marketingová část, jako je třeba prezentování hry a psaní na sociální sítě. Celá práce je teprve v počátcích. V době rozhovoru je Příšera týdne na pultech teprve dva měsíce a kromě oficiálního e-shopu se prodává u dvou distributorů – Imago a Rexhry. Kromě lehkosti získání práv to byla právě i pomoc ze strany Rexher, která ho přesvědčila o tom, že to všechno má smysl.

zdroj: Casa de Locos

„Každý může překládat hru, pokud bude chtít a mít prostředky do začátku. Zahraniční vydavatelství jsou tomu nakloněná, hlavně ta indie. Není těžké získat dobré hry.“ Doufá, že vydavatelství RPG má šanci se prosadit i v České republice. Zároveň si ale uvědomuje, že vše stojí jenom na něm.

Z analýzy mu ale vyplývá, že zájem tu je a vidí ho třeba v nadšení hráčů, kteří se zúčastnili testovacích her v brněnské Planetě her, kde se ke hraní dostanou i lidé, kteří hrají hlavně deskovky. Příšera týdne má šanci oslovit i je. Pravidla nejsou přehnaně složitá a systém jde lehce vysvětlit. Navíc kniha nemá svůj vlastní svět, ale je to svět, který velká část z nás sledovala už od dětství – Akta X, Buffy a mnoho dalších.

Zároveň jsme se tím dostali i k menším knihám nebo možnosti PDF verzí knih. Daniel mi prozradil, že PDF sice zastává, ale teprve si musí ujasnit, jak to s nimi udělat, protože výrobní cena elektronické verze pravidel je téměř stejná jako té fyzické. Zároveň ale nejde prodávat obě příručky za podobnou cenu. I tak se ale nebojí ani menších titulů pro fanšmejkry. Sleduje na festivalech, co je zrovna populární a bere si inspiraci z úspěšných vydavatelství ve Španělsku.

Příšera je jen začátek

Casa de Locos už teď pomalu chystá svůj druhý a třetí titul, tedy Masky: Nová generace a Polaris: Rytířskská tragédie na nejzazším severu, o nichž se víc dočtete zde. Nezapomíná ale ani na rozšíření pro Příšeru týdne. Daniel se mi přiznal, že má rád hry, které mají rozšíření. Michael Sands ale naproti tomu moc velkým fanouškem rozšíření není a zastává myšlenku, že je hra hotová taková, jaká je. Evil Hat ale chce další obsah, a i proto s ním na dalších dvou spolupracoval Marek Golonka, kterého Daniel považuje za geniálního grafomana, který už má několik rozšíření v hlavě. Ostatně se s oběma sešel v Polsku.

„Sands přijel do Evropy jako doprovod své ženy vědkyně, která tu měla konferenci. Tak jsem provedl výpravu do Varšavy. Na den, nočním vlakem tam a zase zpět. Zahrál jsem Příšeru týdne s autorem, což byla fakt paráda. Vedl to Golonka a Sands byl taky jako hráč,“ svěřuje se Vázquez.

Třeba rozšíření Tome of Mysteries se dělí do několika sekcí a Daniel si tak pohrává s myšlenkou vydat ho po menších částech, aby si každý mohl vybrat, co ho zajímá. Nové příručky lovců, rozšíření pravidel nebo samotné záhady, tedy vlastně příběhy. Mnohem víc se mu ale líbí nové rozšíření Codex of the Worlds, které by chtěl vydat určitě.

Sands je naštěstí volnější v tom, jak v jednotlivých vydáních dělat změny, i když je chce konzultovat. České příšery, které jsou v naší verzi výjimečné, se mu moc líbily. Casa de Locos chce vydávat hry tak, jak jsou v originále, ale Danielovi se libí možnost vydávat další obsah specifický pro naší zem, ať už jsou to další příšery, příběhy a jiné takové možnosti pro českou komunitu.

Chce mířit zároveň i na lidi, kteří nepatří mezi hardcore jádro komunity. Proto překládá i názvy postav, seriálů a prostě se snaží text přiblížit českému hráči. Je ale rád za podporu komunity jako takové. I lidé, kteří už anglickou verzi mají, si koupí českou verzi a rádi pomohou s korekturou a dalšími věcmi.

Plány jsou velké a v běhu. Přesto je třeba prodat alespoň 500 výtisků knihy, aby se vyplatila. A teď je nejdůležitější, aby se investice vrátila. Daniel si stanovil hranici dva roky na prodej 450 výtisků, aby měla jeho práce smysl. Zároveň mu je jasné, že se trh nesmí přesytit a není jediný, kdo RPG vydává.

Ve Španělsku ale viděl, že mladí už vyrůstají v RPG kultuře a není pro ně neznámá. Vidí to v seriálech, filmech a prostě jsou s ní dobře seznámení. Za dva měsíce stihl prodat už víc než polovinu nákladu, takže naděje jsou veliké. Zajímalo mě, zda Daniel nezvažuje možnost komunitního financování přes crowdfundingové platformy jako Kickstarter a Backerkit.

„Hodně lidí mi to říká, ale mě to neláká. Je tam divný efekt, že člověk má větší chuť něco podpořit než koupit. Z nějakého důvodu to jde lépe, když si mají věc prostě koupit. Vím, že by to fungovalo z části, ale já se bojím vzít lidem peníze a nemít produkt ještě hotový. Z toho bych měl noční můry.“

Jedním z jeho snů je vydat Savage Worlds, které nedávno oslavilo dvacáté výročí. Daniel má tohle RPG moc rád a líbí se mu obrovské počty rozšíření. Největší investice je v samotném pořízení práv, ale pak už vydavatelství může překládat všechny knihy, které oficiálně v systému vyšly. Sám viděl španělské vydavatelství, které Savage Worlds vydávalo celé roky.

zdroj: Tao Games

„Nejsem jenom na ty velmi indie hry. U Savage Worlds jsem se strašně smál. Je to rychlý. To, co mi nejvíc vadí na D&D a vím, že každý to má jinak, ale mě souboj, co trvá víc než půl hodiny, už unavuje.“

Právě Savage Worlds stačí jeden systém a vydávají se další a další kampaně. Člověk už se v uvozovkách nemusí o nic starat. Jen vydavatelství stanoví tempo a vydává další a další rozšíření. Přesto to ale nebude jednoduché. Daniel si nedělá iluze, že by se během roku válel na Bahamách. Ví, že čím víc úspěchu, tím i víc práce, ale zatím nevidí možnost, že by si mohl dovolit přibrat další lidi, kteří by mu s chodem vydavatelství pomáhali.

Přesto nepolevuje v práci, i když má přes dvě stě knih u sebe doma. S pomocí přítelkyně je balí a rozesílá a o všechno se musí starat sám, zatímco mezitím objíždí festivaly, akce, pracuje na dalších projektech, přidává je do databází a tak dále.

„Vlastně nemám řešení na to, když to bude úspěšné. Když budu chtít vydávat dvě věci ročně, ať už rozšíření nebo novou hru, tak to je strašně moc práce. A k tomu by došlo jen tehdy, pokud se ty první dvě hry zavedou. Takže úspěch mě zabije. (smích)“

zdroj: Casa de Locos

Dobrodružství jménem Casa de Locos

Jak sám Daniel říká, je to takové dobrodružství. Pořád se baví s kamarády o tom, jak celé vydavatelství funguje, co prožívá a dělá. Je rád, že pracuje sám za sebe a nikde se nezadlužil. Prostě si plní sen, ostatně první knihu už má na pultech ochodů, další vyjde v listopadu a další už se chystá.

Plány má rozhodně veliké. Pořád se strašně těší na další korekturu, až bude sedět a porovnávat jednotlivé verze. Je rád, že umí jazyky, a tak sedí a porovnává českou verzi s tou anglickou, španělskou i francouzskou. Příšeru týdne měl třeba i v polštině. Shodli jsme se i na tom, že i bez ohledu na to, kolik člověk umí jazyků, je pro něj kolikrát prostě pohodlnější hrát v mateřštině, a hlavně mít pravidla ve stejné řeči, v jaké se hraje, protože to u stolu působí nejpřirozeněji. Proto překvapí, že v Německu a Dánsku nepřekládají téměř nic.

„Teď byl kamarád v Dánsku a poslal jsem ho do obchodu na průzkum trhu. Do dánštiny se nepřekládá vůbec nic, ale mají obrovské obchody plné RPG. Oni to kupují všechno v angličtině. To by třeba ve Španělsku určitě nefungovalo, protože nejsou v jazycích tak dobří. I tady je vidět, že v angličtině hraje relativně malá skupina.“

Jelikož sám hraje jednou týdně online se svojí starou skupinou ze Španělska, uvažuje zároveň i o rozšíření pro Roll20 nebo další virtuální herní klienty, kde chce co nejrychleji přeložit alespoň deník postavy pro Příšeru týdne, protože ta je již implementovaná od Evil Hat Production.

„Příšera asi nikdy nebude jako Jeskyně a Draci nebo Dračí hlídka, ale mohla by být známá alternativa k tomu, co se hraje. Lidi se na hry, co nabízím, hlásí. Zájem je. Nepotřebuji, aby to byla nejhranější hra. Já chci, aby těch her bylo víc.“ Casa de Locos je otevřená nápadům. Nevadí mu, aby větší projekty financovaly klidně ty menší, které chce prostě vydat i pro menší skupinu hráčů jen proto, aby byla dostupná jako alternativa, což je velmi sympatické.

S tím jsem můj rozhovor s Danielem Vázquezem zakončil a oba jsme vyrazili do svých domovů. Jsem strašně rád, že jsem nahlédl pod pokličku vydávání RPG v Čechách. Viděl jsem, že když člověk chce a má sen, není to nereálné. Doufám, že se mu bude dařit a o Casa de Locos budeme slýchat ještě dlouho.

Dovolil bych si závěrem jednu paralelu. Vzpomínal jsem totiž na počátky komiksů v Čechách. Vzpomeňte si, jak undergroundově začínal magazín CREW, na hromady pokusů a na to, jak se všichni dívali na tuhle kulturu mezi prsty. Přečtěte si nějaký z rozhovorů třeba s Jiřím Pavlovským o počátku vydávání komiksů.

Dnes už jsou komiksy součástí české kultury a plní poličky snad každého knihkupectví. Nezbývá než doufat, že to samé čeká i RPG. Třeba i díky Danielu Vázquezovi a jeho Casa de Locos by to tak za pár let mohlo vypadat.