Máte námět či připomínku? Napište nám
Auroboros – představení stolního RPG od tvůrce světů Wacraftu, StarCraftu a Diabla
Dojmy zdroj: Warchief Gaming

Auroboros – představení stolního RPG od tvůrce světů Wacraftu, StarCraftu a Diabla

4. 9. 2022 11:00 | RPG | autor: Martin Leták |

Auroboros: Coils of the Serpent, tedy Hadí smyčka, jak bychom mohli původní název volně překládat, je zbrusu nový worldbook (tedy příručka popisující svět) využívající pravidlový systém DnD 5e, za kterým stojí nezávislé vývojářské studio Warchief Gaming. Projekt v květnu roku 2021 dostal zelenou díky úspěšné kickstarterové kampani, ve které se podařilo vybrat přes 30 milionů korun. Jedním z hlavních taháků bylo jméno ředitele celého projektu Chrise Metzena, spolupracovníka dobře známého herního studia Blizzard Entertainment.

A je to právě Chris Metzen, komu lze přičíst lví podíl na designu herních světů takových pecek, jako jsou Diablo, Warcraft a StarCraft. Což, jak se zdá, bohatě stačilo k tomu, aby si Auroboros získal náležitou pozornost. V současnosti je projekt prakticky v cílové rovince, příručka vyšla z tiskárny a probíhá fáze rozesílání podporovatelům. Autoři přislíbili, že během podzimu 2022 by mělo být hotovo. A vzhledem k tomu, že podporovatelé dostali předběžný přístup k elektronické verzi, se můžeme Auroborovi podívat na zoubek už nyní.

Auroboros je sám o sobě pěkný macek, autoři nám představili bezmála 400 stran textu a půvabných ilustrací. Při pročítání příručky se nelze ubránit srovnání se světy Diabla a Warcraftu. Ruku na srdce, ani jeden z nich neoplývá výraznou originalitou či svébytností: Síla Blizzardu leží spíše v umném kombinování (či vykrádání) osvědčených žánrových klišé, důraz se klade na zábavnost a hratelnost, na vytváření „cool faktoru“.  A zjednodušeně by se v podobném duchu dalo dívat i na Aurobora.

Auroboros: Coils of the Serpent zdroj: Warchief Gaming

Auroboros nás zavede do světa zvaného Drastnia, ve kterém jsou klasické fantasy elementy tak, jak je známe například ze světa Forgotten Realms (svět, kde se odehrává většina dobrodružství vycházejících pod hlavičkou Dungeons & Dragons), výrazně obohaceny tématikou průmyslové revoluce, která jako záplava vtrhla do ještě donedávna středověké idylky.

Těžištěm pozornosti je prostředí městských států, které se sdružily do volné aliance zvané Lawbrand, přičemž mezi jednotlivými městy panuje čilý obchodní ruch a také více či méně skrývaná rivalita. Obchodování ovšem není tím jediným, co hašteřivá města spojuje. Je to také společná tragická historie obyvatel, potomků vyhnanců po ničivém kataklyzmatu, který Drastnii před staletími postihl. A posledním mocným svorníkem je víra obyvatel říše Lawbrand, kterou zastřešuje mocná církev výrazně ovlivňující politiku jednotlivých městských států.

Kromě průmyslové revoluce, která náhle vstoupila do fantasy světa, se autoři rozhodli přidat ještě jedno velké lákadlo: Princip Aurobora, mýtického hada požírajícího svůj vlastní ocas, symbol nekonečna.

Auroboros zde působí jako jakási nespoutaná přírodní či spíše kosmická síla s v podstatě neomezeným tvořivým a zároveň ničivým potenciálem. Většina obyvatel si jeho existenci neuvědomuje, ale ve světě Drastnie se vyskytují jisté organizace, tajné spolky nebo výjimeční jedinci, kteří ví mnohem více. Někteří jen mlhavě či zkresleně, jiní jsou si naopak plně vědomi významu, který Auroboros nese.

Jsou zde i tací, kteří se naučili síly Aurobora využívat. Každý takový ovšem musí za používání této nespoutané moci zaplatit strašlivou daň spočívající v postupné devastaci vlastního fyzického a psychického zdraví, až neodvratně dospěje na závěr hadí smyčky a bude Auroborem pozřen, aby se stal součástí velkého cyklu zkázy a stvoření. Hráči by během hry měli mít možnost tuto sílu ovládnout, a získat tak prakticky neomezenou moc. O tom, jak to funguje, si ještě povíme, nejdříve se ale pojďme popořadě podívat na to, co všechno příručka obsahuje.

Auroboros: Coils of the Serpent zdroj: Warchief Gaming

Trocha historie nikoho nezabije   

Po krátkém představení světa a nástinu atmosféry hry nás autoři bez zbytečných okolků vrhnou přímo do hodiny dějepisu, kde nás na zhruba dvaceti stranách textu seznámí, čím vším si nebohá Drastnia v posledních deseti tisících let musela projít. A že toho nebylo málo. Dozvíme se, jak se střídala období obrovského rozmachu se strašlivými katastrofami a ničivými válkami, které několikrát přivedly svět na samý pokraj zkázy.

Staneme se svědky obrovského kataklyzmatu, během nějž byly uvolněny ničivé síly Aurobora a srovnaly se zemí starou říši. Zubožené původní obyvatelstvo bylo nuceno vyhledat azyl ve zcela nových a neprobádaných krajinách, a někteří se dokonce rozhodli uchýlit do spalujících končin nekonečné pouště a doufat, že naleznou spásu v nehostinné pustině.

Dozvíme se o velkolepých hrdinských činech, o legendárních válečnících a vládcích, ale také o jejich pádech a úkladných zradách. Dostaneme přesně to, co bych očekával, že jako vypravěč budu potřebovat, abych mohl hráče nechat objevovat skryté taje tohoto světa. Na dvaceti stranách sice nelze jít do přílišné hloubky, ale skutečně to bohatě stačí. Navíc to ponechává prostor vypravěčům, aby nastíněné linky sami rozvíjeli, anebo autorům pro případná další rozšíření.

Auroboros: Coils of the Serpent zdroj: Warchief Gaming

Gildy, cechy a frakce aneb Kdo nejde s námi, jde proti nám

Následuje seznámení se zhruba desítkou těch nejdůležitějších frakcí, které v Drastnii působí. Je tu například učená společnost Arcanimus sdružující zájemce o studium mystických umění. Navenek se tváří, že jde pouze o teoretické poznání, ovšem hluboko uvnitř se tu ti nejnadanější studenti seznamují s praktickými čarodějnými záležitostmi. Magie se totiž v říši Lawbrand otevřeně nepoužívá, pokud tedy nechcete skončit na hranici upálení ponurým církevním inkvizitorem.

Dozvíme se o dobrotivých mniších z opatství Bohen Dur, kteří putují světem a šíří dobro a lásku, tu vlídným slovem, tu kung-fu kopačkou do rozkroku. Zjistíme něco o záhadných druidech Oram Hai a jejich skrytém boji proti kruté kletbě zvané Vytí (Howling), která postihuje všechny lesní tvory a vyvolává v nich šílené krvelačné běsnění. Pochopitelně se nelze vyhnout všudypřítomné Sularijské církvi, kde narazíte jak na obětavé kazatele a kněze, kteří pečují o ty nejpotřebnější, tak na zkorumpované biskupy, kteří už dávno podlehli vábení moci a bohatství.

Anebo, budete-li mít skutečně smolný den, vás čeká střet s představiteli tajné církevní frakce Kruh trnů, těmi největšími fanatiky a dogmatiky, takovým fantasy Ku-klux klanem. V opozici vůči Církvi zase vystupuje podivínská sekta Děti Slunce, nesourodá sbírka různých blouznivců, vyvrhelů společnosti a životních ztroskotanců, kteří se nechali zvábit sladkými řečmi o lepším a spravedlivějším světe. A pak tu jsou ještě organizace, které ani omylem nepatří mezi ty hodné hochy.

Hráči mají možnost do jednotlivých uskupení libovolně vstupovat, nechat se jimi najímat na plnění různých úkolů, odvádět za ně špinavou práci anebo se stát jejich nepřáteli a usilovat o jejich porážku. Každá z frakcí nabízí spoustu inspirace na rozehrání rozličných dobrodružství a příběhů.

Velkou výhodu navíc spatřuji ve skutečnosti, že vypravěč nemusí nutně své hráče zavést do Drastnie: Jednotlivé frakce si lze libovolně vyzobávat a používat jako inspiraci a zpestření pro své vlastní světy a kampaně. Jsou herní světy, kde by něco takového tak snadné nebylo, protože vystupují jako jednolitý, kompaktní celek. Zde to ale neplatí.

Tato skutečnost ostatně platí pro celou příručku. V podstatě vše, co je v ní obsažené (rasy, povolání, jednotlivé lokace, nestvůry…), lze bez větších potíží převést do libovolného jiného fantasy prostředí.

Mapy, mapy, mapičky

Další kapitola se svými zhruba osmdesáti stranami zabírá v příručce nejvíce místa. Každý z jednotlivých městských států nebo jiných významných bodů zde má svůj popis s výčtem důležitých obyvatel ovlivňujících jeho chod, plus soupis těch nejvýznačnějších místních „turistických atrakcí“, které lze navštívit.

Autoři se v rámci dostatečného odlišení jednotlivých míst neubránili jisté schematičnosti a používání zjednodušujících klišé. Jedno město je tedy městem hudebníků a umělců, druhé městem vynálezců a vizionářů, další je městem víry a církve. Je tu i pouštní město, námořní město, město zemědělců a farmářů nebo bájné elfí město...

Každá z lokací má svou jedinečnou atmosféru a jednotlivá města doslova pulzují životem a vtahují vás do svých osidel v očekávání nadcházejících dobrodružství, která každé z nich nabízí. Velká rozmanitost má ovšem za důsledek, že každá z lokací je vhodná pro trochu jiný typ dobrodružství. To může někdy působit jako pěst na oko, ale především to vyvolává potřebu, aby se skupina hráčů na začátku byla schopná domluvit, jaký typ dobrodružství chce hrát.

Auroboros: Coils of the Serpent zdroj: Warchief Gaming

Můžete se sice vydat na pirátskou výpravu za pokladem, stát se pochmurným církevním inkvizitorem potírajícím kacířství a čarodějnictví nebo pouštním nomádem snažícím se zajistit potravu pro svůj kmen, ale všechno najednou jde dělat jaksi stěží. Autoři si tohoto úskalí byli vědomi, a proto nabízejí možnost vytvořit si takzvané skupinové zázemí, aby skupina působila kompaktně.

Orientace na městské prostředí je příjemnou změnou oproti klasické hrdinské fantasy tématice, neboť umožňuje vytvářet civilnější zápletky a více pracovat s vtažením hráčů do děje. Pokud jste už přejedení pátráním po mocných artefaktech, odhalováním tajemství ztracených říší a epickým zachraňovaní světa a lákaly by vás více úkoly, jako je pomoc knězi z chudinské čtvrti vypořádat se s bandou ničemů, kteří ukradli jeho dobročinnou sbírku, získávání kompromitujících materiálů na zkorumpovaného biskupa nebo třeba potlačování stávek vykořisťovaných dělníků, lze Aurobora vřele doporučit. Najde se zde sice dostatek podnětů i pro příznivce oné klasické hrdinské fantasy, ale těžiště skutečně leží v důrazu na městské prostředí a civilnost.

Hrdinové, padouši a všelijaké pronárody

Příručka dále obsahuje nové rasy, povolání, šedesátku nestvůr, které se nemohou dočkat, až v nich hrdinové smočí své čepele, plus seznam čarovných předmětů a kouzel. Zde bych kvalitu hodnotil jako dosti kolísavou: Některé novinky na mě působily dojmem, že byly vymyšleny spíše z povinnosti, než že by skutečně přinášely něco neotřelého.

Navíc jsem si všímal zejména u popisu dovedností nestvůr, že některé mechaniky jsou popsány ne zcela jednoznačně a nebohý čtenář je pak nucen tápat, jak vlastně daná schopnost přesně funguje. Časem zřejmě vyjdou nějaké opravy, ale přesto zamrzí, že autoři toto při testování neodladili. Přese všechnu kritiku je ovšem potřeba říci, že i tak zde naleznete dostatek nových a zajímavých nápadů, kterými obohatíte své hraní.

Auroboros: Coils of the Serpent zdroj: Warchief Gaming

Auroboros 

Nyní, jak jsem přislíbil, se už dostáváme k vlajkovému principu, který příručka zavádí. A jde právě o možnost získat přístup k neomezeným silám bájného hada Aurobora. Ve světě Drastnie se vyskytují záhadní tatéři, kteří za úplatu, menší či větší laskavost, anebo z důvodů, jimž rozumí jen oni sami, mohou herním postavám vyhotovit tetování, které by se dalo přeložit jako Pečeť (Sigil). Tato tetování postavám následně propůjčují různé nadpřirozené schopnosti, od sotva postřehnutelných až po skutečně impozantní.

Každý z tatérů umí vyhotovit trochu jiné pečetě a hráči mohou volně cestovat světem, pátrat po skrývajících se tatérech, postupně rozšiřovat sbírku svých vlastních tetování a stávat se mocnějšími a mocnějšími. Vlastně jde o jakousi obdobu sbírání Pokémonů, což máme my hráči her na hrdiny navyklí na láskyplné pečování o své postavy a jejich vylaďování většinou tuze rádi.

Je to vážně pěkný nápad a věřte mi, že sbírka možných pečetí je skutečně široká. Hráči navíc možná časem zaslechnou zvěsti ještě o jedné pečeti, jejíž jméno se šeptá s hrůzou a obavami. O Znamení hada.

Nositel Znamení hada výměnou za strašlivou cenu získá přístup k neomezeným silám mýtického Aurobora. A když říkám neomezeným, skutečně tím myslím neomezeným. Takový hráč se v podstatě stává bohem a zároveň i takovým druhým vypravěčem, který je lusknutím prstu schopný formovat svět k obrazu svému. Co třeba srovnat skrz naskrz zkažené město se zemí, zdecimovat nepřátelskou armádu nebo vytvořit v nehostinné poušti rajskou oázu? Nic není problém.

Jak hráč využívá sil Aurobora, získává přístup ke stále silnějším schopnostem, ale zároveň sestupuje po spirále neodvratné degenerace, jak chátrá jeho tělo i mysl, až nakonec, v posledním velkolepém uvolnění nespoutaných energií, se sám rozplyne v nekonečném cyklu zrození a zkázy, který Auroboros představuje. Autoři zároveň v duchu hesla, že každý Frodo potřebuje svého Sama, mysleli i na hráče, kteří se rozhodnou věrně doprovázet nositele drtícího břemene Znamení hada. Tito hráči získají omezený přístup k silám Aurobora, aniž by se to podepisovalo na jejich zdraví a příčetnosti, a mohou být nositeli Znamení hada cennou oporou a případně i morálním kompasem, začne-li kvůli opojení mocí ztrácet soudnost.

Autoři zdůrazňují, že princip Aurobora je především principem narativním, který slouží k vyprávění hluboce emocionálních příběhů o moci a jejích důsledcích.  Z klasické literatury se jistě vybaví faustovské téma tak, jak nám ho představil Goethe. Čili jinými slovy: Nejde zde o to, že by nositel Znamení hada bojoval se supersilnými protivníky. Bitvy, které hráče čekají, se budou svádět na jiných bojištích, více intimních.

Zkuste si představit, že vedete hru, ve které máte dva, či dokonce více vypravěčů najednou a každý z nich může formovat svět k obrazu svému. Jaké výzvy a překážky jim postavíte do cesty? Ve vnější realitě už najednou neexistuje nic, co by se nedalo změnit pouhou silou myšlenky.

Změna herního přístupu spočívá v tom, že hráči se budou muset být schopní obracet dovnitř k sobě a vypravěč by jim měl být schopný takový příběh nabídnout. Zde, v nitru každého hrdiny, se budou svádět ty nejlítější boje. Ne každý toto umí, ne každý o to stojí. Myslím si, že takový typ hry vyžaduje zkušené vypravěče, ale i hráče. Zde bych velmi ocenil, kdyby autoři přišli se samostatnou kapitolou, jak s takovým typem příběhu vůbec pracovat.

Abych to shrnul, herní princip Aurobora na mě působí dojmem jako Auroboros sám. Je to mocná síla, se kterou si ne každý dovede poradit. V nezkušených rukou může velmi snadno zničit hru a i v těch zkušených bude vyžadovat spoustu umu, aby se to nevymklo z kloubů. Přesto má vábení Aurobora své neoddiskutovatelné kouzlo a jistě se najdou takové herní skupiny, které v této výzvě obstojí.

Auroboros: Coils of the Serpent zdroj: Warchief Gaming

Slovo závěrem

Auroboros je poctivý kus práce, který umně kombinuje prověřené nápady a pro dobrou míru přidává i pár vlastních. Vypravěčům dává do rukou užitečný nástroj, jak zpestřit svá vlastní dobrodružství, především co se městského prostředí a civilněji pojatého vyprávění týče. Zde leží těžiště a hlavní síla příručky.

Samotný koncept, že hráči můžou získat takřka neomezené síly a ochutnají Faustovo dilema, je jistě zajímavý, ale zároveň i diskutabilní a zcela určitě ne pro každého. Uvidíme, zda najde využití.

Příručku lze využít jako pozvánku do zcela nového světa nebo si z ní pro vlastní kampaně vyzobávat ty nápady, které vás zaujmou. Trochu zamrzí jisté nedodělky a ne vždy zcela jednoznačně formulované mechanismy, celkově ale dávám palec nahoru. Tak tedy vzhůru za dobrodružstvím!

Nejnovější články