Zaklínač: Cesta osudu byla druhým výletem společnosti Go on Board do světa bělovlasého vědmáka, který v češtině vydalo asmodee. I přes přítomnost stejného tvůrce Łukasze Woźniaka, jenž připravil předcházející Starý svět, šlo o diametrálně jinou hrou, s níž se nebál riskovat. Spojil karetní deckbuilding s příběhovým vyprávěním a kompeticí, což z výsledku dělalo unikátní směsku.

Mě upřímně zase tolik nevtáhla, jelikož rozkol mezi systémy působil až příliš silně (viz recenzi). Řada lidí si titul ale nakonec oblíbila, a proto jistě nebudou váhat v pořízení hned několika rozšíření, které spolu se základem vyšly. Kdybyste ale snad potřebovali můj názor a tipy, jaké z nich upřednostnit, je tu od toho tento článek, v němž si na všechny dodatky posvítíme od toho nejméně zajímavého k tomu nejlepšímu.

Zaklínač: Cesta osudu – Triss a Zrnko pravdy

Galerie

Chtěl bych napsat, že začneme tou nejmenší krabičkou, ale to by nebylo tak úplně pravdou. Čistě s ohledem na rozměry je expanze s Triss Ranuncul stejně velká jako ta další v pořadí. Nicméně obsahově je nabitá nejméně, což podtrhuje i její cena pohybující se do 700 korun. Současně je i tou nejméně zajímavou možností, jak si Cestu osudu obohatit. Nemyslím to ovšem nutně v negativním slova smyslu.

Triss a Zrnko pravdy je přídavkem mířeným především na lidi, kterým se líbila základní kompetitivně-vyprávěcí formule. Přidává jednu novou hratelnou postavu a další povídku, která sice přichází s vlastními unikátnostmi, přesto ze základního rámce nevybočuje tolik jako zbylé dvě krabice.

S ohledem na název vám asi došlo, že novou postavou je ta dost možná nejkrásnější čarodějka široko daleko a nejoblíbenější postava hráčů digitální her. Do hry přináší záchvěv jejích teleportačních a magických schopností čtyřmi novými dovednostmi založenými na stejném principu.

zdroj: Asmodee Czech Republic

Umožňuje ji nahlédnout do hlavního balíčku a hledat potřebné karty, čímž občas dokáže zahýbat se svou časovou osou a titulním osudem, který zvrátí ve svůj prospěch. Upřímně patří k těm nejzajímavějším dostupným postavám a hraní za ni mi přišlo nejzábavnější, takže svou přítomnost si rozhodně odůvodní.

To samé platí pro povídku Zrnko pravdy, která patří mezi mé nejoblíbenější. Vydáte se do honosného sídla Nivellena, napůl člověka a napůl zvířete, kde se pokusíte odhalit jeho tajemství a důvod, proč zde začali umírat lidé. A když budete mít štěstí (nebo smůlu), dostanete se k docela zajímavému rozuzlení, které z předlohy rozhodně neznáte.

Zvláštním mechanismem je samotný Nivellen, jehož figurku při draftu karet umisťujete stejně jako hráče, čímž zabírá některé kusy a zároveň s nimi hlasuje při volení, jakou cestou se vydáte dál.

zdroj: Asmodee Czech Republic

Funguje jako další hráč, který aktivně promlouvá do dění a občas dokáže zaškodit. Zároveň s ním přichází karty záhad představující jakési dodatečné podúkoly, které můžete za odměnu plnit. Oboje funguje jako sympatické zpestření bez větší potřeby studovat dodatečná pravidla.

I proto je Triss a Zrnko pravdy určené především pro ty, kteří si chtějí navýšit variabilitu základní hry o další tolik potřebnou povídku a postavu, jež nakonec patří k tomu nejzajímavějšímu, co hra v tomto prostoru nabízí. Pokud vás nicméně původní hra moc nepřesvědčila, neexistují žádné důvody, proč byste měli investovat právě do této expanze. Je to více téhož a je na vás, jestli po tom toužíte.

Zaklínač: Cesta osudu – Divoký hon

Galerie

Naopak poslední věta předchozího odstavce se rozhodně neuplatňuje na Divoký hon. Ten se společně s Eredinem a zbylými generály přiřítil jako mrazivý vichr s jasným úkolem – zmocnit se Ciri a zabránit elfům, aby zachránili svůj domovský svět. Při své cestě je neúprosný, nebojí se jít přes mrtvoly a zlikvidovat každého hrdinu v cestě.

Premisa slouží jako dějiště už o poznání zajímavější expanze, která do Cesty osudu zanáší asymetrický semi-kooperativní režim. Jeden z hráčů se ujme titulního Divokého honu s cílem dobýt svět, zatímco ostatní hráči se ujmou rolí hrdinů při společné snaze plány zhatit, čímž vzniká zajímavá dynamika na poli dalšího příběhu.

„Zlý“ hráč má k dispozici klasickou hráčskou desku s počítadlem bodů a schopnostmi, které jsou průsečíkem všeho, ale k tomu má také neoprenovou podložku se stupnicemi hrozby, kde posouvá své generály, aby aktivoval jejich nevybíravé schopnosti. Jde o značně alternativní způsob hraní s opravdu mocnými efekty, kdy je na vás neustále vyvíjený tlak a vy se musíte trochu podvolit hraní druhé straně.

zdroj: Asmodee Czech Republic

Ta mezitím hraje podle docela standardních pravidel, nicméně se snaží domlouvat, aby se jim povedlo vyložit dostatečný počet karet patřící pod jednu barvu. Tím totiž resetují pozice generálů a současně získávají karty oslabení, jež jsou nutností pro úspěch. Navíc do toho promlouvají alternativní vedlejší úkoly, které na mě působily zajímavějším dojmem než ty, které najdete v základu.

Zaklínač: Cesta osudu – Divoký hon bych tak rád doporučil všem, kterým v původní verzi chyběla větší konfliktnost a nebojí se občas zhostit špatné strany, jež je sice na první pohled v nevýhodě, ale opak je pravdou.

Hlavně ale hráči konečně vidí jasnou hrozbu, kvůli čemuž režim z mého hlediska funguje spolehlivěji než základní hon za jinými konci. Nicméně chápu, že tlak nemusí vyhovovat každému. I s ohledem na cenu kolem 1 100 korun.

Zaklínač: Cesta osudu – Legendární nestvůry

Galerie

Nakonec to nejlepší! Dodatek vystavěný na principech, na nichž měla fungovat už základní hra. Legendární nestvůry hází kompletně do koše kompetitivní složku a celý deckbuilding proměňují do čisté kooperace, kde se na poli tří kapitol všichni snažíte zlikvidovat jedno ze čtyř ikonických monster (Lešij, Katakan, Hym a Aguara).

Plníte proto úkoly a sbíráte symboly boje, abyste zvládli uždíbnout alespoň kousek ze zdraví bestie, které pohodlně přelézá 100 bodů. Přitom se snažíte udržet naživu, protože jediný mrtvý společník znamená prohru týmu. A to je občas docela náročný úkol, jelikož fantazijní fauna rozhodně jen tak nečinně nekouká, nýbrž dokáže uštědřovat bolestivé rány.

Nestvůra funguje v podstatě jako pátý automatický hráč, který má unikátní dovednosti a získává karty. Pokud se s ní na draftu střetnete, aktivuje svou schopnost. Upřímně nás zprvu překvapilo, jak dokážou být monstra krutá a přiznám se, že naše skupina prožila pár porážek.

zdroj: Asmodee Czech Republic

Když se špatně domluvíte, partie skončí opravdu rychle. Nicméně po nějaké době nasednete do tempa a proměníte se do řádných lovců. Hlavně ve chvíli, kdy chytře využijete runových kamenů se silnými schopnostmi dostupných pro všechny.

Legendární nestvůry tak za mě patří mezi to nejlepší, co Cesta osudu nabízí. Zbavuje se za mě nadbytečných prvků a vytváří svižný a cílevědomý souboj, který potěší i majitele Starého světa, jelikož jsou bytosti díky přidaným kartám kompatibilní i s ním. Jenom je trochu problém, že pokud se k takovému zážitku chcete dostat, nakonec musíte investovat alespoň kolem 2 350 korun (1 100 rozšíření + 1 250 základní hra), což už není malá částka.

Nadstandardní produkce

Nehledě na to, jakou expanzi zvolíte, všechny jsou dostupné pouze v jedné verzi, což znamená, že všechny skrývají „deluxe“ komponenty včetně figurek a neoprenových podložek. Osobně si myslím, že jde o trochu zvláštní rozhodnutí, když se u nás prodává i standardní verze základní hry bez figurek. Pokud si ji lidé koupí, bude jim asi trochu zvláštní, že v rozšířeních jsou hezčí komponenty.

Deskovky

Zaklínač: Cesta osudu – recenze rozpolceného Bílého vlka

Na každý pád platí, že i dodatky mají nadstandardní zpracování s dvouvrstvými deskami, dobrými pořadači a tvrdými kartami. Zamrzí jen, že v Divokém honu a Legendárních nestvůrách chybí krabička pro úschovu velkých příběhových karet. Chápu, že krabičky jsou koncipované jako knihy, ale minimálně u toho Honu by to snad šlo, ne?

Chválím nicméně zachování sólové varianty ve všech dodatcích, které buď fungují na principu Automy, nebo na zakomponování společníků, jimiž je Eskel a Lambert. Ono obecně jde rozšíření chválit, protože nepůsobí nadbytečně a původní hru chytře obohacují, což častokrát není samozřejmostí. Takže jestli Cestu osudu máte rádi, budete mít radost i z nich.