Dnes se podíváme na novinku Archeo od TLAMA games, jejímiž autory jsou Adrien Pédron a Thomas Favrelière, tvůrce Kitsu či Svitu luny: Svárů vlků. Hru ilustrovala Maïa Zeidan, jejíž hravý styl můžete znát ze Želví skluzavky. V Archeu se společně vydáte na paleontologické naleziště a pokusíte se z jeho čtyř vrstev vykopat části pěti desek fosilií a objevit ukrytých 10 hvězd.

Galerie

Vyhráváte společně, pokud se vám podaří získat všech 10 hvězd dříve, než zlomíte všechny dostupné lopaty. Na začátku jsou v krabici vytvořeny čtyři vrstvy – jedna s objevy, dvě s hlínou a jedna s pískem – a pod destičky ve spodní vrstvě se náhodně ukryjí čtyři předměty. Každý paleontolog dostane své karty lopat a kolečko, které později může pomoci s některými překážkami.

V mládí jsem se učil archeologem

Ve svém tahu pomocí přísavné lopaty otočíte jednu dostupnou destičku v nalezišti. Dostupná je pouze destička, kterou z žádné části nezakrývá destička ve vyšší vrstvě, takže postupným odkrýváním jednotlivých vrstev zpřístupňujete další části naleziště. Pokud objevíte destičku odpovídající některé z vašich desek fosilií, přiložíte ji na správné místo.

Destička kolečka rozšíří vaši zásobu o další jednorázovou ochranu, lupa vám umožní nahlédnout na jinou dostupnou destičku a poté ji vrátit lícem dolů, zatímco kladivo opraví odpovídající počet poškozených lopat. Nebezpečí představují především kameny. Po jejich objevení musíte buď otočit tolik karet lopat na stranu se zlomenou lopatou, kolik kamenů destička zobrazuje, nebo destičku kamenů překrýt svým kolečkem a tím se jejích účinku úplně vzdát. Kolečko je však jednorázové.

zdroj: Radek Rath Malý

Jakmile se vám podaří zrekonstruovat všech pět desek fosilií a získat všech 10 hvězd, k čemuž je potřeba i finálního nálezu z pod nejhlubší vrstvy, tým paleontologů okamžitě vítězí. Pokud naopak otočíte poslední dostupnou lopatu na rozbitou stranu, vykopávky končí neúspěchem.

Hra obsahuje také sólový režim, v němž začínáte se dvěma kolečky a kolem naleziště máte osm karet lopat. Jinak postupujete podle běžných pravidel a na konci podle získaných hvězd zjistíte, jak úspěšným paleontologem jste se stali. Hra v různém počtu hráčů se liší vždy jen počtem použitých lopat, jiné změny nenastávají. 

(Ne)náročné vykopávky

Hra Archeo mě zaujala tématem hned při oznámení a doma skutečně slavila úspěch, neboť dokáže dobře vtáhnout děti do objevování. Samotné hledání a následné skládání nálezů funguje jako malé puzzle a děti se ke hře často vracejí i samy. Pravidla jsou jednoduchá a vše pochytí během počátku první partie.

zdroj: Radek Rath Malý

Líbí se mi také kvalitní a tematické zpracování. Je naprosto skvělé, že hra je po rozbalení již připravená na první partii, stačí přelouskat během pěti minut čtivá pravidla a pustit se do toho. Zároveň pětivrstvý karton naleziště funguje jako dobré insertové víko zabraňující rozsypání zbylých žetonů po krabici.

Na druhou stranu mi Archeo herně připadá jednoduché a při častějším hraní působí repetitivně. Starší děti v ní již nenajdou dostatek prostoru pro rozhodování. Stačí odkoukat počet a typ dílků, pragmaticky se rozhodovat, kdy vyčkat s použitím kolečka a kdy ho na kameny uplatnit, a nemít úplnou smůlu.

Také práce s přísavkovou lopatou není pro menší děti snadná, takže po odkrytí první dlaždice obvykle dochází k vykopávkám prstem a to i od nás dospělých. Mechanismus přísavky funguje, však je to základní fyzika, ale musíte pokaždé vyvinout dostatečný tlak na přisátí (zatlačení lopaty dolů proti žetonu), což je poměrně namáhavé a zdlouhavé a prsty po zařízení navíc kloužou.

Galerie

Samozřejmě práce s předměty na dlaždicích nedává reálný smysl a tak uděláte nejlépe, když nad tím nebudete přemýšlet (jeden kámen za druhým láme lopaty, nalezení lup v písku říká koukni se dál, kladivo v písku může opravit lopatu...).

Hra je určená pro děti od 5 do 9 let. Zatímco pro předškolní milovníky dinosaurů a vykopávek zafunguje fantasticky, inteligentním školákům už nemá co nabídnout. Proto pokud vašim paleontologům je už  a více let, poohlédněte se raději po hře Fossilis, která ale bohužel nikdy nevyšla v češtině.

Příprava nové partie je co do naskládání vrstev zpět snadná, ale stala se nemilá věc v grafickém zpracování. Je totiž třeba ukrýt čtyři nálezy. Ty musí někdo rozsypat a po hmatu je cítit, co je vejce a co žeton s kameny. Je radno poté krabicí zatočit, ostatně čtyři vnější stěny krabice jsou shodné, aby nešlo orientaci krabice poznat.

zdroj: Radek Rath Malý

Ale okraj pískové vrstvy kartonu není. Z jedné strany na vás totiž kouká rozmilá ještěrka, což je rázem orientační bod. Pokud tedy chcete mít hloubení ve spodní vrstvě opravdu s překvapením, nezbývá, než nechat předměty poschovávat nehrající osobu. Anebo jeden z vás umístí předměty a poté druhý nadzvedne pětivrstvý karton a otočí ho nějak vůči krabici.

Není to rozhodně ideální a šlo to vyřešit lépe, ale samotný zážitek z hraní to nezkazí a děti s rodiči libujícími si v archeologii by se Archeu určitě neměli vyhýbat.