CY_BORG je úlet. CY_BORG je hnus. CY_BORG je umění. 

CY_BORG je vyprávěcí RPG, které na prostoru cca 120 A5 stráneček stihne vystřídat víc uměleckých stylů než Jan Saudek milenek za celý život a jediné, čím předčí surovost svého námětu, je surovost svého vizuálního zpracování.

CY_BORG je kyberpunkovým spin-offem artmetalového fantasy MÖRK BORG, a to by vlastně mělo vysvětlovat úplně všechno. Pokud stále tápete, nápovědu najdete zde. A pokud ne, máte už nejspíš představu o tom, co vás na stránkách CY_BORGa může zhruba čekat.

zdroj: Free League

Zpoza elektronických očí ti vytéká šedý hnis

Pro ty z vás, kdo potřebují v rychlosti osvěžit paměť: MÖRK BORG a CY_BORG jsou RPGéčka definovaná primárně grafickým designem pocházejícím z vyšinuté, pokroucené, kyselinou naleptané mysli Johana Nohra, jehož tvorba existuje – jak by se nejmenovaný recenzent mohl domnívat – z jediného důvodu: Aby Nohrovi poskytla platformu, na které si může s démonickým smíchem rozepnout poklopec a všechny ostatní RPG designéry světa pokropit čpavým výsměchem za to, jací jsou to všichni do jednoho pose*outkové a přizdis*áči, když svoje hry dělají srozumitelné, hezké a vůbec takové, že se z nich čtenářům před očima spontánně nespouští Troxlerův efekt. 

Knihy z BORG série jsou ošklivé. Jenže je to ten záměrný typ ošklivosti, té totálmegakrutopřísně promakané ošklivosti, ze které člověk prostě nemůže odtrhnout oči. Každá stránka je jako gamma paprsek snažící se vám vypálit rohovku, každý další dvojlist nabízí absolutně odlišný layout, ve kterém kolikrát musíte text lovit po okrajích stránky nebo ve stříkancích krve, žluči a jiných tělních tekutin.

Jsou to knihy, kterým být knihou připadalo ponižující a k uzoufání nudné, a tak se staly něčím víc: Komplexními útoky na čtenářské smysly, anarchistickým manifestem, vztyčeným prostředníčkem zavedeným konvencím psaní RPG příruček a molotovovým koktejlem do výlohy všech vašich představ a očekávání o fontech, barevných schématech či ilustračním stylu.

A kdybyste si snad mysleli, že vás po prvních padesáti stránkách hyperkřiklavých odstínů a zdánlivě náhodně rozházených odstavců textu nemá co překvapit, přepadne vás ze zálohy fotorealistcká socha Hérakla s Wolverinovými drápy a neprůstřelnou vestou dokreslenými žlutým vizuálním šumem, zabodne vám nanokudlu do žeber, obere vás o ledviny a do otevřené rány vám vyzvrátí prošlý energeťák. 

CY_BORG je extrém vyhnaný do extrému. Je to absolutní vizuální kakofonie, brutální koláž nesourodých stylů s volume otočeným doprava a dvěma hřebíky zatlučenými do knoflíku tak, aby se už ani nehnul. Víceméně všechno je tu hnusné; a když ne rovnou hnusné, tak depresivní; a když ani depresivní, tak výjimečně alespoň melancholické; a když už ani to ne, tak už je to většinou prostě jenom černá stránka.

 A ano, už původní MÖRK BORG šel ve všem, co dělal, absolutně na dřeň (morek, mozkomíšní mok…), ale pořád se musel jakž takž držet v mantinelech žánru „obyčejné” temné fantasy. CY_BORG je kyberpunk. CY_BORG je o nesvobodě, kapitalismu, body hororu a té nejpříšernější nuznosti a nestvůrnosti, jakých je lidská rasa schopná.

Proto je CY_BORG mnohem horší. A proto je CY_BORG mnohem lepší. 

zdroj: Free League

Nevypadá zrovna lidsky, to třetí oko uprostřed tvého čela

Jo a taky je úplně stejně nečitelný. Je mi zatěžko mu to vyčítat. Svými prioritami se tahle kniha nijak netají, styl je tu dalece předalece nadřazený tomu, jestli čtenář pochopí, o co sakra jde. Tím tedy nemluvíme o herním systému, ani v nejmenším. Ten – předpokládatelně – zachovává původní kostru z MÖRK BORGu, jen ji obmotal kabeláží, klouby jí osadil hydraulickými písty a do lebky zezadu napíchal implantáty, ale základ je víceméně stejný. A pořád to všechno zní stejně fajn.

Hází tu pouze hráči, obvykle dvacetistěnkou proti cílovému číslu a pak, když se zadaří, všemožnými kostkami na poškození. Zbytek pravidel pak po nocích squatuje v množině všemožných hrátek s mechanikou základních hodů či číslíček, svačí brouky a močí do nerezových kýblů. Zkrátka nic složitého. Je to svižné. Je to brutální.

Po svých OSR vzorech i kybernetický BORG dědí fascinaci všemožnými tabulkami, ze kterých si můžete naházet (nebo vybrat, vy sralbotkové) cokoli od třídy postavy a jejího vybavení přes styl a povahové obsese až po předmět vašeho zadlužení a částky, která v kreditech měří, v jak velkém jste průvanu. A stejně jako v MÖRKovi, i tady mé srdce taje a jakkoli tabulkami pro náhodné generování obsahu obyčejně pohrdám, tak v těchto hrách jsou uměleckou disciplínou samy o sobě.

Nahazujete si životy. Možná jich bude 10 a možná 1. Nahazujete si vybavení. Možná dostanete sluneční brýle, možná flashbangy, možná kocovinu a možná tubu superlubrikátoru. Nahazujete si specifika své třídy postavy. Možná dostanete nůž, možná dostanete druhá ústa tam, kde byste jinak měli pupík. 

Třídy postav jsou cool. Jejich schopnosti jsou cool. Jejich vybavení je cool. Ze všeho tu prýští identita a každý kus vercajku je dopředu očividně nabitý příběhovým potenciálem jak Čechovovův laserový kanón. Nahodíte si rotačák, který se rozbije, pokud s ním udělíte poškození za 1. Nahodíte si motorovku, která se při udělení maximálního poškození zasekne v oběti a pokračuje v krasojízdě další tři kola.

Za kritický neúspěch při aktivování aplikací se vaše mysl stane obětí brutálního spamového útoku reklamami na viagru. Za kritický neúspěch při aktivování nanoschopnosti vám pod kůží začnou rašit mimozemská semínka.

Je to krvavé, je to zábavné, je to, eh, použili jsme už slovo cool? Ne, kdepak, o systém v CY_BORGOVI strach nemám, právě naopak: Přijde mi, že se autorům povedlo si s ním vyblbnout ještě lépe, než to šlo ve fantasy MÖRK BORGOVI. Je to svět, který mě nutí k obavám. Svět, který je – pravda, opět naprosto předpokládatelně – obskurnější než pojišťovací smlouva kyberpunkové zdravotnické společnosti.

Vypadá to, že ses glitchnul

Město CY, ústřední zasazení hry, se vám na stránkách příručky prezentuje skrze roztěkané záblesky jako polaroidové snímky rozleptané louhem. Místo panoramatických výhledů, které by vám umožnily uchopit herní prostor alespoň v nějaké celistvosti, ilustrace obsesivně zoomují vždy jen na střípky zmáčknuté mezi jednotlivými zlomky vteřin života maniakálně běsnícího města. 

Textu je zde nutné minimum, jen tolik, aby vás zvládl zaštípat na jazyku, a záběr trpí tunelovou vizí a přehnanou fixací na (pravda, obvykle náležitě viscerální) detail. Mapa města je efektivně k ničemu: Více než co jiného je to chaotický spletenec pixelů a tmavě-tmavých skvrn, ze kterého vytáhnete snad jen vzájemnou juxtapozici jednotlivých čtvrtí.

zdroj: Free League

Všechny reálie se musíte naučit za běhu a nikdo se nebude starat o to, jestli stíháte. Pravda, pokud jste fanoušky žánru nebo jste alespoň hráli Cyberpunk 2077, není zde nic moc, co by vás mohlo zaskočit, ale pokud ne, připravte se na to, že spousta komplikovaných technologií je zde vysvětlená jediným úsporným odstavcem či větou.

CY_BORG vám konstantně cvrnká do tváře desítky puzzlíků, aniž by vám byť jednou jedinkrát ukázal obraz, který mají tvořit. Vysype vám do klína hromadu černých teček a čeká, až si z nich sami poskládáte spojovačku. To samozřejmě proto, že tahle část už má být na vás.

Už jsem si stihnul zvyknout, že takhle to OSR hry dělají s laškovnou rozkoší ve tváři, ale jen proto, že jsem na to zvyklý, tomu ještě nehodlám začít fandit. Jsem rozmazlený hrami, v nichž najdete celé atlasy úžasně propracovaných světů. Oproti nim CY_BORG působí jako napůl špatně vyvolaný film, který jste našli ve foťáku vedle mrtvoly nacpané do příliš malé popelnice. 

Někdo holt rád atlasy. A někdo zase mrtvoly v popelnicích.

zdroj: Free League

Ne že by i ve vší té obskurnosti nebyla k nalezení spousta skrytých pokladů. Sekce protivníků obsahuje řadu očekávatelných kyberpsychoušů, ale také pár libově nápaditých ujeťáren. A systém novinových titulků, které mohou bombardovat čtenáře čerstvými katastrofami třeba každý druhý den, je parádní: Zaháčkuje hráče do nových zápletek a zároveň dělá z města entitu žijící svým vlastním životem. Stále abstraktní, ale přinejmenším o něco živější.

I přesto mi ale po dočtení svět CY_BORGa připadá stále tak těžko představitelný. Obecně je v samotném textu málo pevné, hmatatelné substance (opět, víme proč: Protože ji mají hře dodávat sami hráči), ale ta, která mu chybí nejvíc, je lidskost. Nejcivilnějším motivem celé příručky je dluh, který hlavní postavy do začátku mají a musí splatit – všechno ostatní už se pohybuje jen ve vysoko-oktávových otočkách zmaru, zběsilosti, krve a bizáru. 

Svět CY_BORGa je tak stále uchopitelnější než (pro mě) extrémně vágní dark fantasy MÖRK BORG. Ale když jej srovnám třeba s uvěřitelným a lidským Night City ze Cyberpunku 2077, připadá mi spíš jako křiklavá karikatura než jako skutečný prostor. Ale možná mají ty novinové titulky pravdu. Možná je to celé beztak jenom simulace. 

CY_BORG je…

Úlet. Hnus. Umění. 

Číst CY_BORG je zábava, podobně jako je zábava strávit celou noc pitím energeťáků a rozřezáváním melounů motorovou pilou s death metalem ve sluchátkách na plné pecky.

Číst CY_BORG je také občas náročné až mírně frustrující, podobně jako by bylo náročné vyslýchat maniakálního vraha ochotného komunikovat pouze obrazy malovanými tělními šťávami svých obětí.

A hrát CY_BORG… No, na to asi budu muset ještě chvíli sbírat odvahu.