Ne všechna RPGéčka musí být velká. Tří-a-více-set stránkové příručky jsou, pravda, pomyslným standardem, ale obzvláště v poslední dekádě se to na trhu jen hemží menšími hrami s mnohem užším zaměřením. Své by o tom mohl vyprávět legendární Honey Heist (který se vejde na jednu stránku) nebo vyloženě parodické We Are But Worms (kterému stačí jediné slovo), ale i mimo takové extrémy najdeme třeba ikonickou Lady Blackbird, tedy regulérní (a revoluční) RPG Johna Harpera o rozsahu 16 stran. 

A pak tu máme CBR+PNK od brazilského autora Emanoela Mela, které v definitivní (respektive augmentované) edici vydává nakladatelství Mythworks. Jde o RPGéčko, jehož pohrdání konvenčností přebíjí snad jen jeho averze k samohláskám. O RPGéčko, které se vám pohodlně vejde do vnitřní kapsy bomberu – a přitom slibuje víc, než být jen kuriozitkou na jeden večer. 

Příběhy na jeden výstřel

Tedy, abych to uvedl na pravou míru: CBR+PNK je specificky one-shotová hra. To znamená, že každé jedno sezení, které si v ní zahrajete, bude samostatným příběhem o žoldácích vydělávajících škváru v kyberpunkové budoucnosti plné vysokorychlostních vlaků, tělesných modifikací, nezřízeného kapitalismu, zářivých neonů a kulek s dutou špičkou trhajících měkké tkáně – a za ten jeden večer ho fakticky budete mít hotový.

CBR+PNK ale umí jít rovnou k věci. Tady si nehrajete na cestu vašeho runnera na vrchol potravního řetězce celého města. Kdepak, tady jde jen o onu jednu osudovou poslední prácičku, která vás dostane buďto do důchodu, nebo do škarpy. A příště? Příště si ji můžete zahrát znovu s jinými postavami, jinou zakázkou a jinými komplikacemi. 

V tomhle ohledu má CBR+PNK mezi jinými typicky one-shotovými RPG o něco navrch, protože na rozdíl třeba od takové Alice is Missing nebo Bluebeard’s Bride nemusí pokaždé sledovat ten samý formát. Vaším hřištěm je celý kyberpunkový žánr a jakoukoli prácičku si vymyslíte, takovou si i račte odehrát. Na rozdíl od výše zmíněných her je ale také mnohem méně návodný v tom, jak(é) ty příběhy vlastně dávat dohromady. Což nás ostatně dostává k hlavnímu bodu celého tohohle preview. 

Ty totiž, můj drahý čtenáři, samozřejmě nejsi slepý. Viděl jsi náhledovku tohohle článku, víš, že Cyberpunk 2077 má asi tři různé TTRPG verze (a některé z nich se prý i skoro dají hrát), a je ti jasné, že kdyby byl CBR+PNK prostě jen dalším kyberpunkem na trhu, nikdo by se z něj na pochromovaný zadek neposadil. Takže si nalijme sklenku čistého Jackieho Wellse a řekněme si narovinu, že v CBR+PNKu jde – přece jen poplatně žánru – v první u druhá řadě hlavně o styl.

zdroj: Myth Works

Role + Playing + Gadget

CBR+PNK je totiž v první řadě designérsky-uměleckým projektem. Dodatek #1: Je to tedy taky hra, technicky vzato, ale svou existenci mnohem snáze obhájí tím, jak vypadá, než tím, jak se hraje. Dodatek #2: Ne že by se nutně nemohla hrát dobře, ale podobně jako třeba u CY BORGu ilustrovaného Johanem Nohrem je myslím fér říct, že psi by se kvůli němu se štěkáním zrovna nepřetrhli, kdyby nevypadal tak, jak vypadá.

Což je ale v pořádku, protože CBR+PNK vypadá fakticky dobře. Když jsem ho otevřel poprvé, vyšlo mi z úst tiché Wooow a potutelně jsem se culil celou dobu, kdy jsem jeho stránkami listoval. Obrázky tady vydají za tisíc slov a kolem tohohle textu jich dozajista visí více než dost, ale pro pořádek:

CBR+PNK: Augmented je tzv. pamfletové RPG. Není to knížka ani sešit; je to stylové rozkládací pouzdro z tvrdého papíru, ve kterém najdete 12 skládacích, hustě popsaných letáčků. Jeden s pravidly hry, pět s deníky postav, dva předpřipravené scénáře, jeden popisující setting hry a tři s doplňkovými pravidly pro kampaňový formát, speciální nepřátele a doplnění jinak ryze kyberpunkového světa o okultní elementy.

Mému počítadlu stylovosti při tomhle měření prasknul displej. Všechny letáčky se pyšní rozlišnými, křiklavě barevnými schématy. Fonty, ikonky, rámečky a vůbec grafické zpracování je elegantní a futuristické. Hlavní pouzdro se stylově rozevírá do stran jako nějaká hi-tech tabatěrka morálně pochybného korpoše, a dokonce i jeho vnitřní strany jsou potištěné obrazovkami s názvy všemožných společností nabízejících tělesné augmentace na pozadí statického šumu. 

zdroj: Myth Works

Je to gimmick, to beze všeho. Ale ono je zkrátka něco podivně uspokojivého na tom, kolik toho zvládne CBR+PNK do tak relativně malého objemu nacpat. Nepřeháněl jsem, když jsem říkal, že se vám celé pouzdro vejde do vnitřní kapsy bundy – a přitom, přinejmenším pocitově, je obsahově nabité k prasknutí. 

Je to samozřejmě iluze, přinejmenším do nějaké míry. Ambice formátu CBR+PNKu dalece přesahují ambice jeho obsahu, a mnohem lépe než coby RPG funguje jako cvičení v tom, jak zábavné může odhalování pravidel nějakého RPG být. Knihy i PDF (ve kterých si můžete CBR+PNK pořídit také, podobně jako můžete pít vodu ze sítka, chcete-li) znějí najednou k uzoufání nudně. CBR+PNK člověku v ruce připadá skoro jako nějaký futuristický gadget, jako by se snad doopravdy dal aktivovat stisknutím tlačítka a pohodlně se vám na stole rozložil sám se bzučením servomotorů a motůrků. I rozdělení do samostatných pamfletů pomáhá jednotlivým částem hry působit větší, než ve skutečnosti jsou.

A aby náhodou nedošlo k nedorozumění: Já s tou iluzí nemám nejmenší problém, právě naopak. Sbírání RPG pro jejich umělecké a designové hodnoty je regulérní závislost/koníček a pokud jde o stylovost a originalitu provedení, CBR+PNK je aktuálně jedním z nejlepších kusů na mojí poličce.

Ale pořád je to TTRPG a nikdo by vás nemohl vinit, pokud byste od hry očekávali, že se bude i dobře hrát. A jak už jsem psal, ne že bych si myslel, že se CBR+PNK nutně nebude hrát dobře. Jenže…

Nepraktičnosti stylového designu

Hele, všechno, co CBR+PNK dělá, dělá v zájmu peckovosti svého vizuální designu, takže vyčítat mu určitou nečitelnost (ani tak vizuální, jako spíše informační) by bylo jako vyčítat CY BORGovi, že má občas řádky na křivo a jeho tabulky nevypadají jako tabulky. Ono o to tak trochu jde. A ačkoli nejsem grafický designér, troufl bych si tvrdit, že muselo dát ohromnou práci načrtnout CBR+PNK alespoň tak srozumitelně, jak ve finále působí. Nelze ale zkrátka popřít, že když obsah hry takhle drasticky podřídíte její formě, bude tím ten obsah nutně trpět.

V praxi se CBR+PNK skládá z odhadem 15 normostran textu, které Mela nasázel do uzoučkých sloupců tak, aby se vešly mezi ohyby každého z pamfletů. A na první dobrou má všechno podchycené: Barvy textu i podkladu jsou záměrně hodně kontrastní, takže se vám písmenka neztrácí na pozadí; sloupce textu nejsou o moc užší, než by byly v regulérní knize.

Ale pokud máte obecně problém se čtením vizuálně hlučného textu, stále možná narazíte. Některé pamflety, např. scénář PRDTR (ano, inspirovaný tím filmem se SCHWRZNGGRem v hlavní roli ) mají ostrý, snadno čitelný, bílý font na černém podkladu; ale jiné (např. setting MEGALOPOLIS MONA RISE) jsou psané rozpixelovaným retro fontem, který rozhodně získává body za styl, ale čte se o poznání hůř, obzvláště coby bílý text na červeném podkladu. Ani vínově fialový podklad pamfletu WEIRD nemusí být člověku zrovna příjemný na čtení.

Je to paradox vycházející právě z onoho vítězství formy nad obsahem: Čím lépe jednotlivé pamflety vypadají, tím hůř se obvykle čtou. I relativně malému fontu navzdory na stránkách nezbývá příliš mnoho prostoru, kde by se text (a s ním i čtenář) mohl nadechnout. Stránky jednotlivých pamfletů působí uvnitř podobně jako pouzdro CBR+PNKu zvenčí: nabitě k prasknutí.

zdroj: Myth Works

Rozestupy jsou luxus, který si tu Mela nemohl dovolit. Nabízí se další srovnání se CY BORGEM, tentokrát ale méně lichotivé: Tam, kde je CY BORG vizuálně ohlušující svou grafiku, CBR+PNK je přinejmenším nadmíru hlasitý svým textem. Což je nešťastné, protože na text se čtenář reálně potřebuje soustředit.

Samozřejmě, toho textu tu ve finále není kdovíjak moc. A člověk by hře snadno prominul pár úliteb designu v zájmu čitelnosti, když ji má přečtenou za dvě hodinky. Ale tím se CBR+PNK vyhnul jednomu mlýnskému kameni jen proto, aby vzápětí narazil do druhého. Minimum prostoru pro vysvětlování víceméně čehokoli by nemuselo vadit, kdyby hra běžela na nějakém supersimplistickém enginu, jako to dělá CY BORG… Jenže ona běží na Forged in the Dark. 

A ne že bych nechápal, proč se Mela rozhodl svou hru postavit na jednom z nejpopulárnějších enginů současnosti. Jenže Forged in the Dark je zároveň věhlasný tím, že spoustě hráčů prostě nesepne – ne proto, že by byl těžký v pravém slova smyslu, ale proto, že jeho principy jsou oproti tradičnějším RPGéčkům poměrně neobvyklé a je třeba je správně vykomunikovat. A na nějaké valné komunikování CBR+PNKu prostě nezbývají řádky.

Technicky vzato hra jede na zjednodušené verzi enginu, ale drtivou většinu základních systémů tu najdete tak, jak je znáte třeba z Blades in the Dark. Máte tu přístupy (místo atributů) a dovednosti, adaptivní inventář, stres coby hlavní metaměnu, vzdorování následkům, pozice, efekty, újmu, speciální akce a k tomu ještě pro CBR+PNK unikátní glitche a augmentace či magii, pokud ji chcete do hry zakomponovat… 

zdroj: Myth Works

Zkrátka, není toho málo – a když na to všechno máte jen pár stránek, je toho vlastně snad až moc. Opět se nabízí paralela se CY BORGem, který sice taky notně šetří textem, ale z úplně jiného důvodu. Může si to totiž díky knižnímu formátu dovolit. Jeho systém je mnohem tradičnější a prostodušší, takže si vystačí s pár herními termíny a zkratkami, které připoutá oprátkou k nějakému infinitivu a mrskne do nejbližšího cákance sprejové barvy.

CBR+PNK textem šetřit vyloženě musí, aby na omezený prostor vměstnal alespoň ten základ enginu, se kterým chce pracovat, a i tak jsou jeho letáčky nacpané písmenky k prasknutí. Blades in the Dark přitom rozhodně nejsou žádnou útlou knížečkou, naopak obsahují spoustu pasáží, ve kterých Harper čtenářům nad rámec pravidel vysvětloval, proč jsou ta pravidla vůbec dělaná tak, jak jsou. Na nic takového tu ale není vůbec žádný prostor. 

Což ve finále znamená, že pokud máte Forged in the Dark zmáknutý, nemusí vás to valně trápit – oproti třeba Blades in the Dark vás tu čeká minimum překvapení. Ale určitě bych CBR+PNK nikomu nedoporučoval jako první hru tohoto enginu, a už vůbec ne jako první RPG vůbec. Na to prostě není dost čitelný.

Nutností spořit místem nevyhnutelně trpí i zasazení hry, které… no, teoreticky existuje. Věnuje se mu celý jeden letáček – zmiňované MONA RISE notně odkazující na Gibsonovu Neuromancer trilogii, a pokud máte ty knížky načtené, pravděpodobně z toho pamfletu vyrazíte mnohem více informací, než literární neznabozi jako má maličkost. Sám o sobě ale poskytuje pramálo informací, od kterých by se člověk mohl pořádně odrazit. Ostatně, kolik worldbuildingu byste čekali od jediné normostrany textu? Kor když polovinu z ní zabírají (nijak zvlášť nápomocné) tabulky náhodného obsahu. 

zdroj: Myth Works

Takže gimmick? 

Jsem si jistý, že existují lidé, kterým můžu CBR+PNK s čistým srdcem doporučit. Taky si ale myslím, že tihle lidé se musí nacházet uprostřed Vennova diagramu s více koláči, než standardní moravská svatba. 

Pokud máte rádi kyberpunk; pokud vám nevadí či si rovnou užíváte tvorbu vlastních světů a nepotřebujete, aby vám autoři poskytli svůj vlastní; pokud víte, jak hrát Fordged in the Dark; pokud máte rádi oneshoty… Anebo pokud máte rádi stylová, formátově jedinečná RPGéčka, která si postavíte na poličku a bude vás u srdce hřát pocit, že máte ve sbírce takový unikát. Nehledě na to, jestli si ho kdy zahrajete.

Je to právě ten poslední bod, ve kterém CBR+PNK září zaručeně nejvíc – a naprosto zaslouženě. Všechny jeho ostatní složky ale působí spíše jako externí augmentace, vypůjčené odjinud a naroubované na základní premisu, tu s lepším, tu s horším výsledkem. Jeho setting je prakticky neexistující – leda že jste četli Gibsona. Jeho systém je solidní – ale pouze, pokud už jste někdy hráli Blades in the Dark. Oba jeho scénáře zní upřímně zábavně – ale jeden z nich je doslova Predátor.

Osobně jsem nesmírně rád, že hry jako CBR+PNK existují. Že autoři jako Mela nebo Nohr nachází nové, svěží formáty pro náš oblíbený koníček. A CBR+PNK se rozhodně dočká výstavního místa na mé poličce, abych se z něj mohl vždycky čas od času zatetelit a sem tam nějakou návštěvu ohromit tím, že „koukej, tohle je taky RPGéčko, vejde se ti do kapsy, a teď mrkej, jak se to otevírá, hustý co, hele na ty barvy…!“

Ale na hru, která by takhle raritnímu vzhledu zvládla učinit zadost i svým obsahem, na tu si zřejmě ještě chvíli počkám.