Draci v práci se před pár lety zaslouženě zařadili mezi nejlepší stolní hry, protože brali dech nejen vizuálním pojetím, ale taktéž sytou eurovou krmí. Nadšení bylo dokonce natolik velké, že se jim Jakub Špiřík nebál v recenzi dát „zásah!“ a maximálně je tím doporučit. Lidé z Cardboard Alchemy proto dali znovu hlavy dohromady a řekli si, že by bylo chytré na titul navázat.
Netrvalo dlouho a na svět se vylouplo Critter Kitchen. Podobný námět spojení zvířat a řemesla se tentokrát zaměřil na kulinářský svět. Znovu krabice vypadala nesmírně chutně, což se přetavilo v téměř 21 milionů korun vybraných na Kickstarteru. A vzhledem k tomu, že nakonec byli spokojení i hráči, REXhry se znovu rozhodly zhostit počeštění, aby si tuhle radost pod lokalizovaným názvem Zvířecí kuchtíci mohli užít i tuzemské rodiny.
Povědomě, ale jinak
Buďme upřímní, studio rozhodně nemuselo znovu přijít originalitou. Stačilo, aby se jim povedlo navázat na předchůdce. A to se plní bezezbytku, přestože se na designérském křeslu tentokrát objevila dvojice Alex Cutler a Peter C. Hayward. Znovu se sází na plynulé propojení líbezného vizuálního zpracování od Sandary Tang a sympaticky nastavených systémů, které v sobě míchají řadu prvků.
zdroj:
Rexhry
Během zhruba hodinového sezení narazíte na trochu blafování, umisťování dělníků, správu zdrojů a trochy té taktické kombinatoriky. Přesně tak, jako tomu bylo u šupinatých předchůdců. Přesto se zážitek povedlo dostatečně odlišit a možná i v některých aspektech zjemnit. Nicméně nadále platí, že označení „rodinná“ je třeba brát trochu s rezervou. I když jsou systémy bez výhrad přístupné, během hraní musíte myslet na řadu malých věcí, což může nezkušeným hráčům dělat problémy.
Ovšem ve chvíli, kdy si to všechno konečně sedne a všichni přísedící pochopí i drobnější detaily, rozjede se strašlivě sympatický zážitek, který znovu ukazuje, že produkční načančanost nemusí nutně přicházet na úkor propojené hratelnosti, jak tomu občas u stolních her bývá.
Už máte hlad?
Zvířecí kuchtíci vás vezmou na výlet do Zátoky bister, kde se coby ambiciózní zvířecí kuchaři snažíte naplnit chuťové pohárky obyvatel v místní soutěži, a na konci uhranout kritika tím nejlepším, co dokáže připravit. Každý z hráčů dostane své dokonale půvabné komponenty hrající barvami a tři šéfkuchaře lišící se nosností. Doprostřed stolu se pak připraví ústřední plán s připomínkami bodování a dalších aspektů, a také počet lokací podle toho, kolik lidí zrovna hraje (maximálně 5).
zdroj:
Rexhry
Jakmile je vše připravené, čeká vás celkově 7 kol, během nichž budete své kuchaře vysílat do lokací, kde mají za úkol sesbírat ingredience, koření a případné polévky či omáčky, které slouží k nahrazování ostatních ingrediencí. Výběr míst každý dělá tajně za zástěnou, což přináší sympaticky lehký prvek blafování a dedukce, přestože nehraje vysloveně velkou roli. Jakmile si všichni vyberou, kam svěřence vypraví, odhalí karty lokací a umístí je na cílovou destinaci.
Kromě nosnosti se kuchaři liší i rychlostí. Takže zatímco myš vezme jenom jednu suroviny, přichází na řadu jako první. Kanec naopak odtáhne klidně celý špajz, jenom na něj musí něco zbýt v zásobách, protože se k nim dostane až poslední. Omezený počet surovin na lokacích a předbíhání jednotlivých kuchařů je v podstatě jedinou nepřímou interakcí mezi hráči, kterou titul nabízí, stejně ale vytváří sympatické pnutí a lehké spory ve chvílích, kdy vám někdo vyfoukne vytouženou ingredienci na vymazlený pokrm.
Před vařením je nutný nákup
Při vysílání postav je kromě běžných lokací můžete umístit i na několik speciálních. K dispozici je Polívkárna s neomezenou zásobou polévek sloužících jako žolík jednoho bodu, a jednou omáčkou, což je jenom lepší verze polívky za tři body. Navštívit ale lze i Kuchařskou akademii, kde si do dalšího kola najmete dalšího pomocníka (takže budete mít čtyři kuchaře) s unikátní schopností. Případně se tu mohou vyskytovat nějaké zbytky z předešlého kola, protože nesebrané suroviny se sem posouvají. A odtud pak ještě na Polívkárnu, přece se nebude plýtvat vyhazováním!
Unikátní lokací je ještě Půlnoční prodejce. Ten se od jiných lokací liší v podstatě jen tím, že suroviny na něj taháte až ve chvíli, kdy se zde dostane na řadu první kuchař. Jde proto o formu risku, jelikož při vyslání vašeho svěřence nevíte, co tu najde. Což se ovšem někdy opravdu vyplatí.
Sběr surovin zopakujete celkově třikrát, přičemž na konci třetího kola dojde k přípravě soutěžních jídel z průběžně odhalovaných karet receptů. Každá má maximálně tři suroviny a vy musíte nabídnout jednu od každé. Pokud ale některou nemáte, přichází ke slovu právě zmíněná polévka či omáčka. Každá surovina má bodovou hodnotu vytvářející tu celkovou, která vás následně odmění předem určeným množstvím vítězných bodů. Navíc hodnotu jednotlivých surovin lze zdvojnásobit žetony koření.
Michelinka se blíží?
Když všichni uvaří a sesbírají body, odhodí použité suroviny a ty, které se jim nevejdou do limitu ledničky. Následně se tohle všechno ještě jednou zopakuje. Odehrajete další tři kola a na konci šestého znovu uvaříte soutěžní jídla. Poté přijde na řadu velké finále. V sedmém kole máte poslední možnost získat suroviny na to, abyste vytvořili pompézní sedmichodové menu pro vybraného kritika, který ohodnotí kompletnost, kvalitu a porovná jej s ostatními. Následně udělí body, vy spočítáte jejich kompletní počet a kdo jich získal nejvíce, stal se mistrem kuchyně Zátoky bister.
zdroj:
Rexhry
Z popisu to zní opravdu velmi jednoduše a ono to tak i je. Nicméně do hraní promlouvá řada aspektů, na něž byste měli myslet, případně hratelnost ozvláštňují. Kritici přichází do hry s unikátními podmínkami, které mohou diametrálně změnit přístup k hraní. K ruce si můžete přivolat restauratéra, který vám svými schopnostmi pomůže, případně se k vám dostane šeptanda odhalující další bodovací podmínky.
Nakonec tak jde o moc hezkou plánovací hru, kde se snažíte předvídat kroky ostatních a zároveň vidět do budoucnosti, nebo alespoň dva až tři kroky dopředu. Při vybírání surovin je nutné myslet na vylosované recepty, ale taktéž už pomalu na kritika. Protože jakmile vám mezi prsty propluje kvalitní surovina, už se do hry vrátit nemusí a vy budete na konci nucení podávat nekompletní pokrm.
Bez náhody to nejde
Žel, i přes velký důraz na plánování dopředu vám to na konci může zhatit náhoda. Ať už náhodným vytahováním surovin z pytlíku, nebo chováním a předbíháním ostatních. To jsou zkrátka prvky, které jsou mimo vaši kontrolu a dokážu si představit, že kvůli nim řadě hráčům titul zhořkne. Osobně jsem s tím ale neměl problém a spíše jsem to bral jako součástí zábavy. I kvůli tomu, že sám jsem dlouho nebyl moc dobrý a užíval jsem si spíše průběh.
Kdyby vás to ale snad otrávilo, nebudete trpět dlouho. Zvířecí kuchtíci mají i díky simultánním tahům svižné tempo a většinou je odehrajete do jedné hodiny. A to i v případě, že mezi vámi budou velcí myslitelé. Navíc neostrouhají ani sólisté. Je třeba uznat, že hra ve více hráčích je pocitově lepší, přesto sólový režim nabízí moc hezkou výzvu, kdy se stylově postavíte fastfoodovému řetězci McDogald. Obsluha virtuálního protivníka je svižná, srozumitelná a nakonec i docela tuhá.
Pomáhají s tím pravidla, která by sice zasloužila ještě trochu začistit, ale stejně jimi prolétnete relativně rychle. Jen škoda, že česká verze se nevyhnula pár překladatelským chybám, kdy se zaměnil třeba kanec s medvědem (boar vs. bear). Obecně je však lokalizace zdařilá a pokud budete mít s některým aspektem problém, není to její vinou.
Nakonec z návštěvy zvířecí kuchyně odcházím minimálně stejně spokojený jako z Draků v práci. Jde o ideální deskoherní produkt, který má potenciál zaujmout masy i hráče. Je přístupný, ale přitom variabilní a vrstevnatý. Je krásný, ale funkční. Skládá v sobě několik prvků a dělá to zábavně. Zkrátka radost vlastnit i hrát.