Budoucnost série Zombicide je trochu nejistá. Dříve úspěšné studio CMON prochází velkými změnami kvůli ekonomickým problémům a zbavuje se velké části svého portfolia. Dotklo se to i jeho snad nejúspěšnější značky plné nemrtvých, jež se přestěhovala do útrob Asmodee. Dá se samozřejmě předpokládat, že nový majitel si takového hitu bude považovat a rozhodně ho jen tak nezařízne. A dost možná to bude potřebný svěží vítr, který jej posune zase o kus dál, protože tohle maso začalo už přeci jen zavánět pachem repetice.
CMON sérii postupně čím dál více dřenilo a jednotlivé tituly přinášely jen lehké změny. Nadále ale byly postavené na parádních produkčních kvalitách a nesmírně přístupné hratelnosti, k níž si může sednout opravdu každý. A tak jde stále o jednu z nejprodávanějších deskoherních značek, která opakovaně vychází v češtině. Lokalizace se dočkala i fantasy novinka Zombicide: Bílá smrt (samozřejmě od Asmodee), jež zaznamenala úspěšnou kampaň na Kickstarteru a přinesla i dvojici zajímavých rozšíření (Časozlom a Věčné císařství). Text se zaměřuje čistě na základní krabici, expanze přijdou na řadu příště.
Povědomý zápach zdechliny
Titul patří do fantasy řady, kam spadá ještě Černý mor a Zelená horda. Jak už je u her ze série zvykem, lze obsah z jednotlivých krabic v rámci dané řady různě kombinovat, čímž se otevře nepřeberné množství kombinací, především s ohledem na složení hrdinské party a nepřátel, kterým se musíte postavit. Občas to sice bývá za cenu menšího počtu nových schopností a trochu horšího vybalancování, ale z vlastních zkušeností mohu potvrdit, že propojení stále funguje moc hezky.
Zombicide: Bílá smrt hráče sama o sobě vezme do dálných ledových krajů města známého jako Zimograd (inspirace Písní ledu a ohně zjevná). To se ocitlo pod útokem nenasytných nemrtvých, jež jsou složení z bývalých východních barbarů a chánů. Brzy však zjistíte, že jejich přítomnost není úplně náhodná, jelikož jim velí nekromanti snažící se získat bohatství města, aby konečně dobýli celý východ. Na odpor se jim však postavila poslední hrstka přeživších, která je současně poslední nadějí.
S novým zasazením přichází nová podoba většiny herních komponentů, včetně zombíků a přeživších. Základní krabice vítá šest živých nováčků (Jenia, Yasuke, Ogon. Dragomir, Lorna a Sarnaï), kteří se vrhnou do obecně známého herního zážitku. Znovu se pohybují po jednotlivých polích rozdělených na ulice a budovy, kde se snaží plnit/sbírat cíle, prohledávají trosky kvůli dalšímu vybavení a mezitím odpravují na věčnost všechna monstra v jednoduchém soubojovém systému, kde házíte šestistěnnými kostkami a jejich hodnota určuje úspěšnost zásahu.
Je to svižné, akce jsou okamžitě srozumitelné, herní plán je přehledný, a i přes trochu strašlivě vypadající pravidla čítající zhruba 40 stránek vyjma popisu scénářů jsou principy ohromně přístupné a zvládne je osvojit vysloveně kdokoliv. Což je současně jedna z největších sil celé značky, která platí i nadále. Studio našlo dungeon-crawler šablonu, jež svou přímočarostí nabízí instantní zábavu, doplněnou o střídmé množství taktiky a střední míru náhody. Takže pokud jste se Zombicide dosud nepřišli do kontaktu, Bílá smrt vám jasně ukáže, co od značky očekávat a proč je stále populární.
Malými změnami k lepšímu zážitku
Obecně příjemné zprávy mám i pro ty, kteří jsou už opakující se formulí do značné míry unavení. Novinka nabízí hned několik zajímavých úprav. Jejich dopad není sice natolik silný, aby vás k návratu přesvědčil ve chvíli, pokud jste už stejností vysloveně znechucení. Nabízí však příjemné změny v dynamice důvěrně známých principů (myšleno v rámci fantasy série, některé byly už k vidění v jiných hrách či spin-offech), které vás mohou nalomit ve chvíli, pokud o návratu už přemýšlíte.
Pomineme víceméně „kosmetické“ úpravy, že Tlusťoch je nově Ranař; body zkušeností jsou body adrenalinu; karty zbraní na sobě mají malou ikonku, aby bylo jasné, jestli jsou na dálku, blízko či jde o magii; oživovací místa zombií jsou pro přehlednost číslovaná a odstranil se koncept barevných zón oživení; zbraně na dálku nemají munici; jablka dávají nově 3 body adrenalinu místo jednoho; Dračí žluč a Pochodeň můžete nově společně hodit přímo z inventáře za jedinou akci; při nedostatečném počtu figurek se místo daného typu zombie znovu oživí nebo dostane extra aktivaci Zrůda; či že Počáteční oblast hráčů byla nahrazená Počáteční zónou přeživších.
Ačkoliv některé z nich mají na hratelnost vliv, jejich dopad není takový. Několik dalších však už ano. Příjemným menším zlepšovákem je třeba fakt, že došlo k odstranění konceptu dveří, tedy odpadá zbytečný prvek překvapení. Sympatickou změnou, která navíc docela dokáže zavařit, je vyšší priorita Ranařů v pořadí určování cílů, díky čemuž aktivně plní roli tanků. A sympatické též je, že skupiny zombií se při pohybu nerozdělují a když už se vám konečně povede odpravit Zrůdu nebo Nekromanta, vypadne z nich silná zbraň z pokladnice, která se jistě neztratí.
Všudypřítomná zkaženost
Výše zmíněné změny spíše jen alternují známé principy. Zombicide: Bílá smrt přináší i několik vyslovených novinek. Jednou z nich jsou dřevcové zbraně, jako jsou tyče a kopí. Ty obecně umožňují útok na blízko na vzdálenost jednoho sousedního políčka, čímž odpadá strach z toho, že v dálce trefíte spoluhráče. Často však mají omezení v tom, že s nimi nelze útočit na pole, kde právě stojíte. Musíte proto dopředu přemýšlet, abyste útoky využili efektivně.
Zároveň se do hry propsaly jasné tower-defense prvky. Při přípravě scénáře na mapu umístíte Maják, který se snažíte chránit před Zkažeností. Právě ta představuje novinku, na níž si musíte dávat pozor. Zkaženost do místních oblastí šíří nekromant Znesvětitel. Ten místo toho, aby se pohyboval, pohne se zónou oživení a položí pod ni žeton Zkaženosti. Tím se zóna oživení přiblíží k vám, zatímco Zkaženost způsobí ztrátu veškerých speciálních efektů dané oblasti. Především ale ve chvíli, kdy se dostane až ke zmíněnému Majáku, prohráváte.
Šíření zhouby tak značně pozměňuje vaše snahy, jelikož je klíčové, abyste se nekromanta zbavili dostatečně brzy a zamezili dalšímu rozkvětu jeho zla. Zároveň ale někdy může být šíření výhodné i pro vás, jelikož se tím zlepší viditelnost a přestanou vám vadit překážky pro precizní ostřelování. Obecně ale platí, že jde spíše o negativní efekt, hlavně kvůli možnosti vytažení karty V obležení zombií, která oživí jednoho Chodce na každé zóně Zkaženosti a navíc jim umožní, aby mohli vyšplhat na jinak relativně bezpečné hradby.
Přišli jste na pomoc?
Tím se docela pravidelně stává, že Bílá smrt na vás v jeden moment vyšle ještě větší hordy, než na jaké jste byli zvyklí doposud. Leč nebojte, posílení jste dostali i vy. Na mapách se objevují NPC zvaní Strážci. Ve scénáři jich v jeden moment může být až 12 a v podstatě fungují jako dodatečná síla, kterou můžete utracením vašich akcí ovládat nehledě na to, jestli na ně vidíte. Lze s nimi pohybovat stejně jako s vašimi postavičkami, útočit za ně, případně je využít jako zdroj životů, aby se obětovali místo hrdinů. Jde o moc sympatický přídavek, jenž nabízí příjemnou strategickou vrstvu i nové schopnosti přeživších, které Strážcům propůjčují bonusy (hrdinové bez těchto schopností na svých přehledových kartách je dostanou náhodně skrze přiložené karty). A během našich prvních sezení jsme brzy zjistili, že bez jejich využívání tu cesta k úspěchu moc nevede.
Kromě toho vám mohou pomoci při obraně hradeb. Na nich se častokrát nachází rozžhavené kotle, které můžete za tři akce vylít dolů a tím zlikvidovat všechny nepřátele v dané oblasti. No a pokud se u kotle nachází alespoň tři Strážci, lze to udělat za pouhou jednu akci (stejně jako přesun kotle). Proto jde o mocnou zbraň, která odmění chytré pozicování a snahu předvídat.
Nicméně ve chvíli, kdy se opravdu dostanete do úzkých, bude se hodit nová schopnost Zmrazení. Díky ní zabráníte aktivaci všech zombií v oblasti, kde jste ji použili. Tím se dostanete z opravdu prekérních situací. A věřte mi, ty oproti předchůdcům nastávají častěji.
Starý (dobrý?) Zombicide
Dynamika hry se tedy do velké míry změnila a přemýšlení o vašich akcích je většinou dost odlišné. Stejné naopak zůstává nadprůměrné zpracování, které nabízí detailní vizuální stránku, povedené figurky, poctivě vyhotovené komponenty i obecně dobře vymyšlené úložné řešení. Tady se zkrátka jede vyšší dívčí umožněná úspěchem.
V konečném důsledku je ale nutné přiznat, že drtivá většina principů zůstává stejná a důvěrně známá. To zamrzí především sólisty, protože studio nadále nepřišlo s oficiálním a funkčním řešením toho, že je drtivá většina scénářů uzpůsobená pro 6 hrdinů, tedy sólisté musí ovládat všechny. Kvůli tomu neustále řeší, kterého z nich už aktivovali a jakého nikoliv, takže se ztrácí jak na herním plánu, tak i ve svých možnostech. Ve dvou to je o něco lepší, ale ideální stav nastává od tří výše. I kvůli dodatečnému prvku nutnosti domluvy.
Zároveň náhoda je nadále dost zastoupená a když se věci nesejdou, může vám zkazit celý průchod hrou. Většímu neštěstí sice čelit dokážete, ale občas jsou hody kostkou či tahání karet nelítostné a vám zbydou jen oči pro pláč. Jedná se ovšem o aspekt, se kterým je u těchto přístupných dungeon crawlerů potřeba počítat.
Herní fast food
Chválit lze i překlad, který pozbyl zbytečných chyb a nepřesností. Některé prvky či podmínky by sice snesly dodatečné vysvětlení, ale to častokrát vyvěrá z problémů originálu (krásným příkladem jsou pokyny při odstranění Zkaženosti v druhém scénáři). Takže v tomhle je Asmodee nevinně.
Jak tedy pocity ze Zombicide: Bílá smrt shrnout? Pokud máte značku rádi, případně se jedná o vaše první rande, nemusíte nad ničím dlouho rozmýšlet. Nadále se jedná o odladěné a přístupné přežívání, která skvěle vypadá, příjemně se hraje a pobaví velké množství různorodých skupin hráčů. Stejně tak ale má stále svá úskalí a eurovkáři budou trpět. Nicméně jde už o natolik prozkoušenou formuli, že s ní krok vedle ve většině případů neuděláte.