Pedagog Honza Vodička přispěchal se svou troškou do mlýna a opět od Dina. Po své dva roky staré pexesoidní lesní hře Schovka pro děti od tří let přišel s navazující, lehce proměněnou variantou Vybika z farmy. V té hráči vedle herního plánu a dvanácti zvířátek po dvojicích na žlutých a modrých kartách najdou i hrací kostku opatřenou barvami semaforu. Tak kdo koho vybije? Prasátko pejska, husa oslíka nebo krocan kravičku?
Místo míče kostka
Cílem hry je zůstat posledním hráčem ve hře, respektive uchránit své tajné zvířátko. Na počátku partie si každý hráč zvolí dvě dvojice zvířátek z farmy – modré kartičky jsou odhaleně umístěné na herní plán, žluté jsou zamíchané do balíčku a každý hráč si vezme jednu žlutou kartu. Tu si prohlédne a uschová. Právě si tajně adoptoval jednoho obyvatele farmy!
Hráč na tahu si vybere zvíře, na které chce házet balónem a hodí kostkou. Pokud padne červená, minul a otočí hbitého uhýbače lícem dolů; bezprostředně následující hráč nemůže na takové zvíře hned házet znovu. Na žlutou smí házet ještě jednou a padne-li zelená, zvíře vyřadí a tato modrá karta putuje před ostrostřelce. Hraje-li za něj živý hráč, odhalí svou žlutou kartu – sice smí pokračovat ve hře házením, ale již nemůže aspirovat na vítězství.
Pokud chce hráč střílet na zakryté zvíře, musí ho jmenovat a na plánu odhalit. Házet kostkou může tehdy, pamatoval-li si správně pozici svého cíle. Pokud se však zmýlil, zvířátko se opět schová a hráč ho smí přesunout kamkoliv po ploše.
zdroj:
Vlastní foto autora
Jsou tu však ještě tři varianty hry – mistrovská, s chytáním a vracečka. V mistrovské verzi si na počátku partie hráči prohlédnou modré rozmístěné kartičky a následně je otočí lícem dolů. Po úspěšném hodu smí navíc libovolnou zakrytou kartu po farmě přesunout. To je trochu podobné právě předchozí Schovce.
V chytací verzi každý hráč jednou za hru smí zvolat „Chytám“ a zmařit tak hod vrhače. Jakmile útočník jmenuje svůj cíl (či správně odhalí uvedenou kartu jejím otočením), jeho obránce zahlásí a hod přeruší. Za trest však obránce odhalí svou žlutou kartu před sebou.
Ve vracečce se vrací modré karty zpět na hřiště, jakmile je jejich majitel skrze svého tajného svěřence vybit. Jinými slovy nakonec jeden hráč musí vybít ostatní hráče. Je doporučeno nastavit časový limit, po jehož uplynutí vítězí všichni dosud přeživší.
zdroj:
Vlastní foto autora
Dostal jsem tě!
Co do kvality komponent tu shodně se Schovkou najdeme poctivé kartonové kartičky s pěkně malovanými zvířaty a herní plán pro tu správnou atmosféru. Zatímco ve Schovce měl herní plán opodstatnění díky svým slotům, kam se zvířata mohla schovat, ve Vybice je malovaná deska pouze zkrášlujícím prvkem.
Co do zábavnosti mohu říct, že mě ani dětské testery obeznámené s předchozím lesním počinem Vybika nenadchla. Pokud totiž nehraje pět či šest hráčů, karet zvířat je na ploše opravdu málo a ani zakrývání při minutí nemá žádný efekt. Kostku navíc nemůžete nijak ovlivnit. Není tu žádný mechanismus namísto náhody, kterou může někdy posílit i efekt chytání hrající na postřeh.
Vybika začne být náporem na paměť pouze při mistrovské variantě v plném počtu hráčů a akčně zkombinovaná s vracečkou, což samozřejmě vede bez časového limitu k dlouhé hře či s časovým limitem k vícero vítězům. Po Schovce, kterou doma hrajeme opravdu rádi, jsem se těšil na vytěžení míčové hry, klidně náročnější či pracující s úhyby, manévry, či dokonce překážkami, ovšem po mechanické stránce to tolik děti ani nás dospělé nebavilo.
A co si budeme nalhávat, Vybiku si doma snadno zahrajete i s kartičkami Schovky, stačí sehnat kostku. Je ale možné smíchat karty ze Schovky a Vybiky a zahrát si pořádnou mega partii jedné i druhé hry nebo mít doma zkrátka opravdu pěkné, kartonově bytelné pexeso. Nakonec bych ale na poli paměťových novinek pro nejmenší doporučil spíš Farmu či její variantu Safari od stejného vydavatele (viz recenzi), které nás baví opravdu hodně, neboť kombinují hru na paměť s barvami a tvary.