Nedávno vykradli Louvre, a tak není od věci se podívat na Velkou muzejní loupež. Kdo by nechtěl svým elegantním bourákem vyrazit na Eurotrip a ukořistit některá ze slavných děl? Autory jsou Nizozemci Robert Brouwer a Arjan van Houwelingen, od kterých jsme již recenzovali kooperativní Velkou pětku z africké savany. Česky hru vydávají rovněž Knihy Dobrovský.

Galerie

Vaším úkolem je pohybovat se po mapě, najímat specialisty, čistit svůj balíček od slabých karet, krást obrazy a neupoutat přitom příliš pozornosti policie. Pojďme se na to podívat, bourák a kobercák nutností.

Dannyho parťáci opět v akci

Jakmile rozložíte herní plán a připravíte města se zlatými i bronzovými obrazy, chopíte se role lupičského stratéga, který vede svůj vlastní gang. Každý z vás začne s balíčkem deseti základních karet lupičů, únikovým autem a ukazateli podezření a utajení. Vaším cílem je postupně vylepšit vlastní balíček najímáním specialistů, posouvat se po Evropě, plnit náročné loupeže a budovat sbírku co nejhodnotnějších obrazů, zatímco vám Interpol dýchá na záda.

Při každém tahu máte v ruce pět karet (více až po pozdějším vylepšení skrýše) a musíte se rozhodnout, jak z jejich symbolů vytěžíte maximum — zda je utratíte za pohyb mezi městy, zaplatíte jimi specializovaného profíka, nebo je využijete k malé či velké loupeži.

zdroj: Radek Rath Malý

Základem je starý dobrý deck-building. Když kartu zahrajete, položíte ji před sebe a hned získáte mince, kola, schopnosti nebo další efekty; po skončení tahu jde celý váš výběr karet na odhazovací hromádku. Samozřejmě tu jsou i efekty na pročištění balíčku, byť jimi se v prvé řadě snažíte zbavit plevelících karet Interpolu, takže kombinujete, čistíte a plánujete, kterou kartu kolikrát otočíte.

Po mapě se přesouváte pomocí symbolů kol a vstupujete do měst, kde vždy můžete najmout specialistu nebo se pokusit ukrást obraz – ale stejnou akci v jednom městě nesmíte zopakovat, dokud nezamíříte jinam. Specialisty dle jejich druhu najímáte z otevřené čtyřřádkové nabídky a po nákupu posunete karty ve sloupečku níž, čímž se konkrétní specialisté vyšších úrovní zlevní pro další zájemce. Pořízeného specialistu odložíte na svou odkládací hromádku a až se vám někdy dostane na ruku, vyberete si, jaký řádek schopností na něm využijete pro svůj tah.

Pokud chcete uloupit zlaté či bronzové dílo, musíte zahrát na svých specialistech přesně ty ikony schopností, které karta obrazu vyžaduje: akrobaty, kasaře, infiltrátory či falzifikátory. Jakmile obraz ukradnete, zvýší se vaše podezření a posune se časomíra, která hru neúprosně žene ke konci.

zdroj: Radek Rath Malý

Příliš mnoho zlodějů na jeden lup

Pokud ve stejném městě ukradne obraz soupeř, zvýší se podezření nejen jemu, ale i vám a všem ostatním přítomným ve špatný čas na špatném místě. Na stupnici času je několik značek návštěvy policie. Jakmile tam žeton časomíry doběhne, získá kartu Interpolu ten, který vede na stupnici podezření. Tato karta kromě komplikování dalších přesunů a loupeží také hráči ubírá na konci hry body, pokud se jí nestihne zbavit efektem vyřazení. Ten vedle několika karet nabízí spojovací uzly mezi velkými městy, jejichž sbírky se třesou před vaší návštěvou.

Důležité rozhodování přináší skrýš v Ženevě – zde nenajmete specialistu ani nic neukradnete, ale můžete investovat do utajení své skrýše, což vám zlepší manipulaci s kartami v ruce. S vyšší úrovní utajení si necháváte po tahu více nevynesených karet a dobíráte jich víc, takže pracujete flexibilněji a rychleji se dostáváte ke klíčovým kombinacím.

Další výraznou možností je váš žeton únikového auta: můžete jej využít jako jednorázovou minci nebo kolo, ale tím se vyčerpá. Pokud jej chcete znovu aktivovat, musíte zaplatit tři zdroje – což někdy bolí, ale často vám to zachrání tah.

Galerie

Hra skončí ve chvíli, kdy některý z hráčů provede loupež, která posune časomíru na samý konec. Pak se znovu rozdají poslední karty Interpolu, sečtou se body za nashromážděné obrazy a odečtou se trestné za policejní karty. Vítězem se stane ten, kdo dokázal nejchytřeji kombinovat pohyb po Evropě, nábor expertů, unikání mimo podezření a loupeže — a kdo tak vybudoval nejcennější sbírku ukradeného umění, aniž by u toho skončil v poutech.

Do důchodu ve třiceti

Pravidla hry Velká muzejní loupež jsou dobře napsaná a srozumitelná, rovněž tak ikonografie. Hra rychle plyne, zabaví, ale nenapadá mě unikum, které by na trh deskovek přinášela. Hráč je sice omezený na provedení stejné akce dvakrát za sebou v jednom městě, ale jiná omezení tu nejsou. Tedy kromě shánění vhodných ikon pro uloupení cenných obrazů a to formou nákupu poměrně drahých specialistů.

Města nepřináší žádný jedinečný efekt či výraznou strategickou výhodu (kromě své pozice na mapě a počtu cest, které do nich vedou, což vzhledem k úrovni obtížnosti a tématu stěžejním není). Nehraje se tu na sběratelské kusy obrazů od jednoho malíře, pestrou sbírku či jiné úkoly. Vermeera seženete možná v Amsterdamu, možná v Paříži, možná někde zcela jinde. A to platí i pro ostatní díla.

zdroj: Radek Rath Malý

Hra je tak i přes lákavou zápletku redukována na taktické vykládání karet, které vám přijdou na ruku z vámi stavěného balíčku a je tak primárně o tom, co zvládnete udělat s náhodně taženými pěti kartami na ruce a kdy se kam přesunete a jak takové akce více hráčů ovlivní celé dění. Stejně tak karty policie pouze plevelí ruku, ale kdyby z nich plynuly další postihy či možnosti...

Je velká škoda, že hráči nemají ve startovním balíčku karty s některým efektem či alespoň startovní specialisty s některou schopností, tedy ikonou pro krádež obrazů. Prvních několik tahů je totiž o ničem, až postupně to začne nabírat na obrátkách. Má to ale i své přednosti, ať již jde o jednotlivé mechanismy rozvíjení své skrýše umožňující lepší práci s kartami na ruce, destičku únikového vozu s jedním symbolem, který později musíte vykoupit třemi, nebo zejména stupnici podezření, kdy se v hledáčku policie ocitnou všichni, kteří se nachází ve městě tehdy, když v něm dojde k loupeži.

Abych to shrnul, hru si rád znovu zahraji, ale mrzí mě, že v ní není víc. Takto zůstává v ranku rodinných her, které jsou jednoduché, vysvětlené za pět minut. Bohužel tu není další úroveň k promýšlení a kombinování pro ty, kteří by zažili svou filmovou Past.

zdroj: Radek Rath Malý

Témat umění či loupeží jsme se v posledních letech v několika titulech dočkali a bohužel, žádný z nich svou komplexitou a zároveň přístupností nezastiňuje ostatní, ať již jde o Podfukáře, Musem Pictura, Art Gallery, Klub sběratelů či Projekt A.R.T.: Zachraňte umění (samozřejmě kromě Lacerdova Galeristy, který je ale zcela mimo rodinnou kategorii.). Velká muzejní loupež se tak jen přidává k tomuto zástupu zábavných, ale nijak průlomových her.