Rozmohl se nám tady takový nešvar! Dobře, není to vysloveně nešvar, spíše trend. Trh se stolní zábavou se v posledních letech čím dál více spoléhá na adaptace oblíbených značek, v poslední době hlavně videoher. Propojení dvou světů dává maximální smysl, jelikož sdílí řadu styčných ploch (třebaže jde o hry). Díky tomu vznikla už řada nesmírně kvalitních titulů, které své předloze rozhodně nedělají ostudu.

Galerie

Ať už jste si užívali vražedné úmysly v Assassin's Creed: Brotherhood of Venice, lebedili nad chytlavostí Slay the Spire, vzpomínali u Heroes of Might & Magic III: The Board Game, nebo jste se snažili pochopit přítomnost obří věže na kostky ve Frostpunku, pokaždé šlo o příjemně strávený čas. Vypadalo to, že době prachbídných tie-inů, jejichž jediným úkolem je vytáhnout z fanoušků i poslední korunu, odzvonilo. A pak přišla The Sims: Desková hra, kterou u nás vydává asmodee.

EA by se nestydělo

Kdybych chtěl být hodně jízliví, mohl bych tvrdit, že jde z marketingové hlediska o dosud nejlepší adaptaci. Stolní hra inspirovaná oblíbenou simulací života s ikonickým humorem a žvatlavou řečí je totiž krásným ztělesněním prodejní strategie EA, která by vám v novém rozšíření prodala klidně i vlastní matku, pokud by jim to přineslo pár dolarů. Agresivní monetizační model, v jehož šlépějích stolní adaptace hrdě pokračuje.

zdroj: Asmodee Czech Republic

Ne, že by k deskovce rovnou vyšlo nespočet rozšíření. S velkou pravděpodobností se nedočká ani jednoho. Jen jde o typickou krabičku, kde se vám někdo snaží za vaše peníze prodat málo. Dobře, cena The Sims: Desková hra není úplně závratná – nastavená těsně pod 600 korun je ve skutečnosti nižší, než za kolik se vám videoherní matička snaží prodat nové větší datadisky. Přesto vám po chvíli investice zhořkne.

Dvojjehlan na svém místě

Přitom vše začíná relativně sympaticky. Po překonání otravné izolepy (prosím, mohli bychom se tohoto nešvaru ničícího krabice zbavit?) se vám odtajní půvabné útroby jasně respektující nastolený styl čtvrtého dílu. Právě tím se deskovka inspiruje nejvíce, proto na kartičkách najdete lokace a známé Simíky právě z něj. Pamětníky zarputile tvrdící, že dvojka či trojka jsou nejlepší, to jistě zamrzí, přesto je rozhodnutí pochopitelné. Ostatně i The Sims 4 má už 11 let.

zdroj: Asmodee Czech Republic

Styl všech komponent pracuje se známou barevnou paletou laděnou trochu do pastelu, lokací na kartách je hromada, výběr oblíbených postav je důkladný a figurky v podobě plastového plumbobu (ikonický šestiúhelníkový dvojjehlan) potěší. Stejně tak radost dělají ukazatele potřeb s dostatečně pevným posuvníkem, abyste s ním nechtě nehnuli. Vše bezpečné uložené do pořadače, do něhož všechno pohodlně vložíte.

Jestli tak The Sims: Desková hra někde vysloveně exceluje, je to produkční stránka, jež je upřímně nadprůměrná, ba dost možná skvělá. Příjemně zachycuje atmosféru předlohy a znalci budou hnedka vědět, co je to za látku. Tam však pozitiva víceméně končí a začíná trápení.

Sny spouští vítězství

Při čtení srozumitelných pravidel jsem si říkal, že by fyzičtí Simíci mohli být přístupnou a jednoduchou zábavou pro milovníky předlohy, kteří nemají tolik zkušeností se stolními hrami, případně hledají nenáročnou výplň večera. A skutečně – principy se naučí opravdu každý v řádu minut, takže si ke stolu může přisednout klidně i babička s dědou. Otázka však je, jestli by si raději neluštili křížovky, které jim dají více.

Galerie

Herní smyčka je postavená na tom, že se hráči snaží splnit své Aspirace, aby se jako první dobrali k vítězným osmi bodům. Tři body získáte za splněnou Aspiraci, jeden za každého Simíka, který je zrovna ve vašem domově. Obě plníte/získáváte sběrem karet s odpovídajícími symboly, které si přidáváte do svého domova.

Ke kartám se dostanete tak, že během svého tahu umístíte figurku na jednu ze šesti lokací. Na každé jsou tři symboly určující, jaké karty si můžete vybrat z veřejné nabídky šesti karet. Po výběru si je přidáte do sbírky a současně spustíte případný efekt, jichž ve hře tolik není. Tím si zabydlujete domov a snažíte se získat tolik správných symbolů, abyste mohli splnit svou Aspiraci.

Tak kdo je ten největší aspirant?

Při splnění získáte zmíněné body a doberete si novou kartu s další podmínkou. Získané karty se však neodhazují, proto existuje možnost, že podmínku nově získané Aspirace již splňujete, proto ji hned v dalším kolem splníte. K tomu si z nabídky berete jednoho ze dvou dostupných ikonických Simíků, pokud symbol na získané kartě odpovídá jeho zájmu.

zdroj: Asmodee Czech Republic

Současně se staráte o vaše potřeby. Ve hře jich je šest a pokaždé, když navštívíte lokaci, snížíte jednu z nich. Jakmile se dostanete do fáze, kdy potřebujete potřeby doplnit, můžete v tahu zamířit zpět domů, čímž si obnovíte dvě z nich a případně vyměníte současnou Aspiraci za novou.

Každý, kdo hrál Simíky, pak moc dobře ví, jak velkou roli v nich hrají interakce s ostatními. Ty jsou zachycené kostkou, kterou si hodíte pokaždé, když navštívíte lokaci s jiným hráčem. Dle výsledku si buď doplníte či snížíte potřebu, případně si navzájem ukradnete náhodnou kartu, což vytváří jednoduchý škodící prvek a v konečném důsledku jedinou interakci, která alespoň trochu dokáže nabourat únavný stereotyp.

Glorifikovaná nuda

Věřte mi, když říkám, že jsem u hry nesmírně trpěl. Prachsprosté sbírání sad, které je do značné míry postavené na náhodě, pozbývá všech zajímavých prvků a jde o jen trochu více gamifikované piškvorky. Hra od vás nevyžaduje zhola nic. Nemusíte u ní přemýšlet, taktizovat ani předvídat. Jen suše chodíte tam, kam zrovna potřebujete a doufáte, že vám symboly přijdou dříve než soupeři.

zdroj: Asmodee Czech Republic

Vzhledem k téměř nulovému uzpůsobení rozdílnému počtu hráčů je nuda umocněná počtem hráčů. Ve dvou téměř zcela odpadá alespoň trochu zajímavá interakce s ostatními, takže jestli se chcete když už trochu bavit, doporučují čtyři až pět lidí. Jinak se uhryžete nudou.

Též je evidentní, že o principech a zhotovení se moc nepřemýšlelo. Herní deska složená ze tří dílů je vysloveně nadbytečná a nenaplňuje žádnou roli. Oboustranné lokace jsou hezkým nápadem, avšak herně nezajímavým. Složení symbolů je na každé straně identické. To platí i pro jednotlivé domovy, kterých je požehnaně, ale kromě lokace se liší pouze rozdílným startovním symbolem. Přitom si dovedu představit, že by je šlo oživit unikátními vlastnostmi či podmínkami.

Ayy noo fraba, zlum zlay!

Myslel jsem si, že jsem na hru zbytečně příkrý a vnímám ji očima hráče. Že cílovka bude s produktem spokojená a hledám chyby, kde nakonec nejsou. Jenomže domněnku mi obratem vyvrátilo hned několik lidí včetně mé přítelkyně, která Simíky bezmezně miluje, ale u The Sims: Desková hra trpěla více než vaši svěřenci v bazénu bez žebříku. A takových lidí bylo více. Dokonce i ti, kteří se stolními hrami mají minimální zkušenosti, se nudili.

Galerie

Zkušenosti mě proto přivádí na myšlenku, že Goliath Games podcenili i cílovku, která hledá nenáročné zážitky k výplni rodinného večera i fanoušky předlohy. Jistě, nikdo nečekal promyšlenou stolní hru s pravidly na čtyřicet stran. Přesto je výsledek příliš cítit pachem dob prostoduchých tie-inů známých licencí, jež samy o sobě nenabízí zhola nic.