V Tea Time Crime vstupujete do elegantního sídla lorda Waldemara, které se připravuje na velkou oslavu. Zatímco hosté popíjejí čaj a obdivují luxusní výzdobu, vy se ujímáte role detektivů a snažíte se prozkoumat dům tak, abyste získali co nejvíce důkazů – tedy bodů. Celá hra stojí na chytrém výběru kostek a správném aktivování destiček ukrytých ve vašem vlastním domě (hráčské desce).

Galerie

Hra však s tématem detektivky pouze pracuje – ve skutečnosti to je odkrývání, odhadování, kombinování a především pozicování. Neboť přesuny destiček po domě, v němž si je třeba udělat trochu manipulačního prostoru, vám přinesou body. Autorem je Němec Dirk Barsuhn a jednalo se o jeho deskoherní debut. O ilustrace se postaral Felix Wermke, jehož tahy štětcem jste mohli vidět v Zoo New York či aktuální novince Archa Eden. Češtinou hra oplývá díky Piatniku.

Kdo se skrývá za oknem?

Na začátku si před sebe položíte svůj dům – mřížku s dvaceti pěti místnostmi v pěti patrech, z nichž každá má určitou bodovou hodnotu. Pět políček obsahuje tajné destičky s detektivy a další místa jsou vyplněná zbylými destičkami, o nichž zatím nic nevíte. V horní části domu je naznačeno, kolik kostek má odpovídat jednotlivým sloupcům, a po levé straně vidíte čísla řad. Ty vám později přesně určí, kterou destičku můžete aktivovat.

Když nadejde váš tah, vezmete pět kostek a hodíte jimi. Výsledek si můžete dvakrát přehodit a jakmile jste spokojení, rozhodnete se pro jednu ze dvou možností. Buď si vyberete všechny kostky s jedním konkrétním číslem a položíte si je před sebe, nebo tah zcela vynecháte. Pokud kostky vynecháte, získáte možnost vrátit si jednu ze svých dříve odložených destiček s kostkou, která vám do budoucna pomůže zvyšovat hodnotu některých hodů. Lupy fungují jako žolíky a jsou dostupné aktivnímu hráči i pasivním hráčům, aniž by byly rozebírány.

zdroj: Radek Rath Malý

Když si kostky vezmete, následuje průzkum vašeho domu. Podle čísla na kostce určíte řadu a podle počtu vybraných kostek se dostanete do správného sloupce. Na průsečíku těchto dvou údajů čeká jedna destička – a právě tu aktivujete. Pokud byla lícem dolů, otočíte ji a zjistíte, zda jde o detektiva, zloděje nebo destičku s kostkou. Pokud už byla otočená, můžete ji přesunout na libovolné volné místo ve svém domě. Tím postupně odkrýváte tajemství sídla a skládáte si vlastní detektivní mapu.

Ve stejném okamžiku mají možnost aktivovat jednu destičku i ostatní hráči, kteří si vybírají kostky jedné hodnoty ze společného středu stolu. Každý sám za sebe. Nicméně kostky nerozebírají, a tak stejnou hodnotu může použít vícero hráčů. Stejně jako vy při vynechání tahu, i oni namísto uplatnění kostek mohou získat zpět jednu destičku s kostkou.

V záři svítilny

Jakmile je průzkum hotový, přichází nejdůležitější část – kontrola vašich detektivů. Každý detektiv na destičce svítí baterkou do sousedních polí a pokud jeho světelný kužel přesně zasahuje místnosti nebo zloděje tak, jak má, získáte na danou destičku bodovací žeton baterky. Každého detektiva můžete později přesouvat, ale když jeho nasvícení přestane být správné, o bodovací kámen přijdete. Neustále tedy dolaďujete umístění tak, aby světla dopadala tam, kde vám přinesou nejvíce bodů.

zdroj: Radek Rath Malý

Kola se střídají a kostky putují dál. Váš dům se postupně odkrývá, vy manipuluje s destičkami tak, abyste svým detektivům připravili co nejlepší pozici a zároveň sledujete, jak se vyvíjí situace u soupeřů.

Speciální kombinace hodů dokážou hru ještě zamíchat. Třeba když padnou samé lupy, smíte aktivovat libovolnou destičku a ostatní si nanejvýš doberou destičku s kostkou pro rozšíření svých dalších tahů. Destička je na jedno použití a počítá se jako další kostka oné hodnoty. Pokud hodíte postupku 1,2,3,4,5 (bez symbolu lupy), za odměnu můžete aktivovat jednu libovolnou destičku v domě. Soupeřům opět zbyde leda návrat dříve užité destičky kostky.

Hra končí ve chvíli, kdy jednomu z vás leží na stole pět bodovacích baterek – tedy když pět detektivů úspěšně zahalí dům světlem svých svítilen. Teprve pak se sečtou všechny nasvícené hodnoty, připočtou se bonusové body za nevyužité baterky jako kompenzace pro pomalé pátrače a zjistíte, kdo z vás si zaslouží obdiv lorda Waldemara jako nejlepší vyšetřovatel večírku.

Galerie

Jean, co soudíte o tom čaji?

Tea Time Crime nás svými mechanismy bavil a rád si ho kdykoliv zahraji znovu. Vysvětlíte ho za pět minut, stejně tak i připravíte. Poté již stačí jen házet kostkami, svižně přemýšlet, občas uškodit soupeři a sám cílit na co nejdřívější ukončení hry. Bavilo nás to jako dospělá oddychovka, která bezpochyby zaboduje i u dětí, neboť je učí základnímu plánování, přizpůsobivosti a trochu si i započítají.

Nicméně mohu říci, že jsme si jako dospělí říkali, proč to není těžší? Kostky nám padly skoro vždy, navíc byly k dispozici lupy a obvykle i zástup odkrytých destiček zvyšujících počet kostek. Je možné, že jsme měli hru zavírat mnohem dříve, než pouhých šest a méně neodhalených místností ke konci hry.

Nicméně uvolnit si smysluplně prostor přesouvání detektivů tak, aby mohli efektivně svítit na místnosti a zloděje, tedy nikoliv sami na sebe navzájem a do zdí domu, to trvalo. Protože takto tak třetinu až polovinu hry děláte, co dělat musíte – uvolňujete prostor, snažíte se využít každý tah a zároveň přehazováním připravit o tah soupeře (aby na něj nevyzbyla jiná hodnota kostek, než kterou sami zužitkujete).

zdroj: Radek Rath Malý

Je tak škoda, že destičky místností neobsahují nějaké další efekty, které by urychlovaly i ozvláštňovaly akce hráčů. Je také nutno počítat s náhodou v rozmístění detektivů, protože pokud jste si je rozmístili lícem dolů nesmyslně (pochopitelně pro jejich neznalost při přípravě hry), budete těžko dohánět toho, komu to jakž takž vyšlo skvěle. Nicméně i to je výzva. Takže stačí si uvařit čaj, zahodit noviny a vydat se po domě chytat lupiče. Díky Piatniku u toho můžete i zůstat sedět u stolu.