Ačkoliv se tady asi nenajde mnoho čtenářů, kteří o videoherní sérii Sniper Elite dosud neslyšeli, jistě mi odpustíte malý historický exkurz. Značka svou premiéru zažila v roce 2005 s prvním dílem, který stejně jako budoucí zbytek měl na svědomí zkušený tým z Rebellionu (Alien vs. Predator). Ačkoliv obecné přijetí bylo pozitivní (na agregátech kolem 76 bodů ze 100), na pokračování bylo potřeba počkat dlouhých 7 let, i kvůli trochu neúspěšnému období studia.
Přestože recenze druhého dílu byly kritičtější než v případě jedničky, popularita byla velká a úspěšně nastartovala značku, která dodnes čítá 6 velkých titulů a dalších 6 odboček, jež se zaměřily na virtuální realitu či zabíjení zombií. Druhoválečné odstřelování se tak nesmazatelně zapsalo do videoherní historie a získalo slušné množství fanoušků, kteří i přes vzájemné podobnosti vyhlíží další díl. Od roku 2022 to mohli díky oficiální deskoherní adaptaci dělat i na stole.
Sniperem se vším všudy
Už během svého zahraničního vydání se Sniper Elite: The Board Game řadilo ke chváleným snahám o přenesení videoherní látky do fyzické podoby, za což samozřejmě mohou i zkušenosti autorské dvojice David Thompson a Roger Tankersley, která má za sebou hromadu válečných her jako je sólovka Vzdor! nebo výborná dvojkovková série Odhodlaní. Díky snahám vydavatelství REXhry si ji pak letos konečně mohou užít i všichni tuzemští hráči, jelikož vyšla česká verze s krkolomným názvem Sniper Elite – Odstřelovač: Desková hra.
Stejně jako u zdrojového materiálu, i tady se proti sobě postaví nebojácný sniper, který se snaží sabotovat snahy nacistického Německa. Už jenom kvůli tomuto faktu se deskovka řadí mezi asymetrické tituly se skrytým pohybem, kde jeden snaživec ovládá mistra pušky, zatímco ostatní hráči velí hitlerovským stoupencům, kteří se ho snaží odhalit a zlikvidovat.
zdroj:
Vlastní foto autora
Za každou stranu se hraje odlišně a obě se musí řídit svými vlastními pravidly a specifiky. V obou případech však platí, že mechanismy jsou opravdu přístupné, přestože se to během prvního čtení pravidel nemusí zdát, jelikož jsou napsané dost hustým písmem a polopaticky se snaží vysvětlit všechny možné situace a otázky, které mohou nastat. A dělají to natolik podrobně, že se do toho čtenář nakonec trochu zbytečně zamotá. Věřím, že šla napsat přívětivěji, přestože je nutné pochválit rozdělení textu do dvou kategorií, díky čemuž je vyhledávání odpovědí na všetečné otázky o něco rychlejší.
Německý minimalismus
Jakmile pravidla přelouskáte a vybalíte zbytek komponent, možná vás trochu překvapí menší počet komponent. Jejich zpracování je povedené a obecně drží věrnost s předlohou. Sympatické jsou i menší plastové figurky, které nejsou jen ošklivým šedým plastem, nýbrž jsou přelité washem, který jim propůjčuje příjemnější vzhled. A pokud byste potřebovali, můžete si koupit deluxe verzi, kde jsou kartonové žetony vystřídané plastovými a ještě je doplňují další figurky, tentokrát i pro psy (normálně jsou v podobě žetonů).
Onen střídmější obsah krabice ale znamená, že příprava je opravdu dost svižná, čemuž pomáhá i zabudovaný insert, do něhož se pohodlně vejdou figurky se zacvakanými barevnými identifikátory, což rozbalení pro další sezení ještě o něco urychluje. A nakonec při hraní zjistíte, že i s menším počtem komponent lze zajistit vtahující druhoválečnou naháněčku.
Za nepřátelskou linií
Hráč, který si zvolí odstřelovače, se snaží proplést skrze německé stráže, aby se mu podařilo splnit dva vylosované úkoly. Ve svém tahu se může pohnout až o tři pole, využít kartu vybavení a vykonat jednu ze tří možných akcí, kam spadá střílení, získávání kořisti, a právě plnění úkolu.
Vzhledem k tomu, že hrdina čelí přesile, musí nad věcmi přemýšlet a volit kradmý postup. Proto na jeho straně využíváte skrytého pohybu, který zaznamenáváte smazatelným fixem na vlastní zmenšeninu velkého herního plánu. Nicméně stráže nejsou hloupé a jakmile se rozhodnete hýbat rychleji (tedy se pohnete o 2 až 3 pole), váš pohyb zaznamenají a zbystří své smysly.
Pokud se vám však některý voják postaví přímo do cesty, můžete ho odpravit díky své věrné pušce. Během toho si losujete žetony z pytlíku, které jsou rozdělené na přesnost, hluk a zpětný ráz (časem i tlumič). Abyste cíl úspěšně trefili, musíte si vylosovat tolik žetonů přesnosti, kolik je mezi vámi a cílem polí. Jenomže počet losovaných žetonů musíte určit ještě před samotným výstřelem, díky čemuž se může stát, že si vylosujete dva žetony hluku, upozorníte na sebe stráže a ty zjistí vaši polohu. Případně si vylosujete žetony zpětného rázu a hluku v hodnotě pět, čímž vám selže zbraň a vy ani nikoho netrefíte.
Kvůli tomu hráč za snipera přepočítává všechny možné cesty a tvoří plán, díky němuž se nepozorovaně dostane až do cílové lokace, kde v klidu splní úkol. Samozřejmě ale lze zkusit jít cestou risku, je však o dost složitější. Pomoci vám v ní může právě vybavení, díky němuž způsobíte menší množství hluku, případně odpravíte i více cílů najednou.
Neprojdeš dál!
Na straně Fritzků se na věci chodí trochu jinak. Svou přítomnost nijak netají a vždy jejich figurku najdete přímo na plánu. Celkově se ve hře může nacházet až devět snaživců rozdělených do tři oddílů složených ze dvou vojáků a jednoho důstojníka. Podle počtu hráčů každý oddíl buď ovládá jeden člověk, případně jeden člověk ovládá všechny.
zdroj:
Vlastní foto autora
Příslušníci každé čety mohou vykonat až dvě akce, mezi nimiž je pohyb až o dva, prohledávání sousedních polí, útok na své pole, případně shromažďování informací, díky němuž zjistí, jestli se partizán nachází v jejich oblasti. Současně ještě mohou využít speciálních dovedností, které nabízí občas opravdu výživné bonusy.
Hlavním cílem nacistů je udělení dvou zásahů druhé straně, čímž končí hra. Případně ji musí pozdržet tak dlouho, že uteče deset kol, během nichž se soupeři nepovede splnit vylosované cíle.
Díky výše zmíněnému je hraní za stráže značně pomalejší a s rozdílnou dynamikou. Takže zatímco se sniper umně proplétá mezi jednotlivými jednotkami, jejich úkolem je, aby tvořily hustou síť, díky níž ohlídají jak cíle, tak i vystopují pohyb infiltrátora.
Manévry v bunkrech
Ať už ovládáte jakoukoliv ze stran, zajímá vás herní plán složený z rozdílných typů terénu a překážek. Obecně se můžete potkat s vnějšími, vnitřními a vyvýšenými prostory. Jejich rozdílnost spočívá především v tom, že limitují viditelnost a omezují pohyb. To znamená, že odstřelovač nemůže střílet skrz překážky, přičemž do útrob budov se dostanete pouze přes vchody a východy.
zdroj:
Vlastní foto autora
V české krabici najdete dva herní plány. Zatímco Odpalovací plošina je díky svému rozvržení více vhodná pro nováčky, v Ponorkovém bunkru je větší množství překážek, které zase mění herní tempo. Nakonec ale rozdíly nejsou zase tak velké a vlastně by nevadilo, kdyby těch map bylo o trochu více.
Zvolené bojiště ve většině případů nemá vliv na délku hry. Pokud se sejde dobrá parta, většinou máte hotovo do 50 minut, takže jde o svižnou věc. Osobně si však dovolím doporučit hraní maximálně ve dvou. Ze hry vznikne sympatický duel a odpadá případná dlouhá diskuze mezi hráči, kteří se nemohou dohodnout na dalších krocích. Když jsme ke Sniper Elite – Odstřelovač: Desková hra usedli ve čtyřech, tahy nacistů trvaly dlouho a odstřelovač se mezitím tak trochu kopal do zádinky.
Rozmyslem k občasné otravě
Upřímně je to problém obecný. Odehraní tahu odstřelovače většinou trvá kratší čas než manévry jednotek, takže může dojít k tomu, že se hráč ovládající snipera začne nudit. Současně jde o paradoxní jev, jelikož právě strana ostrostřelce je s ohledem na samotné hraní zajímavější a obecně zábavnější. Strážci mají relativně omezené pole působnosti a téměř vám garantuji, že i přes zmíněná úskalí se přísedící vždy budou přít o to, kdo se zhostí neohroženého sólisty.
I proto je titul vhodnější pro přímé duely, u nichž je pravděpodobnější, že nálada druhoválečného nahánění sedne oběma a když ne, uteče to alespoň rychle. Jako vhodná volba se jeví i propracovaný sólový režim, který dostal vlastní knihu pravidel. V něm tahy německé strany řešíte hody kostkou a rozkazy na kartách. Systém je to plynulý a z původní zábavy ztrácí jen pramálo. Leč bude vám asi chvíli trvat, než vám do hlavy přejdou všechny maličkosti (platí i pro klasickou hru).
Největší výtka tak nakonec padá na to, že jakmile odehrajete pár úvodních her a ztratí se úvodní okouzlení, vytratí se i atmosféra. Ačkoliv existuje hned několik vrstev, o nichž je třeba přemýšlet, postupně se kroky začnou opakovat a s největší pravděpodobností zjistíte, že titul není určený pro dlouhodobé hraní. Nehledě na to, že míra zábavy je přímo odvislá na tom, jak moc se Němcům daří sledovat pohyby odstřelovače.
Jako sympatické převedení oblíbené videoherní značky však Sniper Elite – Odstřelovač: Desková hra funguje. Rozhodně se řadí do kategorie úspěšnějších stolních adaptací, které si šikovně zachovávají esenci předlohy a umně ji převádí do fyzické podoby. O vyloženou povinnost sice jde pouze v případě, že značku milujete, ale když se ji rozhodnete pořídit, stydět se rozhodně nebudete.