Společně s Dinem a Cryptománií se dnes podíváme za sochami Moai na Rapa Nui v dalekém Pacifiku. Vydáme se totiž po Šifrách Velikonočního ostrova, které jsou po tříleté odmlce již třetí spoluprací zmíněných společností. Již dříve jsme se dočkali začátečnických Šifer Emila Holuba (naše recenze) a pokročilých Šifer hradu Zvíkova. U letošní novinky netřeba mít strach, že budete mít hlavu jako balón jako ony sochy, neboť se jedná opět o začátečnickou úroveň.

Galerie

V krabičce na vás čeká návod na dvě minuty, který vás seznámí se začátkem příběhu, 6 obálek, mapa, provázek a pár dalších drobností. V příběhu se chlapec Poki vrací z kontinentálního Chile na ostrov, kde žil jeho dědeček hrdý na tradice a práci svých předků. Poki se vydává po smrti dědečka zkoumat, co mu zanechal v modré krabičce, která ho povede k objevování domoviny jeho rodu. Krabička skrývá 9 šifer na zhruba 2 hodiny vašeho volného času.

Jelikož je hra postavená na tajemství, o konkrétních šifrách si zde nic nepovíme, ale můžeme se seznámit alespoň s herním systémem, který mě příjemně překvapil, neboť se liší od Únikovek či Exitovek. Pro luštění je nutné se registrovat na stránkách Dina v profilu hry díky kódu z krabičky.

Holub i Zvíkov byly původně na jedno použití, až později se daly dokoupit další kódy pro znovuhratelnost. Velikonoční ostrov obsahuje tři kódy, takže hru lze později poslat směle dál a další kód je po vyčerpání případně možné dokoupit přes webovky Cryptománie či Dina.

zdroj: Vlastní

Co se týká samotného hraní, není nutné pokořit všech 9 šifer na jeden zátah. Hra se ukládá a hráč si v registrovaném profilu vždy určuje, zda se pustí do další záhady, či toho pro dnešek nechá.

Po otevření úkolu si záhadolog poslechne zhruba minutovou audio nahrávku, která je příjemným zpestřením. Místo ní si můžete přečíst text, ale teprve produkce nahrávek atmosféricky ospravedlňuje tahání technologií do obyčejného luštění, které by jindy mohlo být svěřeno papíru.

Po poslechnutí nahrávky si na webu přečtete instrukce k šifře, nažhavíte své závity a pustíte se s vervou do ní. Nakonec vám vyjde jedno slovo v češtině, které zadá jako kód v aplikaci a pokračujete na další úkol.

zdroj: Vlastní

Šifry jdou v pevně daném pořadí, ale je možné si nechat prozradit i řešení a jít dál. Nutno dodat, že některé šifry se mohou opírat i o ty dřívější, je tedy záhodno si prozrazenou šifru pilně nastudovat, aby se pak člověk hnul dál. Webové stránky vám měří čas a na konci hry vás zapíší do síně slávy. Za každou vyřešenou šifru získáte 10 bodů, za vyřešení s užitím přítomné nápovědy pouze 5 bodů a při prozrazení nezískáte nic.

Co se týká ničení komponentů, není to legacy hra – dochází k úpravě jistých součástí, ale ty jsou znovu plně použitelné při další partii.

Šifry Velikonočního ostrova se mi velmi líbily co do rozmanitosti šifer a liší se od těch, které známe z jiných luštících a únikových her. Je tu jedna šifra, která možná ospravedlňuje použití audia, jinak by ale celý systém mohl klidně existovat jen na papíře. Jinými slovy, některé hry na práci s audiem či videem stojí, u Šifer jde pouze o produkční rozhodnutí, nikoliv opodstatněnost.

zdroj: Vlastní

Některé šifry dokáží zaujmout, i když jsou poměrně lehké. Když člověka nenapadne rovnou přímo řešení, tak alespoň to, jakým směrem se má ubírat. Jiné jsou docela obtížné a jde opravdu o přesnost. Hru si prozatím i díky znovuhratelnosti spíše ponechám pro své blízké, než abych ji rovnou poslal dál. Kdo ví, třeba se k některým obálkám sám ještě vrátím.