Přiznám se, že když jsme se v redakci před několika měsíci doslechli o vydání české hry Rytíři a raubíři a začali se bavit, kdo ji případně napíše, tak jsem ji odmítl. Tušil jsem, že si budu chtít chvíli odpočinout po zimní náloži her, také mě vůbec v náhledech nelákala digitální dětská grafika zavánějící stylem moderní podbízivosti.

Galerie

S blížícím se datem vydání bylo o hře slyšet čím dál častěji a já se podíval blíže na mechanismy i ilustrace. A otočil jsem – rozhodl jsem se ji přece jen prubnout. A jelikož tomu tak vůle šéfredaktoří a Rexhří chtěly, doputovala mi společně s Pim Pam Pum domů i tato novinka.

Dětskost, která baví

Zůstaneme-li ještě u té grafiky, mohu potěšeně konstatovat, že se nejedná o podbízivost dokonalých kostýmů s dětskými výplněmi, tedy žádní usmrkanci tvářící se směšně krutopřísně. Celá hra je o tom, jak si malé děti hrají na bojovníky, loupežníky, zaříkávače, kouzelníky, drakobijce a zbrojnoše.

Kastroly namísto přilbic, špuntové šípy, gumáky či styl princezny Xeny, to vše skvěle v detailu vypráví myšlenku hry malých akčních hrdinů, kteří nemají ještě velkou sílu, ale velké srdce by jim mohl závidět kdejaký dospělý.

zdroj: Vlastní foto autora

Autorem Rytířů a raubířů je Robin Remeš. Hra je určená pro soupeřící dva či tři zbojníky, ale soupeřit spolu mohou i dva páry spojenců. Cílem je vyčerpat žetony energie a díky nim hrát kombinace karet tak, abych snížil rovnováhu soupeřů na nula a oni si epicky kecli na zem, aniž bych sám rovnováhu svou bojovou sérií ztratil.

Co do komponentů jsou tu desky hráčů a desky postav, žetony energie, zářezů a rovnováhy, bojové a blokovací karty a karty postojů. Jak pozvednout dřevěný meč a udělat s ním výpad, který se dostane do ság vaší čtvrti?

Kterak se státi rytířem

Hráči si z počáteční nabídky vyberou postavu pro nastávající partii a osadí si hráčskou desku žetony třech energií – přímo útočící agresivní červené, nevyzpytatelné zákeřné modré a harmonické posilující zelené. Ve svém tahu se hráč rozhoduje, zda bojuje, či odpočívá.

zdroj: Vlastní foto autora

Pokud bojuje, zahraje kartu z ruky. Aby to mohl udělat, musí vyčerpat (na bílou stranu otočit) žeton shodné barvy energie. Následně vyhodnotí efekt barvy žetonu a poté konkrétní efekt karty. V závěru umístí zahranou kartu do série nad svou desku hráče; je-li to již třetí karta, sérii odloží a dobere si karty.

Jestliže hráč odpočívá, odloží svou vyloženou sérii karet nehledě na jejich množství, vrátí karty postojů (zelené pozitivní a červené negativní), následně si obnoví své žetony energie a dobere si karty.

Rytířovi přednosti

Pojďme si říct, co se stane, když zahrajete určitý žeton či efekt, který zacílíte na jednoho ze svých soupeřů. Červený žeton je jednoduchý – okamžitě sníží soupeři rovnováhu.

Galerie

Modrý žeton vám umožní vyložit blokovací kartu lícem dolů do soupeřovy oblasti na jeden tah. Jakmile je onen sok na řadě, vyčerpá žeton a odhalí svou kartu k zahrání, majitel blokovací karty ji smí odhalit – shoduje-li se v barvě se soupeřovou kartou, soupeř svou bojovou kartu odloží a také všechny karty postojů. Vyčerpanou energii zpět nezíská.

U zeleného žetonu se rozhodnete, zda chcete sobě či svému spojenci buď zvýšit rovnováhu, nebo obnovit žeton libovolné energie.

Mezi bojovými kartami najdeme i fialové žolíkové, které pro každý krok hráče mohou zastupovat jinou ze tří barev, ovšem samy již nemají žádný efekt. Bojová karta může mít základní efekt, ale některé při splnění určité podmínky nabízí i bonus.

zdroj: Vlastní foto autora

A co dělají ty postoje? Zelený postoj vykládá aktivní hráč před sebe a pokud v příštím tahu zahraje zelený či modrý žeton, smí soupeři snížit rovnováhu. Červený postoj aktivní hráč vykládá před soupeře, který pro zahrání karty musí vykázat ve zvolené chtěné barvě dvě karty a dva žetony namísto jedné karty a jednoho žetonu. Ovšem druhé kusy neplatí, pouze musí mít nabito. Nehledě na účinnost postojů jsou jejich karty po vyhodnocení daného tahu vráceny do společné zásoby.

Ten z hráčů, který jako první připraví dvakrát libovolného soupeře o rovnováhu, zvítězí.

Dáme jim na frak

Rytíři a raubíři jsou hrou od 10 let a mladším hráčům bych ji spíše nedoporučil. Pravidla jsou sepsaná srozumitelně a jediná výtka jde směrem k blokovacím kartám, které by měly být v úvodu lépe představené, jak se s nimi zachází při přípravě hry. Hru se naučíte během půl hodiny až hodiny, ale první partie vám zabere mnohem více času než inzerovaných 10 minut na hráče.

zdroj: Vlastní foto autora

Z hlediska ikonografie je v některých případech zobrazení dvou karet v podmínce karet nadbytečné, protože z pravidel vyplývá, že pro splnění barevné podmínky je uznávána i karta, na níž je podmínka vyobrazená. Tedy kupříkladu je-li jedna z barev ikony (modrá a zelená) v barvě karty (modrá). 

Na zadní straně destiček si je možné přečíst i příběh daného dítěte a tak po stránce ilustrací pouze zamrzí, že ne všichni dětští hrdinové jsou jasně rozpoznatelní – kupříkladu Jindřich a Ratibor vypadají jako holky. Každopádně je radost se s dětmi vydat na jejich první hrdinnou cestu.

Co do efektů karet a užitých mechanismů je vše v pořádku, byť úsměvných situací nám alespoň v duelové variantě moc nenastalo. Pozornost hráče je rozdělená mezi jeho a soupeřovy žetony a pozice figurek rovnováhy. Není tu z hlediska efektů prostor pro nějakou velkou zlomyslnost.

Galerie

Samozřejmě schopnosti postav hru ozvláštňují. Více akce, radosti a zlomyslnosti plyne až ze skupinové dynamiky více hráčů v partii tří či čtyř uličníků, čili z pomáhání si mezi spojenci a zajímavě zahranými kartami během jednoho kola, kdy se dva spojenci v partii čtyř mohou zaměřit na jednoho ze soupeřů dříve, než mu bude moci pomoct jeho druh. Tedy sladění svých individuálních možností s volbou spoluhráče. To samé platí pro klání tří samostatných hráčů měnících koalice dle momentálního vývoje.

Rytíře a raubíře si rád zahraji pro odlehčení i se svými stejně starými kamarády. Někdy je zkrátka zapotřebí zavzpomínat na přeskakování lávy přes gauče a šermování rákosem či vařečkou, které později přerostlo ve sbírání dřevců pouťových rytířů, v oblepování dřeva molitanem a kobercovkou a nakonec i k prvnímu kyrysu, přilbici a držení řadovky na železárně. Snad i proto se rád vrátím k hrdinům v teniskách, kteří se vydávají do daleké sousedovic zahrady na svém statném oři z hobbyhorsingu.

Titul mohu vřele doporučit pro hru nezletilých vrstevníků, byť je otázka, nakolik to bude zajímavé pro ně, zda přilnou ke kašírovaným zbrojím a karimatkovým kopím v podobě deskovky na úkor internetu a počítačovým hrám v horším případě, v tom lepším na úkor prožívání svého skutečného lepenkového raubířství nezkaleného moderními lákadly, pravidly a ploty.