Dnes se podíváme na chemické pokusy a vědecké průlomy, díky nimž zazářila Marie Curie. Ta se stala první ženou oceněnou Nobelovou cenou a dodnes zůstává jedinou ženou, která ji získala dvakrát v různých oborech – fyzice a chemii.
Titul Po stopách Marie Curie nám přináší Dino. Autorem je Francouz Florian Fay, jehož jméno si možná vybavíte při vzpomínce na drobnou karetku Misty či Unlock! Kids: Stories from the Past, které u nás dosud nebyly lokalizovány. Pracoval ale i na dětském Ovečky Hop!, kterou jsme před časem recenzovali. Ilustracemi hru obohatili Vaiana Hinault a David Sitbon, který se podílel již i na předchozím titulu Po stopách Darwina (viz recenzi).
Není to žádná věda...
V rolích mladých vědců pomáhajících Marii Curie se vydáte skrze pokusy a publikace za body, kterých v důsledku nahrajete opravdu málo. Pracovat přitom budete s přeměňováním uranové rudy smolinec na uran a ten se vám bude (ve hře řízeným) rozpadem přeměňovat na radium.
Ve svém tahu vhodíte kostky zdrojů z obecné zásoby do kostkové věže na základě aktuálních možností skladu, který zastupuje destička věže a žlutý kroužek. Následně se rozhodnete, zda pro svůj tah zužitkuje část vypadlých kostek (některé se ve věži zachytí), nebo raději publikujete tezi, která vám přinese neznámý a skromný, ale zato jistý zdroj. Hodí se to zejména v případě, kdy z věže žádná kostka nevypadne či třeba jen jedna nehodící se.
zdroj:
Vlastní foto autora
Nastává experimentální fáze, během níž můžete za kostky koupit jednu kartu aktivit z nabídky, provést kolikrát chcete přeměnu zdrojových kostek uložených ve své Erlenmayerově baňce (obrázku na své desce hráče) a případně za ně koupit body, ověřit jeden či více experimentů, tedy s kostkami provést netradiční proměnu zobrazenou na úkolové kádince či baňce, a jednou za hru smíte ověřit i splnění svého vědeckého cíle.
Co je dobré ještě vědět? Karty jsou pěti druhů a podle toho, kolikrát máte kartu v daném sloupečku vyloženou, získáte příslušný bonus. Takže vám to dává velmi slušnou schopnost přizpůsobit se ostatním akcím a netlačit na zisk jedné karty na úkor efektivity zbylých akcí.
Zdroje se na desce skladu mění a jejich hodnota a množství vzrůstají i klesají, což funguje herně skvěle, ale je dobré podotknout, že je to takto upraveno pro kontext hry a neodráží to realitu rozpadové řady prvků. Konec konců zde pracujeme s rudou a dvěma prvky nehledě na další v rámci rozpadových řad.
zdroj:
Vlastní foto autora
Zatímco během hry měníte dva smolince na uran, dva urany na radium a následně dvě radia a jeden uran na vítězný bod, v experimentech probíhají jiné nákladnější operace různými směry. Teprve po provedení takového experimentu můžete kádinku či baňku otočit zpět na rubovou stranu.
Na začátku hry můžete z kostkové věže brát maximálně tři kostky a na konci tahu skladovat maximálně tři kostky v Erlenmayerově baňce. Za každý experiment provedený v kádince ale smíte vzít o jednu kostku navíc z věže a za každý experiment provedený v baňce smíte na konci tahu skladovat o kostku víc.
Nobelovka pro deskovku?
Po stopách Marie Curie mě baví velmi a nechávám si hru na polici po ruce. Už první titul z řady Po stopách Darwina byl povedený v úrovni obtížnosti a zprostředkování tématu a znalostí mladým dobrodruhům. Marie Curie je naprosto jiná hra, ovšem důvtip známých inovovaných mechanismů, snadnou přístupnost a zároveň vtažení do hry pro opakované hraní se jí podařilo udržet.
Vydat se po stopách nositelky dvou Nobelových cen a zabývat se radioaktivními prvky mi znělo velmi lákavě již při ohlášení titulu. Při četbě pravidel jsem si nebyl vůbec jistý, jak to reálně bude lehké či složité a jak to dokáže zabavit. A během prvních tří tahů jsem poznal, že tahle hra z domu určitě nepůjde.
Opírá se v základu o totiž tři pilíře, kterým není co vytknout, a které zároveň tvoří celou hru, takže není kam směřovat výtky za slabá místa. Prvním je pohyb kroužkového ukazatele po skladu. Nejde jen o gradaci a degradaci materiálu, ale o přítomnost hodinek na některých polích (lišících se podle počtu hráčů), jelikož spouští posun časového ukazatele hry po časové ose.
Svůj tah bych měl tedy plánovat tak, abych využil posunu a byl připravený na zisk nejen bonusů pro všechny, ale i na ty směnné. Na tom si lze totiž nahrát pár bodů a předehnat soupeře, tedy spustit bodování když oni nemají připravený materiál pro směnu. Tematicky pak časová osa odráží život Marie Curie a kupodivu se jí dařilo vtáhnout nás do atmosféry její doby a práce. Uspořádání herní plochy je díky stupnici odrážející její život a skladiště zdrojů poměrně nezvyklé a když ji vidím, rád hned přisednu k hernímu stolu.
zdroj:
Vlastní foto autora
Druhým pilířem je práce s balíčkem karet o pěti druzích, kdy se vše odvíjí od bonusů podle množství karet. Hru to zpestřuje, nabízí nové cesty a kombinace, a přitom to hráče nezahlcuje stále novými informacemi, jak to u balíčku s kartami po jedné či dvou kopiích bývá. Navíc si lze takto plánovat různé strategie podle přítomnosti daného druhu karty v nabídce a věnovat se tak ostatním operacím tahu.
Třetím pilířem je rozkládací třídílná kostková věž, která zde neslouží k bojovým střetům jako u Shoguna či Wallensteina, ale čistě k zpřístupnění zdrojů. Ty sice tematicky prošly již skladem, ale onen mechanismus přibližuje kutání rudy, respektive její dostupnost pro pokusy.
Některé kostky se uvnitř zaseknou a vypadnou později. Během partie nám přišlo, že kostky docela padaly, ale na konci jsme jich k našemu překvapení uvnitř našli 14! Během úvodní partie mé spoluhráčce první dvě třetiny hry nevypadávaly ven skoro žádné kostky, avšak v posledních třech tazích důl vydal své poklady a ona tak dohnala propastný bodový rozdíl.
zdroj:
Vlastní foto autora
Z hlediska produkce, ilustrací a kvality kartonu nemám co vytknout. Snad jen, že jsem zvědav, jak dlouho vydrží kostková věž, kterou je nutné pokaždé znovu smontovat a později rozložit. Složená se totiž do krabice nevejde a byť zlatě září, je z kartonu.
Pravidla jsou dobře sepsaná a součástí krabice je i druhý sešit mapující život a práci Marie Curie a osvětlující události z časové osy. Zadní stranu obou sešitů tvoří vysvětlení efektů časové osy a tezí, takže žádná lama karta není zapotřebí.
Pokud se vrátíme ještě k designu, podotknu, že bodový zisk, který nahrajete, se bude pohybovat kolem 9 až 12 bodů, takže na každém bodu skutečně záleží. Vědecké teze jsou kompenzační mechanismus kostkové věže a vyjma spjatého životního cíle za ně nezískáte body. Zkrátka publikování zde není vrchol bodových zisků jako u jiných vědátorských a objevitelských titulů.
Závěrem? Po stopách Marie Curie je skvělá rodinná hra, kterou ti bystřejší zvládnou již od 8 let, byť doporučený věk je 10+. Obtížnost tahu je v praxi nízká a přítomné mechanismy a jejich provázání jsou dosti nezvyklé, takže zaujmou a vtáhnou i sváteční hráče. Skvělé téma, krásné provedení a fakt, že pro mnohé půjde o první setkání se zadržující věží dělají z této novinky všeobecně lákavý zážitek, který nezklame.