Cranio Creations mají povětšinou kvalitní čuch na hry, což určitě všichni příznivci nesmírně hutné Přehrady dobře vědí. V podstatě každý jejich projekt má alespoň nějaký háček, vzbuzující minimálně zvědavost. Týká se to i karetního Echoes of Time, jež v minulém roce lákalo na zajímavé spojení líbivého vizuálu, engine-buildingu a relativně unikátního řešení získávání karet do sbírky, že to nakonec oslovilo i TLAMA games, jež tento měsíc vydávají tuzemský překlad.

Galerie

Já jsem se i díky nim, a přirozeně přímo Craniu, dostal k původní anglické variantě, takže jsem mohl prozkoušet a zjistit, jestli skutečně jde o titul hodný překladu. A upřímně se přiznám, že mě Ozvěny času, jak zní oficiální český distribuční název, zase tolik nepřesvědčily. Nebo rozhodně ne tak, jak asi měly.

Zašlapané unikum

Asi největším problémem díla od dvojice Simone Luciani a Roberto Pellei je, že nakonec neumí tolik prodat své největší zajímavosti a v konečném důsledku buduje poměrně fádní zážitek, trpící hlavně na své tempo a pár nepřesvědčivých rozhodnutí. Přístupnost nicméně není jednou z nich.

zdroj: Vlastní

Pravidla mě překvapila, protože jsou o poznání kratší, než bych u podobné hry čekal. Příprava i rozhýbání nevyžaduje mnoho času a brzy se dostanete k jádru zážitku. Na začátku si každý z až čtyř hráčů vezme svou desku, dílky času a dvě akční kostičky, zatímco se připraví omezená zásoba vítězných bodů, daný počet lokací a zamíchá se balíček karet, z nichž si všichni vezmou sedm kusů.

Po přípravě se hra rozdělí do tří fází, avšak pouze jedna je vysloveně aktivní. Nejdříve na začátku každého kola všichni doberou jednu kartu do ruky a posunou všechny dílky na své desce času. To je klíčové pro zisk zahraných karet, protože svěřence a artefakty nezískáte hned po jejich vyložení, ale až se posunou mimo desku.

Tak už spadni!

Karty hrajete ve druhé fázi přezdívané jako fáze akcí. Právě zde využijete své dvě kostičky, jimiž označíte zvolenou aktivitu. Buď doberete dvě karty, posunete vyložené na vaší desce, či právě nějakou zahrajete. Abyste to mohli udělat, musíte zahodit určený počet kusovek z ruky, a zároveň mít místo na vyobrazeném dílku času, jelikož na jednom mohou být v jednom momentu pouhé dvě karty (limit, jenž v praxi nehraje velkou roli).

zdroj: Vlastní

Pokud obě podmínky splňujete, vyložíte svěřence nebo artefakt, a následně aktivně či pasivně čekáte, až se jeho dílek přesune pryč z herní desky. Aktivuje se tím nejenom jeho schopnost, ale taktéž symboly na něm vyobrazené, častokrát určené k řetězení různých efektů. Ve hře existují čtyři frakce, které spolu komunikují a navzájem se podporují.

Na každé zahrané kartě se kromě efektu, jež se spouští buď okamžitě nebo volnou akcí, případně nabízí trvalá vylepšení či dodatečné bodovací podmínky, ještě nachází předtištěná bodová hodnota, což je jeden ze způsobů, jak získávat body na konci hry.

Ve hře existují čtyři frakce, které spolu komunikují a navzájem se podporují.

Dalším je dobývání a opevňování karet zdrojů/lokací, což je poslední možná akce. U nich musíte překonat předepsanou sílu útokem s vybraným počtem bytostí, abyste je mohli získat do svého hájemství. Jakmile se to povede, aktivujete speciální efekt a když ve vašem vlastnictví zůstanou do konce, získáte za ně i vyobrazené body. Zároveň ale musíte počítat s tím, že použité bytosti na dobytí/opevnění přijdou o své schopnosti, minimálně do doby, než vám zdroj někdo sebere.

I zvířátka se umí prát

Právě dobývání zdrojů přináší jeden z konfliktních prvků, které jsou podpořené četnou porcí karet ovlivňujících ostatní hráče (pro větší klid je lze odebrat). Občas jim zničíte vítězné body, jinde je donutíte odhodit vyvolané karty a tím jim narušit postupně budovaný engine. Právě jeho vznik hraje hlavní roli v zážitku, kde se neustále snažíte chytře kombinovat efekty karet, aby spolu hezky komunikovaly. Jenomže to dost záleží na štěstí.

Galerie

Úspěch či neúspěch v partii je kolikrát odsouzený na to, jaké a kdy vám karty zrovna přijdou. Pokud někteří hráči hned na začátku dostanou dobré kombinace, budou mít výrazný náskok a vy se po zbytek času snažíte akorát dohnat problematický deficit. Úkol, jaký se díky podivně nastaveným podmínkám konce hry povede jen málokdy.

Sezení totiž končí ve chvíli, kdy se splní jedna ze tří podmínek. Buď se vyčerpá společná zásoba vítězných bodů, někdo má v družině 12 karet, nebo se všechny karty zdrojů opevní. Nejčastějším spouštěčem je limit karet v družině a v drtivém počtu partií se stalo, že Ozvěny času prostě najednou skončily. Sledovat ostatní, tím spíše v maximálním počtu, je nesmírně náročné a je běžné, že vám engine začne konečně trochu fungovat ve chvíli, kdy už někdo zakončil.

Otrokem času

Osobně si myslím, že by titul profitoval s pevně nastaveného počtu kol než z proměnlivých podmínek, aby hráči měli lepší hřiště pro plánování svých kroků. Stejně by se ale nezbavil poměrně silného „snowball“ efektu, kvůli němuž budou poražení naštvaní, případně se nebudou v průběhu moc bavit.

zdroj: Vlastní

Mohou za to i postupné tahy, které přísedícím, jimž se brzy povedlo promazat stroj, trvají neúměrně delší dobu než těm, co se nachází v nesnázích, případně se teprve rozjíždí. Tím vzniká nepříjemné čekání a ředí se tempo, pomalu spadající do táhlé nudy než do svižné karetky s rychlými akcemi.

Nejen pohledné lesy

Samostatnou kapitolou Ozvěn času je vizuální zpracování, jež se na rozdíl od herních principů těší z obecné chvály. Giovanni Calore skutečně představil pohledný fantazijní svět, jehož krabice přivábí nejedno oko. Platí to i pro komponenty a karty, ačkoliv některé ilustrace na mě působily dojmem umělé inteligence. Neříkám, že ji autor využil, spíše jen nedokážu lépe popsat pocit z obrázku, který na mě působí až moc digitálně a ostře.

Galerie

Vzhledem k tomu, že jsem měl k dispozici zahraniční verzi, nemohu zhodnotit překlad karet. Textu je na nich ale minimum, spíše se spoléhá na jednoduchou a jasnou infografiku, tudíž by tam ani nebylo moc co hodnotit (snad až na názvy). Přeložená pravidla, jež najdete online, jsou nicméně bezproblémová.

Výlet do fantazijního světa plného temných hlubin, větrných kopců a hustých lesů byl nakonec spíše zklamáním. Titul upřímně nenabízí nic, kvůli čemuž bych ho měl vysloveně doporučit. Své unikátnosti víceméně zabíjí špatně nastaveným tempem a silným účinkem štěstí, kvůli němuž se do něj nebudete chtít vracet.