Ve hře Onoda se díky Fox in the Box můžete ujmout role japonského důstojníka Hiróa Onody, jednoho z nejznámějších takzvaných ztracených vojáků druhé světové války. Po kapitulaci Japonska v roce 1945 odmítl uvěřit, že válka skončila a na filipínském ostrově Lubang pokračoval v partyzánské činnosti ještě téměř třicet let. Hra prostřednictvím herních mechanismů zachycuje jeho izolaci, postupnou psychickou proměnu a každodenní boj o přežití v džungli.

Galerie

Onoda, z dílny Španěla Francisca Gradailleho a ilustrátora Javiho de Castra, je čistě sólová hra, v níž hráč prochází šesti koly představujícími jednotlivá období Onodova života na ostrově. Každé kolo začíná novou misí, kterou se Onoda pokouší splnit, během níž podniká řadu akcí v různých částech ostrova. Hlavním cílem není pouze přežít, ale také udržet si zdraví, získávat body cti, starat se o své společníky a vyhnout se úplnému propadnutí paranoii.

Survival jako řemen

Herní plán zobrazuje ostrov Lubang rozdělený do několika oblastí. Po mapě se pohybuje figurka Onody, která navštěvuje vesnice, lesy i odlehlé oblasti ostrova. Každá oblast se navíc postupně stává nebezpečnější díky systému poplachu. Kdykoliv Onoda provede akci nebo se přesune, zvyšuje se v dané oblasti úroveň pátrání po jeho skupině. Čím vyšší poplach zde panuje, tím obtížnější je úspěšně jednat bez odhalení.

Právě práce s poplachem tvoří jeden z důležitých mechanismů hry. Mnoho akcí vyžaduje takzvanou kontrolu poplachu, kdy ze sáčku vytahujete žeton s číselnou hodnotou a porovnáváte ji s aktuální úrovní pátrání v oblasti. Pokud je výsledek dostatečně vysoký, akce uspěje. V opačném případě selže a často přinese další komplikace. Tento systém elegantně simuluje neustálou hrozbu odhalení a zároveň vytváří napětí při každém riskantnějším rozhodnutí.

zdroj: Radek Rath Malý

Vedle fyzického přežití sledujete také Onodův psychický stav. Dvě klíčové stupnice představují zdraví a paranoiu, kde zdraví odráží vyčerpání, hlad a zranění, zatímco paranoia symbolizuje rostoucí přesvědčení, že válka stále pokračuje a že všechny informace o jejím konci jsou nepřátelskou propagandou. Jakmile se tyto dvě hodnoty příliš přiblíží, nebo dokonce zkříží, musíte vyhodnotit zkoušku paranoie.

Selhání v takovém případě může znamenat okamžitý konec hry, jelikož Onoda zešílí. Pokud paranoia dosáhne maxima nebo zdraví klesne na nulu, Onoda definitivně podlehne svému osudu. Během první půle hry Onodovi hrozí ztráta zdraví, v druhé půli stoupá paranoia. Do toho všeho se Onoda snaží být úspěšný a získávat body cti, dle kterých bude v závěru hodnocený.

Nejste na to sami

Významnou roli hrají také společníci. Onoda během hry není zcela sám a může se opírat o další členy své skupiny. Každý společník poskytuje různé výhody a rozšiřuje vaše možnosti. Zároveň však představuje další hladový krk, který je třeba živit, a další potenciální zdroj problémů – pokud jsou společníci zranění, jí o to víc.

zdroj: Radek Rath Malý

A ani práce s jídlem není obyčejná. Získáváte ho z oboustranných žetonů odhodlání/jídla tahaných z pytlíku. Na konci kola potřebujete mít dostatek jídla, nicméně tím v pytlíku zůstávají nízká čísla odhodlání, takže lze snadno selhat ve zkoušce zdraví či paranoie. Některé události mohou společníky vyřadit z činnosti, nebo je dokonce trvale odstranit ze hry. Aktivní a neaktivní stav společníků proto výrazně ovlivňuje další průběh partie.

Stejně důležité jsou předměty představující vybavení, které Onoda během let využívá. Rádio, uniforma, puška, dalekohled nebo lékárnička poskytují konkrétní herní výhody a mohou vám výrazně usnadnit přežití. Předměty se ale opotřebovávají, mohou být poškozené a často je potřeba je opravit v konkrétní oblasti ostrova. Správa vybavení se tak stává další vrstvou dlouhodobého plánování.

Na misi se člověk opravdu nenudí

Každé kolo je postavené kolem konkrétní mise. Ty mohou představovat průzkum vesnic, získávání zásob, mapování území nebo partyzánské operace. Úspěšné splnění mise přináší body cti a další odměny, zatímco neúspěch obvykle vede ke ztrátám nebo komplikacím. Hráč se přitom musí neustále rozhodovat, zda riskovat další akce kvůli lepším výsledkům, nebo raději ukončit kolo a zajistit přežití skupiny.

Galerie

Významným prvkem jsou také karty událostí. Ty představují skutečné nebo inspirované epizody z Onodova života na ostrově. Některé mají okamžitý efekt, jiné zůstávají aktivní delší dobu a mění pravidla hry. Objevují se vzpomínky na rodinu, pokusy přesvědčit Onodu o konci války, problémy s jídlem, psychické krize i drobné momenty naděje. Události dodávají partii silný příběhový rozměr a zároveň vytvářejí dojem postupně plynoucích desetiletí.

Zvláštní kategorií jsou záložní události, které si hráč může ponechat na později. Fungují jako vzácné zdroje pomoci a umožňují například opakovat neúspěšné kontroly či spouštět speciální efekty. Protože jejich počet je omezený, je potřeba pečlivě zvažovat, kdy je využít.

Na konci každého kola se vyhodnocuje zásobování skupiny. Onoda a jeho společníci musí spotřebovat odpovídající množství získaných surovin. Přebytečné zásoby lze využít ke snížení úrovně poplachu v jednotlivých oblastech, zatímco nedostatek jídla znamená ztrátu zdraví. Hra tak neustále tlačí hráče k hledání rovnováhy mezi plněním misí a skrýváním se před nepřítelem pro přežití.

zdroj: Radek Rath Malý

Pomrknutí k (a)historii

Partie končí okamžitě, pokud Onoda zemře nebo definitivně podlehne paranoii. Pokud se mu podaří přežít všech šest kol, následuje závěrečné bodování. Body se získávají za čest, zdraví, aktivní společníky a funkční vybavení, zatímco paranoia výsledné skóre snižuje. Na základě konečného výsledku hra nabídne jeden z několika epilogů popisujících, jak by mohl být Onodův odkaz vnímán historií. Tyto závěry záměrně pracují s rozporem mezi obrazem hrdiny, oběti a fanatika.

Partii lze hrát se zamíchanými kartami nebo v určeném pořadí událostí vykládající skutečný Onodův příběh. Po skončení partie lze vzít odhazovací balíček událostí a projít jej v pořadí, v jakém se během hry objevil. Vznikne tak jakýsi ilustrovaný komiks rekonstruující celý odehraný příběh. Můžete si díky tomu zpětně projít vlastní cestu džunglí, připomenout si klíčové okamžiky a sledovat, jak se z obyčejného vojáka postupně stává člověk uvězněný mezi realitou a vlastní představou světa. 

Onoda je další povedená solitérní záležitost od původního madridského vydavatelství Salt & Pepper Games, která následuje Vzdor! a Čarodějnici! Onoda není klasickou válečnou hrou o bitvách, protože se mnohem víc soustředí na psychologii, izolaci a každodenní přežívání. Mechanismy vytvářejí tlak mezi nutností jednat a rizikem odhalení, zatímco rostoucí paranoia připomíná, že největším protivníkem nemusí být filipínská armáda ani džungle, ale samotná mysl člověka, který odmítá přijmout, že válka už dávno skončila.

zdroj: Radek Rath Malý

Sám jsem před několika lety přemýšlel, jaké by bylo udělat a odehrát sólovku na toto téma, takže její skutečné vydání mě nadchlo. Pravidla by sice mohla být napsaná lépe, ale po pečlivém čtení vše rozklíčujete. Po delším úvodu tak naskočíte do džungle plné potíží, které vám začnou působit první události a první poplachy. Líbí se mi, že je na vás, kdy kolo ukončíte a jak daleko zajdete.

Našla by se ale i nějaká výtka. V textu výše jsem psal, že jednotlivé součásti vybavení poskytují konkrétní herní výhody a mohou vám výrazně usnadnit přežití. Je to sice pravda, ale reálně potřebujete tematicky konkrétní funkční věc pro danou kartu události. Ale předměty sami o sobě nic nedělají nejsou s nimi spojené jiné akce, hodnoty ani využití v jiné než abstraktní rovině, což je škoda.

Další solitérka od Salt & Pepper Games tak v mých očích naplňuje cestu svých (mechanismy nesouvisejících) předchůdců. Přináší dilemata, nabízí funkční hru založenou na balíčku karet a v tomto případě i detailně zpracovaný příběh. Z hlediska provedení mechanismů a jejich zachovalé abstrakce to ale není stoprocentní zážitek.

zdroj: Radek Rath Malý

Není každou chvíli vtahující, nedějí se různé věci podle toho, po čem sáhnete, co kdy a kde využijete. Mechanicky opakujete několik akcí a řešíte jen čísla žetonů a stupnice. Náhodu tu nemáte moc jak usměrnit a z opakování se vytrácí hráči chtěný příběh hrdiny, který něco dokázal. Jde vždy jen o to přežít a konat tu a tam sabotáže. Rok za rokem, kolo za kolem.

Autoři či vydavatelé se v sešitu pravidel navíc opakovaně distancují od Onodových skutků a nechuti se vzdát toho, k čemu byl formován – vytrvalosti a spolehlivosti a s nimi spojené cti a užitečnosti. Jako by to mohlo někoho urazit. Vážně je to tak kontroverzní a morálně pohoršující? Pokud ano, tak proč o něm v prvé řadě dělali hru?

Jako by se autoři válečných her měli omlouvat za způsobené války. Máte být hrdí, že můžete takové téma zpracovat a že ho některý autor přinesl do vašeho vydavatelství. Tak snad příště s menším obrušováním hran a vyšší výživností obsahu!