Dycky Most, dycky Mars, dycky Fryx. To si asi řekla švédská rodina o 10 bratrech, 6 sestrách a 2 nadšených rodičích, která společně vytvořila rodinné vydavatelství FryxGames. Hra Mars Teraformace od Jacoba Fryxelia v roce 2016 dobyla deskoherní svět a díky vydavatelství Mindok zaplavila i český trh.

Galerie

Po tuně rozšíření a prom přibyla i karetní verze Expedice Ares a nakonec před dvěma lety došlo i na kostkovou verzi, kterou si v Mindoku taky nenechali utéct a my si dnes představíme. Jejím stvořitelem je opět Jacob a o ilustrace se znovu postaral bratr Isaac Fryxelius, naopak Daniel Fryxelius se již ke ztvárňování Marsu nepřidal.

Mars: Teraformace – kostková hra je strategickou hrou, v níž hráči využívají kostky představující různé zdroje. Tyto zdroje slouží k zahrávání projektových karet, výsadbě zeleně, stavbě měst a k samotnému procesu teraformace Marsu – tedy k postupnému zvyšování povrchové teploty, obohacování atmosféry kyslíkem a zaplavování planety oceány.

Kdykoli hráč přispěje k některému z těchto tří procesů a tím i k větší obyvatelnosti planety, získá vítězné body. Další body obdrží splněním některého ze tří milníků (úkolů) a také na konci hry za určité karty. Vítězem se stává ten, kdo byl nejúspěšnějším teraformistou.

zdroj: Radek Rath Malý

Jak se teraformuje

Herní desku tvoří šestiúhelníková pole, povětšinou s dalšími zdroji, které hráč získá, jakmile je překryje destičkou oceánu, zeleně či města. Tři náhodně vybrané kostky různých typů se hodí a položí na desku, kde budou určovat, za které tři ikony v nákladovém řádku na svých vyložených kartách získá body ten, kdo jich má nejvíce.

Na počátku partie si každý hráč vezme pět projektových karet a dvě karty korporací, z nichž si jednu vybere a druhou odloží. Podle zvolené korporace získá počáteční zdroje a jiné zdroje pro opakovanou produkci. Hra není strukturovaná na kola, nýbrž probíhá ve sledu tahů, dokud nejsou splněny podmínky konce hry. V každém tahu se rozhodujete mezi produkcí a akcemi. Produkce slouží k získávání nových karet a kostek, zatímco akce umožňují aktivně posouvat hru vpřed.

Pokud se rozhodnete pro akce, nejprve provedete jednu podpůrnou a poté jednu hlavní akci, přičemž volné akce můžete zahrát kdykoli. Mezi podpůrné akce patří získání jedné libovolné kostky nebo odložení jedné kostky a za ni buď přetočení jiné vlastněné na zvolenou stranu, či dobrání dvou projektových karet.

zdroj: Radek Rath Malý

Hlavní akce umožňují vyložit kartu, provést druhou podpůrnou akci nebo utratit potřebné zdroje a zvýšit teplotu, získat destičku oceánu, zeleně či města nebo získat 2 body.

Produkce probíhá v několika krocích. Hráč si nejprve ponechá až tři své kostky a případné přebytky vrátí zpět do zásoby. Poté získá nové kostky podle údajů na své kartě korporace a podle svých zelených karet. Následně může odhodit libovolný počet karet, a pokud mu jich zůstane méně než pět, dobere si do tohoto počtu. Nakonec otočí všechny své modré karty zpět do svislé polohy, čímž je znovu připraví k použití.

Zdroje a projekty aneb kostky a karty

Zdroje jsou ve hře představované kostkami pěti barev, z nichž každá obsahuje symboly tří různých zdrojů. Jakmile získáte novou kostku, hodíte s ní a výsledek představuje aktuální dostupný zdroj; později není možné kostky přehodit, lze je ale podpůrnou akcí přetočit. Zdroj může být běžný, neobvyklý či vzácný a plní strany kostek v poměru 3:2:1.

Galerie

Karty projektů se dělí do tří typů. Zelené karty poskytují zdroje během fáze produkce, červené karty přinášejí okamžitý efekt a modré karty zpřístupňují nové akce – ať už podpůrné, hlavní, nebo volné. Jakmile hráč modrou kartu využije, otočí ji o devadesát stupňů, a tím ji dočasně vyřadí z používání. Opětovně ji může aktivovat až při následující produkci.

Hra končí ve chvíli, kdy dva ze tří základních faktorů teraformace – teplota, množství kyslíku a oceány – dosáhnou svého maxima. Po skončení partie se k bodům získaným během hry přičítají body za milníky, ocenění a projektové karty, které body poskytují. Vítězem se stává hráč, který dosáhl nejvyššího počtu vítězných bodů.

Byla mise úspěšná?

První partie hry Mars: Teraformace – kostková hra mě bavila. Tahy byly svižně, téměř simultánní, člověk přemýšlí nad kartami, uvažuje, které dá přednost, jak se dostane k potřebným kostkám a zda je nakonec nepoužije na  jinou kartu. Kostky můžete používat na vykládání destiček a hlavně své konání přizpůsobujete ostatním. Mám nyní zvýšit teplotu, nebo si počkám, až to udělá soupeř a já dalším zvednutím dosáhnu na odměnu?

zdroj: Radek Rath Malý

Hra není zahlcující, kdykoliv lze provést fázi produkce a tím restartovat kostky a karty, byť většinou se vám to nechce udělat a hrajete spíš nejlíp na to, co už máte. Bavily mě různé typy karet, kdy se rozhodujete mezi stavěním červených s okamžitým efektem, modrých k aktivaci a zelených užitečných během produkce. Toto a mnoho dalšího mohou bodovat milníky. A každý boduje, jak může a zdá se, že náhoda měří všem stejně, ale samozřejmě, že tomu tak není.

Po několika dalších partiích musím totiž říct, že náhody tu je opravdu hodně. Ať již z hlediska karet, kdy na začátku partie mám samé červené, zatímco soupeř má většinu zelených; nebo z hlediska kostek, kdy vám často nepadne neobvyklý či vzácný zdroj, a když potřebujete obyčejný, světe div se, padne rarita a vás to nepotěší.

Hru jsem si i tak užíval a čas od času ji rád vytáhnu na stůl, nicméně s každou postupující partií se ptám, na kolik to celé dění je iluze hry a na kolik skutečná strategie. Děje se tam toho hodně, ale moc solidních výpočtů neprovedete. Hrajete pragmaticky s tím, co máte, občas zariskujete, ale víceméně hrajete pro sebe a svůj dobrý pocit z budování, zatímco soupeření s druhými řešíte jen u zisku milníků, bonusů a pozic vykládaných destiček.

zdroj: Radek Rath Malý

Pravidla jsou napsaná obstojně, a přestože jsem zachytil kritiku pomocné karty, nám přišla zcela nápomocná. Stejně tak jsme nebyli zklamaní z ilustrací ani z ikonografie. Vše v pořádku. Jen co se týká počtu hráčů, doporučuji hru ve dvou či třech hráčích. Ve dvou je kostek dostatek, ve třech mohou být všechny jednoho druhu rozebrány či velmi těsně, ale povětšinou jsou k mání.

V partii čtyř hráčů ale pravidelně docházejí a kompenzace si vzít jednu kostku s jakoukoliv ikonou namísto řádné produkce či bonusu, tedy zisku více kostek, je zcela nedostačující. Pokud vám nevadí zápasení o omezené zdroje, tak směle do toho, ale nám to přišlo k té vší náhodě už opravdu moc.

Celkově vzato je Mars: Teraformace – kostková hra povedená hra kombinující kostky a karty, která je přístupnější variantou velkého, dlouhého a strategického originálu, u níž vám právě na ten originál roste chuť. Takže pro ty, kteří mají málo času či hledají jednodušší rodinnou verzi, kostkový Mars lze s výhradami doporučit. Protřelí hlavouni korporací ale mohou v klidu zůstat u původní hry.