S příchodem podzimu se vydáváme do ladných vod plných koi kaprů. Novinky Kapři a lekníny proslulého designérského tetrisáka Uweho Rosenberga (Patchwork, Hostina pro Ódina, Caverna, Agricola...) o budování vodních zahrad se totiž ujali v Albi. A to nikoliv při lokalizaci, ale jako první vydavatel na světě!
Ilustracemi typickou abstraktní hru o skládání tvarů za účelem zisku bodů oživil Jindřich Pavlásek, který se společně s Michalem Šmídem podílel i na vývoji hry.
Ponořte se do pravidel
V Albi novince se ujmete role zahradních architektů, kteří se snaží vytvořit co nejkrásnější jezírko a najít rovnováhu mezi řádem a přírodou. Stačí si připravit čtvercovou desku, osadit ji bonusovými dílky a obložit ji řadou vodních dílků vylosovaných z pytlíku.
Hráč na tahu si vezme dílek v dosahu a umístí ho na libovolné místo do svého jezírka, aniž by později bylo možné dílek přesunout. V dosahu má hráč vždy čtyři dílky – první a poslední ve své řadě, koncový dílek hráče po levici a koncový dílek hráče po pravici.
zdroj:
Vlastní foto autora
Po umístění dílku hráč zkontroluje, zda získá i bonusový dílek. To se mu podaří tehdy, pokud vyplnil celý řádek nebo sloupec nebo pokud vyplnil vyznačenou plochu na herní desce.
Konec hry nastává poté, co všichni pasují neschopní umístit další dílek dle pravidel. Tehdy si zkontrolujete jezírko a připíšete si body za zaplněné sloupce a řádky a také za skupiny symbolů, tedy skupiny tvořené alespoň sedmi ortogonálně sousedícími kapry či lekníny.
Dílky jsou oboustranné a hráč se vždy rozhoduje, zda bude rozvíjet skupinu kaprů, či zda upřednostní lekníny. V případě, že hráči hrají i s dekoracemi, tedy dílky, které je nutné obestavět vodními kousky, může získat body navíc. Každá dekorace totiž zvyšuje hodnotu libovolné sousedící skupiny kaprů a leknínů o dva body.
zdroj:
Vlastní foto autora
A to je vše, žádné záludnosti se nekonají. Hru lze hrát bez dekorací nebo s nimi. V takovém případě se jen rozhodnete, zda budete hrát s předtištěným jezírkem a pozicemi dekorací, nebo to necháte na libovůli hráčů, kteří smí umístit do svého výtvoru až tři různé dekorace.
Poslední variantou hry je sólo, kdy své dosažené skóre porovnáte s jednoduchou tabulkou. V sólu máte v dosahu dva dílky z obou konců své řady, jinak platí standardní pravidla.
Jak je v jezírku?
Přiznám se, že mě na počátku uchvátilo téma hry Kapři a lekníny, avšak následovalo rozladění, že se jedná o další Rosenbergovu tetrisovku. Jeho drobné variace na skládání dílků mi přijdou často neinovativní a že vykrádá sám sebe. Na papíře hra zněla značně nudně, protože bodování řádků a sloupců, což tvoří polovinu zdejšího bodovacího systému, lze vidět skoro v každé hře o zaplňování plochy...
Ovšem hned první partie ukázala, že hra bude něčím jiným, než se zdála. Ono zaplňování plochy pomocí heptomin, tedy dílků o 7 čtverečcích, bylo mnohem těžší, než by se dalo čekat, byť na nás velké tvary už od počátku působily divoce. Prostý bodovací systém si opět získal mou pozornost, protože hned v první partii, kdy jsme se zaměřili na populace, jsme mnoha bodů nedosáhli.
Proč? Nedokázali jsme zaplnit většinu jezerní plochy. Takže zisk bodu za sloupec či řádek a případně bonusový zisk dvou bodů za populaci leknínů či kaprů mi konečně začal dávat smysl. Stejně tak úvodní slovo o rovnováze mezi řádem a přírodou. Chápal jsem to jako kontrast mezi lekníny a kapry, kteří se bodují stejně, což mi přišlo značně nedotažené.
Ovšem řádem je myšleno zaplnění mřížky a přírodou pěstování populací. Aha, a máme jasno! Hra je jednoduchá pravidly, která vysvětlíte do pěti minut, ale složitější na poskládání. Je to zkrátka pohoda, která vám zbystří rozum, což se na poklidný večer hodí. Občasné vytažení titulu tak může podpořit uvažování dětí, dospělých i seniorů.
zdroj:
Vlastní foto autora
Jediná má výtka směřuje k neobjasnění přítomnosti pozice s visacím zámkem na hráčově desce, která je evidentně připravená pro promo karty, avšak pravidla se o tom nijak nezmiňují. Jinak je to fajn zážitek, který do hodiny odehrajete skupinově i sólo. Hra ale není odměňující. Dosáhnout na pár bodů je opravdu těžké a dalo by se říct, že za to půl hodinové až hodinové snažení dojde k vyvolání minima endorfinů.
Na druhou stranu vás nestresují akce soupeře, cvičíte představivost, když v mysli obracíte dílky, aby vám tvarem i chtěnou populací sedly do jezírka, a celkově tu je velký prostor pro zlepšování se. A to se týká zaplňování plochy i braní zřetele na dekorace. Protože jejich obestavování je pro skutečné tetrisové mistry.