Gloomhaven i Frosthaven jsou masivní krabice napěchované až po okraj obsahem, s nimiž se Issac Childres nesmazatelně zapsal do deskoherní historie. Stvořil nesmírně oblíbenou značku, jež rezonuje komunitou a vzhledem k její úspěšnosti lze očekávat, že ze stolů jen tak nesleze. I díky vedlejším projektům, mezi něž se řadí recenzovaný Gloomhaven: Knoflíci a brouci.

Galerie

Přestože by se to z oficiálních obrázků nemuselo zdát, je tahle krabička naprostým opakem původního Gloomhavenu, přestože se mu podobá. Jakmile ji ale budete mít v ruce, pochopíte proč. A myslím to doslova!

Fantazijní půjčovníčci?

Gloomhaven: Knoflíci a brouci je miniaturní krabičkou, jež se pohodlně vejde do dlaně. Slušný rozdíl oproti tomu obrovi, na nějž skoro potřebujete rudlík, že? Titul si vystačí s opravdu malým množstvím komponent, s nimiž ale dvojice Nikki Valens a Joe Klipfel rozehrává partii skutečně hodně příbuznou s jejich velkými bratry, která vám sice nezabere přes stovku hodin, přesto přichází s hromadou obsahu.

Čekejte 20 různých scénářů, které vás provedou povídkou odehrávající se po událostech původní hry a rozšíření Zapomenuté kruhy. Aestherka Hail, která hrála velkou roli v záchraně města, je už unavená ze všech těch dobrodruhů toužících jít v hrdinných šlépějích. Proto očarovala vchodové dveře, aby se každý, kdo se je pokusí otevřít, zmenšil do pidi rozměrů. Což se stane i vám.

zdroj: Albi

Příběh značně inspirovaný Arrietty ze světa půjčovníčků nebo Pidilidmi je na relativně malém prostoru moc hezky rozepsaný a funguje jako příjemná krátká povídka, která se nebojí odlehčenosti a humoru. Není to ani trochu epické dobrodružství o konci světa jako u plnohodnotných her značky (odpovídá tomu i jednodušší a pohádkovější ilustrace), ale možná právě to je jeho síla.

Do sedmi hodin máte hotovo s tím, že se párkrát zasmějete. Jen škoda, že větvení scénářů tu není zastoupené trochu více. Při každém průchodu vás čeká jediný rozdílný scénář na základě toho, jakou ze šesti dostupných postav si vyberete.

Méně karet, stejné množství zábavy?

Vzhledem k rozměrům je fascinující, jak moc se tvůrcům povedlo zachovat známost ducha originálů. Samozřejmě to ani zdaleka není plnohodnotný zážitek a několik systémů chybí. I přes změny se ale povedlo uchovat základní strukturu.

zdroj: Albi

Každý scénář je složený v podstatě z jediné karty. Na jedné straně najdete příběhový text, na druhé herní plán, kam umístíte pidiaturu hrdiny a barevné kostičky reprezentující nepřátele. Společně s tím ještě připravíte karty daných typů nepřátel obsažených v misi a tabulku modifikátorů pro vás i soky, následně se můžete vrhnout do hraní.

Jedním z největších rozdílů, přirozeně kromě velikosti, je fakt, že žoldáci mají k dispozici jen čtyři karty schopností. Ty jsou nicméně oboustranné a po zahrání přední strany se vám karta vrací otočená do ruky. Až po zahrání její druhé varianty putuje na odhazovací hromádku.

Jinak to ale funguje stejně, tudíž v každém kole vyložíte dvě karty, určíte svou iniciativu a následně vyhodnotíte jeden horní a jeden spodní efekt na kartách, přičemž některé mohou být dlouhotrvající, a některé vám karty vysloveně rovnou ničí.

Galerie

Optimalizace s náhodou

Omezenější počet karet a pozměněný způsob vracení do ruky značně upravuje dynamiku scénářů a do velké míry utahuje obtížnost. I na tu normální jsou počátky nesmírně těžké a hráči budou mít trochu pocit, že schopnosti musí zahrát vždy v ideálním pořadí, jinak selžou. Kvůli tomu se pocit z hraní proměňuje do optimalizačního puzzlu, kde se snažíte přijít na to nejlepší řešení v dané misi.

Menší prostor pro manévrování, kde dlouhý odpočinek je častokrát spíše trestem, odebírá prostor pro experimentování. Pokud karty zahrajete špatně, hra vám to dá sežrat. V druhé polovině se to sice trochu rozvolní, přesto tu není moc prostoru pro chyby.

Samo o sobě by to bylo v pořádku, problém ovšem tkví v kostce, která určuje akce nepřátel i úspěšnost útoků. Po určení vaší iniciativy hodíte šestistrannou kostkou se třemi symboly, které určí jejich předepsané akce i hodnotu iniciativy. Při útoku děláte to samé, nicméně se řídíte zmíněnou deskou modifikátorů, kde dopředu vidíte možné výsledky, což umožňuje alespoň lehké plánování dopředu. Někdy to ale zkrátka nevyjde a vy díky utaženosti budete muset scénář opakovat kvůli smůle. A to jednoduše není ideální.

zdroj: Albi

Především pro ostřílené

Naopak moc se mi líbil zjednodušený systém levelování a předmětů. Už nesbíráte zkušenosti, protože tady na to není prostor. Místo toho úroveň určují samotné scénáře, od čehož se pak odvíjí počet vylepšených karet v ruce, životy a množství předmětů.

Právě výbava je pak zakomponovaná opravdu chytře, kdy každá karta scénáře má na svých stranách dva různé předměty, které vám po dokončení přibydou do sbírky a vy si z nich před každou misí můžete vybrat favorita podle pravidel pro limitace.

Co už ale taková radost není, jsou pravidla. V krabičce najdete krátkou brožuru, která vás provede základními pojmy. Pokud jste hráli libovolnou z velkých verzí, nástup budete mít usnadněný, přesto se musíte seznámit s několika změnami. Jenomže po dočtení této brožury zjistíte, že celá pravidla na 20 stránek jsou dostupná online, přičemž obsahují několik klíčových aspektů, které si zkrátka nastudovat musíte.

zdroj: Albi

Chápu, že celá pravidla asi do takto malé krabičky dostat nešlo a tvůrci se opravdu snažili, aby do té malé brožurky dostali nejpodstatnější věci, přesto to dost komplikuje prvotní seznámení a nováčkům to hází klacky pod nohy. To ostatně platí i pro pravidla celkově.

Jelikož jde o sólovou hru, hráč musí na všechny aspekty myslet sám a protože tu existuje docela dost systémů, často na něco zapomenete. Už z toho důvodu bych Gloomhaven: Knoflíci a brouci nedoporučoval pro seznámení se značkou, protože vás spíše odradí.

Neideální ideál?

Současně je ze hry cítit, že by některé systémy pro sólové hraní potřebovaly vysloveně překopat. Přestože se v některých aspektech upravovalo, a to v rámci možností dokonce dost chytře, častokrát budete mít pocit, že vám chybí další hráč a postava. Viníkem je i lehce haprující balanc. Některá monstra a hrdinové zkrátka nejdou k sobě a občas se ocitnete v situaci, v níž nemusí existovat ideální řešení a vy se musíte modlit k náhodě.

Galerie

Nakonec bych ale sám sobě lhal, kdybych tvrdil, že jsem si tohle miniaturní dobrodružství neužil. Má své ostré hrany a je daleko od ideálu, přesto si mě pohádkovou atmosférou získalo. Vždycky budu upřednostňovat obě obří krabice, ale když bych náhodou měl dlouhou chvíli a stesk po oblíbeném světě, možná se k němu vrátím s další postavou.