Petr Čáslava během letitého hodnocení stolních her získal tolik zkušeností, že se je rozhodl uplatnit v praxi při designu. Jeho první deskovka Kutná Hora: Město stříbra vytvořená ve spolupráci s Pavlem Jaroschem a Ondřejem Bystroněm ukázala, že nápadů je dost a naší oblíbené kratochvíli má co nabídnout.
V tu chvíli ale samozřejmě vyvstávala otázka, zda za úspěchem ekonomické strategie nestála spíše zbylá dvojice. Odpověď přichází necelé dva roky poté ve formě hry Dirt & Dust, kterou Čáslava už tvořil samostatně a díky vydavatelství Albi vychází v češtině. Nechce-li se vám číst dlouhé texty, rovnou potvrzuji – předchozí úspěch rozhodně nebyl dílem náhody.
Závodění bez okruhů
Horká novinka, kterou od dneška najdete v obchodech, je zaměřená především na fanoušky jednoho z nejzajímavějších motosportů – rallye. Pokud snad čekáte variaci na Rallyman GT, špatně tady pochodíte. Autor se rozhodl jít trochu riskantní cestou, jelikož vytvořil závodní hru bez závodění. Žádné posouvání figurky po dráze, tohle je v podstatě eurovka.
Věřím, že realita některé zájemce překvapí, leckoho i odradí. A upřímně bych se nedivil, protože při pohledu na krabici a popis o tom, že se budete snažit projet etapy maximální rychlostí při současném tlačení vozů na hranici možností, myšlenky na hutné strategizování na první dobrou nevyvolá. Ale je to tak a já jsem upřímně vděčný, že se k tématu přistupuje jinak.
zdroj:
Albi
3…2…1…
Dirt & Dust kombinuje lehké prvky deckbuildingu se správou kostek. Hráči se zhostí unikátních závodníků, kteří se během deseti kol snaží získat co největší počet bodů. Poklidná jízda jim ovšem vítězství nepřinese, proto musí dobře plánovat, jezdit na hraně, komunikovat se svým navigátorem, chytře využívat schopností a hlavně přemýšlet. Je to taková optimalizační hádanka, kde je receptem k úspěchu předvídání.
Každé sezení (většinou kolem 75 minut) začíná tím, že si hráči zvolí jednu z pěti dostupných etap a připraví nabídku dodatečných karet. Každá etapa je unikátní a skrývá rozličné efekty značně ovlivňující vaše počínání. Následně si hráči rozdělí čtyři dostupné postavy, vezmou si pětici jejich unikátních karet, přidají k nim pět základních, vezmou si potřebné komponenty, kostky a začne se.
Kola jsou složená ze čtyř fází, které se vyhodnocují simultánně, takže větší počet hráčů vysloveně neznamená delší herní dobu. Navíc interakce mezi lidmi je v podstatě nulová a všichni si jezdí ve své stopě. Zákeřnosti proto nečekejte, výsledek závodu spočívá pouze na vašem umu. Jestli ale v deskovkách hledáte ovlivňování situace ostatními, koukejte se někde jinde.
Nezapomeň tu osmičku!
Během první fáze všichni hodí kostkami ze své zásoby. Tu z pravidla tvoří tři kostky vaší barvy a případně bonusová kostka popularity, kterou získá člověk nejvýše na její stupnici (nabít může pouze hodnot 1, 2 a nic, přičemž za každou hodnotu si udělíte poškození). Hozené kostky přesunete na svou desku dle hodnot a přejdete do druhé, hlavní fáze.
V tu chvíli provádíte všechny akce. Z ruky můžete libovolně pokládat karty na prázdná místa na své herní desce, případně již vyložené aktivovat kostkou, která se nachází nad nimi. Efekty jsou různorodé, ale obecně s nimi získáváte dvě základní suroviny – klíče a trakci.
Klíče slouží k nákupu dalších karet z veřejné nabídky, čímž si posilujete balíček na základě upřednostňovaného stylu. Trakce je zase měnou, kterou mapujete jednotlivé etapy zastoupené kartami a pokládáte na ně žetony navigátora. Jde o primární způsob zisku bodů, protože během třetí fáze se všechny etapy posunou o jednu dolů, čímž se spodní ocitne mimo desku a vyhodnotí se. Vy pak za každý žeton navigátora dostanete body podle toho, kde se zrovna nachází vozidlo na vaší hráčské desce.
zdroj:
Albi
Pravá 4, levá 5 přes horizont
Právě pozicování figurky závodního stroje je jedním z klíčových aspektů. Kromě bodové hodnoty se zde nachází ještě horní a spodní část (zrychlení a zpomalení) i tři zóny (bílá, žlutá a červená), na něž se odvolávají některé efekty. Zároveň ve chvíli, kdy by se vozidlo mělo pohnout mimo vaši desku, získáte kostku poškození, kterou je třeba vyhodnotit.
Poškození ve hře hraje důležitou roli. Jeho vliv je hlavně negativní. Pokaždé, když získáte 5 bodů poškození, objeví se na autě závada provázející vás až do konce hry. To vám zkomplikuje počínání a v krajních případech je vás to i schopné vyřadit ze hry. Riziko se nicméně může i vyplatit, protože na kostkách poškození jsou i hojně zastoupené symboly popularity, které vám vlastně pomáhají.
Pro úspěch je proto klíčové, abyste dobře vybalancovali jízdu, nebáli se riskovat, ale zároveň dostatečně přemýšleli nad tím, abyste už nepřekročili pomyslnou hranu. Aby se vám to dařilo, musíte dobře spravovat právě zmíněnou zónu s kartami. Nesmíte ji bezhlavě zaplňovat a je dobré ji průběžně čistit. Postupně se nicméně čistí sama, protože ve čtvrté fázi se všechny vaše karty posouvají doprava a ta nejvíce vpravo jde do odhazovacího balíčku, který si po vyprázdnění dobíracího zamícháte.
zdroj:
Albi
Tahle trať není pro nováčky
Herní systémy do sebe krásně zapadají a tvoří navzájem propojený delikátní stroj, kde všechno souvisí se vším. A i když se zprvu zdá, že úspěch stojí přeci jen na náhodě, postupně rozklíčujete, že nakonec takovou roli nehraje. Speciální akce jako změna hodnoty kostky, posun za trakci do stran při zpomalování či zisk trakce při úmyslném poškození vozu nabízejí dostatečné množství prostředků, abyste volant mohli mít pevně ve svých rukou. I když je pravdou, že občas ta štěstěna růžky vystrčí.
Ona delikátnost ale zároveň může být největším kamenem úrazu. Dirt & Dust opravdu dost závisí na plánování a ve chvílích, kdy se někde přepočítáte, případně si vyberete špatné karty, se jednoduše dostanete do situací, kde vaše akce nebudou moc efektivní a tahy budou plonkové. Jakmile se do té fáze dostanete, dokáže to zážitek zkazit, nehledě na to, že při více prohřešcích se už špatně vracíte do hry, jelikož pomyslné nůžky jsou rozevřené příliš.
Proto se nenechte zmást líbivou krabicí a tématem, hra je mířená na zkušenější hráče. Příležitostné publikum se bude v počátcích hodně ztrácet, jelikož jde dost možná o hutnější zážitek než zmíněná Kutná Hora. Upřímně, v jednotlivých nuancích jsem se v začátcích ztrácel i já a vyžadovalo to alespoň tři až čtyři partie, než jsem se pořádně zorientoval. I s ohledem na velké množství ikon, jejichž provedení není na první dobrou jasné. Rejstřík je v prvních partiích nutností.
zdroj:
Albi
Zábava za volant i o samotě
Díky nulové interakci mezi hráči se ovšem povedlo do hry přidat povedený sólový režim. Je okamžitý, nevyžaduje mnoho dodatečných pravidel a zvládne bavit podobně jako sezení s dalšími lidmi. Hra ale spolehlivě funguje ve všech počtech, čemuž přispívají už zmíněné simultánní tahy. Při prvních vysvětlovacích sezeních ale stejně asi budete hrát postupně, abyste si tempo osvojili. K tomu nicméně slouží i zkrácená výuková hra na pět kol.
Pochválit zároveň musím vizuální zpracování od Jakuba Politzera. Opět se v něm reflektují dlouholeté zkušenosti, takže se na hru krásně dívá, podoba je moderní a komponenty bytelné. Radost mi obzvláště udělal pokročilý systém „cvočků“ pro otočné ukazatele, který do sebe krásně zapadá a mechanismus díky nim není tuhý nebo naopak příliš volný. A sympatické je i rozdělení barev, které je odlišné i pro lidi s různými druhy barvosleposti.
Pravidla jsou dobře napsaná, po přečtení jsem neměl potřebu dalšího dovysvětlení. Dodatečnou péči by si ale možná zasloužili samotní jezdci, jejichž schopnosti mi nepřišly plně vyrovnané. Možná jsem ale jenom za některé hrál špatně.
Druhý Čáslavův vstup nicméně dokazuje, že jde o šikovného tvůrce. Dirt & Dust je nevšedním příspěvkem do závodní tematiky s komplexně propletenými prvky. Zprvu jsou těžko skousnutelné, ale po několika proježděných kolech ukážou krásy asfaltu střídaného šotolinou za líbezného zvuku skřípějících kol.