Goetia: Nine Kings of Solomon

2–4 hráči | 80–160 minut | od 13 let | anglicky, málo textu

Říkali mi, že jsem blázen, že zahrávat si s temnými silami se nevyplácí, že démoni se o svou sílu nedělí… Však já jim ukážu. Obklopen svými věrnými kultisty odříkávám do rytmu jejich chorálového zpěvu magické verše z grimoáru… Po vložení poslední obětiny do ohně se mi zjeví neskutečně nelidská tvář krále Asmodaye a ten prohlásí: „Za tvou oběť ti daruji sílu pozvednout své padlé služebníky zpět k životu… A hlavně taky tři vítězné body na konci hry.“

Vyvolávání démonů vždy vypadá děsivě, ale příslib moci lidi přitahuje a láká. Pokud jste si vždy chtěli se svými přáteli či rodinou vyzkoušet, jaké to je vyvolat z pekel prastaré síly a nechat se jimi obdarovat, a to ideálně bez hrozby věčného zatracení, nyní se vám přání vyplnilo.

Desková hra Goetia vám a dalším až třem přátelům nabízí možnost vyvolat všech devět démonských králů popsaných v knihách Lemegeton a získat jejich sílu. To vše z pohodlí vašeho domova, v časovém horizontu dvou hodin a bez nutnosti obětovat byť jediného černého kozla.

Nástroje temné magie

Když se podíváte na krabici, hned vám bude jasné, že se nejedná o rodinnou hru, kterou si budete moci zahrát s malými dětmi (tedy pokud jim nebudete chtít přivodit noční můry). Král Šalamoun se ze svého trůnu zlověstně šklebí a démoni pod ním mají ve tvářích výraz nekonečné agónie.

I ilustrace na herních komponentech mají takto explicitní okultní styl, který většinu lidí, kteří neholdují black/death metalu, spíše odradí. Pravda, pro vyznavače tvrdé hudby může být hra zase odrazující svou barevností, protože hlavní herní plán složený z devíti čtverců svítí čtyřmi sytými barvami – žlutou, hnědou, modrou a růžovou.

zdroj: Vlastní foto autora

Pokud pomineme specifický umělecký styl, který je pro každého otázkou chuti (já si ho po chvíli zamiloval), řemeslně je hra poměrně solidní. Čtvercové karty tvořící herní plán a karty démonských sil jsou na standardním papíře, stejně tak kostky surovin vypadají jako z jakékoliv jiné eurovky.

Mírně nadstandardní jsou kartonové desky rituálů a velký žeton, tedy spíš podtácek prvního hráče. Zdaleka nejvíc mě nicméně ohromili dřevění pěšáci s natištěnými kápěmi a kovové mince, ze kterých na vás zírají oči démonů.

Velice mě potěšila nejen kvalita, ale také množství komponent. Nejenže se tu veškeré karty určené k hraní vyskytují v takovém množství, že zaručují velice slušnou znovuhratelnost, ale také dostanete několik náhradních surovin, pěšáků a mincí pro případ, že by se vám nějaké ztratily.

zdroj: Vlastní foto autora

Jak přivolati sobě démona

Herní plocha Goetie je složená z více než tuctu barevných čtvercových karet, velkých desek rituálů a je navíc ještě obložená figurkami kultistů a kartami paktů. Takto velkolepě rozložená hra působí lehce nepřístupným dojmem a vysvětlení pravidel dokáže člověka omráčit.

Při hraní narazíte totiž na spoustu věcí, které se navzájem ovlivňují, navazují na sebe a už první akt, který vykonáte, tedy že si postupně vyberete tři kultisty z okraje mapy, ovlivní nejen vás, ale i protihráče. V jádru ale hra není nijak zvlášť složitá a navíc se před vámi otevírá postupně, takže do ní vzklouznete velice snadno a rychle.

Goetia je v herním jádru klasický worker placement – máte zde své pracovníky, v tomto případě kultisty, které posíláte na herní plán dělat různé věci: Získávat různobarevné suroviny, vykonávat rituály, verbovat démonské síly či nové kultisty, kteří by vás mohli následovat. 

zdroj: Vlastní foto autora

Samo sebou rituály a démonské síly nejsou zadarmo, ale stojí ony suroviny, a tak se staráte o to, jak je co nejlépe nasbírat a co nejefektivněji utratit. Co vám tuto starost může ulehčit, jsou právě démonské síly, které vám poskytují speciální schopnosti.

Jako ve všech worker placement hrách je i v Goetii důležité si velice dobře rozmyslet, kam své kultisty umístíte, protože si místa na herním plánu navzájem blokují. Krom toho můžete umístěním kultisty ostatním hráčům zlevnit některé akce a poměrně hodně jim tím pomoci.

Herní plocha navíc není statická a postupně se vyvíjí – plán se proměňuje, jednotlivé karty posouvají a otáčejí, čímž odhalují nové akce a možnosti zisku surovin. Do hry zároveň přicházejí nové rituály a noví démoni, dokud se neobjeví všech devět z názvu hry.

zdroj: Demonic Games

Postupně se propracujete i k mocným paktům, které přinášejí svým majitelům hromadu vítězných bodů na konci hry. Navíc ho i samy spouštějí - stačí jich rozebrat určité množství. Body k vítězství krom paktů rozdává i každá démonská síla. Přihrávají vám je i mince a za každé čtyři suroviny, které jste nestihli zužitkovat, dostanete bod útěchy. Zcela nečekaně vyhrává hráč s nejvíce body, jelikož získal největší démonskou moc.

Šalamounův soud

Ano, Goetia se stejně jako jakákoliv jiná eurohra hraje na body, což trochu kazí atmosféru. Naštěstí od spousty jiných her je zde jasné propojení s tím, co tematicky děláte a za co dostáváte body – nejvíce jich je za karty démonských sil. Ale je pravda, že Goetia i přes svůj stylový vizuál není tak atmosférická, jak by mohla být…

Na každé z desek rituálů je sice daný způsob kontaktu s démony stručně popsán v malém odstavci, ale ten si sotva během hry přečtete, stejně jako popisy jednotlivých démonů na pomocných kartách. Ani v pravidlech se o tématu nedozvíte víc než to, že budete vyvolávat goetické démony. To mi opravdu přišlo líto, zvlášť když jiné deskovky jsou vás v závěru pravidel schopné zavalit zevrubným pojednáním například o farmaření v západním Německu.

zdroj: Demonic Games

Co by tématu pomohlo vystoupit více napovrch, by bylo i lepší vyobrazení nebo alespoň pojmenování surovin, které získáváte. Až na některé démonské síly se hra vždy odkazuje na suroviny dle jejich barvy, a tak si přehazujete barevné kostičky a nemáte pocit, že byste získávali něco zlověstného. Možná to tak je i schválně. I přes rozrušující ilustrátorský styl nejsou obrázky ve hře nijak vulgární či nechutné, nikde se neválí střeva a kusy těl… Rozhodně nic, co by na sobě muselo mít nálepku „mládeži nepřístupno“.

Více než tématem mi Goetia v závěru přišla originální a skvělá svými mechanismy. Nejzábavnější je, jak se postupně otevírají nové možnosti a herní plán se proměňuje, ale s ním i dynamika hry – od pomalého přímočarého sbírání surovin přes boje o démonské síly až po vyhledávání správného momentu, kdy zavřít hru. To vše zcela přirozeně a dle tempa, které si určí hráči svými rozhodnutími a ne arbitrárním „v pátém kole vyměňte balíček akcí A za balíček B“, tedy tak, jak to bývá u spousty jiných her.

V popisu pravidel jsem nezmínil, jak moc je hra interaktivní, a to nejen tím, že si dokážete zabírat důležitá místa jako ve většině worker placementů. Pořadí na deskách rituálů nebo kartách démonů je velmi podstatné, protože pokud se nacházíte na spodních polích, nemusí se na vás dostat s kartou démonské síly či mincemi. U karet démonské síly si navíc hráč na vyšší pozici může vybírat, kterou sílu získá on a které přenechá ostatním.

Další lahodnou ingrediencí v tomto démonickém kotli je vrchovatá lžíce rozhodování. Jít první na rituál či démona má výše popsané výhody, ale spodní pole nabízejí lákadlo v podobě surovin zdarma. Navíc si můžete jasně spočítat, co si mohou vaši soupeři dovolit, jelikož veškeré zdroje hráčů jsou veřejně známé. Vždy tedy víte, jaké suroviny jsou potřeba na který rituál a jaké suroviny bude třeba protihráč mít k získání síly démona po jeho dokončení.

Ve Goetii hraje náhoda minimální roli. Jediné, co krom úvodního rozestavění zůstává v rukou osudu, jsou síly, které vám démoni poskytnou. Ze sedmi dostupných karet pro každého démona se do hry dostane jen tolik, kolik je hráčů u stolu. Každý démon však nabízí rozličné schopnosti a seznam všech sedmi karet u každého netvora najdete sepsaný na pomocných kartách. Pokud chcete, můžete si je v průběhu hry číst a taktizovat nad tím, ke kterému z démonů půjdete škemrat o karty.

zdroj: Vlastní foto autora

Právě karty démonských sil dokážou vytvořit až nesmyslně silná komba, kdy se pro vás některé akce stanou mnohonásobně výnosnějšími než pro zbytek hráčů. Vymýšlení, jak takové kombo postavit, je zábavné, a pokud se vám to povede, dostaví se opojný pocit. O dost méně zábavné je pak hrát proti vám, zvlášť když zrovna není k dispozici moc možností, jak smrtící kombinaci překazit.

Možnost nějakého nesmyslného komba, které vám navíc může spadnout do klína poměrně náhodně, je za mě jedinou výtkou z hlediska herní stránky. Naštěstí to partii nerozbíjí – stále máte možnost takovému soupeři znemožnit provádět zamýšlené akce nebo získat suroviny tím, že je svým kultistou provedete či získáte jako první.

Ještě než ukončím svůj démonský chvalozpěv, musím jednu sloku věnovat přípravě hry. Díky dostatečné variabilitě karet démonů a jejich sil budou herní plán a možnosti, které vám dává, pokaždé jiné. Navíc se na něm dle počtu hráčů objeví karty s více či méně místy, kam jít, a proto je na plánu vždy správně těsno.

Téměř všechno, co se Goetia snaží dělat, dělá perfektně. Drobné chyby jí při tom neubírají na kráse. Tedy pokud vás vábí krása reprezentovaná velikými, ostrými zuby a zakroucenými rohy.