Deskovka Cthulhu Wars patří mezi nejznámější a nejoblíbenější hry od Peterson Games, byť i tak studiu její čtvrtá rozšiřující vlna nepomohla vydělat dostatek peněz, aby se vyhnulo velikým finančním problémům, o nichž jsme psali dříve.

Cthulhu Wars je takovým tím krásným příkladem „moderní a obrovské“ deskovky, která mohla vzniknout jen díky boomu takových giga her a existenci Kickstarteru. Herní plocha zabírá celý jídelní stůl, je tu hromada figurek, z nichž některé mají i nižší desítky centimetrů na výšku a z toho všeho plyne závratná cenovka, kde jenom základní hra začíná až nad 4 tisíci korunami.

Je to super pro lidi, kteří chtějí hru na celý večer, která zabere celý stůl a polovinu skříně a nevadí jim za to dát takové peníze. No a pro ty, kteří nedisponují takovým místem, případně se jim nechce příliš utrácet, vznikla hra Cthulhu Wars: Duel, která je doslova minimalistickou verzí velkého Cthulhu Wars. 

Menší měřítko, stejná pravidla

Hráči se stejně jako ve velkém bráškovi ujmou role prastarých bohů, respektive jejich kultů, s jediným cílem: ovládnout svět. Tedy, svět se ovládá v původní hře, zatímco v Duelu jde „pouze“ o Massachusetts, kde ale najdete všechny „lovecraftovské“ lokace jako Innsmouth, Arkham, Dunwich atd. (a tvůrci navíc v pravidlech uvádějí, že není problém hrát tuto menší hru i na mapě celého světa).

zdroj: Vlastní foto autora

Hráči postupně ovládají pomocí monster či kultistů políčka na mapě, staví na nich brány, z nichž vyvolávají další monstra, která spolu válčí o území a vítězné body ze zabitých nepřátel. Akční body nutné aktivaci jednotek se zase generují podle počtu kontrolovaných bran a živých kultistů. 

Hráči jsou z herního hlediska nucení neustále postupovat po mapě a zabíjet nepřátele. A to je v principu celá mechanika hry. Některá monstra mají ještě speciální schopnosti, každý kult má svoje speciální pravidla, odemykáte unikátní grimoáry kouzel/schopností, ale v kostce je hra prostě o pohybování pěšáky po mapě, stavění bran, vyvolávání monster a vymlácení nepřátel s jejich pomocí.

Ani souboje nejsou takticky složité či pravidlově náročné – monstra mají dle vyvolávací ceny daný počet útoků, který se rovná počtu hodů kostkami, kdy na 5+ zraňují soupeře. Nic složitého, což bohužel platí o celé hře.

zdroj: Vlastní foto autora

Přímočará bitva dvou božstev

Velké Cthulhu Wars funguje pěkně, Cthulhu Wars: Duel už ne tolik. Velké Cthulhu Wars se hraje v 3 až 8 hráčích, což má tu výhodu, že je na mapě více kultů, tedy se projevuje více různých speciálních schopností, kouzel i monster. V základním duelu je pouze Cthulhu (no, bez něj si jen těžko lze představit Cthulhu Wars) a Shub-Niggurath, černá koza s tisíci mladými.

Jsou tedy jenom dva a každý má navíc za mě subjektivně jinou obtížnost. Cthulhu je naprosto jednoduchý a přímočarý, kdy se stačí rozlézat po mapě a používat samotného prastarého. I speciální schopnosti v griomoáru kouzel se odemykají čistě za to, že hra plyne a hráč se tak nemusí nějak extra snažit. Na druhou stranu hráč Kozy se musí reálně otáčet a je potřeba několik partií, aby člověk plně a správně pochopil, co má dělat a nenechal se jenom přejet od Cthulhu. 

Stejně tak fakt, že na mapě jsou jen dva hráči, má za následek, že vypadl kompletní sociální aspekt herní strategie. Už není třeba se s Karlem dohodnout na šikaně Pavla, protože se moc rozjíždí a následně toho nevyužije Katka, která stála stranou a celou dobu čekala na svou příležitost.

Teď jste jenom dva a jdete od prvního kola jenom po sobě, což v praxi znamená, že se přetlačujete na prostředku mapy, a to je prakticky celá hra. Jak je to jeden na jednoho, tak už obecně nejde držet se stranou a vyčkávat a hra se proto točí jenom kolem zabírání políček a zabíjení monster. Od začátku musíte jít tvrdě do soupeře a jet na doraz, jinak drtivě prohrajete.

Epická bitva jednou možná rozkvete

Navíc má hra fakt malá políčka na herním plánu, takže až se po pár kolech zákonitě střetnete ve středu mapy, začíná i menší peklíčko v tom poznat, kde jsou které figurky, protože přes ně nevidíte čáry ohraničující hranice políček. Tento chaos podporuje i fakt, že kartonové standee figurky jsou až zbytečně velké.

Já chápu, proč jsou různě velké „opravdové, plastové figurky“ – můžou tak vyniknout extra detaily. Ale potištěný karton je pořád jenom potištěný karton. A rovnou zapomeňte na to, že byste použili figurky ze svého velkého Cthulhu Wars, protože herní políčka Duelu jsou na ně jednoduše moc malá.

zdroj: Vlastní foto autora

Stejně nešťastné je, že hra má v krabici jenom 10 kostek. Deset je absurdně málo i jen pro jednoho hráče, natož pro oba. Jasně, každý má nejspíš doma nějaké kostky navíc, ale je prostě smutné, že hráči nedostanou potřebný počet kostek do začátku a musí si je shánět bokem. 

Celá hra na mě ve výsledku vůbec nepůsobí jako „Cthulhu Wars upravené pro dva hráče“, ale spíš jako „Cthulhu Wars na sílu naroubované na hraní pro dva hráče“ a za mě v tomto stavu hra bohužel nefunguje. Více než samostatná hra je to spíš taková ukázka toho, jak fungují mechanismy velké hry, tedy její reklama. Vše se možná změní, až bude na trhu více rozšíření, která přinesou více možností, ale zatím to je jenom podivná varianta velkých Cthulhu Wars.