„Už jste vynalezli písmo? Potřebujeme jej k sepsání opevnění města!“

„Kdo potřebuje písmo! My jsme vynalezli palné zbraně a s tím městem nám pomůže tady náš nový kamarád Napoleon Bonaparte!“

Vědecký pokrok odkrývá nové obzory, každý průlom a nová technologie zrychlila vývoj lidstva a pomohla vybudovat civilizaci takovou, jakou ji dnes známe. A právě to je tématem hry Cestou pokroku od Cranio Creations, kterou u nás vydává v češtině TLAMA games. Ve hře budete ve dvou až čtyřech hráčích prozkoumávat zemi, osidlovat města a vesnice, stavět budovy, rozvíjet ekonomiku a hlavně se věnovat výzkumu. Postupně se tak probudujete od starověku až do moderní doby.

Galerie

Tenhle monumentální úkol rozvoje civilizace vám zabere alespoň dvě hodiny, a to i ve dvou hráčích, zatímco v plném počtu hráčů klidně i více než tři hodiny. Studio Cranio Creations ostatně není známé tím, že by vydávalo krátké hry. Jehp Golem, Přehrada nebo Lorenzo Il Magnifico jsou výživná eura, u nichž vás čeká večer plný procvičování vaší mozkovnu. A u Cestou Pokroku tomu nebude jinak…

Království kartonu

Krabice, na jejíž čelní straně se naskýtá pohled na město přecházející ze starověké architektury přes středověkou až k moderní na horizontu, nijak neohromí svou velikostí. Se svým obdélníkovým půdorysem, typickým pro vydavatelství Cranio, působí mezi klasickými čtvercovými krabicemi štíhle, a i mezi svými „sourozenci“ není největší cvalík – Přehrada má na šířku znatelně více. Váhou však nijak nezaostává, protože vzduchu je v ní pramálo.

Rozkládací herní plán je monumentální, na jeho pozadí je podobný motiv jako na krabici a v popředí velký technologický strom – s přehledem zabere většinu stolu pro sebe. Dalšími velkými kusy kartonu jsou hráčské desky, které svými rozměry využívají celou délku a šířku krabice a jsou dvouvrstvé, což je vždy skvělá zpráva. Na výšku však všechny čtyři společně s herním plánem zaberou půlku krabice. A to s výčtem komponent zdaleka nekončíme.

Ve hře je kromě hlavního herního plánu i hromada kartonových hexů, ze kterých budete postupně stavět mapu vašeho světa. Je zde 29 dílů mapy a z toho pět je startovních, což snadno rozeznáte podle toho, že jim chybí natištěné vesnice a města, stejně jako bonus za objevování a síla dílku. Aby se na dílky mapy všechno hezky a přehledně vešlo, jsou pořádně velké – Osadníci by mohli blednout závistí (alespoň ti moji z devadesátých let...). Stejně tak velké jsou i díly budov, které budete na mapu pokládat. V krabici jich je 24 a jsou rovnoměrně rozdělené do třech věků.

zdroj: Vlastní foto autora

Spolu s touto padesátkou velkých šestiúhelníkových žetonů si vyloupete i několik hromádek menších. Je tu osm hnědých žetonů osídlení a osm šedých žetonů opevnění, pro každého osm hnědých žetonů osadníků a osm šedých žetonů vojáků. Ač jsou všechny žetony poměrně malé, nic se nevyrovná titěrnosti žetonů mincí. Ty s hodnotou 5 jsou v pořádku, ale na manipulaci s jedničkovými to chce opravdu jemnou motoriku. Posledním žetonem je velký kulatý žeton první hráče, na němž jsou nakreslené krásné zlaté cibule – to jako hodinky. Pokud jste si představili místo hodinek několik kusů zeleniny, tak to možná bude znamení, že máte hlad. V tom případě si raději běžte pro něco malého k jídlu, ať se na čtení posilníte, protože tady ještě nějakou chvíli budeme.

Je zde také pořádný balík více než osmdesáti karet. Čtyři oboustranné karty vlády vám budou při hře propůjčovat asymetrické schopnosti, zatímco devět karet úkolů bude představovat společné cíle. Avšak tím hlavním tady jsou karty technologií, které představují větší polovinu všech karet. Z rubové strany rozdělené do čtyř věků a z lícové strany pak přiřazené mezi 4 barevně odlišené typy – kulturní žlutou, armádní červeň, ekonomickou zelenou a vědeckou modrou.

Posledním typem karet jsou karty vůdců, na kterých je vždy vypsán nějaký jednorázový bonus a vedle něj na vás kouká povědomý obličej některé významné dějinné postavy. Chvíli jsem si lámal hlavu, v čem jsou mi všechny ty obličeje tak povědomé, až jsem zjistil, že hru ilustrovala dvojice Agniezska Dabrowiecka a Klemens Franz. Ten Klemens Franz, jehož ilustrace zdobí dnes již legendární Agricolu, neméně legendární Le Havre a například také výše zmiňovaného Lorenza Il Magnifico.

Když jsem se s touto nově nabitou znalostí podíval na herní komponenty, jasně jsem dokázal rozeznat, co který ilustrátor dělal. Pastorální krajinky na dílcích mapy jistě vzešly z rukou Klemense, zatímco moderněji nakreslené město na pozadí hracího plánu a stoly na hráčských deskách budou dílem Agniezsky.

zdroj: Vlastní foto autora

Ač jsou ilustrátorské styly rozdílné, pěkně se doplňují a celek rozhodně nevypadá ošklivě, avšak dech asi nikomu nevyrazí. Produkce připomíná právě spíše zmiňované starší klasické eurohry než kickstarterové naleštěné bomby, což není na škodu. Co ale je na škodu, je nízké množství ilustrací – hráčské desky jsou identické, stejně jako budovy stejných úrovní a mezi jednotlivými mapovými díly také moc rozdílů nenajdete.

Klasický euro vzhled doplňují i dřevěné komponenty. Co by to bylo za eurovku bez dřevěných kostiček – těch bude mít každý hráč 24. O dvě méně je figurek populace – to jsou takové ty podivné kalichy / deformované přesýpačky / špunty od šampaňského. Poslední dřevěnou komponentou pro každého je vysoká akční figurka. Tyhle poměrně tradiční komponenty jsou vyvedené ve velice netradičních barvách – oranžová, šedo-černá, tyrkysově zelná a magentově růžová. Tak si z nich vyberte tu, která lahodí vašemu oku nejvíce (nebo jej nejméně uráží) a jdeme se vrhnout na hru.

Od kola přes plasty až ke kvantovým počítačům!

Cestou pokroku je v jádru „worker movement“. V každém tahu přesunete svoji akční figurku na jiné akční pole, a až na výjimky může na každém akčním poli být jen jedna figurka. Vespod herního plánu jsou čtyři základní akce. Můžete si jednoduše jít pro minci a figurku populace, kterou kterou si vezmete ze sloupce nejvíce vlevo.

Nebo můžete nasadit figurku populace na plán jakožto vojáka či osadníka a pak se až dvakrát pohnout s jakýmikoli svými jednotkami. A pokud se s osadníkem pohnete mimo mapu, objevíte tím nový kus země, za což dostanete odměnu v podobě mince, populace nebo posílení nějaké jednotky na mapě.

Galerie

Nejzajímavějšími základními akcemi jsou však výzkumy technologií. Technologii první úrovně můžete vyzkoumat, pokud máte alespoň jednu dostupnou figurku populace, kterou umístíte nalevo od dané karty technologie na plánu. Odměnou vám pak ve většině případů budou dvě věci: nové políčka, kam můžete jít se se svou akční figurkou a jednorázový bonus nejčastěji v podobě surovin, posílení či nasazení jednotek na mapu, nebo investice do obživy, ekonomiky či infrastruktury.

Investice jednoduše znamená přesunutí jedné z kostiček z jednoho ze spodních řádků na horní stupnici investic, což vám zvýší buď příjem populace, příjem peněz, nebo odemkne nové unikátní schopnosti či budovy v závislosti na tom, odkud kostku vezmete.

Na zkoumání technologií druhé úrovně už potřebujete navíc dvě mince a hlavně také mít vyzkoumanou jednu nebo dvě technologie první úrovně. Ke každé technologii vyšších úrovní vede jedna nebo dvě šipky od technologií nižších úrovní, které tak vytváří předpoklady, které musíte mít pro výzkum. Když máte splněné předpoklady, můžete vyvinout nové nevídané věci.

Jako první dostanete neznámý bonus z karty vůdce a poté z balíčku technologií náhodně otočíte dvě karty, které barvou odpovídají predispozicím a z nich si vyberete tu, která vaší strategii sedí více a umístíte ji na herní plán. Samozřejmě můžete získat technologii, kterou vyvinul v předchozích kolech někdo jiný, ale nedostanete žádný bonus z karty vůdce. A jak se zkoumají technologie třetí a čtvrté úrovně, ptáte se? No, od toho jsou tu pokročilé akce na desce. Ale abyste je mohli využít, potřebujete mít už osídlené nějaké vesnice a opevněná nějaká města.

zdroj: Vlastní foto autora

Pořádně se rozmáchnout

Poté, co provedete svoji akci, nastane takzvaná fáze rozmachu. Zde můžete stavět budovu, pokud máte dost peněz a osadníka na neobsazeném poli. Nebo se přidat k již postavené budově, pokud máte osadníka na cizí budově a dostatek peněz. Obojí vám přinese nějaký jednorázový bonus. Nebo se můžete vrhnou na obsazování měst či vesnic, na což potřebujete specifický žeton a takovou sílu osadníků či vojáků, aby se vyrovnala síle dílků.

Za odměnu si na pole pro město či vesnici přesunete jednu ze svých kostiček, v případě vesnice dostanete jednorázový bonus a nějaké ty body na konci hry, města pak bonus nedávají, zato bodů je za ně požehnaně. Možná už tušíte, že splnit tyhle podmínky není nijak jednoduché, a tak ve většině kol přejdete rovnou do fáze příjmů.

Ve fázi příjmů se rozhodnete, jestli chcete získat figurky populace, nebo mince, nebo jedno směnit za druhé v nepříliš výhodném poměru. Příjem peněz je lineární, avšak figurky populace vždy můžete brát jen z určených sloupců – díky tomu je postupně těžší získávat novou populaci. 

Na závěr svého tahu zkontrolujte, jestli jste nesplnili některý ze tří společných cílů na kartách. Pokud ano, přemístíte na kartu cíle jednu svojí kostičku. To vám přinese body na konci hry a taky ten konec o něco přiblíží. Ve chvíli, kdy na kartách cílů budou celkem aspoň čtyři kostičky, se jde do finále. Zahraje se ještě jedno kolo a pak už se jen spočítají body. Ten, kdo za úkoly, technologie, města, vesnice, vůdce, investice a kartu vlády získá dohromady nejvíce bodů, vyhraje tento technologický boj. 

zdroj: Cranio Creations

Kde že mám získat ty žetony, vojáky a možnosti hýbat se po mapě, ptáte se? No hlavně z nových technologií. A že toho je nějak hodně? No... je, ale nebojte se, za chvíli se do toho dostanete. 

Technologický vývoj není žádná věda

Byl jsem sám překvapený, jak jednoduše přejde Cestou pokroku do krve. I když se toho ve hře děje spousta, vše je rozdělené na drobné akce a to spolu s přehlednou ikonografií napomáhá plynulému hraní. V moři možností vás nasměruje jako kompas vaše karta vlády. Pokud budete chtít být co nejefektivnější, tak se zaměříte právě na tu část hry, která je pro vás nejpřínosnější, ať už je to budování vesnic, investice či rychlý výzkum. Pro celkový úspěch však budete muset od každého udělat aspoň trochu.

Ať se rozhodnete dělat cokoliv, hra vás neustále odměňuje jednorázovými bonusy a často se budete cítit, jako kdybyste vyhráli jackpot na herním automatu – z karty vůdce dostanete novou populaci, díky technologii můžete investovat do rozvoje, čímž si odemknete novou budovu a dostanete minci a navíc se pohnete na mapě na nový dílek, za což si budete moci posílit jednotku. Nádhera, zvlášť když vám náhoda takto přihraje přesně ty suroviny, které potřebujete na to, abyste uskutečnili svůj velký plán v dalším tahu. 

To s sebou přináší i tu nepříjemnost, že když jednomu hráči náhoda přeje, ostatní ví, že budou hrát jen o druhé místo. Není tu totiž moc příležitostí, jak soupeři nějak zkazit plány. Nejde zablokovat přístup k technologiím a ani na společné mapě nedochází k žádným bojům, pouze jde o to, kdo obsadí dřív jaké město či vesnici. A nestává se často, že by více hráčů mělo zálusk na konkrétní místo, jelikož každý si expanduje svým směrem. 

Galerie

Tahle nepříjemnost mi ve výsledku tolik nevadí, a vlastně i oceňuji, že mi nikdo nemůže rozkopat moje malé království. Je tak téměř jedno, v kolika hráčích hru hrajete, pouze se liší přístup ke stromu technologií. Ve dvou hráčích si většinou se soupeřem rozdělíme strom napůl, ve více lidech je pak boj o to, kdo jako první vyzkoumá kterou technologii, zajímavější. Stejně ale mnohem více času než sledováním ostatních hráčů, kteří mne moc neovlivní, trávím nad vlastním budováním a užíváním si originální mechanismy hry.

Velice se mi líbí jednoduchý ekonomický systém odkrývání stupnic příjmů a manipulace s populací. A centrální sdílený technologický strom prostě nejde nemilovat. Postupně se otevírající možnosti nových akcí a bonusů, ve kterých manévrujete tak, abyste se dostali k mocným čtyřkovým technologiím, které vám přinesou ranec bodů za specifické věci. V technologiích je dostatek variability na to, aby každá partie byla trochu jiná.

Je svěží mít euro hru, která vás netrestá za neefektivitu, nenutí vás krmit lidi, a naopak rozdává dárky, kde se dá. Stejně tak štědrá je i herní doba, kdy závěr přichází až ve chvíli, kdy nejlepší hráč dosáhl skoro všeho, čeho mohl, a ani ostatní nebývají příliš pozadu.

Po partii bývají všichni spokojení z toho, co vybudovali a v mém okolí byli hráči z Cestou pokroku poměrně nadšení. Avšak já i přes celkovou spokojenost, byl trochu zklamán. Proč? Protože je tu jedna věc, kterou jsem doposud zatajoval.

zdroj: Cranio Creations

Konfrontace z vesmíru

Cestou pokroku není jedinečnou hrou. Má staršího bratra jménem Beyond the Sun, s nímž sdílí v originále část názvu (novinka se anglicky zove Beyond the Horizon) a také hlavní herní mechanismus technologického stromu i ekonomický systém na deskách hráče. Cestou Pokroku naštěstí není jen reskin, ale přináší i spoustu nových věcí.

Na první pohled je to vizuál. Tato hra rozhodně nevypadá jako prototyp vytvořený v excelu, do které ho zapomněli přidat ilustrace. I herně je tu spousta novinek – stavba budov, objevování na mapě, dva druhy jednotek a asymetrické schopnosti. V Beyond the Sun sice také byly asymetrické frakce, ale jejich asymetričnost nebyla tak zábavná a propracovaná jako tady, a taky jich byla jen polovina.

Schopnosti jsou však jediná věc, kterou bych označil za vylepšení. Z ostatních přídavků nijak nadšený nejsem. Ne že by byly špatné, ale to, co přináší, jsou spíše dodatečné věci, působící nadbytečně, nijak nerozvíjející hlavní koncept. To, že tu teď máme dva druhy jednotek, mi nepřijde ničím lepší. Jejich provedení v podobě žetonů není zdaleka tak elegantní, jako byly kostky v Beyond the Sun. 

Objevování mapy je zábavné, ale díky většímu prostoru zmizela přetlačovaná na planetách a já si právě tuhle konfrontaci poměrně užíval. Stejně tak jsem si více užíval téma. Ač stále abstraktní, tak vytvořilo pomocí názvů a schopností technologií vizi dystopické kyberpunkové budoucnosti. Plasma kanóny dávají za více peněz silnější vesmírné lodě, díky pokusům na lidech můžete obětovat populaci na výzkum lepších technologií a androidí hnutí vám umožní nahrazovat populaci penězi. 

zdroj: Tlama Games

V Cestě pokroku takto tematické propojení není a u některých technologií naopak přemýšlím, proč dělají zrovna tohle. Proč hornictví zvedá investice do obživy, hrnčířství umožňuje pohyb na mapě a plasty přidávají populaci? Cesta pokroku zároveň trpí podobnými neduhy jako její předchůdce. Dokáže trvat o kolo více, než by bylo příjemné a je zde i zmiňovaný efekt sněhové koule, pokud se jednomu hráči daří ze začátku lépe. 

Rozhodně nechci, aby to vyznělo, že Cestou pokroku je špatná hra, jen jsem prostě čekal víc. Čekal jsem, že dostanu výrazně lepší verzi mojí milované hry, ale dostal jsem jen pěkně vypadající alternativu se spousty drobnostmi navíc. Pokud tedy také nedáte dopustit na sci-fi originál, pořízení historické varianty je na pováženou. Pokud ale sci-fi tolik neholdujete, je pro vás důležitý vizuál nebo jen prostě máte rádi češtinu a máte hlad po nové civilizační deskovce, pak vám Cestou pokroku udělá radost.