Jihozápadní zalesněné pohoří Schwarzwald v Německu se proslavilo sklářským průmyslem, kdy nejstarší doložená huť se zde datuje do roku 1218. Později zde byl rozvinut i průmysl textilní a hodinářský. Skláři zde zakládali pece a po několika letech, když spotřebovali ve své oblasti dřevo na výpal, se posunuli dál. Ze starých stavení se stávaly statky a ty se spojovaly ve vesnice. A právě do sklářských hutí Černého lesa, který u nás vydaly TLAMA Games, nás zavádí hra Tida Lorenza a Uweho Rosenberga.

Galerie

Ta navazuje na Rosenbergův titul z roku 2013 Glass Road, ve kterém nejenže cílil výrobu skla a cihel v Bavorsku, ale kde již ústřední mechanikou byla produkční kola a vy jste rozvíjeli své statky s loukami a rybníky. Ovšem Uwe Černý les vyvíjel původně již zhruba před patnácti lety a vydavatel mu jeho tehdejší verzi odmítl jako složitou a snad i méně přehlednou či nedodělanou.

Tak vznikla rychlejší Glass Road i s přítomnými kartami řemeslníků, které nyní chybí a kdy řemeslníci jsou součástí vesnic v podobě destiček. Také zabírala mnohem méně místa na stole. Zatímco původní hru ilustroval Dennis Lohausen, do nového, a nutno říci přitažlivějšího hávu, bavorské průmyslnictví oděl Lukas Siegmon, jehož práci znáte z Rosenbergových titulů Nova Luna či Hallertau.

A kdo je ten Tido Lorenz? Jedná se o jeho první velkou hru, dosud se podílel pouze na rozšíření Tea & Trade pro Rosenbergova Fields of Arle či Visit from the Rhine Valley pro Stegmaierův Vinohrad. A když už to víte, tak pojďme na výpal.

zdroj: Radek Rath Malý

Řemeslo, to je dřina

Černý les se hraje na předem neznámý počet kol, jelikož konec partie spouští doputování ručičky kuchařského kola jednoho z hráčů na políčko s koncem partie.

Herní plocha je rozlehlá a pro zahrání Černého lesa to chce opravdu velký stůl a ostříží zrak. Herní prostor je složený z ústředního plánu vesnic a cest, kde pobývají řemeslníci v podobě destiček, z hráčských produkčních desek obsahujících sklářské a kuchařské kolo a desek rozrůstajícího se statku, a v neposlední řadě ze tří desek budov s nabídkou budov pro vaše statky.

Tah hráče se skládá ze tří kroků – utratí jedno zboží, pohne se a provede akce. Může se taky ale na práci vykašlat a jít žebrat! Nejprve smíte utratit zboží a prohodit destičku obchodního cestujícího na herním plánu s jiným řemeslníkem. Poté se musíte pohnout svou figurkou po lese. Ať již mezi řemeslníky ve stejné vesnici, nebo za proviant na místní zakázku na půl cesty při schopnosti ji okamžitě splnit, nebo do jiné vesnice za proviant a poplatek základní suroviny tam přítomným hráčům.

zdroj: Radek Rath Malý

Poté ve vesnici navštívíte a využijete efekty jednoho či dvou sousedících řemeslníků s vaší figurkou, nebo provedete tamní zakázku. Řemeslník vám může přihrát odměnu okamžitě, kdy ji získáte zadarmo či za poplatek, nebo se její zisk odvíjí od podmínek vašeho hospodaření. Takto se mohu od chovatele skotu dočkat zisku skotu zadarmo anebo třeba za každý svůj rybník v hospodářství získat jeden písek od skláře.

Stavitel vám umožní za poplatek postavit budovu, ale také můžete navštívit truhláře a díky němu získat dřevo na postavení budovy, pokud ze svého pozemku odstraníte les. Kuchař vám dá kaši za každou louku nebo maso za rybníky, maso však můžete získat i u řezníka za utracení prasete nebo skotu. Snad už máte představu o tom, že se tu skutečně kšeftujete se vším, jen to stačí mít.

Ve hře musíte čerpat zdroje a stejně tak, jakmile se vám uvolní políčka kolem ručiček, dochází k samovolné výrobě, tedy spotřebování základních surovin a produkci zpracovaných zdrojů (sklo, zboží, proviant). A pokud to nevymyslíte dobře a zaseknete se, musíte jít žebrotou – figurku od řemeslníků přesunete do středu vesnice, získáte proviant pro příští tah, ale ten nynější okamžitě skončíte.

Galerie

Kdykoliv získáte odměnu, posunete sklíčko po své sklářské huti. Když doputuje na čtvrté políčko, tradá, stěhujete se, tedy rozšíříte panství o novou desku statku vhodnou k obsazování. Na konci hry získáte body za spoustu věcí, až z toho jde hlava kolem. Za každé sklo, za pozici kuchařského kola, za každý malý statek, za každé zvíře na pastvině (nikoliv v lese či ve stáji), za své budovy a jejich případné bodovací efekty...

Vyrobili jsme klenot, nebo šmejd?

Černý les mě velmi potěšil. Zhruba před rokem jsem zvažoval, zda domů nepořídím právě Glass Road pro proslulá produkční kola, téma skla a Lohausenovu grafiku. Co se nestalo, vyšla Rosenbergova novinka, konečně zase bez tetrisu a se zviřátky, a ejhle, zpracovávala staré téma v novém hávu.

Nutno říci, že pokud jste na to sami, tak vám jen příprava hry hodinu dvě zabere, protože je třeba slepit hráčské desky a osadit je nýtky s ciferníky, dále pak dřevěné disky surovin. Další hodinu vám spolkne nastudování pravidel. Ta jsou dobře sepsaná a hra je co do pravidel jednoduchá, těžší je najít tu správnou cestu k vrcholné optimalizaci.

zdroj: Radek Rath Malý

Co do jejich sepsání, mám pouze drobnou výtku k pořadí informací, neboť umístění dodatečných surovin zmíněných v přípravě hry je velká neznámá, jak toho docílit. Vše vám docvakne teprve s následným nastudováním obecných pravidel, kdy jste podrobně seznámeni s fungováním produkční desky a získáváním a utrácením zdrojů.

Správa zdrojů je ústředním mechanismem a kdo neplánuje, ten žebrá. Kdo produkovat nechce, ale může, musí. Lze si tak podseknout větev, kdy šetříte na budovu či zakázku, pohnou se vám kola a našetřené suroviny se vám promění v něco hodnotnějšího, ale aktuálně zcela zbytečného. Jinak je samozřejmě využijete ke stavbě velkých budov či k pohybu po ústředním lese.

Téma jsem ve hře cítil a nedělal vše jen pro zisk bodů, byť automatizace přeměny zdrojů a velké množství budov k usledování vybízejí k ignorování nadbytečných (nemechanických) informací. Ilustrace jsou povedené, ale některé budovy působí nepatřičně, ať již hradní hotel či přehrada. Pravidla v úvodu do hry zmiňují rok 1218, ale hra jako taková není zasazená do konkrétní epochy. Vzhled budov připomíná spíše 17. století a kdo ví, třeba nějaký hradní hotel tam tehdy měli.

zdroj: Radek Rath Malý

Díky vysokému množství budov v nabídce hráči hrozí zahlcení a hra je v tomto směru dalším nabobtnalým dílem autora jako třeba předchozí Hostina pro Ódina. Bez strategie se tu nepohnete a tak hra není vhodná pro deskoherní nováčky ani teprve začínající stratégy (bez jejich individuálního studia pravidel a destiček ve hře). V tomto hráčům pomáhá organizace budov v nabídce podle produkce dané suroviny. Potřebuji cihly? Kouknu do řádku s cihlami.

Hra vyniká v sólo režimu, kdy vám do toho nikdo nekecá a máte 25 tahů na to stát se mistrem sklářem. V partii dvou hráčů se po mapě pohybuje i třetí figurka a už vám ovlivňuje společně se soupeřem vaše možnosti. Zkrátka svobodný trh je nejlepší, když jste jediným zákazníkem. Byť i rozlosování budov a jejich náhodné překlopení pro větší variabilitu umí skórem zamávat. V jakékoliv variantě počítejte 30 minut na hráče, kde u sóla se vejdete do limitu spíše než s proměnlivou situací v klání více živých statkářů.

Zkrátka a dobře další doporučení hodná záležitost od jednoho z nejslavnějších autorů vůbec.