Videoherní série Borderlands doprovází hráče již od roku 2009 a za takto dlouhou dobu se dočkala hned čtyř dílů hlavní série (poslední vyšel jen pár dní před touto recenzí) a celé řady nejrůznějších odboček.
Na poli deskových her to s takto populární značkou není zas tak žhavé, když vedle malé karetní hry Tiny Tina’s Robot Tea Party z roku 2019 a nejnovější Tiny Tina's Wonderlands: The Chaos Chamber můžete sáhnout už jen právě po Borderlands: Mr. Torgue a jeho aréna drsňáctví! A ta navíc vyšla obdařená „českými titulky“ díky společnosti asmodee.
Na svědomí ji má studio Monster Fight Club a dvojice Johnů – Cadice a Kovaleski, kteří mají prsty ve hrách jako Firefly, Spartacus či Star Trek: Ascendany. Hru ilustrovala Katie Dillon, která je podepsaná třeba pod Tyrants of the Underdark, a Jose David Lanza Cebrian, který má zkušenosti s ilustrováním deskovek podle videoher díky titulům jako Sniper Elite, Slay the Spire či Worms: Desková hra. Stolní Bordelands tedy definitivně přilákalo větší jména.
Deskovka myslí na sólisty i party hráčů až o čtyřech lidech a nemá v úmyslu vás připravit o celý večer. Jeden scénář odehrajete mezi jednou a dvěma hodinami a v rámci kampaně je jich pro vás připravených dvanáct.
zdroj:
Vlastní foto autora
Neodehrajete je ale všechny v rámci jednoho průchodu díky větvení kampaně, avšak neočekávejte žádné příběhové hody. Scénáře jen lehce nastiňují situaci a větvení se zde odvíjí od toho, zda ve scénáři zvítězíte, nebo odejdete jako poražení.
Je to ale jeden z přístupů, kterých si na hrách obecně cením ze všeho nejvíc – takzvaný failing forward, tedy prohra zde neznamená ani konec hry, ani nutnost scénář opakovat. Zkrátka a dobře budete hrát jiný scénář, než když byste vyhráli, a to takový, který vám dá možnost dohnat vzniklou ztrátu.
Každý scénář je pak jednou titulní arénou, poskládanou z opakujících se nudně béžových herních dílků, na něž se ještě sem tam vyskládají prvky terénu, nějaké ty věci k sebrání, a samozřejmě naši hrdinové a jejich hordy nepřátel.
zdroj:
Vlastní foto autora
Skutečně stolní shooter
Stolní Borderlands je totiž ryzí soubojovka, kde podobně jako třeba v Gloomhavenu/Frosthavenu připravíte scénář a povětšinou máte vykydlit vše, co si neříká hrdina. Misí je tu ale víc a některé scénáře umí i překvapit, ale obecně vzato počítejte spíš s tím, že připravíte celou mapu a půjde se horečně bojovat.
To ale také znamená, že veškeré úsilí tvůrců šlo do zábavnosti soubojového systému a naštěstí se docela zadařilo. Jistě jim pomohl fakt, že systém není úplně nový, ale studio ho použilo už ve své válečné hře Cyberpunk Red: Combat Zone. A je to systém velice zajímavý.
V jádru se bavíme o kostkách, konkrétně zelených dvanáctistěnných, žlutých osmistěnných a červených šestistěnných. Zkušení ameritrashaři jistě už tuší, že ty zelené kostky jsou nejlepší a červené nejhorší – zkrátka pro zásah do monstra musíte docílit vysokého čísla a jen si zkuste na šestistěnce hodit třeba osmičku…
Nicméně to není to nejzajímavější na celém systému. Tím jsou totiž žetony akcí stejných barev. Hra vám dává naprostou svobodu v tom, jakou z vašich akcí, tedy třeba útok, ale i pohyb, zahrajete jakým barevným žetonem, a tedy k čemu si přidáte ony barevné kostky. Necháte si ten jediný zelený žeton na chystaný útok, nebo je zrovna potřeba díky němu doběhnout dál?
Skvělý systém vnášející do obyčejného chřestění kostkami tolik důležité rozhodování. Navíc je ještě pořádně okořeněný vaší obranou. Na tu si totiž hodíte kostkou dle libovolného vašeho žetonu, klidně i toho již vyčerpaného. Když hodíte požadované číslo, nic se nestane. Ale pokud útok nevykryjete, tak použitý žeton vyměníte za červený.
Takže čím víc ran schytáte, tím slabší budete mít akce. A to dilema, zda na obranu použít zelený žeton, který má největší šanci uspět, ale o který zásadně nechcete přijít, je prostě a jednoduše slastné. Když si k tomu přičtete ještě poslední hod záchrany, který vám vteřinu před smrtí umožní svého vraha odpravit a tím se vlastní smrti vyhnout, je o tu správnou řež postaráno.
zdroj:
Vlastní foto autora
Jistě, stále se bavíme o deskovce, která není ani náhodou tak frenetická jako její videoherní předloha, ale daří se jí na vás posílat hromady nepřátel a docela rychle se jich zbavovat, i díky reakčnímu systému, který vám umožňuje jednat mimo váš tah, v tahu nepřátel (a nijak zvlášť to hru nezdržuje).
Skutečně stolní looter
Stejně tak se deskovce daří replikovat onen „looter“ stavební kámen. Protože i tady na vás čeká obrovské kvantum odměn padajících z nepřátel. Horem, spodem, zleva, zprava se na vás valí další a další zbraně, zboje, náboje, granáty, lékárničky…
Mrtě a mrtě věcí, které je zábavné objevovat, číst si jejich srandovní názvy (ano, do jisté míry se podařilo zachovat i humor předlohy) a zjišťovat, jak se kombinují se vším ostatním. A snad se vám podaří udělat ze sebe takového borce, který si levou zadní poradí i s těmi nejtužšími nepřáteli.
zdroj:
Vlastní foto autora
Zábavná je i „umělá inteligence“ nepřátel, tedy řada karet, která vám říká, kdy kdo jak jedná a kdy se na mapu přidají jací nepřátelé. Ve scénáři se díky tomu málokdy nudíte a je napínavý až do samotného konce.
Po scénářích nastává udržovací fáze, kde přijde ke slovu vybavení se před další bitvou i možnost nakoupit si nové vybavení. A lehce jsem vám v úvodu zalhal. Scénářů totiž můžete odehrát daleko více než těch zmíněných dvanáct.
Občas se vám totiž poštěstí odemknout vedlejší mikroscénář, který ihned navazuje na ten právě dohraný a umožňuje vám si nahrabat ještě více lootu s nějakým tím dodatečným rizikem smrti. Není to přitom nic pevně daného, ale hezky ve stylu počítačového náhodného generování si hrou necháte náhodně vybrat jeden z deseti vedlejších scénářů. Příjemné koření.
Aréna smraďáctví
Doteď jsem Borderlands: Mr. Torgue a jeho aréna drsňáctví! docela chválil a nutno dodat, že mě hra obecně vzato bavila, byť nejde o něco, co bych s chutí tahal na stůl. To proto, že má celou řadu nezanedbatelných háčků.
Jedním ze zjevných je značný vliv náhody. Sice si můžete vybrat, jak silnou akci provedete, ale i dvanáctistěnka vás dokáže pořádně vytrestat. A když skombinujete náhodu v hodech s náhodou nacházených žetonů lootu vedoucích k náhodně taženým kartám lootu, není o náhodu nouze a pokud nad svými hrami máte rádi kontrolu, pak se tady budete jenom trápit.
V počátcích vás také potrápí malé množství figurek, které se používají pro více druhů nepřátel a rozeznat, které jsou které a pro co je máte použít, je jen vyloženě nepříjemný, zdržující prvek, který si tvůrci mohli odpustit – stačilo přidat třeba kartonové žetony.
zdroj:
Vlastní foto autora
Dále jsou to hrdinové, tedy jejich rozdílnosti jsou skvělé, ale fakt, že jsou ve hře jen čtyři, snižuje znovuhratelnost. Ale daleko větším problémem je pravidlová nutnost hrát se všemi čtyřmi najednou nehledě na počet hráčů.
Pokud jste si tedy říkali, že si stolní Borderlands dáte sólo, tak si to radši rozmyslete. Už jen ve 2-3 hráčích hrát za dvě postavy je docela bolestivé, takže hrát rovnou za všechny čtyři je vyloženě nepředstavitelné.
Je to dáno právě tím množstvím lootu, kdy je každá postava vybavená celou řadou karet s nejrůznějšími účinky a jako jediný hráč skloubit dohromady vícero postav pro co nejlepší odehrání celého kola ve více méně puzzlovitém souboji je až moc nepříjemný, nepřehledný a zdržující bolehlav.
zdroj:
Vlastní foto autora
A souvisí s tím ta vůbec největší výtka celé hře – pravidla. Jsou vyloženě špatně napsaná a pochopit z nich hru na první dobrou je zhola nemožné. První partie jsou proto naplněné tápáním, zoufáním a listováním zcela nepřehlednou příručkou, kde stejně moc odpovědí nenajdete.
A ještě vám v tom budou dělat guláš četné schopnosti rozsypané po lootu i pravidlech, jejichž množství a složitost efektů sice přispívají hratelnsoti, ale zásadně brzdí jejich zapamatování a tím pádem i plynulost prvních partií.
Hra samotná po opravdovém naučení není vůbec složitá na zahrání a plyne moc hezky (pokud tedy nehrajete za čtyři postavy najednou, za ty dvě se to ještě docela dá…), ale právě to naučení je obrovskou překážkou, což je u deskovky podle videohry, kterou si pořídí fanoušci deskovkami klidně nepolíbení, vyloženě tristní.
Pokud se po jiných zkušenostech nějakých zpackaných pravidel nezaleknete a jste rádi, když je zážitek okořeněný štěstěnou a nejde celý dopočítat, pak věřím, že si s Borderlands: Mr. Torgue a jeho aréna drsňáctví! užijete kopec zábavy (obzvlášť teď, když se hra prodává na poměry obsahu vyloženě za pakatel). Nicméně pro spoustu hráčů budou nemalé překážky vyloženou stopkou a uděláte nejlíp, když si místo toho stříhnete vlastně libovolný díl videoherní série.