Psal se rok 2017, když jsem se poprvé vypravil na veletrh Spiel do Essenu, kde jsem se zároveň poprvé setkal s tehdy již tři roky starou hrou Abyss od dvojice autorů Bruno Cathala a Charles Chevallier, kteří společně dali vzniknout i krásné hře Kanagawa. Abyss jsem si tehdy zamiloval už na první pohled, a to doslova. Začíná to naštvaným obličejem hlubinného monstra na krabici, kde cením rozhodnutí autorů nerušit tuto ilustraci žádnými texty, tedy ani jménem deskovky.

A pokračuje to i v útrobách této bedny, kde se skví spousta krásných, temných ilustrací ještě roztodivnějších mořských potvor, kterým nechybí inspirace hororem od Lovercrafta. No a pak ty perly… Kolik znát her, v nichž se aktivně používají krásné perličky?

zdroj: Vlastní foto autora

Hru si ale tehdy pořídil kamarád a já tak mohl jen vzpomínat na těch pár partií, které jsem absolvoval. Tedy až do letošního roku, kdy na českém trhu vzniklo ještě jedno další vydavatelství TTGames, které se rozhodlo nezapůsobit na české hráče nějakou novou peckou, ale sáhlo do historie pro v podstatě osvědčený Abyss. A já si myslím, že to bylo skvělé rozhodnutí.

Abyss si totiž český jazyk zaslouží. Sluší mu. I když ho ve hře vlastně není tolik. Vyjma kratičkých pravidel budete jen číst efekty velkých karet lordů, které najímáte do svých řad s vidinou usnadnění cesty za vítězstvím. Ale nepředbíhejme.

Galerie

Nadechnout…

Nemá moc smysl řešit, o co ve hře Abyss tematicky vlastně jde. To, že jsou tu lordi, senát, sněm, hlubiny, území… Jsou to jen názvosloví, ale jinak je hra čistě abstraktní. Tedy až na velmi konkrétní ilustrace, díky kterým se nikdy nezbavíte pocitu, že jste opravdu hluboko pod hladinou oceánu. A já si nestěžuju. Abyss je svižná a přístupná hra postavená na svých mechanismech, kterým grafické pozlátko dělá jedině čest. Ve své podstatě tu máte sbírání sad, pokoušení štěstí, jednoduchou ekonomiku řízenou hráči a určité možnosti tvorby kombinací.

Stěžejním prvkem hry je právě ono pokoušení štěstí, kdy se „tematicky“ vydáváte do hlubiny bádat po nejrůznějších živočiších, kteří pro vás ale budou důležití hlavně svou barvou a hodnotou. Celý mechanismus průzkumu hlubiny je asi tím nejzajímavějším na celé hře.

V praxi to vypadá tak, že z vršku balíčku otočíte kartu a je v danou chvíli úplně jedno, jak moc se vám líbí a chtěli byste ji získat, protože vy tu máte až poslední slovo, přestože je to váš tah. Kartu totiž nejprve musíte postupně nabídnout každému z protihráčů po směru hry, kteří si ji v případě svého zájmu mohou pořídit před vámi.

zdroj: Vlastní foto autora

Pokud jeden nechce, šanci dostane další. Pokud nikdo nechce, šanci dostanete vy. Pokud ani vy nechcete, nebo kartu někdo koupí před vámi, jednoduše otočíte další kartu a celý proces se opakuje. Vtip je tedy v tom, že soupeři vám logicky vyžírají ty nejhodnotnější úlovky a na vás zůstávají jen drobky. A je na pováženou, zda je pořád krmit a čekat, kdy konečně i na vás vyjde ta nejhodnotnější pětka (každý smí nakoupit jen jednou), nebo zda se hned ze začátku spokojíte s trojkou a ostatním ukážete jen zdviženou ploutev.

Nicméně vy dost dobře můžete chtít, ať nakupují jako diví, protože je to váš tah a to vám se platí ve zmíněných perlách. Kolik? Za první nakoupenou kartu jednu perlu, za druhou už dvě a tak dále. Jakmile nakoupíte vy, váš tah skončí.

Je v tom celém překvapivě dost strategie, i když je celý proces zcela náhodný a nejméně hodnotných jedniček je v celém balíčku samozřejmě nejvíce. Ale i na to hra myslí a pokud se vám podaří zaplnit tímto způsobem celou nabídku, tedy nikdo si nechce nabízené karty kupovat, tak si poslední kartu už chtě nechtě musíte vzít, ale budete zároveň odmění dalšími perlami z banku.

zdroj: Vlastní foto autora

A není nic horšího, než být ve hře bez perel, protože pak můžete slintat nad nabízenými kartami, jak chcete, ale nikdy si je nekoupíte. A protože nové perly se do oběhu nedostávají žádnou samozřejmostí, potýkáte se tu s velmi omezeným objemem platidla, které se neustále přelévá mezi hráči. Pokud si tedy jeden všechny nenasyslí a pak si od kohokoliv odmítá cokoliv kupovat…

Že už jsem se o jednom ze systémů hry napovídal až až? No ale vy ještě nevíte, že tu jsou murény! V celém 71karetním balíčku je všehovšudy šest monster, ktera nikomu nenabízíte, ani si je sami nemůžete koupit. Když se objeví, můžete udělat dvě věci – nechat murénu murénou, tahat další karty a zvednout stupeň ohrožení, nebo murénu zabít, ukončit svůj tah bez zisku nové karty a dostat odměnu za ohrožení, tedy perly, klíče a/nebo náhodný počet vítězných bodů.

Galerie

Abys přežil, ještě zadržuj dech...

Konečně se dostáváme ke druhé ze tří částí, které tvoří hru Abyss. Všechny karty, které si ve vašem tahu z vámi vytvořené nabídky nikdy nezakoupil, se podle své barvy přesunou do oblasti sněmu lícem dolů.

V rámci svého tahu pak můžete místo celého zkoumání hlubin jednoduše požádat sněm o podporu, což znamená, že si vezmete úplně všechny karty jedné barvy, které sem byli postupně navršeny. Zatímco v hlubinách si vždy pořídíte jen jednu kartu, tak tady si můžete jedním tahem přijít třeba na pět karet. Zároveň ale víte, že sem většinou putují ty méně hodnotné kousky. Přesto se to ale může vyplatit.

A k čemu že teda všechny ty karty sbíráte? No abyste mohli provést třetí z možných tahů – pořídit si nového lorda. Ti trpělivě čekají seřazení na prvního hráče, který dokáže uspokojit jejich touhy – určitý počet druhů karet s určitou souhrnnou hodnotou.

zdroj: Vlastní foto autora

Jakmile je v hlubinách a sněmu shromáždíte, můžete do svých řad přizvat novou obludu a těžit z jejích bonusů. Někteří tedy žádné nemají, zato ale přinášejí na konci hry více bodů. Jiní mají jednorázové efekty a další vám budou sloužit pořád.

Tyto karty nejrůznějšími způsoby ohýbají základní pravidla, umožňují vám třeba lépe pracovat se sněmem, poskytují vám stabilní příjem perel, ale mohou také otravovat soupeře tím, že je o perly okradou nebo jim vyčerpají jednoho z lordů.

Ti nejlepší z lordů zároveň obsahují klíč, který, jak jsem prozradil, můžete získat i zabitím murény. Jakmile se vám sejdou tři klíče, získáte ještě nové území, což je jen bodovací podmínka pro konec hry. Obecně tato území chcete získávat, jenže je někdo musí spravovat, a jsou to právě ti pánové a dámy (prostě rybolidi) s klíči, o jejichž schopnosti v tu ránu přijdete. Občas se vám proto v rámci strategie může vyplatit nebrat dalšího příšeráka s klíčem, abyste nepřišli o lukrativní schopnost.

zdroj: Vlastní foto autora

A vynořit.

To by byla hra Abyss v kostce. Uznávám, pořádně hutné kostce, ale přestože jde o velmi jednoduchou, přístupnou záležitost s pouhými třemi typy akcí, vzhledem k jejich provázanosti jsem se hlubšímu popisu prostě nedokázal vyhnout.

Hra má jasně daný průběh. Na jejím začátku nemáte žádné karty, takže si nekoupíte lorda. Sněm je prázdný, takže ruku hned nenaplníte. Můžete tedy jen do hlubin. Až po několika tazích začne dávat smysl nepotápět se do temnoty, ale požádat sněm o pomoc. A ještě později se konečně najde někdo, kdo si může dovolit prvního lorda. A pak už je to vlastně to samé až do konce.

Neustále nabíráte další a další karty do ruky, pak se jich zbavujete abyste získali lordy, znovu nabíráte karty, využíváte schopností lordů, pořizujete další a za nějakou hodinku je hotovo. Hru Abyss nemůžete brát příliš vážně, protože na to je v ní až moc náhody. Můžete tu jít za nějakým svým cílem, ale hlubiny vám prostě přihrají, co se jim zamane, sněm vám dá karty, které si nepamatujete, že by do něj šly a i nabídka lordů je zcela náhodná a to si pište, že budou chodit ti, na které zrovna nemáte nasbírané karty.

Galerie

Ale já to beru. Hra je odlehčená, svými systémy je vyloženě rodinná, byť grafická stránka a celkové téma cílí spíš na zkušené hráče a vidím to jako možnou nevýhodu, proč se nedostane ke své cílové skupině. Pro některé zkušené hráče může být až příliš jednoduchá a náhodná, pro rodiny s dětmi jsou monstra možná až moc děsivá.

Ale ze svých zkušeností mohu říct, že hráči kolem mě se v ní bavili. A jakože je to místy vyloženě sranda. Systém nabízení karet ostatním hráčům je skvělý nejen v tom, že vlastně neustále hrajete v tahu každého protihráče a nejsou tu tak žádné prostoje. Ale zároveň má lehký závan párty hry, kdy se všichni těší na to, až mu hra přihraje nějakou pecku a ona ji přihraje soupeři a on neví, zda za ní má dát dvě perly a hráči se hecují… Je to zábavné.

Nakonec ale musíme zvážnit, protože o konečném vítězi stejně rozhodnou body, a i v jejich případě může náhoda pomoci jednomu k vítězství. Když vám jdou karty, za které snadno nakupujete lordy, kteří jsou velkým zdrojem bodů, a ještě vás dostávají k územím s dodatečnými bodovacími podmínkami, jste prostě na koni. Zároveň už jsem prozradil, že za zabíjení murén získáváte žetony s náhodným počtem bodů, takže se tu výsledného skóre soupeřů předem nijak nedopočítáte.

zdroj: Vlastní foto autora

Ale většině bodů můžete jít naproti. Hodnoty lordů znáte dopředu, území si vybíráte z pestré nabídky podle toho, co se vám zrovna hodí do krámu a ještě jsem vám neřekl, že z karet použitých pro pořízení lorda si necháte jednu s nejnižší hodnotou a na konci hry dostanete za každou barvu tolik bodů, jakou nejhodnotnější kartu v nich máte, což dále vytváří skvělé dilema, zda budete lordy kupovat rychle s pomocí plív, nebo budete trpělivě vyčkávat na vyšší karty, které se na konci hry lépe zhodnotí.

Na to, jak je Abyss jednoduchá a přístupná hra, je toho v ní opravdu hodně a po vzoru svého názvu nabízí skutečnou hloubku. Byť, zopakuji, tu náhoda hraje opravdu velkou roli a pokud po hře skočíte s tím, že si v ní pořádně zastrategizujete a každý plán vám vyjde dle představ, pak budete zklamaní.

Hra je navíc o poznání slabší ve dvou hráčích (nabízení karet jedinému soupeři je prostě nudné), takže pokud máte nouzi o spoluhráče, tak být vámi sáhnu radši po něčem jiném. V opačném případě ale Abyss rozhodně doporučuji. Je to moc příjemný zážitek překvapivě schopný rozhýbat bránice, zahraje si ho opravdu kdokoliv, a navíc do pouhé hodinky.

zdroj: Vlastní foto autora

Jeden z mých spoluhráčů hru přirovnal k Jízdenky, prosím!, a já musím říct, že to je velmi trefné. Respektive, Abyss by mohla být přesně ta hra, která vám pomůže dostat se od Jízdenek k o něco náročnějším titulům.

P.S.: Insert se zdá být schopný, ale ve zkoušce „na stojáka“ bohužel neobstojí.

P.P.S: Ty perličky jsou opravdu skvělá komponenta, se kterou si prostě nejde během partie nehrát. Jen mají při neopatrném zacházení tendenci se rozkutálet, stejně jako naše penízky v této zlaté éře deskovek…