Upíři jsou prokletá stvoření. Víc prokletí jsou snad už jen ti, kteří se s nimi snaží pracovat ve svých dílech. Platí to alespoň v případě známého univerza World of Darkness, kam spadá stolní RPG Vampire: The Masquerade. Většina z nás si hru pamatuje jako dílo studia White Wolf, což už nějakou dobu neplatí. Práva odkoupilo videoherní vydavatelství Paradox Interactive a odebralo je studiu v roce 2018.

Proč vyloženě odebralo? Protože v příručce byly odkazy na čečenské čistky homosexuálů. Tohle zařazení události do oficiálního pozadí herního světa, který je alternativní verzí toho našeho, stálo vývojáře možnost na světě dále pracovat a otěže převzali v Renegade Game Studios. Tvůrci papírové verze ale nejsou jediní, kdo si na Vampire: The Masquerade vylámal zuby.

Paradox před časem oznámil pokračování kultovního videoherního RPG Bloodlines z roku 2004, jehož tvůrci ze studia Troika Games po vydání jedničky zbankrotovali. Bloodlines 2 bylo oznámené už v roce 2019, nejprve vše vypadalo skvěle, u kormidla byl dokonce Brian Mitsoda, který psal původní díl, upíři v ukázkách vypadali tak, jak mají vypadat, spouštěly se předobjednávky a… pak se všechno změnilo.

Mitsoda přišel o místo, nedlouho poté přišel celý tým o hru a nastalo dlouhé ticho, které bylo prolomené před týdnem. Hru dostalo nové studio, vyšel nový trailer a já se rozhodl napsat tenhle článek, protože jediná věta změnila celé mé vnímání hry jako takové a vlastně způsobila, že se na hru už moc netěším. Ta věta zněla: „An elder awoken“.

zdroj: Paradox Interactive

Co to znamená? Prostě se probudíte a budete hrát. Jste upír, co má něco za sebou, to zní cool, ne? Jenže za mě je to trochu jinak. Pojí se to s příběhovým pozadím poslední edice Vampire: The Masquerade a tamějším významem „staršího upíra“. Příběhy World of Darkness se často točí kolem konce. Jsou tu vlkodlaci, kteří ho mají přímo v názvu (Apocalypse) a svůj konec mají i upíři.

Říká se mu Gehenna a ta se v páté edici rychle blíží. Spíš tedy už nastala, jen v jiné podobě, než se o ní mluvilo v původních pravidlech. Příručka Sabbat the Black Hand ji totiž změnila na globální událost Gehenna War. V té jde o spící nejstarší upíry, zakladatele klanů a vůbec největší drsňáky Antediluviany. Ti mají jednu užitečnou schopnost: Když jsou v ohrožení, začnou ze svého spánku volat další upíry na svou ochranu.

V případě Bloodlines 2 se přímo oni probírají, tedy i hratelná postava. A starší upíři v páté edici stolního RPG nejsou vůbec hratelní, a to z dobrého důvodu. Hrát za ně vlastně není tak úplně to, co byste chtěli od příběhů plných intrik, mocenských pletek a schovávání se před zraky lidí. Odpadá u nich totiž jedna ze základních otázek světa upírů, jíž jsou pokusy o boj s vnitřní bestií a zachovaní zbytků lidství.

Starší upíři patří mezi šestou a devátou generaci, zažili minimálně dvě stě let jako upíři a jejich minimální blood potency se rovná třem. Poslední informace znamená hlavně to, že krev z konzervovaných zdrojů a zvířat jejich hlad nemůže ukojit. Pokud člověka při krmení nezabijí, krmení má menší efekt, což platí v případě těch nejslabších. Další už musí zabíjet lidi, aby se vůbec zbavili hladu.

zdroj: World of Darkness

Jejich upírské síly jsou sice mocnější, ale projevují se u nich větší sklony k šílenství a dalším klanovým neduhům. Navíc z pozice staršího upíra často mají zaručenou úctu mladších a právo rozhodovat. Pro ty z vás, co neznají pravidla předlohy, ale hráli první Bloodlines, vlastně budete hrát za postavu na úrovni prince LaCroixe, Smiling Jacka nebo Maximilliana Strausse.

Co to tedy znamená v praxi? Jednak nejste ten nový upír, co si musí zasloužit úctu ostatních a vypracovat se, jste téměř živelná síla. Hlavně ale vaše schopnosti přímo porušují nepsané pravidlo světa Vampire: The Masquerade, tedy že pero je mocnější meče. Obyčejný upír má totiž přístup k disciplínám první až čtvrté úrovně, starší se dostávají až na šestou.

Vezměme si třeba takovou plížící disciplínu obfuscate. Díky ní se v základu můžete skrýt před zraky lidí a kamer, jenže na vyšších úrovních si vytvoříte zcela novou identitu máchnutím kouzelného proutku nebo příběhově úplně vymažete svou existenci z vědomí všech. Dominate vám zase umožní úplně přeprogramovat člověka, aby si pamatoval a jednal přesně tak, jak chcete. Animalism pak ovládne všechna zvířata v okruhu jedné míle.

S tímhle přichází další problém. Disciplíny úrovně šest a víc jsou jen ve starších pravidlech, do páté edice se stejně jako hratelní starší upíři ještě nedostaly. Bloodlines 2 ale na páté edici bude evidentně stavět, jak vyplývá z příběhu a logické úvahy, že se moc nestává, aby videohry podle TTRPG vznikaly na základě zastaralých edic pravidel. Navíc nám trailer už nějaké dovednosti i ukázal. Jenže většina z nich přímo nabourává představu upíra, který se bojí odhalení. Stačí se podívat na plachtění nočním velkoměstem.

Zajímavé to je i v porovnání s tím, že v původní vizi Bloodlines 2 měla být postava z řad upírů zvaných Thin-blood. Ti jsou vlastně pravým opakem starších, jejich upíří podstata je slabší a ostatní je považují za méněcenné. Dokonce i disciplíny nezískávají přirozeným nadáním svého klanu, ale přes alchymii nebo pití krve silnějších upírů, kteří danou schopnost ovládají. Ostatní je zabíjejí, protože je považují za nemoc a taky proto, že mají zvláštní spojení právě s Antediluviany, kteří jim dávají vize, jenž nevidí nikdo jiný.

Neříkám, že ve finále nemůžou Bloodlines 2 dopadnout dobře. Jen mám strach z významu té jediné věty: „An elder awoken“. V kontextu herních pravidel totiž znamená, že buď hra bude úplně jiná, než bych si přál, nebo se silně odkloní od předlohy hromadou scénáristických kliček a kompromisů. Případně si bude vymýšlet vlastní disciplíny, které nebudou dávat smysl ve světě, který nějakým způsobem funguje už celé roky.

Přitom následovat předlohu není vůbec špatný nápad, jak nyní bravurně dokazuje Baldur's Gate III, kde tvůrci s láskou pracují se zdrojovým materiálem a stvořili tak jednu z nejlepších her všech dob. Ostatně i první Bloodlines neuspěly kvůli převratným mechanikám, bezchybné hratelnosti ani minimu bugů. Zabodovaly právě díky tomu, že uměly pracovat se svou předlohou se ctí a úctou. Chápali, o čem svět Maškarády je a mám strach, že tohle prostě druhý díl nezvládne. Nezbývá mi než doufat, že se mýlím.