Johannes Krenner patří mezi autory zaměřené na inovativní karetní systémy a narativní hry, což ukázal už u titulů jako Crime & Mystery či Challengers! a jejich pokračování Challengers! Beach Cup. Loni z jeho spolupráce s Alexanderem Pfisterem vzešla nová strategie Great Western Trail: El Paso. A právě on je autorem herního systému FateFlip, který u nás dostal jméno Zvrať osud.

Galerie

Jeho loňský Trosečník bylo solitérní karetní dobrodružství, ve kterém jste postupně odkrývali příběh ztroskotance pomocí balíčku karet, jež tvoří jak herní systém, tak samotné vyprávění. Rozhodnutí děláte přímo skrze práci s kartami – jejich otáčení, přesouvání a vyhodnocování ovlivňuje další průběh hry i stav vašich zdrojů. Díky větvení možností a třinácti různým koncům nabízela hra překvapivě vysokou znovuhratelnost, i když část tajemství zůstávala postupně odhalená. Delší hraní také neznamenalo lepší konec.

My se teď podíváme na rytířské fantasy dobrodružství Ve jménu krále, které je druhým dílem série a dá se považovat za gamebook vtělený do karet. Lokalizace se opět ujal Old Dawg, zato grafiku si vzal na starost rozšířený tým ilustrátorů. K Anastasii Durové a Aleně Naumové přibyla Natalya Efremova, Anastasiya Khabarova, Pavel Uvarov a Yvan "Gawain" Villeneuve.

Královo dilema

Ve jménu krále nabízí tři kapitoly a dvanáct konců. Stačí, když si vezmete balíček se zvolenou kapitolou, připnete sponky na udaná místa a pustíte se dle instrukcí do hry. V každé kapitole potkáte tři různé stupnice, jejichž hodnoty si značíte právě posunem sponek. Na kartě, kterou řešíte, si zvolíte možnost, což vám velmi často dá nějaký zdroj a zároveň jiný ubere. Kartu poté obrátíte či převrátíte a obvykle dáte dospod balíčku.

zdroj: Radek Rath Malý

Někdy jste však vyzváni k jejímu okamžitému vyhodnocení. Svými volbami se můžete dostat nejen k dodatečným kartám dobrodružství rozšiřující počáteční balíček kapitoly, ale také k předmětům a setkáním ve zvláštním balíčku, jejichž vlastnění vám později může odemknout novou možnost při rozhodování. 

Zážitek, který roste

Před rokem jsem měl možnost seznámit se s Trosečníkem a po pár zahráních pro objevení všech konců jsem ho odložil. Proto jsem se musel znovu učit herní systém, či lépe řečeno přicházet mu na chuť. Ono otáčení a vyhodnocování karet je dobře vymyšlené samo o sobě, složitější je to s příběhem. Hra začne bavit až po prvotním osahání balíčku a nabyté jistotě s rozličnou manipulací s kartami.

Musíte si příběhově zvyknout na to, že řešíte kartu, vyberete si odkaz a obrácenou či převrácenou kartu velmi často zastrčíte dospod balíčku. Událost tak nevyřešíte a věnujete se jiným úkolům a minipříběhům, než se celým balíčkem proberete a odložený minipříběh v podobě jiné části karty se vám zase vrátí.

zdroj: Radek Rath Malý

Přiznám se, že jsem s tím měl při prvotním hraní první kapitoly problém a přišlo mi to velmi rušivé a děj vlastně plytký a rozbitý. Při druhém hraní mě to již bavilo mnohem víc a těšil jsem se, kdy co na mě vykoukne. Má to i prvek napětí, kdy pokud nenakládáte dobře se zdroji, hra skončí a vy se už nedozvíte, kam vaše rozhodnutí vedlo.

Co se týká děje, tak nabízí mnoho prvků klasického hrdinského fantasy příběhu, ať již jde o romanci, zradu, věrného přítele, řešení peněz, příznivců, církve, armády či vzdělání. Nechybí ani tajemno. S trochou fantasie vám příběh v obrazech rozkvete. Ostatně je i podpořený opravdu pěknými ilustracemi.

A mě mrzí, že se nemohu podělit o některé dobré příběhové momenty a obrázky, abych vám nic nevyzradil a nezkazil zážitek. V rámci kapitoly vás volené kroky vedou za naplněním několika minipříběhů typického pro cestu hrdiny, ale nikdy je neposkládáte všechny. Tím je tedy vámi utvořený hrdina jiný a rozhodnutí z předchozích kapitol ovlivňují ty následující. A to dost.

Galerie

Zvláštní práce s příběhem

Zároveň však platí, podíváme-li se na to literárně kriticky, že jde o vypíchnutí klíčových událostí a kulisy příběhu jsou vlastně z literárního hlediska zcela fádní a obnošené. Sice jde o fantasy, ale to, co příběh nabízí po stránce politické, je čirá fantasmagorie. Nenecháte-li se však rušit některými moderními koncepty a slovní zásobou v tajemném fantasy příběhu, lze si ho vážně užít.

Vrátím-li se k těm kulisám, ona zejména první kapitola mapující dětství působí naivně a známě. Nicméně hra druhou a třetí kapitolou rozkvete a až na těch pár politických vyústění příjemně překvapí. Dalo by se též říci, že příběh zakopává po mechanické stránce, neboť se při rozhodování od druhého hraní nejpozději rozhodujete podle zdrojů.

Neřešíte tedy svůj herní styl, charakter, aktivní představu a stavbu vývojového oblouku své postavy. Řešíte pouze to, aby hra ještě neskončila a vy se dostali k dalším kartám v balíčku. Snadno svými rozhodnutími dostanete sami sebe pod tlak a následně činíte volby již mnohdy automaticky a odvíjejí se od vašich předchozích voleb. Zároveň to je ale přeci podstatou hry. Musíte řešit rovnováhu stupnic, neklesat na nich ani na mysli a příběh se vám poskládá sám.

zdroj: Radek Rath Malý

Více se nedozvíte, neboť by bylo škoda hru prozradit. Za sebe mohu říci, že jsem si tři kapitoly s dvanácti konci v několikerém hraní užil a dost možná se k příběhu za pár let vrátím. Jisté však je, že se již nyní těším na třetí díl. Jak mi prozradil sám autor, měl by vyjít příští rok a zavede nás do vesmíru. Jeho pracovní název je Dark Matters a můžeme se prý těšit na oldschool sci-fi.