Počítačový Zoo Tycoon (z roku 2001, kdybyste se cítili moc mladí) je legenda mezi budovatelskými strategiemi, kterou si konečně můžete vyzkoušet i v deskovkové podobě. Ovšem pozor, Zoo Tycoon: The Board Game počeštěný Blackfirem není taková nezávazná legrace pro celou rodinu, jak by se mohlo z obalu a předlohy zdát. Protože veselá zoo na krabici, dřevěné figurky ve tvaru zvířátek a věk 13+ na obalu svádějí k tomu, že to bude přesně taková ta rodinná, pohodová hra, kdy si s dětmi můžete stavět výběhy a chovat zvířátka. A to opravdu neplatí.

Je to hutná euro hra prakticky bez házení kostkou, kde sice stavíte v zoo výběhy a dáváte do nich zvířátka, ale místo odpočinkového zážitku tu máte plno grindu, kde se budete bít o každý vítězný bodík do stupnice. Ty jsou dokonce tři – dvě hlavní (konzervace a popularita), které určují konečného vítěze hry, a pak vzdělání, které samo o sobě hru nevyhraje, ale dává vám extra body do zbylých dvou.

A co je zajímavé, vaše výsledné bodové konto odpovídá té stupnici, kde jich máte nejméně, takže musíte sbírat body do všeho, ideálně rovnoměrně a není tedy vůbec možné některou ze složek úplně vypustit.

Naučit se pravidla je dlouhá partie sama o sobě. Vysvětlení všech mechanik ve videu na YouTube zabere většinou kolem jedné až dvou hodin a herní doba je zhruba dvakrát tak dlouhá. Nutno říct, že i přes hutnost pravidel a hromadu mikromanagementu hra docela odsýpá a ve dvou hráčích (samozřejmě po pár partiích) se na ty 2-3 hodiny udávané na krabici dostanete. 

Zkusím pravidla stručně popsat, ať chápete základní mechaniky, ale neutopíte se v textu, protože různých pravidel je fakt hromada. Navíc hra nejde hráči úplně naproti, protože spousta podobných věcí má zbytečně odlišná pravidla.

zdroj: Vlastní foto autora

Jsou tu například čtyři typy budek (úkryty pro zvířata a různá kontaktní místa pro návštěvníky), které umisťujete do výběhů, z nichž některé bodují stejným způsobem, jiné jiným, v čemž dělá neplechu ikonografie, která je stejná právě u těch budek, jež se bodováním liší.

Navíc jsou tyto zákonitosti roztahané na třech stranách pravidel a teprve až ve čtvrté partii jsme si je konečně zažili a začali hrát správně, tak si na to dejte pozor a přeju vám, ať si tuhle část hry vyjasníte co nejdřív a neztrácíte se v různých, leč podobných systémech.

Sedm let, čtyři roční období

Hra je rozdělená na sedm kol, která mají čtyři fáze podle ročních období. Na jaře se vytáhne karta náhodné události (což je třeba ptačí chřipka či populární film v kině o zvířatech, která dostanou bonusovou popularitu) a následně se rodí mláďata. To je jediná mechanika hry, u které se hází kostkami (potomek prostě není žádná jistota).

Následuje léto, kdy se na burze pořizují či prodávají zvířata, přičemž se každý rok mění množství nabízených a poptávaných kusů každého druhu. Jelikož hrajeme za zoo a ne za pašeráky, všechna zvířata jsou zadarmo (tematicky dochází k výměně mezi zoo na celém světě), jen jste jako hráči omezení na dvě transakce za kolo.

zdroj: Vlastní foto autora

Tady nastává první taktizování, protože ne vždy bude k dispozici dost zvířat na to, abyste s nimi mohli rovnou otevřít výběh (každý druh má daný spodní limit počtu zvířat). Zariskujete a vezmete si je do zásoby s vědomím, že vám v tomto kole k ničemu nebudou a budete doufat, že i v příštím kole budou v nabídce? Nebo si raději vezmete „horší“ zvíře, které ale bude okamžitě bavit návštěvníky? Samozřejmě máte možnost nakupovat i taková zvířata, která třeba úplně nepotřebujete, ale nechcete, aby je získali soupeři.

Na podzim se staví obchody a výběhy, do nichž se vypouštějí nakoupená zvířata, což je v praxi mnohem složitější, než by se dle této jednoduché věty mohlo zdát, protože každé políčko a každé zvíře mění spoustu věcí: štěstí zvířat ve výběhu, údržbu zoo, nadšení návštěvníků a dle okolních budov i vaše konečné skóre (ať už se jedná o konzervaci, vzdělání, či popularitu). A po podzimu následuje logicky zima, kdy se hlavně počítají body, platí daně a dostávají příjmy ze vstupného na další rok. 

Náročné starání se o zoo

Takhle to možná nezní až tak složitě, ale v průběhu hry je nutné kontrolovat nepřeberné množství metrik, které se neustále proměňují, což partii prodlužuje. Každé kolo něco stavíte, něco někam doplňujete a pořád se vám u toho mění všemožné statistiky a číslíčka. Stejně tak musíte pořád hledat komponenty v hromadě, ale opravdu obrovské hromadě kartonu a dřevěných meeplů.

Příklad za všechny: Narodila se vám nová zebra. Zebrám rozšíříte výběh o jedno políčko, ať máte kam dát mládě. Na to musíte najít správné políčko biomu rozšiřující výběh. Pak žeton mláděte nahradíte figurkou správného pohlaví, upravíte údržbu zoo kvůli novému přírůstku a u zvířat změníte koeficient štěstí vzhledem k počtu zvířat.

Možná to nezní jako příliš mnoho úkonů, ale vzhledem k tomu, že to budete dělat prakticky u každé interakce v zoo a ideálně i několikrát za kolo a není to zrovna strhující činnost, tak to trochu vyčerpává.

Co je za mě ale úplně mimo, je fakt, že Zoo Tycoon: The Board Game je až pro čtyři hráče, ale i ve hře ve dvou se nám v posledních kolech stávalo, že nám docházela zvířata. A to jsme každý choval jiná. V teorii může každý ze čtyř hráčů chovat stejný druh zvířete, ale když je jeden schopný vypotřebovat ve hře obsaženou zásobu, je něco špatně.

Ono jich tedy v krabici vůbec není málo, ale zkrátka a dobře jich mělo být ještě víc, aby se jejich omezení nedostavilo tak snadno. Naštěstí jsou všechny ty rozličné druhy zvířat uložené ve vlastních papírových krabičkách s potiskem, které pomáhají s přehledností a krásně se vejdou do krabice. Nebýt jednoho obrovského ALE.

V krabice nejsou žádné přihrádky na políčka výběhů, která reálně představují polovinu tokenů, takže v tom je stejně hrozný bordel. Když jsem pátral po internetu, co že mám s tou kopičkou tokenů ideálně udělat, abych je po přenášení hry nemusel lovit ze všech zákoutí krabice, zjistil jsem, že je to pochybení na straně tvůrců, kteří do krabice zapomněli dát zamýšlené pytlíky. Což je u hry v této cenové kategorii trošku zklamání, když si musíte pomáhat odjinud…

zdroj: Vlastní foto autora

Zoo: dětem vstup zakázán

Zoo Tycoon: The Board Game mohu doporučit jedině vcelku specifické skupině deskovkářů, která se pravidelně schází „v uzavřené společnosti“, hraje náročné kousky a libuje si v hutných strategiích. Protože je to hra prakticky bez náhody, tedy čistě o pochopení systémů a jejich postupném ovládnutí a využití, což názorně předvedete ve vítězné strategii.

Po prvních partiích zjistíte, že lev a vydra jsou přesílená zvířata, která chcete mít hned od prvního kola a už přemýšlíte, kam pak umístíte stánky s jídlem (nebo ani nepřemýšlíte, protože použijete optimální rozložení z minulé hry). V uzavřené skupině, kde má každý z hráčů se hrou stejné zkušenosti, jde o napínavé, vyrovnané soupeření, kde každý víte, jak má vypadat ideální zoo a musíte opravdu taktizovat na burze zvířat, abyste uskutečnili své plány.

Ale hodit nováčka mezi zkušené hráče je alespoň po několik prvních her jenom mlácení mrtvého koně. Už z logiky věci to není žádná oddechová hra, kterou vytáhnete jen tak na večer s kamarády, natož s rodinou, kterou stavění zoo zcela logicky může zlákat, ale šeredně tu narazí na náročnost.

Nepotěší ani fakt, že autoři si z nějakého důvodu usmysleli vytisknout skórovací tabulku a burzu na kartonové desky velikosti A3, takže hra zabírá na stole násobně víc místa, než by bylo reálně potřeba. Takže na hraní potřebujete opravdu pořádný rodinný jídelní stůl.

Na druhou stranu jsou komponenty prvotřídní kvality, jak se na hru v této cenové relaci sluší a patří. Byť jsou krásné dřevěné figurky zvířátek snadno zaměnitelné, obzvlášť když hledáte třeba nějakého primáta, kteří všichni mají podobnou siluetu a jsou v různých odstínech šedi…