Dnes je na pořádku dne malá karetka od vydavatelství REXhry, která mezi štychovky zase přináší trochu jiné sevření. Cílem je nahrát co nejvíc bodů vyhráním konkrétního počtů štychů, a také sázkou na počet, který vezmete. Přitom ale koukáte na řadu barevných not a v hlavě vám místo opičky s činely skáče lední medvěd, který hraje na syntezátor paličkami na xylofon.

Galerie

Nová verze známého

Noty nahradily symboly čarodějného představení, jelikož se jedná o lehce přepracovanou verzi dva roky staré hry Magic Trick, jež měla o barvu méně a rozpětí číselných řad bylo nižší. Autorem počinu, při kterém nevíte, co přesně vynášíte do štychu, pokud tedy nemáte ukrutného pamatováka, je Christopher Wray. O grafiku se nově postaral Davi Comodo, který vystřídal Megan Russell z předchozí hry.

zdroj: Radek Rath Malý

Na začátku dostanete kartu nejvyššího tónu, která bude tvořit levý konec vaší budoucí xylotary. Zbytek balíčku se zamíchá a rovnoměrně rozdělí mezi všechny hráče. Podle počtu přísedících se určí trumfová barva – u dvou, čtyř a pěti je to červená, u tří lidí žlutá. Každý z vás si své karty v ruce roztřídí tak, aby se seřadily od nejvyšší hodnoty vlevo k nejnižší. Jakmile máte hotovo, přiložíte úplně vlevo kartu nejvyššího tónu, celý balíček obrátíte a předáte hráči po levici. Teprve z karet, které od něj získáte, vytvoříte na stole svou skutečnou xylotaru. Všechny je vyložíte lícem dolů vedle sebe bez nahlížení na hodnoty, ale tak, aby jejich barvy byly jasně vidět.

Hra probíhá na kola. První štych zahajuje hráč po levici rozdávajícího, který vykládá libovolnou kartu kromě té nejvyšší (zahrát ji během partie může, ale ne pro zahájení štychu, pouze jako reakci na karty soupeřů). Ostatní pokračují ve směru hodinových ručiček a pokud mohou, musí přiložit kartu v barvě, kterou zahrál začínající hráč. Když barvu nemají, mohou použít jakoukoli. Štych vyhrává nejvyšší trumf, a pokud žádný nepadl, nejvyšší karta v barvě štychu. Vítěz si karty odebere a začne další. Takhle postupně odpadávají karty, až dojdete k úplnému konci kola.

Trocha hazardu do tradičních karet

Celá hra však kromě toho stojí na sázkách. Kdykoli po zahrání karty můžete pozdržet hru, nahlédnout na dvě své sousedící zakryté karty a jednu z nich zvolit jako svou sázku. Tu otočíte, umístíte pod svou xylotaru a od té chvíle ji nesmíte zahrát. Sázka říká, kolik štychů si myslíte, že v tomto kole získáte. Když se trefíte, získáte pět bodů navíc. Sázku si můžete nechat až na konec, ale pokud vám už zbývají jen dvě karty, musíte jednu zahrát a druhá se automaticky stane sázkou, aniž byste ji viděli. Riskujete, snažíte se odhadnout, co vlastně máte před sebou na stole, a zároveň se pokoušíte ovládat počet štychů, které získáte.

Galerie

Když skončí poslední štych, spočítáte si body. Každý získaný štych má hodnotu jednoho bodu a úspěšná sázka přidá zmíněných pět dalších. Po prvním kole vše zapíšete a pustíte se do druhého. Po třetím sečtete své úspěchy, abyste nakonec určili, kdo je ten nejlepší hráč na zvláštní nástroj.

Moře štychů

Upřímně, nějak se nám trh hemží štychovkami a dochází k čím dál větším experimentům. Štycholov přinesl křížení s deckbuildingem, Štycholes zase hraní na absolutní hodnotu při snažení s kladnými a zápornými kartami. Kočka v krabici přinesla černobílé karty, u nichž si hráč určuje barvu před vynesením, a dokonce mohl na uhrané štychy sázet. Xylotara zase říká: seřaďte si, zapamatujte, zahrajte, odhalte a divte se. A divit se budete! Pokud byste si měli pamatovat svou řadu karet, je to ještě v rámci možností, ale v případě, že hrajete v pěti, znáte jen pětinu a to ještě někoho cizího.

zdroj: Radek Rath Malý

Také bych rád zmínil, že běžně si křížence xylofonu a syntezátoru s příchutí kytary zahrajete ve třech až pěti hráčích. Je tu varianta i pro dva, ale k tomu je potřeba obsluha dvou autom. Každý z vás jim připraví karty stejně jako sobě, přičemž se jim předem určí sázka náhodně taženou kartou ze středu balíčku. Ve štyších vždy zahrají nejnižší možnou platnou kartu. Jestliže některý z nich v kole splní svou sázku, lidští hráči přijdou o body za štychy, a když splní sázku oba, nedostanete ani bod. O pětibodový bonus za vlastní sázku však nepřicházíte. Zbytek bodování i způsob určení vítěze zůstává stejný jako v běžné partii.

A první sezení nám tedy dost zavařilo hlavu. Co to je? Jak nad tím přemýšlet? A proč to sakra nemá nic společného s hudbou? Kromě toho, že si chudák lední medvěd vybral jako svůj hudební vzor hudebního teroristu československých osmdesátek? Ale to nic, to je jen humor Rexů. Ve skutečnosti polární nadšenec Bob McZimochňap (Bobby McColdsnaр) zajel do kanadské Alberty na koncert tamního ničitele vkusu Howarda Jonese. A na nástroj v příběhu nehrajete, ale našel tajemné nákresy, podle nichž se ho snažíte rekonstruovat.

Mistrovské dílo?

No jo, jenomže jakmile rozchodíte první partii, začnete chápat. Karty jsou seřazené od nejvyšší po nejnižší a lze odhadovat, co kde soupeř má za hodnoty podle rubů. Barvami jste si jistí a víte, jak si na začátku partie stojíte. A pokud hrajete ve dvou hráčích s automa balíčky, každý připravujete jeden, takže vidíte rozložení barev i hodnot v něm. A základ je věrný klasickým principům. Ctí se barva vynášené karty, jsou tu trumfy a vyšší bere. Jen tu není úplně povinnost přebíjet.

zdroj: Radek Rath Malý

Bohužel, celý předešlý odstavec se vztahuje k naší domácí variantě, původně chybně hrané a na akci naučené, kdy si musíte zapamatovat své karty v řadě. Protože podle oficiálních pravidel to je náhodný guláš, kdy sice můžete dle rubů odhadovat, ale většinu času tápete, obracíte karty a v podstatě se snažíte pro sázku najít vhodnou střední hodnotu.

Pravidla jsou napsaná dobře a přeložená bezchybně, ale šokuje vás, že ve variantě pro dva hráče máte za úkol připravit soupeřův xylotar, nikoliv svůj. No jo, jenže jak jsme si řekli, ve více hráčích je tomu rovněž tak. Bude to souboj megamozků, nebo festival náhody? Záleží čistě na schopnostech vás a vašeho herního parťáka.

Náhoda nebo propočty jak z Matfyzu?

Tak co myslíte? Máte na to, si zapamatovat řadu cizích karet, analyzovat řady soupeřů, snažit se přijít na to, co máte vy, a do vynášení a uzavírání štychů vše přepočítávat a přizpůsobovat se šokům případným náhodně taženým kartám automy, která na sebe dokonce i vsadí? Nebo jen zkusíte podle vynesených karet soupeře odhadnout, kde co má, a jinak si to jen užijete na vlnách překvapení?

Galerie

Každopádně jsem zvědav, zda se česky dočkáme i rozšíření Xylotar: Unhinged přinášející dva nové moduly, které obsahují karty efektů i půlové hodnoty. Jinými slovy, komu zde přítomná číselná řada připomněla Jedeme bomby!, může si být jistý, že polární tlapka je umí taky! Jen na ten svůj podivný nástroj, který působí, jakoby měl na turné jezdit z nástupiště 9 a 3/4.