V Mindoku si pro loňské vánoční popíjení punče připravili svižnou karetku, ve které se pokusíte vypátrat, kdo během jedné sešlosti zavraždil lorda Stína. Není to roleplayová hra, nýbrž lehce taktická blafovačka, v níž na začátku rozdané karty určitě nejsou těmi, s nimiž skončíte.

Galerie

Autorem je Japonec Pesu Nabeno, o vzhled se postaral Gingerbread Dim, přičemž jde ve skutečnosti o předělávku dvanáct let staré hry Hannin Wa Odoru. Chtěl bych toho napsat více, ale slyším, jak už sluha volá, že se stala strašná tragédie!

Tajemství na každém kroku

Začíná to prostě. Hráči připraví balíček karet podle počtu přísedících. V každém sezení je nutné mít počáteční kartu První na místě činu, detektiva, pachatele a alibi sloužící k odvrácení nařknutí detektivem. Dle počtu hráčů se může zvýšit počet detektivů a alibi, k pachatelovi také přibývají komplicové. Zbytek balíčku tvoří náhodně vylosované karty, které hráčům povětšinou umožňují různé prohazovaní karet mezi sebou či jimi rozličným způsobem dávají najevo své podezření o pachateli.

zdroj: Radek Rath Malý

Každý dostane čtyři karty a ve svém tahu jednu vynese. Většina kusovek má efekt při zahrání, naopak alibi je nutné držet na ruce. Hráči se střídají po kartě a snaží se zjistit, která strana vyhraje. Podle toho se to snaží zvrátit, nebo se k ní přidat. Pachatel (a komplicové) vítězí tehdy, pokud pachatel stejnojmennou kartu vynese jako poslední. Detektiv (a ostatní hráči) tehdy, když se správně zeptá pachatele, zda on zavraždil lorda Stína a pachatel bez alibi mu popravdě odpoví, že ano.

Jenomže pozor. Je tu ještě pes Azor. Smí vylosovat kartu z ruky podezřelého a je-li to karta pachatele, vítězí on. A šerif zvítězit sám o sobě nemůže, nicméně položí-li žeton želízek před pachatele a on s ním skončí, je to cesta. V neposlední řadě tu je komplic, který se jím stává dobrovolně při vyložení karty, přičemž jím může být i takto zdiskreditovaný detektiv, ale i skutečný pachatel v rámci svého blafu. Více o efektech najdete v naší fotogalerii.

Bláznivé prohazování

Vražda v sídle Stínů připomíná směsici karetních her, kterými jsou především Milostný dopis, ale i Bang! či Černý Petr. Titul nás doma jako výplňovka několikrát zabavil, přesto mi to přišlo příliš náhodné. Mohou za to především efekty dokola měnící karty mezi hráči. Sice se dá určit jistá taktika podle rozdaných karet, vyložení, aktivace, odevzdání či vlastní krádeže, stále se ale zůstává ve vodách ztřeštěného party zabavení. Během čtyř kol několikrát změníte část nebo rovnou celou ruku, což je zkrátka aspekt, s nímž se blbě počítá. Je takto možné někomu poslat pachatele, komplice i nefunkční karty, někdy naopak posíláte karty funkční jen čekáte, na koho je soupeř použije.

zdroj: Radek Rath Malý

Detektivku v tom hledat nelze a pro atmosféru příběhovky chyběla možnost si něco budovat. Pro mě to zkrátka zůstává zpestřením vedle osvědčeného herního systému Milostného dopisu a mnoha jeho podob. Nicméně u části spoluhráčů, a zejména pak v partě osmiletých dětí, bodovala hra jako svižná škodící blafovačka, která funguje i v nižších počtech hráčů.

Až moc náhody?

Náhoda tu zkrátka hraje výraznou roli a role pachatele či detektiva se může během chvíle několikrát změnit, což nemusí sednout hráčům hledajícím alespoň náznaky taktiky. Pokud ale přijmete hru jako blafovací párty karetku, dokáže pobavit. A čím více podezřelých se u stolu sejde, tím je to větší pozdvižení.

Galerie

Shrnutí? Hra mi původně přišla jako změť náhody, nicméně po několika partiích si pro sváteční hraní našla cestu i na náš stůl. Kdyby však někdo zkombinoval systém Milostného dopisu a kupříkladu Zaostřeno na zločin, mohlo by to být nakonec daleko více atmosférickým zážitkem, než jaký nabízí Vražda v sídle Stínů.