Dvojice Viktor Asimov a Martin Petro už nějakou dobu slaví na Slovensku úspěch se hrou Víkendový manažer, která lehce parodickým způsobem hráče vybízí k tomu, aby si zkusili roli měsíčního trenéra v horní dolní. Projekt se díky crowdfundingu nakonec povedlo přetavit i do světového úspěchu s vybranými necelými 2,9 miliony korun na Kickstarteru.
Ještě ale než si titul vyzkouší i zahraniční hráči, musela se odbít tuzemská premiéra. Věřím sice, že by si našinci s jazykem bratrů poradili, přesto je fajn vidět edici s „Ř“. Navíc se české vydání může pyšnit jedním opravdu dost specifickým unikem, protože vychází v edici Vyšehrad.
Dorazí i Diego Maradona?
Specialita se projevuje tím, že pracuje s reáliemi komediálního světa představeného původně v nízkorozpočtovém seriálu, který následně rozšířily dva úspěšné celovečerní filmy. Inspiraci edice bere především v nejnovějším Vyšehradu Dvje, takže kromě Julia Lavického a jeho nevěrně věrného manažera Jardy Miziny narazíte i na Jirku Dónu.
I když by to na první dobrou mohlo vypadat, že spojení s oblíbeným světem čutálistického lempla je především marketingový tah, dává ve skutečnosti smysl. Už původní hra pracuje s odlehčenou atmosférou, na což se Vyšehrad skvěle hodí. Zároveň není potřeba mít znalosti licence. Kromě jmen a podobizen se do hry nijak zvlášť nepropisují, takže si partii užijí i neznalí.
Nicméně je třeba se přenést přes nepěkný karikaturní styl ilustrací dýchající na hráče silným závanem nepovedené umělé inteligence. Navíc zbytek ikonek a vizuálních ukazatelů tíhnou k funkčnosti, ale vizuálně pohledné nejsou. A vzhledem k tomu, že se mi nikde nepovedlo dohledat jméno ilustrátora, předpokládám, že v této oblasti se vyřádil hlavně počítač. Kdyby to aspoň nějak vypadalo.
O prestiž jde především
Pokud bychom vyšehradskou sebranku pominuli, herní celek oproti originálu zůstává beze změny. Víkendový manažer: Vyšehrad dvěma až čtyřem hráčům umožní na omezenou dobu získat manažerskou licenci, aby převzali vedení vesnického klubu, jemuž do začátku sezóny chybí v sestavě čtyři klíčoví hráči. Odstartuje tak náročný měsíc plný dražení, řešení rozpočtu a snahy o získání prestiže.
Právě prestiž představující i vítězné body je alfou a omegou, kterou se budou všichni u stolu snažit získat během čtyř kol složených z několika fází. Na hře je sympatické, že systémy si osvojíte docela rychle, ale existuje zde řada bodovacích aspektů, na které je třeba myslet. Jde v zásadě o budování malé sady, kde skoro všechno souvisí se vším.
Osobně mi to přijde fajnové, vysloveným nehráčům ale může chvíli trvat, než si všechny aspekty zapíšou do hlavy a prokoušou se hutněji (ale zase docela přehledně) napsanými pravidly. I přes přístupnost proto očekávejte alespoň malý časový vklad. Tím spíše když to budete vy, kdo se pravidla musí naučit.
Měsíc pro kompletní kádr
Jak slibuje premisa, vaším hlavním úkolem je do kabiny dostat čtyři důležité hráče. To se vám povede v sobotu a neděli, kdy probíhá dražba. Na hlavní desku se podle počtu hráčů vyloží dostupní jedinci a vy se s ostatními bude financemi přebíjet o jejich přízeň. Důležitým bodem ale je, že každý hráč může na každého fotbalistu přihodit pouze jednou. Takže jakmile vás soused přebije, musíte pozornost zaměřit na někoho jiného, případně nedražit a využít políčka pro aktivity.
Každá získaná kopačka má jasně danou úroveň prestiže (případně talent kopíruje nejlepšího). Současně je rozdělená do jedné ze šesti úrovní rarity (ovlivňuje cenu), ale také do jedné ze tří základních pozic s případnou specializací. To je důležité pro splnění vašich přestupových cílů, které vám na konci hry přinesou další body.
K tomu jsou ještě hráči rozdělení do osmi různých archetypů. Každý manažer má svůj oblíbený, takže za každého hráče s ním v kabině získává další prestiž. Jenom si musí dávat pozor, aby je nelanařili ostatní, protože za hráče v sousedních týmech s oblíbeným archetypem body ztrácí. Důležitý je nicméně i věk, protože když se vám na konci povede hráče seřadit od nejmladšího po nejstaršího, dostanete dalších 10 bonusových bodů.
To byl jasný faul!
Jakmile dražby skončí, přichází pondělí a s ním rozdání karet situaček. Jde o akční karty s různými efekty, které můžete následně v úterý zahrát. K dispozici jsou třeba hráčská vylepšení, s nimiž zvýšíte prestiž vybraného hráče. Ostatní vám ho ale mohou také zranit, čímž naopak o prestiž přichází.
Zranění odstraníte kartou léčení, jež spadají do kategorie kusovek, které můžete hrát i mimo pořadí tahu. Patří sem ještě karty sabotáže mířící na protivníky a intervence řešící řadu klubových problémů. Mezi nimi jsou třeba manažerské kiksy ubírající body na konci hry. Zaplacením za projekty je zase na konci získáváte.
Zkrátka možností, jak ztratit a získat body, je tu opravdu hodně. Promlouvá do toho třeba vylosovaná karta personálu s unikátní vlastností či bodovací podmínkou a představou o ideálním kapitánovi (úroveň, pozice). Právě kapitán je důležitým členem každého kádru a může se těšit z několika bonusů, jako je imunita vůči zranění při dosažení druhé úrovně tréninku a nošení kapitánské pásky s bonusovými pěti body.
Během toho všeho logicky musíte dávat pozor i na stav financí. Peníze můžete získat buď prodejem nechtěných hráčů, ale hlavně během pátečního výplatního dne, kde dostanete peníze podle vylosované karty sponzora. Každá má fixní částku, kterou si sympaticky navýšíte plněním vedlejších úkolů v průběhu každého kola.
Mimo ofsajd
Tohle kompletní kolečko si odbydete celkově čtyřikrát a celé snažení završíte speciálním dnem, který výplatu mění za poslední dražbu, v níž mají manažeři možnost nominovat hráče, které chtějí ve výběru. Jakmile skončí, konečně se všichni podívají, jak se jim povedlo splnit podmínky, kdo uzmul trofej za nejpracovitější tým a spočítají si dohromady získanou hodnotu prestiže. Kdo ji má nejvíce, samozřejmě vyhrává.
Během těch několika zhruba hodinových partií mě vždycky příjemně překvapilo tempo. Sezení vždy přirozeně odsýpalo, zákeřné kompetitivní prvky sympaticky oživovaly manažerské souboje a mechanismy brzy přešly do ruky. Nikdy jsem si nepřišel zahlcený, ale současně to na mě působilo, že k řešení je toho spousta. Vzniká z toho nakonec nekomplikovaný, byť sympaticky přemýšlivý rébus.
Musíte být ovšem připravení na nezanedbatelnou porci náhody založené na tom, jací fotbalisté zrovna do hry přijdou. V několika partiích se nám stalo, že dva ze čtyř hráčů neměli možnost splnit podmínku archetypů, která je jednou z klíčových. Sám jsem byl překvapený, že mi to vlastně ani tolik nevadilo. To už mě více mrzel systém dražby, který by mohl být agresivnější a hráči v něm mohli dělat větší psí kusy.
Bude se hrát v oslabení?
Pokud si Víkendového manažera: Vyšehrad ale budete kupovat kvůli tomu, že máte rádi fotbal a chcete hru, která ho bude hezky prezentovat, tady nepochodíte. Mechanismy s tématem tolik nekomunikují, protože jde v zásadě o jednoduché tvoření setu s rychlým dražebním systémem. Styčné plochy tam jsou a lhal bych, kdybych tvrdil, že téma není cítit vůbec. Příznivci kopaček by ale měli vědět, že jejich oblíbený sport tu hlavní úplně není.
Co pro jednoho může být nevýhoda, se nám ukázalo jako výhoda. V mé herní skupině moc příznivců zeleného trávníku není, spíše je složený z jeho odpůrců. Přesto se Víkendový manažer ukázal jako příjemně strávený čas, kdy se roztříštila naše klasická bublina s překvapením, že to nikomu nevadilo.
Nakonec mi tak Lavi a spol. připravili docela hezké překvapení (určitě lepší než druhý film) v podobě přístupné organizační hádanky, která osloví i nepříznivce zápasů 11 na 11. Sice hezky nevypadá a téma by se mohlo obtisknout více, přesto dokáže oslovit. Tím spíše teď, když cena spadla z poněkud nesmyslných 1 290 korun na logičtější tisícovku.