S počátkem roku v Mindoku naskladnili párty hru o dinosaurech ve dvou vydáních – Velmi vymírající dinosauři: Zmrzlý Brachio a Velmi vymírající dinosauři: Žhavý T-Rex. Obě varianty se řídí stejnými pravidly, ale nabízí odlišné dinosaury s odlišnými efekty. Navíc, když je obě zkombinujete, můžete si zahrát ve více hráčích.

Galerie

Velmi vymírající dinosauři jsou herním debutem Marca Larivièra, který si hru i sám ilustroval. Jak se to hraje a jak se vymírá? A v čem se obě verze liší? Pojďme se ponořit do pravěku, který do půl hodiny a s přehledem odehraje až šest dinofilů.

Takhle nějak se to snad hraje

Hra je na první pohled velmi jednoduchá. Každý z hráčů dostane dva dinosaury, z nichž si jednoho vybere. Hráči dostanou po jedné kartě pohromy. Ve svém tahu se rozhodnou, zda si ji ponechají, nebo ji vymění se soupeřem po levici, jehož tah teprve čeká, nebo s vyloženou kartou v řece, tedy ve společném herní prostoru. (V dalších kolech se vždy o jednu další kartu řeka rozšíří.)

Poslední hráč kola si kartu již nemůže vyměnit se soupeřem po levici, ale může ji namísto toho směnit za kartu z vrchu balíčku. Po skončení výměn hráči odhalí karty pohrom a ten hráč, který drží pohromu s nejnižším číslem, ubere svému dinosaurovi život, což probíhá pootočením karty. Je však třeba vyhodnotit efekty všech pohrom a všech dinosaurů. A to je skutečná pohroma.

zdroj: Radek Rath Malý

Jakmile někomu zhyne dinosaurus, smutní zapomenut v rašelině, zatímco ostatní se radují, že přežili. Tady se totiž nejede na individuální vítězství nejvychytralejšího plaza, ale na skonání toho nejslabšího.

Jak se to ale vlastně hraje?

Pojďme přistoupit k hodnocení. Hra je otřesná. Proč? Protože na to, jak je to malá karetka s jednoduchým konceptem, disponuje naprosto nedostatečnými pravidly. Takže se vám hru nepodaří vůbec vyhodnocovat, pokud ji rozjedete s vědomím, že prostudování všech přiložených materiálů a efektů karet vám neodpovídá na mnoho otázek k běhu hry.

Pár příkladů si uvedeme. Než k tomu ale přistoupíme, není to primárně chyba Mindoku, byť v této podobě pravidla přinesl. I anglický a francouzský originál od montrealského vydavatelství Randolph je přesně takový. Pojďme si tedy představit hlavní tři výtky.

zdroj: Radek Rath Malý

Zaprvé, obě verze obsahují shodné karty jedenácti pohrom a potom originální karty dinosaurů. V každé verzi se dozvíte popis efektů pouze některých karet a pokud spojíte přehledy efektů dohromady, stejně pravidla nepokryjí všechny karty. Je v tom takový bordel, že teprve pokud si vše vyskládáte na stůl a začnete si označovat, co kde je, tak rozlousknete, proč to nedává smysl.

V každé verzi chybí v pravidlech i na přehledových kartách vysvětlené čtyři karty – v Rexovi 2, 6, 9 a 10, v Brachiovi 6, 7, 8 a 10. Tyto karty ve verzích bez vysvětlení navíc postrádají označení ikonou efektu. Karty 2, 7, 8 a 9 tedy někde vysvětlené jsou, s 10 v každé edici pracuje jeden dinosaurus a 6 (lavina) je zcela bez vysvětlení, ikony a efektu.

Z toho všeho je zřejmé, že ani nejde o jednotný styl značení karet prostých efektu v jakékoliv podobě. I kdyby měly některé karty zůstat pro hru s jednou edicí bez efektu, je třeba to uvést. Rovněž pak jak se chovají při spojení edic, když pouze jedna z páru obsahuje akční ikonu.

Galerie

Zadruhé, pravidla nekonkretizují detailně, jasně a bez všech pochybností, jak přesně vyhodnocovat karty pohrom a dinosaurů. Jejich efekty se navzájem ovlivňují. Takže když už hru rozehrajete, tak i po přečtení jediného příkladu nevíte, jak postupovat, komu odebrat, komu přidat, komu ukřivdit, koho potopit, koho zachránit...

Zatřetí, pravidla vůbec neřeší nedostatek karet. Dozvíte se, že kolo je to, když všichni odehrají jeden tah, ale i ve třech hráčích po třech kolech jsme měli karty pohrom všechny použité, všechny dinouše naživu a nikdo nezmiňuje, zda se všechny karty míchají a pokud ano, tak kdy. Zda po jednom kole nebo když zcela dojdou. Ve třetím kole zmiňovaného případu tří hráčů totiž již nezbývá ani karta na vyložení do řeky.

Máme tu takový nešvar

Co si ještě můžeme povědět? Pravidla obsahují QR kód vedoucí na videonávod na stránkách Mindoku, až na to, že stránka nefunguje, takže se tam nemůžeme ani my poradit. Což je nešvar napříč vydavatelstvími. Zrovna v tomto případě recenzujeme pár týdnů v předstihu vydání, takže je pochopitelné, že vydavatel návod pravděpodobně teprve chystá. Bohužel praxe za poslední dva roky ukazuje, že u mnoha her napříč vydavatelstvími odkaz nefunguje ani již několik dní či týdnů pro zahájení prodeje.

zdroj: Radek Rath Malý

Pokud se pokusíme zhodnotit hru, či spíše její představu, lze konstatovat na první pohled herní minimalismus podobný Milostnému dopisu či nedávné Mindok novince Flip 7. Dinosaurů je o jednoho více než karet pohrom a disponují rozličnými efekty stojícími samy o sobě i v návaznosti na karty pohrom. Na první pohled tak neskýtají nijak závratnou variabilitu, spíše se chovají jako desítky postav v Bang!

Nicméně se navzájem mohou ovlivňovat kombinacemi svých schopností i karet pohrom, a to již začíná být o krapet zajímavější, byť přehršel efektů zralých k vyhodnocování na konci kola nám přišel zahlcující a nezajímavý. Těžko říci, zda to způsobila nedostatečná pravidla, nebo i s jejich vylepšením by první dojmy zůstaly takové.

Je to škoda, protože když už si sedáme ke hře, chceme si ji zahrát a užít si spolu zábavně strávený čas. Místo toho si rveme vlasy nad pravidly a ztrácíme čas procházením diskuzí, kde doufáme v jakékoliv vyjasnění. Je to o to větší škoda, že tahle hra (a mnohé další i jiných společností) prošla rukama vydavatele a vyšla z nich v podobě, která je značně neuspokojivá a nedostačující. Velmi vymírající dinosaury proto nejde jakkoliv doporučit.