Dnešní zmlsaný hráč velmi snadno ohrne nos nad klasickými hrami, jako jsou Osadníci, Carcassonne či třeba ještě starší Talisman. Tyhle sotva pár dekád staré kousky považujeme za neskutečně dávnou a překonanou historii. Nicméně z hlediska těch opravdu starých, pradávných her jsou to stále ty nejmodernější kousky…

Galerie

Vezměte si například takové šachy, jejichž původ se některými odborníky datuje až do sedmého století našeho letopočtu, tedy před nějakými 1 400 lety. Slušný kus dějin, co říkáte? Pche, to je pořád jen slabý odvar.

Deskovými hrami se lidé totiž bavili tisícovky let před Kristem. Dnes recenzovaný kousek sice není tou úplně nejstarší dochovanou hrou, ale moc deskovek ho nepředcházelo (například Egypťané hráli Senet už v roce 3 100 před Kristem a taková Mancala se datuje minimálně do roku 5 870 před Kristem).

Ve známost vešla jako Ur: The Royal Game (Královská hra z Uru), jelikož byla nalezena na královském pohřebišti na pradávném území Ur v Mezopotámii a stáří nejstarší nalezené hrací desky se odhaduje na více než 4 400 let. Dnes víme, že dosahovala značné popularity, jelikož se její hrací desky našly i na Krétě či Srí Lance.

zdroj: Patrik Hajda

V případě této hry má lidstvo takové štěstí, že se dokonce dochovala její pravidla. V osmdesátých letech minulého století je rozluštil britský pracovník muzea Irving Finkel z destičky staré 2 200 let a položil tak základy mnoha a mnoha interpretací této deskovky. A jednu takovou interpretaci přináší i studio Freecompany, které je známé hlavně svou figurkovkou Eldfall Chronicles.

Moderní kostková klasika

Jeho varianta se zakládá na obecně uznávaných pravidlech pro pohyb kamenů na věrně zpracované hrací desce, ale má vlastní pravidla pro některá políčka a další nuance. Povězme si tedy, jak se ta prastará Královská hra z Uru vlastně hraje.

Je to kostková závodní hra čistě pro dva hráče hrající se na společné desce (tenkrát asi nikoho nenapadlo hrát si deskovku sám…). Ta je rozdělená na větší část zvanou Zem, menší část zvanou Nebe a Most, který je spojuje. Hráči s pomocí kostek nasazují vlastní kameny (mají jich každý sedm) na herní plán a pohybují s nimi po pevně vytyčené cestě skrze Zemi přes Most až do Nebe.

zdroj: Patrik Hajda

Vítězství jednoho z hráčů nastane okamžitě tehdy, když má své kameny na čtyřech políčkách pevností – dvě jsou v rozích Země, dvě jsou v Nebi. Nebude to ale nic jednoduchého, jelikož se tu pracuje s principem důvěrně známým z Člověče, nezlob se. Jakmile váš kámen skočí na kámen soupeře, vyhodíte mu ho ze hry a musí si ho později nasadit znovu.

Díky tomu je hra napínavá od samého začátku až do úplného konce. A také díky obrovské porci náhody. Svůj tah totiž začnete hodem dvou čtyřstěnných kostek, na kterých vám může padnout zlatý, stříbrný, nebo dva prázdné symboly. Jejich kombinace pak určuje, co ve svém tahu můžete udělat.

Nehledě na hod můžete vždy jako svůj tah nasadit nový kámen na startovní pole. Pokud se rozhodnete využít hod, tak při jednom prázdném a jednom barevném symbolu můžete pohnout jedním kamenem o jedno políčko. Kombinace barevných symbolů už umožňuje pohyb jedním kamenem o dva či dvěma o jedna a konkrétní kombinace navíc umožňují pořádně obcházet základní pravidla – nasadit kámen na daná políčka hrací desky a tím přeskočit značnou část cesty, kterou musí kámen běžně urazit.

Galerie

Náhoda střídá strategii

A právě tohle je to nejzajímavější koření celého zážitku. Stačí, aby vám padly dva stříbrné symboly a hned můžete dát nový kámen na políčko mezopotámské bohyně lásky Ishtar a vyhodit tím kámen soupeře, který se ho nechtěl jen tak vzdát. Proč? Protože jen ten, kdo stojí na Ishtar, má před soupeřem chráněné kameny na pevnostech, které – jak už víte – jsou klíčem k výhře.

Správný hod je tak neustálým strašákem pro konkrétní políčka hracího plánu, kde chcete stát, abyste využili jejich výhody, ale vlastně nechcete, protože tím můžete snáz přijít o svůj kámen, který jste časem měli v plánu posunout směrem do nebe.

Kupříkladu zabrání obou pevností na Zemi vám umožňuje pokračovat v pohybu kamenem, který odstranil soupeřův kámen (což jinak pohyb ukončí), zatímco kontrolované nebeské pevnosti vám umožní pohybovat jedním kamenem až o tři pole.

zdroj: Patrik Hajda

Zábavná historie

Královská hra z Uru je nevyzpytatelná závodní hra, v níž vás náhoda může snadno potopit. Když jednomu hráči neustále padají barevné symboly, je mnohem mobilnější a své kameny nasazuje mnohem dál na cestě k nejvzdálenějším pevnostem. Ten, komu to nepadá, se hýbe pomalu, od úplného začátku cesty a druhého hráče prostě nemá jak dohnat.

Nicméně strategie je tu víc než dost a s každou další partií objevujete nové a nové triky, jak přelstít soupeře. I přes velkou porci náhody je tu obrovská strategická hloubka a objevování nových cest k vítězství. Je to nesporně hra ze staré školy, žádná moderní eurovka ani nenáhodná abstrakta jako šachy, ale také to není bezduchá ťapačka jako to zmíněné Člověče, nezlob se, v níž byste se na rozdíl od Uru strategie nedořezali.

Přiznám se, že jsem se zážitku od samého začátku bál, jelikož člověčoidní závodní hra postavená na hodech kostkou nezní zrovna zajímavě, ale zároveň jsem toužil zjistit, čím se před tolika tisícovkami let bavili. A odcházel jsem příjemně překvapený, dokonce v takovém rozpoložení, že jsme si hru hned dali několikrát za sebou (je jen na pár desítek minut) a vůbec bych se nebránil jejímu vytáhnutí v budoucnu.

zdroj: Patrik Hajda

Varianta od Freecompany je z herního hlediska zábavná a hrací deska umístěná přímo v krabičce je i skvěle praktická. Obsahuje chlívečky na vyřazené kameny obou hráčů, které po hře můžete uložit do dvou moc příjemných látkových pytlíků. Samotná hrací deska je sice jen obyčejný karton, ale lesklé zlaté prvky jí dodávají na exkluzivitě a je navíc oboustranná – na jedné straně je původní vzhled políček s jednoduššími symboly, na druhé jsou políčka vyšperkovaná hezkými, jakoby mozaikovými kresbami.

Ani po tisícovkách let neumíme napsat pravidla

Potěší i dvě přehledové karty vyvedené z plastu, které na jedné straně zobrazují mapu Mezopotámie s lokací Uru. Bohužel právě u lama karet začínají i mé největší výtky k této verzi hry. Chybí tu totiž schopnosti speciálních políček, které si tak v prvních partiích musíte připomínat přímo z pravidel.

A pravidla samotná jsou vyloženě špatně napsaná. Hru je z nich velice obtížné pochopit a rozhodně nejsou neprůstřelná. Nevysvětlují například, zda se kameny mohou pohybovat i proti naznačenému směru putování kamenů (což musí, jinak by nešlo vyhrát), neupozorňují na to, že jsou na plánu nějaké zdi, skrze které byste asi neměli chodit a opomíjejí vysvětlit, jak funguje nasazování nových kamenů sousedně s vašimi kameny (to se stane, když vám padnou dvě prázdné strany) – můžu je nasadit sousedně skrze zeď? Asi ne, ale kdo ví…

Galerie

Zároveň nepochopím, jak mohl kontrolou tisku projít obrázek s popisem celé hrací desky, kde byl použit font, který jednoduše nejde přečíst (s tím naštěstí pomůže lama karta). Uvítal bych také, kdyby skleněné hrací kameny byly v barvách kostek a hráči tak byli lépe odlišení.

Mezopotámci věděli, proč nepoužívat házecí věž

A na první dobrou se může přiložená házecí věž jevit jako skvělý pomocník a prvek luxusu, ale realita je opačná a bohužel je to nejhorší házecí věž, s jakou jsem se kdy setkal. Samotná věž není nijak přidělaná ke spodní ohrádce, takže je celek vachrlatý.

Ba co hůř, čelo věže moc nedrží a kostky ho během hry postupně vymlátí ven. O tom, že se věž nevejde zpátky do krabice a musíte ji po hře zase rozložit a tím ještě více opotřebovat kartonové spoje, ani nemluvě.

zdroj: Patrik Hajda

A i kdyby to vše fungovalo, tak je v této hře věž dost nepraktická. Je to totiž velice rychlá hra, kde hodíte, pohnete kamenem a jde házet soupeř. Takže kostky musíte neustále dolovat z malé přihrádky (a jehlan ne vždy poslechne a z prstu vyklouzne), aby tam soupeři nepřekážely. Je proto mnohem praktičtější házet si s nimi u sebe na volné ploše stolu či vlastní misce, odkud je navíc mnohem snáz zvednete k dalšímu hodu

Hra, která přežila dějiny

Myslím si, že když už se ve Freecompany pouštěli do vlastní interpretace odvěké hry a měli ten luxus napsat si vlastní pravidla a vytvořit vlastní lama karty a házecí doplněk, měli na tom odvést daleko lepší práci.

Nakonec ale čert vem házecí věž, ta je navíc a vůbec ji nepotřebujete a po pár partiích nepotřebujete ani lama kartu, ani pravidla, protože to všechno hezky přejde do krve. A to, co vám zůstane, je vážně zábavná a vzrušující deskovka s neskutečnou historií. Nakonec to, že si něco takového můžeme zahrát i po tisícovkách let, je jednoduše paráda. Jen škoda, že to seznamování je kvůli odfláknutým pravidlům tak ztížené.