Vnitřní klid není jen fráze, ale je to stav mysli, která vám přinese štěstí, radost a spokojený život. Někdo tohoto stavu dosáhne díky několikaletému rozjímání a jiný zase návštěvou 88 chrámů na ostrově Šikoku. Ale nebojte se, hráči, nebudu vás nutit do dlouhé túry v horách. Možná vám ke štěstí postačí malá hra Tokaido Duo.

Galerie

Jaký autor, taková hra

Než si popovídáme o hře Tokaido Duo, musíme se zastavit u jejího autora, kterým je Antoine Bauza, designér takových legend jako 7 divů světa, Takenoko, Ghost Stories a Tokaido. Jak Antoine rád píše a říká, vždy chce ve svých hrách vyprávět nějaký příběh, který ho zaujal nebo který má rád. A jelikož je zamilovaný do asijské kultury, jeho příběhy nás většinou zavedou do země chrámů a dobrého čaje.

Nejinak tomu bylo u hry Tokaido, kterou vydal roku 2012 a byla o putování na ostrově Šikoku. Tehdy nás všechny zaujala především svým grafickým zpracováním a poklidnou atmosférou při hraní. Hraní bylo natolik klidné, až jsme se začali ptát, zda jde pořád ještě o hru, zda tomu přece jen něco nechybí. Asi tomu chybělo právě to DUO.

zdroj: Vlastní foto autora

Čistá hra, čistá pravidla

Po deseti letech nás Antoine opět bere na nejmenší japonský ostrov, kde návštěvníci putují po chrámech, kochají se krásnou přírodou a shání všemožné suvenýry, které by jim připomínaly jejich cestu za vnitřním klidem. A přesně tento příběh naleznete uvnitř krásné krabičky nesoucí název Tokaido Duo.

Jak název napovídá, jedná se o hru pro dva hráče, kde si každý hráč vezme na starost tři postavy reprezentující malíře, obchodníka a poutníka. Každá z postav má svůj vlastní arch, na kterém hráči postupně sbírají body podle toho, jak se jim daří dané postavy využívat. Kromě postav naleznou hráči v krabičce také krásnou mapu ostrova, žetony suvenýrů, mince a hlavně tři barevné kostky, kolem kterých se hra bude točit.

Každá kostka totiž reprezentuje příslušnou postavu a číselnou hodnotu, o kterou se daná postava může pohnout. Hráč, který je na řadě, jednoduše hodí všemi kostkami, vybere si jednu z nich, pohne postavou, vykoná akci a je na řadě protihráč, který si ze zbylých dvou kostek vybere tu, co se mu nejvíce hodí. Jakmile protihráč vykoná pohyb a akci, musí si začínající hráč vzít poslední kostku. Ve zkratce by se tedy dalo říct, že aktivní hráč táhne za kolo dvakrát a protihráč jednou a pak si role otočí.

zdroj: Vlastní foto autora

Ten dělá to a ten zas tohle

Jak bylo zmíněno výše, každá postava sbírá vítězné body a hráč, který během hry nasbírá nejvíce bodů, zvítězí. Avšak sbírání bodů probíhá s každou postavou jinak. Poutník si počítá každý chrám a zahradu, kterou navštívil. Umělec se pohybuje po ostrově a hledá nejhezčí místa pro vytvoření svých obrazů. A nakonec je tu malý, ale šikovný obchodník, běhající od městečka k městečku a snažící se vydělat velké jmění.

Každá z postav se po ostrově pohybuje vlastní trasou právě o tolik polí, kolik padlo na její kostce. A zde se zastavím, abych rovnou řekl své první plus této hry – provázanost kostek s postavami a jejich používání. Zde se totiž nestane, že by se někdo nudil. Než odehraje protivník, díky střídání v braní kostek budete neustále přemýšlet, co se vám hodí, co se může hodit protihráči a občas se modlit, aby vám soupeř nevzal kostku, kterou opravdu potřebujete. A věřte, že si ji asi vezme.

Galerie

Zen nezen, je to pořád hra

Asi budu mít vždy tendenci vidět v Tokaido Duo pohodu než nějakou přílišnou rivalitu, klídek než honbu za vítěznými body. Je to totiž vždy o nastavení hráčů a pokud si ke hře hodíte pohodovou hudbu, dobrý čaj a vše přizpůsobíte pohodě, i hra bude pohodová. Nenechte se ale zmást, ne každý to tak bude chtít a dravost a zákeřnost má ve hře rovněž své místo. Dá se krásně škodit v podobě překážení figurkami nebo braní kostek, které soupeř potřebuje. Není to v příliš velké míře, ale kdo bude chtít, ten si to tam najde.

Stejně tak i velká otevřenost hry může někomu vadit. Myslím teď především snadný přehled o tom, kdo má kolik bodů a vzhledem k tomu, že hra končí v momentě, kdy jedna z postav dosáhne maximální hodnoty, dá se s tím velice dobře manipulovat. Ať už ze strany hráče, který chce ještě sesbírat nějaký ten bod, nebo ze strany protihráče, který má jasně spočítané, že nyní má smysl zavřít hru a vyhraje. Pro mě to není až takový mínus, protože k těmto informací mají přístup oba hráči a záleží, jak umí dobře odhadnout situaci a kostky.

Při hraní jsem si všiml, že vždy končíme jen s velmi malým bodovým rozdílem a přijde mi, jako by to byl záměr autora, který chce, aby každá hra byla vyrovnaná a hráči se soustředili do posledního tahu. Protože rozdíl mezi hráči byl mnohdy jen v jednotkách bodů a to i přesto, že hráči končí hru okolo stovky bodů.

zdroj: Vlastní foto autora

Konec putování

Jakmile navštívíte dostatek chrámů a zahrad, namalujete mnoho obrazů a prodáte dostatek drobností a cetek, hra je u konce. Všechny tyto činnosti vám nezaberou ani půl hodinky času a možná vás přepadne chuť dát Tokaido Duo znova. Hra je totiž opravdu svižná a velmi dobře se hodí buď jako výplň mezi čekáním na příchod dalších hráčů a velkou hrou, kterou máte v plánu, nebo naopak když chcete občas hrát deskovku i s vaším milovaným protějškem, který až tak moc často nehraje. Blíží se doba svatého valentýna a myslím si, že Tokaido Duo by mohlo být opravdu pěkným dárkem, který vám zajistí krásné společné chvilky.