Tantrix je abstraktní hra s šestiúhelníkovými dílky s barevnými křivkami. Úkolem je skládat dílky tak, aby vám linky navazovaly a postavili jste nejdelší linku či smyčku. Není to žádná novinka, jelikož vznikla už na počátku devadesátých let na Novém Zélandu. Jejím autorem je Mike McManaway, který se později sám účastnil turnajů ve své hře, přičemž výhra v mistrovství světa se u něj dostavila až po několika ročnících.

Galerie

Tantrix se k nám konečně dostává v překladu díky vydavatelství REXhry a není to hra o jediném zážitku. Nabízí totiž mnoho variant hraní, které si na následujících řádcích představíme. 

Svazující linkování

Základní pravidlo zní, že každý nově přiložený dílek se musí dotýkat alespoň jednou hranou jiného dílku a všechny barvy linek na styčných hranách se musí shodovat. Dílky po vyložení zůstávají na místě a není dovoleno vytvářet barevné nesoulady. Na tomto jednoduchém principu pak stojí několik rozdílných herních režimů.

V tahové variantě pro více hráčů jsou dílky zamíchány do společné zásoby, odkud si je hráči postupně dobírají a ihned je přikládají podle pravidel shody barev do sdílené plochy. Každý hráč usiluje o vytvoření co nejdelší souvislé linky ve své barvě, kdy každý dílek této linky mu přinese jeden bod. Pokud se mu linku podaří uzavřít a tím vytvoří smyčku, získá místo toho dva body za každý dílek ve smyčce. Hráči se snaží rozvíjet vlastní barvu a současně komplikovat možnosti soupeřům.

zdroj: Radek Rath Malý

Hra samotná však tak jednoduchá není. Musíte totiž neustále hlídat vytváření a zaplňování takzvaných zálivů, tedy formací tří hexů sdružených tak, že vytváří polovinu růžice kolem dutého prázdného středu. Začátečníky to může pěkně mást, jelikož kontrola nastává několikrát za tah.

V prvním kroku se snažíte zaplnit zálivy zbylé z tahu předcházejícího soupeře, ve druhém kroku kamkoliv vyložíte jeden dílek, abyste se v posledním korku pokusili opět zaplnit zálivy vzniklé v kroku jedna a dva. Zálivy vzniklé v kroku tři již bude řešit následující soupeř. Také musíte dbát na dodržení dalších kontrolovaných pravidel. Tedy nevytvářet dvojité zálivy, nepřikládat hexy podél strany se zálivem či nevytvářet zálivy se třemi linkami shodné barvy.

Namísto popsané tahové varianty lze hrát splašenou postřehovou, v níž hráči umisťují dílky najednou tak, aby se nově umisťovaný dílek dotýkal vždy alespoň dvou dalších. Při zaplnění zálivu smíte s výkřikem "plaším" poslat jeden svůj dílek z ruky soupeři. Vyhraje ten, kdo se zbaví všech dílků jako první.

zdroj: Radek Rath Malý

Další možnosti tvoří několik typů hlavolamů, ve kterých si hráč připraví požadované číslované dílky a z nich následně skládá jednu souvislou smyčku, nebo dokonce složitější propojené tvary a obrazce. To jsou tedy varianty dle pravidel. Nicméně na internetu lze nalézt mnoho dalších solitérních výzev, pravidla turnajové či týmové varianty.

Když alternativy převládají

Přestože jsem se na fousatý Tantrix těšil, tak nás v naší herní skupině příliš nepobavil. Vinu na tom nese struktura tahu, kontrolovaná pravidla i absence lama karty. Ono to totiž není svobodné budování linek. Musíte neustále mít na paměti ty zálivy, či dokonce s nimi související strany dosud poskládané mozaiky.

A tak neustále řešíte pravidla, co kam vlastně můžete a nesmíte umístit. Ono je pochopitelné, že pravidla zálivů pomáhají budovat soudržnou síť (z hlediska linek) a také souvislou plochu namísto dlouhých ramen (z hlediska pozic kamenů), jen není zábavné to neustále hlídat.

Galerie

Dále pak tří krokový tah by mohl být v sešitku pravidel lépe popsaný, neboť z počátku řešíte to, kolik dílků vlastně vyložíte a zda hrajete neustále dál ve třetím kroku. A pro kontrolovaná pravidla, fotky zakázaných pozic i pro přesný popis tahu by se hodila nápovědní karta pro každého hráče, aby se nemuseli neustále ptát, zda to tedy chápou a hrají správně, a kdy hrají ještě a kdy už mají přestat hrát. Jiná linkovačka Tsuro z našeho pomyslného porovnání tak co do zážitku nakonec vyšla lépe. 

Vše je otázka zvyku a s dalšími partiemi se do toho dostanete, ale zkrátka i tak mi to budování příliš radosti nepřineslo. Něco jiného je postřehová varianta Splašený tantrix, která sice nenabízí žádné extra intelektuální úsilí, zato ji s radostí zvládne zahrát kdokoliv a za pět až deset minut (podle počtu hráčů) je po všem. A hned ji klidně otočíte znovu. Jistě se při ní nevyhnete komentářům, vyjeknutím či smíchu a pošťuchování, přesto nejde o hlučnou o stresovou záležitost, takže palec nahoru.

Hlavolamy pak hodnotím kladně, nebyly příliš jednoduché a několik minut vás potrápí. A ty z deseti či více dílků vám klidně zaberou dvacet třicet minut. A než vám děti dorostou do budování obrazců, můžete jim dát kameny na hraní na budování cestiček a mozaik. Takže pokud vás Tantrix nechytne v jedné věci, nedávejte ho hned stranou, ale zkuste ty ostatní a třeba si v něm něco najdete.