Hopper: Joyce, když se ztratí dítě, v 99 případech ze sta se najde u rodičů nebo příbuzných.
Joyce: A co ten jeden případ?
Hopper: Který?
Joyce: Říkal jsi 99 ze sta.
Hopper: Hmmm?
Joyce: Co ten jeden ze sta? Ten jeden!
Hopper: Joyce, tohle je Hawkins, chápeš?
Když v roce 2016 Netflix odvysílal první díl Stranger Things, málokdo asi v ten den tušil, o jaký hit nakonec půjde. Ale hned v prvním týdnu si seriál připsal cca 38 milionů hodin shlédnutí. Toto číslo jasně dokazuje popularitu seriálu, který pojednává o skupince školáků, kteří řeší ztrátu svého kamaráda. Ač to v městečku nevypadá na nic dramatického, divák správně tuší, že za zmizením bude víc, než se zdá.
A jelikož se od prvního dílu ocitáme o sedm let dál, všichni vědí, že seriál má již čtyři řady. Přesto ale ve hře Stranger Things: Obrácený svět – Desková hra od Blackfire nalezneme pouze první dvě, a proto musím napsat varování, že během psaní recenze budu prozrazovat části děje. Takže pozor, pokud jste předlohu ještě neviděli, ať vám nepokazím super zážitek při objevování světa Stranger Things.
Dvě série, šestnáct dílů a jedna „malá“ krabička
Ještě než poodkryjeme víko této krásně ilustrované hry, musíme se zastavit u jednoho zajímavého faktu. Hru totiž v cizině vydalo vydavatelství CMON, což znamená, že pravděpodobně prošla velmi úspěšnou kampaní na Kickstarteru a dá se tak očekávat tuna rozšíření, doplňků, možná i půlmetrová figurka Demogorgona, která nám bude zdobit herní stůl...
zdroj:
Vlastní foto autora
Ale omyl, přátelé, nic takového se totiž u hry Stranger Things: Obrácený svět nestalo. Prostě to kampaní neprošlo a já vlastně moc nechápu proč. Ruku na srdce, tohle kdyby na KS bylo, tak bych asi utratil peníze na svůj pohřeb a měl to pěkně komplet našlapané.
A tak nyní rozbalujeme jen jednu menší krabičku (aspoň na poměry kickstarterových projektů studia). Jasně, je cítit, že CMON hry dělat umí. Vše je graficky pěkné a figurky mají krásné detaily a budou se jistě dobře malovat. Zároveň v krabičce naleznete oboustrannou herní mapu, kde na jedné straně najdete městečko Hawkins a jeho Obrácený svět, zatímco na druhé mapě je také městečko Hawkins, ale místo Obráceného světa vás čekají tunely a velká brána do jiné dimenze. Dále zde najdete dvě sady karet, každou pro jednu filmovou sérii, více než 70 číselných žetonů, kupu akčních karet, a hlavně herní postavy.
Osobně bych uvítal ve hře snad dvacet možných postav, za které bych chtěl hrát. Autor však zvolil pouze šest – Nancy, Jima Hoppera, Mikea, Dustina, Joyce a Lucase, ale chybí Jedenáctka. Cože? Ne, nebojte se, na Jedenáctku se úplně nezapomnělo. Však jde asi o nejzásadnější postavu celého seriálu, ale autor hry Rob Daviau se rozhodl ji do deskovky zakomponovat trochu jinak, k čemuž se ještě dostaneme. Abych byl ale úplný v informacích, přece jen tu je možnost, jak si za Jedenáctku vyloženě zahrát – na kartě hry si můžete stáhnout a vytisknout i její kartu postavy.
zdroj:
Vlastní foto autora
Musíme dodržet jen tři jednoduchá pravidla!
Jak říká moje oblíbená postava Jim Hopper: Stačí se držet tří jednoduchých pravidel! Teda, je jich maličko víc, ale z hráčského pohledu jich opravdu moc není. Jednoduše by se dalo říct, že se hráči střídají na tazích, kdy každý ve svém tahu musí postupně vyřešit čtyři kroky a pak hraje další hráč. A nic většího než mít možnost pohnout se na herním plánu a pak udělat akci, ve hře rozhodně nehledejte.
To je prakticky vše, co jako hráč ve hře děláte, tedy pokud do toho nepočítáte dobrání akčních karet do ruky a následně vyhodnocení karet scén. Jedná se proto o opravdu velmi přístupnou hru. Ostatně deskovka podle Stranger Things by měla cílit na co nejširší publikum hráčů, čemuž její herní design odpovídá.
Každá lokace má nějakou přiřazenou akci, kterou hráči mohou použít, a tak se během hry vybavujete předměty, zbavujete množství strachu nebo třeba přemlouváte obyvatele Hawkinsu, aby se k vám přidali. Vždy přitom záleží na tom, zda je akce běžná nebo konfliktní.
Pokud se jedná o lokaci, která nemá svůj sloupec žetonů a jen je napsáno, že si můžete vzít předmět nebo se třeba zbavit strachu, pak stačí zahrát kartu a dle její hodnoty akci využít. Lokace, které před hráče staví překážky v podobě sloupců žetonů, jsou ale jiná záležitost, kde už to potřebujete dobrou přípravu, abyste mohli lokaci využít.
Bez boje to nejde
Nancy: A když to uvidíme… co potom?
Jonathan: Zabijeme to.
A jde do tuhého… začíná souboj! Tedy, ve hře se tomu říká konfliktní akce, která vzniká pokaždé, když na nějaké lokaci je sloupec žetonů. Celkově je zajímavé, že jsem nikde nenašel, jak se těmto žetonům vlastně říká, ale jde prostě o žetony, které na sobě mají hodnotu 0 až 5 a dávají se lícem dolů, takže hrdina nikdy plně netuší, do jak velké zkoušky jde.
zdroj:
Vlastní foto autora
Aby to nebylo tak velké riziko, máte možnost využívat různé akce a občas si nějaký ten vrchní žeton otočit hodnotou nahoru a díky tomu trochu lépe odhadnout situaci. Takže, pokud třeba chcete přemluvit spojence, aby se k vám přidal nebo napadnout Demogorgona, tak jednoduše přijdete na příslušnou lokalitu a bojujete proti příslušnému sloupci.
A tady už vládne jednoduchá matematika. Ve sloupci nemohou být více než 4 žetony a jak jsem psal výše, každý žeton může mít hodnotu 0 až 5. Odhadnete, kolik to asi tak může být, zahrajete z ruky tolik akčních karet, kolik si přejete a přičtěte k součtu jejich hodnot nejen své vybavení, ale i pomoc od případného kamaráda. A pokud jste dali stejně nebo více, než kolik je dohromady na všech žetonech, zkoušku jste zvládli. A pokud ne… Pak to může být hodně zlé.
Tím se dostáváme k jedné výtce související s prováděním zkoušek. Pokud zkoušku nezvládnete, pak se rozdíl mezi vaší hodnotou a hodnotou na žetonech transformuje do bodů strachu vaší postavy. V některých vzácných případech se tedy může stát, že špatně odhadnete zkoušku, vaše postava se zcela vyděsí a hra okamžitě skončí prohrou. Dejte si tedy pozor na správný odhad a vždy mějte na paměti, že náhoda může být nemilosrdná.
zdroj:
Vlastní foto autora
Jedenáctka
Kluk u srázu: Zlomila mi ruku! Moje ruka!
Jedenácka: Běžte.
Sígr tahá svého kamaráda za ruku: Mizíme odsud! Pojď! Utíkáme!
Dustin: Jo, přesně tak! Radši utíkejte! Je to naše kamarádka a je to blázen! Jestli se vrátíte, zabije vás!
Žádná z postav pak není s mechanikou sloupců žetonů propojená tolik jako Jedenáctka. Autor hry se rozhodl, že její osobu schová na herní plán a hráči ji budou moct plně využívat jen tehdy, když dokáží porazit její sloupec přiřazený k určité schopnosti. Podle mě se jedná o výbornou volbu a maličko mi to připomíná Gandalfa, který také v příběhu vždy pomůže v pravý čas, ale velkou práci nechá na hlavních hrdinech.
Ano, připomínám, že je tu ta možnost stáhnout její hráčskou desku a můžete pak s její figurkou chodit po mapě a hrát za ní, ale cena za to je dle mého velmi vysoká, protože pak nemůžete využívat její superschopnosti na mapě. A že je z čeho vybírat. V běžném světě máte k dispozici psionický štít, psychometrii nebo levitaci. V Obráceném světě pak vládne její přátelství, telekineze a psionický úder.
Nebudu to zbytečně romantizovat, ale jedná se o velmi silné herní efekty, které můžete jednorázově využít a které vám opravdu pomohou. Někdy tak v pravý čas uzdravíte dva hráče, jindy zase maličko víc pocucháte Demogorgona nebo zničíte vládní dodávku. A uznejte, tohle jsou schopnosti, které jiný hrdina ze seriálu prostě nemá.
Celkově musím říct, že využití Jedenáctky pěkně sedne do hry a víc to podporuje příběhovost a navázání na seriál, než kdyby to byla opravdu jen figurka na mapě v rukách jednoho z hráčů.
zdroj:
Vlastní foto autora
Atmosféra houstne a na nic není čas
Nemyslete si ale, že jako hráči máte ve světě Stranger Things čas na rozdávání. Opak je pravdou a právě figurka Jedenáctky vám pomaličku odměřuje čas, kdy postupně čelíte většímu a většímu tlaku.
Pokaždé, když hráč dokončí svou akci a dobere si karty do ruky, přichází fáze, kdy musí vyhodnotit karty scén. Jde o balíček karet, tedy o srdce deskovky, který určuje pohyb nepřátel, různé herní události a popisuje vše, co se v dané sérii odehrálo. Každá série má vlastní balíček, kdy nejen herní efekty, ale také grafika plně podporuje zvolený scénář.
Základní pravidlo zní: Po odehrání otoč jednu kartu scény a vyhodnoť ji. Uznejte, to by bylo docela jednoduché. Takže přitlačíme na pilu tím, že když se vám podaří dobrat balíček akčních karet, tak posunete Jedenáctku o jedno pole dál a od té doby musíte vyhodnotit dvě karty scén najednou. A po dalším protočení balíčku dokonce tři karty. A když dojde balíček ještě jednou? No, v takovém případě hra končí a hráči prohrávají...
zdroj:
Vlastní foto autora
Aby toho nebylo opravdu málo a hráči neměli pocit, že mají hafo času a jedná se o procházku rozkvetlým hájem, musí občas zahrát nějakou akční kartu, která jim zvyšuje počet karet scén. Atmosféra houstne a hráči čelí stále čím dál tím většímu tlaku. Ale to je dobře, jen ať mají pocit, že hraní Stranger Things je výzva.
Jde o záchranu Willa
Jonathan: I když tam Willa najdeme, co uděláme s tou věcí?
Hopper: Ty s ní nic dělat nebudeš.
Jonathan: Je to můj bratr.
Hopper: Poslouchej. Já ho najdu, dobře? Musíš mi věřit! Já ho najdu!
Konečně se dostáváme k tomu nejdůležitějšímu – hraní partie. Už tu zaznělo mnohokrát, že v krabici hry Stranger Thing: Obrácený svět naleznete dvě série, a ač se od sebe pravidlově nijak neliší, přece jen jsou herní zážitky rozdílné. Ne tolik, abych prohlásil, že jde o dvě hry, ale dostatečně na to, že si rád zahraji obě.
V první sérii řešíte především osvobození Willa, který je uvězněný v Obráceném světě. To je naznačené maličko abstraktněji, než bych si býval přál. Přece jen porazit tři sloupce žetonů na třech různých lokacích mi úplně do příběhu nesedí. Ale co mi opravdu sedlo, bylo chování Demogorgona, který v průběhu hraní chodí po herním plánu, útočí na hráče a schovává se v Obráceném světě.
A přesně jak bylo zobrazeno v seriálu, i zde se jedná o největšího záporáka, který vám prostě bude dělat vrásky. To, že vás nahání vládní agenti v dodávkách, není tak strašné jako riziko, že v momentě, kdy se odhodláte jít do temnoty, skočí na vás právě Demogorgon. Proto je potřeba ho rubat, rubat a ještě jednou rubat. Pokud je pořádně porubaný, tak bych řekl, že i tam na té Obrácené straně je docela bezpečno.
zdroj:
Vlastní foto autora
Ve druhé sérii jde taky o Willův život, ale během příběhu se dozvídáme, že se objevil mnohem větší problém, a to velká brána, kterou se chystá Bezejmenný projít k nám. A tak je potřeba nejdřív zachránit Willa, a pak zavřít bránu.
Herní změna je v tom, že používáte jiný balíček scén a na herní ploše nepobíhá Demogorgon, ale jeho menší podoby – Demopsi. Zároveň zde už nemusíte čelit vládním agentům, takže se můžete soustředit jen na výše zmíněné úkoly. Ale z několika partií mám pocit, že druhý scénář je o něco těžší.
Hraní obou scénářů si velmi užívám. Nejraději bych však autora trochu vytahal za ucho za to, že vás v obou scénářích nechá používat stejné předměty. Je také škoda, že v obou mají stejní spojenci stejné schopnosti, rozdíl mezi nimi je akorát v ilustraci. Sakra, vždyť se postavy v seriálu vyvíjí, tak proč se to tu nezachytilo? Za mě to je promarněná šance, jak poskočit hrou o kousek výš.
zdroj:
Vlastní foto autora
Stranger Things nejsou úplně pro každého
Billy: Nevěděl jsem, že Nancy má sestru.
Wheelerová: Jsem její matka.
Billy: Ne.
Wheelerová: Ano.
Billy: Paní Wheelerová.
Wheelerová: Promiň, a ty jsi?
Billy: Billy, Billy Hargrove.
V průběhu celé mé recenze jsem se snažil ukázat, že je Stranger Things: Obrácený svět – Desková hra velmi přístupná hra pro rodinnější hraní. Ono to tak podle mě musí být, když se jedná o předělávku slavného seriálu a pravděpodobnost, že si hru koupí i nezkušený hráč, je velmi vysoká. A zde bych podotkl, že Rob Daviau odvedl dobré řemeslo a myslím si, že to milovníky seriálu opravdu bude bavit.
Horší je to s námi, takzvanými „hardcore” hráči. Bažíme po neotřelých herních mechanikách, velké hloubce tématu a množství cest, jak si hru obměňovat a různě ztížit. To tu bohužel nenajdete. A přitom mám pocit, že by to šlo pěkně jednoduše zařídit. Třeba kartami scén jednotlivých postav, které by se přidaly do balíčku a hra tak byla více osobní. Nebo výše zmíněné změny ve spojencích/postavách pro určitou sérii.
Nakonec ale platí, že jsem do této hry šel především proto, že seriál mám opravdu rád a mám rád i designéra hry. Z výsledku této kombinace rozhodně nejsem zklamaný a hru si s chutí zahraji znova a znova. Budu dokonce doufat, že se objeví nový obsah, který bych si okamžitě koupil.
zdroj:
Vlastní foto autora
Měl jsem možnost hru zahrát i s neznalcem seriálu a dopadlo to přesně tak, jak jsem čekal. Téma mu nic neříkalo a hru hodnotil pouze z pohledu herních mechanik, které samy o sobě jsou prostě slabší. Neuměl se zapojit do debaty, proč zrovna chceme do party Jonathana nebo proč se pereme o Hoppera.
Takže pokud chcete hru do skupiny, kde někdo seriál neviděl, dejte si pozor, protože je velká šance, že ho to nebude bavit tolik jako vás. V tomhle ohledu je na trhu mnoho jiných kooperativních her, které nestojí na konkrétním tématu. Ale jinak věřím, že se u hry budete bavit stejně jako já.