Je tomu už tři roky, co vyšla závodní desková hra Sonic a parťáci, která oblíbeného modrého ježka a jeho přátele vypravila do světa masové deskoherní zábavy pro celé rodiny. Na to, že šlo o licencovaný produkt, si pro hráče připravil až překvapivě funkční herní kostru, která v sobě skrývala hezkou porci zábavy.
Výlet do pestrobarevného světa zdá se byl úspěšný, takže se společnost Zygomatic rozhodla znovu vkročit do stejné vody a Maxe Gerchambeaua pověřila tvorbou Star Wars Super Teams. Z názvu je nad supernovu jasné, že se vzaly ozkoušené principy a převedly se do světa Hvězdných válek, kde si nanečisto zkusíte ikonický Kesselský závod. A světě div se, ono to znovu funguje.
Kdysi dávno, v předaleké galaxii…
Kdybych si chtěl ušetřit práci, odkázal bych vás na dobovou recenzi Alladjexe, který byl kvalitami předchůdce podobně překvapený jako já. Ono jde totiž opravdu o téměř identický produkt a změny jsou z většiny hlavně vizuální. Své místo na webu si ale musím nějak zasloužit, proto si novinku rozebereme podrobněji.
Podle hráčů (maximálně však čtyři) se hráči zhostí dvojice či dvou párů ikonických plavidel mezihvězdné série. K výběru tu je červený tým tandemu X-Wing a Millennium Falcon, žlutý Jedi Starfighter a Tantive IV, černý Tie Fighter a Advanced Tie Fighter, a zelená Hvězda smrti doplněná bitevním křižníkem, všichni s vlastní miniaturou.
Zatímco je třeba pochválit, že se tvůrce rozhodl spojit rebelské a imperiální síly, nejsem si úplně jistý zvolenými barvami. Respektive moc nechápu, proč červená raději není na Temné straně síly, zatímco zelená na Světlé. Ale budiž, to je jenom fanouškovské skuhrání.
Bude čtrnáct parseků stačit?
Jakmile si rozdělíte týmy, umístíte je na start závodní dráhy (herní desky) a dostanete do rukou šest karet. Každá má číselnou hodnotu a barvu odpovídajícího týmu. Během tahu zahrajete kartu a posunete jednou lodí z daného týmu o uvedený počet polí s cílem dorazit se svými svěřenci na finální planetu jako první.
Důležité je, že karty se rozdávají náhodně, proto na ruce většinou nebudete mít kusy jenom svého týmu, nýbrž i soupeřů. A jelikož nové karty dostanete až ve chvíli, kdy všichni zahrají svých šest, nevyhnete se posouvání figurek ostatních.
Velkou roli v počínání tak logicky zastupuje štěstěna. Její přítomnost je ovšem o dost menší, než kdybyste jen házeli šestistěnnou kostkou. Úspěch do značné míry spočívá v tom, v jakém pořadí a kdy své karty zahrajete. Na herním plánu se totiž vyskytují různá speciální pole propůjčující výhody i nevýhody.
Náhoda střídá um
Roj asteroidů způsobí, že při odletu z něj se všechny hodnoty promění v jedničku. Naopak hyperprostor čísla dubluje, přičemž pole černé díry musíte proletět na jeden zátah, jinak se vrátíte na jejich začátek. Situace ještě ozvláštňují bonusové karty, které můžete zahrát v podstatě kdykoliv a vyhnout se tak postihům negativních polí, případně se vyvést společně se soupeřem.
Každé kolo není plně ovlivnitelné. Někdy vám do ruky skutečně mohou přijít špatné karty, kvůli nimž soupeř ukořistí vítězství. V drtivé většině případů však převládá pocit, že dějiště ovlivnit alespoň okrajově můžete. A když ne, frustraci to nepřinese.
Vzhledem k minimálním změnám ale nadále musíte počítat s tím, že Star Wars Super Teams jsou hlavně výplňovkou, která se nedá hrát dokola. Sezení si užijete, otrávení nebudete, ale kdybyste snad závodili opakovaně, lehce se to zají. Proto je lepší postupné dávkování pro zpestření dlouhé chvíle.
Rachotina plná plastu
Pokud byste se mě chtěli ptát, jestli je lepší galaktické poletování nebo Sonic a parťáci, asi bych vám nebyl schopný dát přesvědčivou odpověď. Oboje má své pro a proti. U předchůdce se mi třeba o poznání více líbily figurky.
Možná se tým snažil napravit výtku z minula, kdy úplně nelícovaly barvy postaviček s týmy. Proto zvolil neutrální šeď s barevnými detaily. Za sebe ale říkám, že přehlednost není lepší a zmenšeniny díky tomu působí zbytečně levně.
Na druhou stranu jsem ale zase větším fanouškem vizuálního zpracování, které místo grafiky předlohy využívá ilustrací a abstraktnějších prvků. Na stole působí příjemněji a oko pohladí více. Takže za stylizaci děkujme Dereku Laufmanovi.
Opětovný úspěch
V úvodu to sice nepadlo, ale stejně jako minule, i tady se o české vydání postaralo asmodee. Vzhledem k minimu textu hodnotit překlad snad ani nejde. Ubezpečím však, že na malém prostoru odvedlo dobrou práci a nedochází ke zmatkům.
Celkově tak Star Wars Super Teams potvrzuje, že i na docela jednoduchých principech se dá postavit solidní rodinná hra. Nenabízí nekonečnou znovuhratelnost ani zásadní posun oproti předchůdci, ale jako lehká a svižná zábava pro večery s dětmi funguje spolehlivě. Hledáte-li odlehčené závody ve známém světě, krabička svou roli bez problému splní.