Dovolte mi lehké nastínění geneze této recenze, respektive toho, jak jsem se k ní dostal. Když mi Patrik nabídl, jestli si Souboj hraček od Asmodee nechci zhodnotit, ohrnoval jsem nad tím nos. Krabice vypadala infantilně a kratičké potyčky dvou soutěžících stran fádně. Divil jsem se, že k podobnému projektu upsala svá jména zrovna dvojice šikovných vývojářů, jimiž Paolo Mori a Alessandro Zucchini bezesporu jsou.
Nakonec jsem kývnul čistě kvůli tomu, abych nenechal svého šéfa/kamaráda (křehká hranice) na holičkách. Ve chvíli, kdy mi titul přišel, nevytvořil nijak velké nadšení a strávil pár dní zabalený na poličce. Nechuť k němu byla velká. Zkrátka se mi nedařilo najít odhodlání. Posléze ale do světa začaly proudit zprávy o tom, že se dost možná jedná o nejlepší dvojkovku letošního roku. Moc jsem tomu nevěřil, nicméně jsem se konečně dokopal k titulu usednout. Co se dělo následně, tomu jsem se nestačil sám divit.
Nenápadný hit
Nestává se často, abych se k nadšeným výkřikům přidával, ale tady mi to nedá. Souboj hraček je skutečně kandidátem na nejlepší dvojkovku letošního roku. Malá krabička ilustrovaná do stylu zeleného kufříku s dětskými radostmi ukrývá neuvěřitelné množství zábavy. Přestože se na obalu vyskytuje údaj o zhruba 15 minutách na partii, nevěřte mu. S velkou pravděpodobností na bojištích strávíte klidně přes hodinu, protože budete mít neustále chuť dávat další a další potyčku.
zdroj:
Vlastní foto autora
Přitom k tomu stačí vyslovené minimum. Krabice ukrývá dva dřevěné stojánky, čtyři oboustranné herní plány, několik dřevěných žetonků s hvězdami (vítězné body) a dvě krabičky, do nichž umístíte všechny kartonové vojáky. Samozřejmostí jsou i česká a slovenská pravidla doplněná o přehledovou kartu, jež se vám bude při hraní hodit.
Ani pravidla pak nenaznačují, co se v herním zážitku skrývá. Pár stránek, vysloveně triviální principy, stačí vám zhruba 10 minut (max.) a můžete hrát. Žádné dlouhé vysvětlování, všechno přejde do krve rychlostí blesku, i kdybyste žádnou stolní hru dosud nehráli.
Dostanete se k nepříteli?
Každý z hráčů si na začátku vybere barvu a zamíchá své svěřence. K duhu má celkově osm typů jednotek, každá s jinou bojovou silou (od 1 do 7 + žolík) a případným speciálním efektem. Z nich vytvoří dobírací balíček, z něhož čtyři náhodné jednotky odebere (ty už nebudou součástí dané hry). Následně se určí začínající hráč, který si lízne tři svěřence, zatímco druhý čtyři. A nyní už je vše připravené na to, aby se do sebe mohli pustit.
Zážitek se odehrává na jednom z osmi bojišť, které jsou složené z velitelství, základen a cest mezi nimi. Skupina základen ohraničuje region, na němž se mohou nalézat hvězdičky. Pokud hráč obsadí všechny základny daného regionu, sbírá jeho body. Ve chvíli, kdy jich sesbíral dostatečné množství, zvítězil. Jde o jednu z vítězných podmínek, přičemž tu druhou představuje chvíle, kdy do nepřátelského velitelství umístíte svou jednotku.
Samotné pokládání jednotek na základny, potažmo velitelství, se řídí několika pravidly. Daná základna musí být napojená na vaše velitelství, tedy se mezi ní a velitelstvím nachází další vámi obsazené body tvořící cestu. Pokud se ale na dané základně vyskytuje nepřátelská jednotka, můžete ji překrýt pouze ve chvíli, že na ni dáte jednotku s vyšší hodnotou, případně žolíka (toho může překrýt cokoliv). Přirozeně však lze překrývat i vaše jednotky, kde nemusíte hledět na čísla. Limit na počet jednotek v dané oblasti pak neexistuje.
Efektivní efekty
Popis skutečně zní až nesmyslně triviálně, leč v praxi dokáže vytvářet divy. Svůj díl na tom nesou zmíněné efekty jednotek přidávající dodatečný strategický rozměr. Můžete díky nim například odstranit silnou sousedící jednotku, dobrat si ze zásoby (to je možné udělat i v tahu místo vyložení hračky), odhodit soupeři ze stojánku svěřence či vyslat bojovníka až za nepřátelskou linii. Možností sice není tolik, ale jsou výtečně vybalancované a dokážou nabídnout prostor k nespočtu různým strategiím.
zdroj:
Vlastní foto autora
Člověk dostává vždy rozličný herní zážitek, který evokuje hry, jako je dáma nebo šachy. Zúčastnění neustále přemýšlejí, vytvářejí tahy, předvídají a adaptují se podle kroků soupeře. Občas to dokáže být kruté, vždy je to navýsost kompetitivní. Je sice pravdou, že jednou za čas v úspěchu hraje roli štěstí ohledně toho, jak vám zrovna postavy přijdou na ruku, ale ani jednou se nestala situace, aby z ní nebylo východisko.
K různorodosti pak dopomáhají nejen odlišné jednotky, ale i samotné herní mapy. Každá z nich má jiné téma a s ním spojené rozložení cest a regionů. Také se proměňuje potřebný obnos bodů k vítězství a speciální efekty vybraných základen, s nimiž kolikrát dokážete vytvořit naprosto devastující komba, tudíž příjemně pepří bitvy.
Tajný agent v obchodech
Souboj hraček je zkrátka perfektně odladěný koktejl šachoidní zábavy, který ukazuje, že radost se může skrývat i v těch nejméně očekávaných krabicích. Osobně mě v konečném důsledku mrzí samotné téma a míření na děti. Kdyby titul vábil dospělejší vizuální stránkou, mohl by dle mého názoru přilákat širší množství lidí. Takhle ho dost možná kvůli ilustracím Paula Mafayona zájemci v obchodě přejdou. A já bych se jim ani nedivil.
Byla by to však velká škoda. Tahle novinka je skrytým klenotem, který na stole uvítám opakovaně. Ba dokonce budu sám navrhovat, aby se stal neočekávaným tahounem odpoledne/večera/noci. Tohle se jednoduše povedlo.
PS: Vzhledem k jazykové střídmosti se české vydání obešlo bez problémů a překladových chyb.