Hra Slay the Spire navždy změnila svět videoher. Všem dokázala, že digitální karetní hry nemusí být jen o kompetitivních multiplayerových bitvách, ale že se s nimi může plnohodnotně zabavit i jednotlivec. A využila k tomu osvědčené principy z deskových her, tedy primárně mechanismus postupné stavby balíčku v průběhu partie, který obohatila o počítačovou sílu schopnou karty za pochodu měnit a dělat s nimi opravdové divy.
Slay the Spire nakopla nekonečný zástup dalších karetních her a stala se jednoduše legendou, na kterou se nezapomíná. Sám jsem kolikrát přemýšlel, jaké by to asi bylo zahrát si Slay the Spire na stole a že by případná adaptace ani nepotřebovala moc úprav, protože ona je to od začátku deskovka. A také jsem si i říkal, že se možná i proto do toho nikdo ani nepouštět nebude…
Jenže pak se objevilo studio Contention Games a musím říct, že mi vytřelo zrak. Díky vydavatelství Mindok se k nám Slay the Spire: Desková hra dostává v češtině a je to nová závislost. Nejen moje, ale i mojí manželky, která stejně jako já propadla videohře a nyní se můžeme společnému zájmu věnovat skutečně společně – v kooperativní deskovce.
Znáte předlohu? Mám pro vás super zprávu!
Pokud jste dobře znalí videohry Slay the Spire, milujete ji a tak nějak tušíte, že si deskovku asi pořídíte a možná vás jen odrazuje cena, pak vám důrazně doporučuji odepřít si pár těch lepších obědů v restauraci a vynechat návštěvu kina a místo toho učinit tu investici, ze které se budete těšit ještě dlouhé měsíce.
zdroj:
Vlastní foto autora
Je to zkrátka parádní adaptace, ve které je prakticky vše podstatné z předlohy. Stejní hrdinové, stejní bossové, stejná monstra a vlastně stejná celková hratelnost. Putujete postupně třemi věžemi k jejich vrcholu, sami si volíte cestu a s tím i to, zda budete bojovat s řadovými či elitními nepřáteli, kdy navštívíte obchodníka, kdy si odpočinete a kdy nastane nějaká událost na cestě.
Ve svém tahu si doberete vždy pět karet, máte k dispozici tři energie na jejich hraní a hrajete útoky a obrany. Základní balíček je slabý, ale na základní monstra stačí a s každým vyhraným bojem váš balíček bobtná, dostávají se do něj silnější karty, ty staré vylepšujete…
No zkrátka a dobře nebudete vůbec o nic ochuzení a ani náhodou se nebudete nudit. V původním Slay the Spire jsem nahrál určitě přes 100 hodin, a i když tady dostávám vlastně to samé, je to jiné. Je to deskovka, něco málo tu funguje jinak, zejména kooperace více postav a je to celé neskutečně dobře udělané, vybalancované a zábavné.
zdroj:
Vlastní foto autora
Těm z vás, kteří Slay the Spire znají, vlastně nemám moc co víc říct. Tvůrci zdárně upravili čísla tak, aby si s nimi stolní hra poradila, a i tak tu jdou vytvářet šílená komba udělující mnoho desítek zranění. Stejně tak skvěle upravili chování ikonických bossů pro stolní účely. Nechybí tu ani odemykání nového obsahu, neustálé stupňování obtížnosti skrze vzestup (Ascension) i možnost hrát „denní“ výzvy.
K tomu je tu navíc zábavně a funkčně udělaná kooperace hráčů, z nichž má každý svou řadu nepřátel, které útočí jen na něj, ale hráči mohou útočit i na nepřátele v jiných řadách. A příjemným doplňkem je i kostka, která řídí nejen útoky některých nepřátel, ale umí spouštět i různé schopnosti vašich relikvií.
Prostě a jednoduše pokud to s videoherním Slay the Spire myslíte vážně, nedáte na něj dopustit a jste deskovkově pozitivní, k čertu i když vlastně vůbec nejste, tak do toho jednoduše jděte. Neprohloupíte, budete se královsky bavit, a to nejen pár večerů, ale vsadím se, že do zimy hru neodložíte… Pokud vás ale zajímá více detailů o stolním provedení, pak samozřejmě čtěte směle dál!
Předlohu neznáte? Tak se, prosím, seznamte s deskovkou
A teď je potřeba obrátit se na každého z vás, kdo přicházíte od deskovek a Slay the Spire je pro vás španělská vesnice. Vězte, že Slay the Spire: Desková hra je hratelná jak sólově, tak i až ve čtyřech kooperujících hráčích, která se řadí do zatím ne tolik protlačovaného žánru roguelite her (na poli deskovek, protože ve videohrách je to přesně naopak...).
Znamená to, že tu nenajdete vyloženě kontinuální kampaň, ale zpravidla vám každý pokus hru pokořit přinese něco nového do všech dalších partií. Konkrétně v tomto případě musíte třikrát po sobě vystoupat věží nahoru (každá věž je skokově náročnější) a na jejím vrcholu porazit bosse.
Třetí boss je konečný a hra tím vyloženě končí, ale pravděpodobně skončíte mnohem dřív, protože smrt jednoho hrdiny je prohrou celé skupiny. Nicméně ono tu ve výsledku tolik nejde o poražení třetího bosse, jako o snahu udělat pokaždé co nejvíc a objevit zase něco jiného, ať už je řeč o skutečně odemykaném obsahu, nebo jen a možná důležitěji objevování různých strategií postav.
zdroj:
Vlastní foto autora
Jedna věž je přitom otázkou klidně i více než hodiny času, takže si můžete jeden průchod i rozdělit do více dnů. A až jednou pohrajete, nebo dokonce hru pokoříte, jednoduše si zaškrtáte okýnka dle počtu poražených bossů plus jedna a odemknete nové karty pro své hrdiny a další možnosti.
Další hru pak začínáte opět od začátku, se startovním balíčkem svého hrdiny, ale v mnohem větším balíčku odměn na vás budou čekat ony nové karty odemykající nové strategie či podporující ty stávající.
Čtyři hrdinové
Slay the Spire: Desková hra je plnotučný deckbuilding, kde si většinou po každé vyhrané bitvě do balíčku můžete přidat jednu novou kartu, kterou si navíc vybíráte ze tří, takže máte příjemnou kontrolu nad tím, kam se váš balíček ubírá.
zdroj:
Vlastní foto autora
A u každého hráče to znamená něco jiného. Železňák se například soustředí na čisté poškození pumpované žetony síly. Neslyšná se zaměřuje na jed, který nepřátele zraňuje později a zcela ignoruje jejich štíty.
Defekt si vyvolává tři typy orbů, které na konci jeho tahu poškozují nepřátele a chrání jeho samého, ale může je i vyvolávat a tím o ně přijít, zároveň ale spustit jejich mocnější efekt. No a konečně Spravedlnost pracuje z různými postoji, kdy jeden je obranější a poskytuje jí akce navíc, zatímco druhý je útočnější a posiluje hromadně všechny její útoky, ale za cenu sebepoškozování.
Za každého se hraje skutečně jinak a každý má několik hlavních cest k bojování. Nepřátelé pak disponují buď fixními útoky, nebo stupnicemi, tedy každý tah dělají něco jiného, nebo je jejich chování odvislé od hodu kostkou.
Tou se hází vždy na začátku kola, takže dopředu víte i u těchto nepřátel, co vám od nich hrozí. Navíc celou hru sbíráte mocné relikvie obohacující vaši hratelnost, z nichž některé se spouštějí právě na základě stejného hodu kostkou (nemusíte se tedy bát, že by se kostkou házelo pořád, vždy jen jednou na začátku kola).
Karty, karty, karty
Síla hry je jak v různorodosti hrdinů, nepřátel a bossů, tak i v samotných kartách a jejich kombinacích, kdy i po mnoha partiích stále objevujete nové synergie i proto, že se nikdy neproberete všemi kartami a další nové přibývají. Náhody je tu požehnaně, ale je to ta správná, zábavná náhoda, kdy nikdy nevíte, na jaké nepřátele a v jakém celkovém složení narazíte a vždy je to tak čerstvá výzva, která nikdy neochabne.
Nevíte, jaká na vás vyskočí událost, ale každá je správně zapeklitá, plná voleb a hrozeb. Nevíte, jaký dostanete lektvar či relikvii, ale vždy jsou použitelné, okamžitě mění situaci ve hře a opět mezi nimi vznikají zajímavé kombinace. A tahle nevědomost mě hodně baví, protože vede ke skutečně zábavným situacím a hra je pokaždé trochu jiná.
zdroj:
Vlastní foto autora
Lví podíl na tom má i vylepšování karet. Slay the Spire: Desková hra přichází rovnou se 450 obaly na karty, jelikož karty hrdinů jsou oboustranné – druhá strana je vylepšená verze, která často buď stojí méně energie zahrát, nebo má jednoduše silnější efekt.
Krásně to prohlubuje celkovou strategii, kdy si nejen vybíráte ze tří karet jednu novou do balíku, ale jindy zase vybíráte z celého balíku jednu, kterou trvale vylepšíte. Vlastně vším, co deskovka dělá, vám dělá velkou radost a neustále udržuje napětí a vzrušení hodně vysoko.
I když souboje občas mají tendenci sklouzávat k sólování i ve více hráčích, kdy se každý snaží zorientovat ve svých kartách, najít v nich ideální pořadí zahrání a způsobení nějakého toho zranění, tak většinu času se bez kooperování neobejdete.
zdroj:
Vlastní foto autora
Jeden hráč například nedostal do ruky žádné štíty a útoky na něj vedené by byly fatální. Dáte hlavy dohromady, a protože může každý hráč útočit na libovolného nepřítele, vyřadíte nejprve toho u bezbranného hráče.
Jindy například chystáte svůj ultimátní útok třeba za 30 poškození do bosse se 120 životy a jiný hráč se ozve, že na něj může hodit lektvar zranitelnosti, který zajistí, že příští útok do něj je zdvojnásobený. A 60 bodů zranění jedním útokem rázem činí polovinu bossova života a naději pro hráče pokračovat dál. Díky kooperaci.
Prostě pecka
Roky jsem mluvil o videohře Slay the Spire a doporučoval ji na potkání i bez vyžádání. Teď vím, že tuto štafetu přebírá deskovka. Je zkrátka fantastická, nekonečně zábavná, bravurně zpracovává výchozí materiál a šetrně přidává tak akorát nových možností, má krásné ilustrace, těžce vyčerpatelný obsah (kupříkladu za hru získáte běžně třeba 5 relikvií, ale ve hře jich je téměř 60…) a poskytuje opravdu obrovské vzrušení z objevování.
Pochvalu si jednoznačně zaslouží i český vydavatel. Jelikož videohra nikdy v češtině nevyšla, museli v Mindoku přijít s vlastními názvy karet a nepřátel a je vidět, že to dělali s láskou a vtipem. Karty jako Pupendo a nepřátelé jako Ptág a Hadéla prostě jednoho rozesmějí a lehce se vryjí pod kůži.
Snadno tak hře přes vše výše řečené odpustíte těch pár nedostatků, k nimž patří ne zrovna přehledná a dobře napsaná pravidla, kde chybí podrobnější popis komponent a tuším, že hráči neznalí předlohy budou o něco víc ztracení. Ale i ostřílené hráče zmatou barvy kostiček, kdy modré byste nejraději použili na stupnici modrých štítů, ale ve skutečnosti se jedná o kostičky orbů Defekta a jak štíty, tak i životy a energie používají všechny červené kostičky.
Hra trpí také obvyklými problémy karetních her, tedy nejednoznačností některých efektů. A pak je tu ta cena. Na karetní hru je 3 299 korun opravdu nemalá částka (pro srovnání, videohra stojí 550 korun…), ale v tomhle případě vám tvůrci prodávají něco opravdu jedinečného. Materiálově tu není zrovna málo karet a jsou tu již zmíněné obaly, které vedle herní funkce samozřejmě plní i tu ochranářskou.
zdroj:
Vlastní foto autora
Hráčské desky jsou z dvouvrstvého kartonu, máte tu šikovný pořadač na všechny žetonky i obecně funkční insert, čtveřici plastových figurek, které sice nejsou zrovna moc detailní, ale účel splní a máte tak zhmotněné své oblíbené postavy.
Ale hlavní hodnota těch tří tisícovek zkrátka leží v zábavnosti a dlouhodobosti hry, která vám hravě vydrží déle než kdejaká hra s ucelenou kampaní. Slay the Spire: Desková hra za to definitivně stojí!