Šeptající les je kouzelné místo, kde spolu v harmonii žijí magická zvířata, která musí procházet po cestách lesa, aby ho ochránila. Tím láká ku stolu abstraktní novinka od asmodee, která mi svou lesní atmosférou připomíná Podhoubí či Kaskádii, přestože stojí na jiných mechanismech.

Galerie

Jak si řekneme později, ve skutečnosti se blíží jiným hrám. Ono není zřejmé, zda hráč hraje za vědomí daného druhu zvířete, či naopak za ducha lesa, který se snaží přimět zvířata ke spolupráci. Možná se to liší v multiplayeru a solitéru. Ale to nám nebránilo si hru užít.

Autory hry jsou Cristian Bustos a Bernardo Vásquez z Chile, jejichž Nebulu jsem si nemohl před pár měsíci vynachválit. Šeptající les ilustroval Brazilec Weberson Santiago, jehož ilustrace zdobí i hry Moře draků a Výprava.

Do lesa se přece nevolá...

V Šeptajícím lese každý z hráčů staví svůj vlastní les. Umístíte si do svého prostoru startovní dílek úkolu s jedním z vašich zvířat a připravíte si další tři pomocníky poblíž. Ve svém tahu doplníte nabídku a vyberete si z ní buď dva hexy, které položíte barevnou stranou lesa vzhůru, nebo jenom jeden dílek a ten umístíte bledou stranou aktivního úkolu nahoru, přičemž na něj položíte jednoho ze svých volných pomocníků. To lze navíc udělat jen třikrát za partii.

zdroj: Vlastní foto autora

Obě strany hexových destiček obsahují stejné symboly – ikony destiček, které je nutné přehopsat v řadě zvířetem a hodnotu bodů, které za splnění utržíte. Právě v druhé části svého tahu po rozšíření lesa novými hexy nastává fáze hopsání. Čím více zvířat projde najednou více stezek, tím lepší bonusovou kombo kartu získáte s body navíc.

Podstatné je, že body si zaznamenáváte odebráním úkolové destičky z lesa, přičemž ho nesmíte nikdy rozdělit tímto úkonem na vícero částí. Takže splněním jednoho úkolu si dost možná ničíte sestavu úkolu jiného či naopak si uvolňujete prostor pro napravení minulých omylů.

Mezi další zajímavá rozhodnutí designérů patří, že pokud vám nevyhovuje nabídka, můžete si obrátit jakoukoliv splněnou destičku úkolu na stranu s lesem, získat za ni o bod méně, ale také obnovit nabídku.

zdroj: Vlastní foto autora

Takto si každý staví svůj les a k interakci kromě vyfouknutí dílků z nabídky nedochází. V tomto je možná zajímavější sólová hra, která hráči předestírá jednu z šesti výzev ke splnění.

Solitérně totiž hrajete se čtyřmi různými figurkami zvířat a výzvy vám říkají, kolik kterých zvířat má překonat jak velké úseky a za kolik tahů. Přičemž tahy počítáte losováním a přikládáním hexů na konci kola k obvodu ústřední desky s počítadlem. Při splnění výzvy můžete získat i nějaké to kolo navíc, což si označíte položením hexu k dolnímu okraji desky.

A co se z lesa ozývá?

Šeptající les je abstraktní hra, která je mnohem těžší, než se zdá. Pravidlově jednoduchá, ale vymyslet to a uhrát, to je věc druhá. Pravidla jako taková jsou sepsaná srozumitelně, byť mohla být o trochu delší a vysvětlit obšírněji některé záležitosti okolo počtu figurek na hexech, volných průchodech či jak se vypořádat s počátečním úkolem.

Galerie

Rozhodně se nejedná o odměňující Kaskádii, ve které nemůžete udělat chybu. Zde musíte dbát na to, abyste si nezastavěli nesmyslně les a postupně zvládli nasazenými zvířaty pohybovat, ideálně v kombech. Hra tak nejvíc připomíná interaktivnější Nova Lunu, protože v ní hráč též cílí na sousedění barevných dílků tak, aby plnil co nejefektivněji zobrazené barevné kombinace na každém dílku zvlášť.

Úspěšně pak bodujete pouze některé z nich. Čím lépe je zkombinujete tak, aby šly použít víckrát, tím lépe. Zde se navíc herní plocha rozpadá a mění vynětím destiček splněných úkolů. V tomto hra evokuje proměňující se vlivy v Podhoubí.

To, co mě mrzí, je naprostá zbytečnost krásné figurky medvěda. Ve hře více hráčů označuje pouze začínajícího hráče pro rovnost tahů na konci partie, v sólu pak funguje jako žeton +60 bodů po dokončení prvního skórovacího kolečka na počítadle bodů. Medvěd není bonusem, nechodí po stezkách, není nepřítelem – vypadá hezky, ale jeho dopad na hru je nulový.

zdroj: Vlastní foto autora

Šeptající les si rád zahraji, ale v sólu mi snad dává díky výzvám větší smysl než ve skupině kamarádů. Zároveň výše uvedené tituly mě bavily po mechanické stránce více, nehledě na zdejší krásné figurky siluet zvířat, masivní karton destiček a pěkné ilustrace, kterých je pomálu kvůli praktickému zobrazení dílků s úkoly.

Hru mohu tedy po herní stránce doporučit větším přemýšlivcům, pro rodiny se staršími dětmi i pro seniory, ovšem podle mě se nejedná o titul, který by nějak vybočoval či dokonce zastiňoval dříve uvedené hry.