Jen málokteré deskové hře se podaří spojit elegantní abstraktní mechanismy s natolik výrazným vizuálním zpracováním, že si ji většina hráčů vybaví na první pohled. Sagrada je přesně takovým případem. Hra autorů Adriana Adamesca a Daryla Andrewse, doplněná ilustracemi Petera Wockena, se po svém vydání v roce 2017 rychle zařadila mezi nejvyhledávanější rodinné abstraktní tituly.

Galerie

V České republice ji krátce nato lokalizoval Mindok a během následujících let se dočkala několika rozšíření i početné hráčské základny. A jako dřív se střetávali příznivci Carcassonne a Osadníků z Katanu, tak od roku 2017 se začali lidé rozhodovat mezi Sagradou a Azulem.

Po několika letech nyní přichází druhá česká edice, tentokrát pod hlavičkou vydavatelství TLAMA games. Na první pohled jde stále o tutéž hru – skládání barevných vitráží z průsvitných kostek, které představují jednotlivé tabulky skla. Přesto nová edice nepřináší pouze grafickou modernizaci.

Autoři využili příležitosti k drobnému přepracování pravidel, upravili bodování soukromých úkolů, změnili přípravu partie podle počtu hráčů a citelně přepracovali také sólový režim. Nejde tedy jen o nový kabát, ale o vydání, které se snaží odstranit několik drobných nedostatků původní verze.

zdroj: Radek Rath Malý

Když 90 není vždy 90

Hra stojí na devadesáti průsvitných kostkách, dvanácti vzorech vitráží, sadě nástrojů a několika balíčcích karet. Odděleně zamícháte balíčky veřejných a soukromých úkolů, nástrojů i vzorů vitráží, vyložíte tři veřejné úkoly a tři nástroje, připravíte bodovací desku stranou s počítadlem kol a každý hráč si z dvojice náhodně rozdaných oboustranných karet vitráží zvolí jednu stranu, kterou zasune do své desky hráče. Obtížnost zvoleného vzoru zároveň určí počet žetonů přízně, s nimiž partii zahájíte.

Významnou změnou druhé edice je práce s kostkami během přípravy. Původní vydání vždy využívalo všech devadesát kostek bez ohledu na počet hráčů. Nová pravidla přistupují k přípravě úsporněji. Ve dvou hráčích se do sáčku vloží pouze padesát kostek, ve třech sedmdesát a kompletní sada devadesáti kostek se používá až při plném obsazení čtyř hráčů. Na samotných pravidlech hry se tím nic nemění, ale nabídka barev i čísel během partie působí vyrovnaněji a partie ve dvou hráčích získávají o něco kompaktnější charakter.

Cílem každého hráče je vytvořit během deseti kol co nejhodnotnější vlastní vitráž. Body získáváte plněním tří veřejných úkolů, svého soukromého zadání i hospodárným využíváním žetonů přízně. Současně se snažíte zaplnit co největší část okna, protože každé prázdné pole na konci partie znamená ztrátu bodů.

zdroj: Radek Rath Malý

Není vitráž jako vitráž

Hráči vždy vytáhnout a hodí počtem kostek o jedna vyšší, než je dvojnásobek počtu hráčů. Poté si ve směru od prvního hráče a následně zpět v protisměru od posledního hráče volí kostky, které ihned umisťují do svého rámu. Zbývající kostka je umístěná na počítadlo kol.

Základním pravidlem Sagrady je nemožnost sousedění kostek shodných hodnot či barev. Karty vitráží hráče svým vzorem částečně omezují. Kromě svého rozumu má k dispozici i žetony přízně, jimiž platí za využití nástrojů. Ty slouží k posunu kostek v mřížce či jejich přetočení na jinou hodnotu.

Jinými slovy hráč si z nabídky vybere kostku a dle omezení své vitráže ji někam umístí. První kostka musí být umístěna na okraj nebo do rohu vitráže a všechny další musí navazovat alespoň diagonálně na již položené kostky. Velkou pomoc představují karty nástrojů. Každá nabízí jednorázovou schopnost, která dokáže změnit hodnotu kostky, přesunout ji na jiné místo nebo jiným způsobem obejít běžná omezení. První hráč, který daný nástroj využije, zaplatí jeden žeton přízně, každý další už musí obětovat dva. Díky tomu vzniká zajímavé dilema, zda silný efekt využít okamžitě, nebo raději počkat a ušetřit své omezené zdroje.

Galerie

Jiné soukromí

Druhá edice přináší jednu nenápadnou, ale poměrně významnou změnu bodování. Zatímco původní vydání odměňovalo soukromý úkol součtem hodnot kostek barvy určené soukromým úkolem, nově získáváte tři body za každou kostku odpovídající barvy bez ohledu na její hodnotu. Díky tomu se osobní úkol stává přehlednějším a zároveň méně závislým na tom, zda se vám podaří získat vysoké hodnoty.

Přináší to vyrovnanější partii, mně osobně ale původní pravidlo přišlo lepší, neboť vytvářelo větší dilema a tedy i pnutí při čekání na tah soupeře před vámi. Hráč totiž mohl cílit na osobní úkol při častějším zastoupení své barvy ve vysokých hodnotách kostek i na úkor některého veřejného úkolu, jehož podmínku bodování by tím porušil.

Přestože pravidla zaberou jen několik stran, nabízejí překvapivě široký prostor pro rozhodování. Právě v tom spočívá kouzlo Sagrady. Naučit se ji zvládne téměř každý během několika minut, ovšem vytvořit skutečně perfektní vitráž bývá úkol, který se ani po mnoha partiích nedaří pravidelně.

zdroj: Radek Rath Malý

Druhá edice Sagrady je funkční hlavolam, který naučíte kohokoliv za pár minut. A pokud mu to alespoň trochu myslí, hned svou první partii odehraje důstojně a ke svému uspokojení. Ani jeho vítězství není vyloučeno. Roli trochu hraje náhoda v kostkách a úkolech či počátečních vitrážích, ale vždy rychle vymyslíte, co dál.

Je to zkrátka parádní odpočinková rodinná hra, pro sváteční hráče i veterány, která odměňuje schopnost reagovat na vzniklou situaci a přitom dopředu plánovat rozvržení okna. Zatímco nováček často zaplní první volné místo, zkušenější hráč přemýšlí především nad tím, jaké možnosti si ponechá v dalších kolech. Interakce mezi hráči je nepřímá, pravidla skvěle sepsaná a vizuál přitažlivý. Běžnou partii odehrajete za půl hodiny. Jen doporučuji při více partiích střídat začínajícího hráče, neboť dle mé osobní statistiky má lehce navrch.

Sólové kostkování

Změny doznal i sólový režim. Během deseti kol vždy z nabídky čtyř kostek vyberete dvě. Kostku buď umístíte do svého okna, nebo jí zaplatíte za nástroj, je-li kostka barvy označené v levém horním rohu karty nástroje. Nově však lze platit žetony přízně, čím je hra jednodušší. Obtížnost stále určujete vyložením jedné až pěti karet nástrojů.

zdroj: Radek Rath Malý

Princip zůstal stejný – deset kostek na počítadle kol určuje skóre starého mistra, které musíte překonat. Využití žetonů přízně na aktivaci nástroje pomáhá vypořádat se s mírnou nerovnováhou v zastoupených barvách kostek na kartách nástrojů, kterých je dvanáct a nikoliv deset či patnáct. Sólo je stále vydařené a za deset až patnáct minut máte odehráno.

Pokud jste Sagradu dosud nehráli, druhá edice představuje ideální příležitost ji poznat. A vlastníte-li původní vydání, nepřijdete o nic zásadního, pokud u něj zůstanete. Mindok svůj základ již vyprodal, na druhou stranu seženete ve výrazné slevě všechna tři původně lokalizovaná rozšíření (Rozšíření pro 5 a 6 hráčů, Nativitas, Passio). Čtvrté rozšíření The Great Facades – Glory česky bohužel nikdy nevyšlo. A je otázka, zda se časem dočkáme v češtině i rozšíření nové edice zvané Panorama a proč jsme se dosud trestuhodně nedočkali legacy verze Sagrada Artisans.

TLAMA games ale kromě základu přináší i balíček 29 promo karet vitráží, které v průběhu let vycházely pro první edici při příležitosti deskoherních festivalů, lokalizací či spolupráce a propagace s recenzenty. Pokud vás Sagrada zaujala a minula vás první edice, vřele doporučuji si k druhé edici promo balíček sehnat.